← doc. Ing. arch. Petr Hlaváček

Blokuje skutečně Metropolitní plán výškové stavby a je řídký? Akorát že vůbec. 🔸 Ano, plán určuje chráněná panoramata a výškové limity. Ale právě díky tomu vzniká transparentní rámec pro diskuzi o tom, kde mají výškové budovy stát. Už to nebudou hádky za zavřenými dveřmi mezi stavebníky a památkáři. Máme tu nejkřiklavější případ Pankrácké pláně, kde nakonec kompromis s památkovou péčí určil pouze 70 metrů. Je tu ale dalších 7 míst, kde se naopak naopak umístění 100 metrů vysokých budov podařilo, například na Roztylech, ve Vysočanech nebo na Bohdalci - viz orientační mapka níže. Dalších mnoho míst umožňuje výstavbu 21 a 24 podlaží. 🔸 Co je ale podstatné - výška ≠ hustota. A stavby nad 100 metrů nejsou řešením bytové krize. Jsou to spíše symboly. Praha má problém, že je řídká, děravá a velká část zástavby je dvoupatrová. A tento problém Metropolitní plán naopak velmi ambiciózně řeší. Většina nových rozvojových ploch má podlažnost mezi 6 a 12 patry, což umožňuje výstavbu moderních a prostorově efektivních typologií bydlení, kterými docílíme větší hustoty osídlení a přiblížíme se naplnění vize města krátkých vzdáleností. Koneckonců Plán umožní výstavbu 350 000 bytů, které by měly pokrýt potřebu Prahy na následujících 30 let. 🔸 Jsme zastánci stavění do výšky. Plán je ovšem výsledek precizně vyjednané společenské dohody a je potřeba ho takto schválit. Debaty ale musíme využít a proto hned po schválení rozběhneme systematickou změnu, která umožní i větší výšky než 27 podlaží a 100 metrů. V kanceláři tomu pracovně říkáme "high-rise act". Vstup do pražského panoramatu by ale měl být odpovědný, součástí změny by měla být povinná architektonická soutěž od určité výšky. Zbývá otázka, kde. A tady je klíčová konzistentnost aktérů. Kdo na úrovni města bojuje za mrakodrapy, ale ve své městské části je bezdůvodně odmítá, měl by si sáhnout do svědomí, jestli se náhodou nechová pokrytecky. 😉Kopírovat text

Screenshot není k dispozici