Mgr. Bc. Matěj Ondřej Havel

Zítra je to zase o rok víc. O rok víc od chvíle, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a spustilo válku, o které jsme si mysleli, že už do Evropy nepatří. Jako otec svých dětí nedokážu přijmout svět, ve kterém se silnější může rozhodnout, že si vezme cizí zemi jen proto, že může. A říkám si, že tohle prostě nemůže být „jen geopolitika“. Možná dnes vláda podporu Ukrajiny nezdůrazňuje tak, jak bych si představoval. Ale vláda není celá země. A rozhodně není celá společnost. A ta česká podle mě obstála. Viděl jsem lidi, kteří otevřeli své byty úplně cizím rodinám. Sbírky, které vznikly během pár hodin. Dobrovolníky, kteří prostě začali pomáhat a neřešili, jestli se jim to „vyplatí“. A vážím si i těch, kteří mají veřejný hlas a použijí ho, aby ukázali charakter. Třeba Ondřej Vetchý. Dlouhodobě mluví jasně a bez kličkování. A jak to u nás bývá, když se ozvete nahlas, občas za to schytáte víc, než byste čekali. Možná je to ale známka toho, že jste se dotkli správného místa. Občanská odvaha není pohodlná. Nikdo za ni nedává medaile. Ale bez ní by to tu vypadalo úplně jinak.