PhDr. Ivan Bartoš

Dnes máme opět na Výboru pro obranu téma neplnění výdajů na obranu. Jmenování zmocněnce pana Landovského na tom, že premiér Babiš škrtnul ministrovi Zunovi 21 miliard a neplníme podle NATO ani 1,8 % závazku investic do vlastní obrany, nic nemění. Výdaje na obranu by měly být zcela transparentní a osobne ani financování obrany za rok 2025 za zcela transparentní nepovažuji. Celý ten současný spor, kdo a kolik na obranu dává/dal jen ukazuje to, co kritizujeme už dlouho. Stát se snažil splnit tabulková 2 % HDP tím, že začal do obrany započítávat nesouvisející položky z jiných ministerstev. Tomu se říká kreativní účetnictví. Výsledkem je blamáž před spojenci z NATO a lakování reality na růžovo. Bezpečnost státu se nedá dělat tak, že se buď na konci roku panicky utrácí nebo přesouvají kolonky v rozpočtu jen proto, aby to papírově vyšlo. V roce 2025 nám to zdá se prošlo, ale do budoucna to už možné nebude. Abychom byli v Alianci platným partnerem a měli reálně silnou armádu, musíme změnit tři věci: Otevřené soutěže musí být standard, výjimkou z bezpečnostních důvodů jen naprosté minimum. Armáda musí přesně vědět, s jakým rozpočtem může počítat v horizontu pěti i deseti let. Jen tak může plánovat nákupy smysluplně a nestavět nás před hotovou věc na poslední chvíli. Reálné posilování schopností neznamená jen nakupovat těžkou techniku. Moderní konflikty se rozhodují i v kyberprostoru a pomocí dronů. Potřebujeme masivně investovat do kyberbezpečnosti, datových skladů, umělé inteligence a špičkového IT zázemí pro naše vojáky. Závazky vůči NATO musíme plnit skutečnou bojovou a technologickou silou, navyšováním schopností ne podváděním ve státním rozpočtu. To by si měl Andrej Babiš sakra uvědomit a pan Landovský by mu to měl denně připomínat.