PhDr. Ivan Bartoš

Devět set miliard. Přesně tak obrovský balík veřejných zakázek má hlídat antimonopolní úřad (ÚOHS). Jenže je sám součástí problému – místo nezávislého regulátora působí spíš jako mocenský ostrov. Jako ministr pro místní rozvoj jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, jak tenhle zabetonovaný systém reaguje, když mu sáhnete na hračky. Když jsme s týmem připravili skutečnou reformu ÚOHS podle západních standardů, narazili jsme do zdi plnou rychlostí. Chtěli jsme zrychlit přezkumy veřejných zakázek, otevřít úřad veřejné kontrole a hlavně rozbít obrovskou koncentraci moci v rukou jedné jediné osoby. A to se neodpouští. Symbolicky ten hlavní problém s ÚOHS ukazuje třeba fakt, že člověk spojený s kauzou ROP Severozápad, jedním z největších dotačních podvodů u nás, našel na ÚOHS pohodlné teplé místečko jako vedoucí odboru. A co na to Mlsna, který ho tam dosadil? Místo sebereflexe přichází s návrhy zákonů, které by mu daly ještě větší pravomoci a posílily jeho neomezenou roli. Místo otevření úřadu veřejnosti chce ještě víc moci koncentrovat ve vlastních rukou. A pak se divíme, že lidé ztrácejí důvěru ve stát a s hořkou nadsázkou říkají, že by se antimonopolní úřad měl přejmenovat na Úřad pro ochranu klientelismu. Piráti boj za skutečnou reformu ÚOHS nevzdávají. Chceme konec politického trafikantství, konec úřadu jednoho muže a stoprocentní otevřenost instituce, která má chránit férovou soutěž — ne mocenské vazby starých struktur.