← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 00: Kdo máte doma stejně jako já školáky, tak dobře znáte ten kolotoč, který se rozběhne vždycky na podzim. Schání nových pomůcek, řešení, logistiky, pak už domácí úkoly, třídní schůzky, vysvětšení. To všechno zůstává stejné. Ale jinak se školství dynamicky proměňuje. O tom, jakým čelí dneska výzvám, se budu bavit se šéfem pedagogické komory Radkem Sarkozy. Dobrý den, já si myslím, že vzdělání je rozhodně velice důležité, nevím, jestli úplně nejdůležitější v životě. Mluvčí 01: ale třeba na prvních třech místech by bylo vzdělání. Mluvčí 00: Dneska do toho vzdělání oproti mému děství vstupují různé další metody, jako je Montessori, domácí výuka a podobně. Jste toho příznivce? Co si o to myslíte? Mluvčí 01: Já z těch alternativ, co existují, jako je třeba Montessori, Valdorf a podobně, tak mám nejradši to Montessori, Tam existují vlastně celkem strictní pravidla, takže až bych řekl, že je to třeba dost opak nějakého toho unschoolingu a těch pravidel je tam snad i víc, než v běžné škole v tu Montessori. A teda vlastně mám i kurz Montessory, což je vlastně víc než roční kurz, kde jsem se učil pracovat i s těmištěnými pomůckami, co o ně mají a i s tím prostředím, říká se mu připravené prostředí, tak o toho mluvím celkem hodně. a myslím si, že to je alternativa, která má co dát i těm běžným školám a leco by jste ho mohli načerpat. Mluvčí 00: Jsi říkal termín unschooling, to znamená česky co? Co si pod tím, že posloucháš představit? Mluvčí 01: No tak jsou to svobodné školy, nebo se to uplatňuje i v tom domáce a jeho vzdělávání a představit si přirozenou výchovu přirozené učení a je to taková alternativa, která se moc neprosadila a podle mě, vlastně tam chybí hodně ta pravidla, která by přeci jenom měl předávat ten dospělý. Mluvčí 00: Co si myslíte o domácně vzdělávání, které dnes je čím dál těm populárnější? Mluvčí 01: Tak v některých státech je zakázané, v některých státech je hodně rozvinuté, třeba ve SPA, U nás vlastně se postupně celkem prosadilo a původně to byl takový pilotní projekt, který nabízelo jen některé školy a teď ho nabízejí už všechny základní školy, respektive rodič si může požádat na jakékoliv spádové škole, že by chtěl absolvat to domácí vzdělávání. a já nevím, jest to úplně jako dobře vymyšlené, když každá škola má ty podmínky a ví, jak k tomu přistupovat, spíš by se mi líbilo, kdyby byla nějaká síť škol, třeba jedna ve městě, která by se specializovala třeba na to domácí vzdělávání a původně asi šlo hlavně o to, že třeba děti byly dlouhodobě nemocné, tak nemohli docházet do školy, Teď je to spíš taková, až bych řekl, moda a to nebezpečí, které s tím je zpěté, je třeba, že ty rodiče chtějí to dítě indoktrinovat nějakou svojí speciální vírou až třeba sektou. to právě jako hodně v Americe jsou ty náboženské směry, kde vlastně to domácí vzdělání vlastně zneužívají proto, aby se to dítě nedostalo k jinak smýšlejícím lidem. Mluvčí 00: Já tomu se přiznám jako moc nerozumím, protože to dítě by mělo se začnout do kolektivu, fungovat jako týmově a mít tyto návyky a když bude jenom doma s rodičema, tak tohle všechno bude ochuzené. Mně to přijde fakt jako zvláštní, že to dneska, jak říkáte, začíná být taková moda. A u nás to teda může, kdokoli si vymyslí, že nechce, aby jeho dítě chodil do školy, tak ho může sdělávat doma. Mluvčí 01: Tak úplně kdokoliv to není, je to třeba omezené na to, že musí mít ten rodič nějaké vzdělání, anebo že musí zajistit někoho, kdo to vzdělání má, tak třeba na druhém stupni už musí mít jako vysokou školu, ale vlastně to po každé někoho se ženete, kdo to zaštítí a třeba má tu vysokou školu. Mluvčí 00: To je zajímavý. Já jsem někdy nedávno četl sloupek jedné novinářky, která pro své dítě hledala základní školu a psala, že se tím ztrávila snad 600 hodin výběrem té základní školy, že to je takováhle věda dneska. Nemyslíte si, že už je to přehnané, nebo je potřeba opravdu takhle velkou péči výběru základní školy? To potom způsobuje i různé problémy, které se tady bavíme v jiných podkáztech a zhostama, potom to dojíždění, logistika. Za mě to bylo takové, že dítě šlo do nejbližší základní školy, do té spádové, kam došlo pěšky, nemuselo se vozit autem a bylo to takové jednoduché. Mluvčí 01: No já doufám, že to paní nevybírala tak dlouho, až nepřebrala, co mi zdá skutečně jako dlouho, že vybírala a teď si musíme rozlišit třeba nějaké školy, které mají nějaký program třeba, třeba to Začít spolu, Montessory, Valdorská škola, nebo nějaké prvky alternativní. Já myslím, že klasická škola už v podstatě neexistuje, jako jsme zažili třeba my. Každá výuka už je obohacená těmihle alternativními prvky a buď třeba více, nebo méně. A to je jako škola. a podle mě je velice důležité k jakému člověku se ten žák dostane, to dítě dostane, to znamená ta učitelka konkrétně, takže jina nějaké škole, která je třeba populární, známá, dobrá, má třeba dobré PR, protože to ředitel umí dělat, tak tam může být třeba vyučující, který jako není dobrý. Takže pokud bych hledal, tak příjím konkrétního vyučujícího, ale ten vyučující se může jako změnit za rok, tak učitelka může jít třeba na mateřskou dovolenou, může změnit práci, To dlouhé vybírání nevím, jestli má smysl, ale chápu, když rodič k něčemu tíhne v nějaké té alternativě, že třeba hledá tu Montesory školu, nebo spíš Valdorovskou školu a Dobrého učitele může právě najít klidně v té spadové škole, která je v nejkratší ducházkové vzdálenosti. Mluvčí 00: A není dneska ten tlak těch rodičů na výkon toho dítě, že už od začátku ho směřují k tomu, že musí být nejlepší na nejlepší škole a jednou jako nějaký špičkový manažer. Není to moc svazující a stresující pro ty děti a nekončí potom ta mladá generace na antidepresivech a psychickými chorobami, protože přece jenom někdo je nadaný takhle, že ho motivují peníze a úspěch a někdo je třeba nadaný na to, že chce skládat hudbu, hrát na nástroje, malovat, nebo někdo je šikovný na ruce a na řemesla. Není tohle takový trošku hloupej trend dneska, že ty rodiče si možná projektují Je to svoje sny do toho dítě? Mluvčí 01: Já chápu, že pro rodiče je to dítě to nejdůležitější, co má a chce tomu dítě dát maximum, ale někdy to může být opravdu kontraproduktivní. A ono je vlastně i těžké vybírat. Často třeba rodiče chtějí něco jiného, než zažili, ale třeba Valdrovská škola a Montesory, to mi připadá až třeba jako pravý opak. No ta Montessor je založená třeba na individuálním přístupu k dítěti, ale není úplně jako výkonova. Takže to dítě si může dělat na svém, co ono by rádo zrovna v tu chvíli dělalo, pracovat třeba s pomůckou na matematiku, za tím, co spolužák třeba s nějakým jiným spolužákem zrovna si dělá na pomůce na češtinu. Takže to díče může dělat něco další dobu a když ho to zaujíme, tak se tomu může věnovat. A to myslím, že je dobrý kompromis, kdy to díče hledá, co ho baví, co mu jde, co mu nejde a nalézá postupně samo sebe. a tak se může jako rodič, který by chtěl mít třeba z dítě té lékaře, najednou dozvědět, že to dítě chce jít třeba na nějakou uměleckou školu, že chce být umělec a měl by ten rodič to respektovat, že když to nerespektuje, Z toho jsou pak ty konflikty a i ty psychické problémy a řekl bych, že většina psychických problémů teda spíš bude pramenit z rodiny, než ze školy a víc se dítě učí od rodičů, co dělají, než co říkají. Tak to je myslím takové důležité slova, co by se mělo dělat. nejsou až tak důležité, jak ten člověk v konkrétních situacích jedná. Je taková pěkná knížka od Halíla Džibrána Prorok a on tam přirovnává výchovu klučišníkovi a říká, že to dítě je ten šíp, a že ten rodič ho vlastně jako vystřeluje a napíná tu tětivu, ale tu ruku mu vede Bůh. Mluvčí 00: Myslíte si ze svýho oboru, jak jste v tom dlouho, dlouho roky, že třeba dneska zvyšují ty rodiče nároky a to očekávání o těch dětích, že k nim přistupují víc výkonově, než to bylo dřív? Mluvčí 01: Já si myslím, jak kteří rodiče. Ty rodiče, co si třeba vybírají to Montessory, podle mě respektují to, že dítě má nějak samostatné myšlení, že něco se naučí dřív a něco později. a pak jsou samozřejmě rodiče, kteří přihlásí dítě do spousty kroužků a v podstatě ho vidí jen, když ho přivážejí ze školy na kroužek a pak třeba uvečeře. Mluvčí 00: Já to právě takové vnímám u pár mých známých úspěšných podnikatelů, že vlastně k tomu dítě přistupují jako k nějakému projektu nebo k zaměstnanci. a těch dětí je méně často až jako líto, že opravdu jsou na ně takový nároky, jestli to vůbec zvládne ve zdraví to dítě. Mluvčí 01: Já když se zamyslím nad svým dětstvím, tak já jsem v úzovkách proflákal strašně moc času, někde s kamarády na louce, A teď už třeba na té Louce je sídliště, tam, kde jsem si hrál, tak je méně příležitostí pro takovou nestrukturovanou hru, což je škoda, že tam se člověk učí přirozeně. No, jo, to je pravda. Mluvčí 00: No, ještě mám jednu otázku, teď jako aktuální, co v létě hýbala hodně médiama. Dřív, když začaly být tablety populární a mobilní telefony, tak to školy pořizovaly často do výuky cíleně, aby byly moderní. Dneska naopak někde ve světě a dokonce teďka myslím, že to bylo ve Zdínském kraji, u nás se experimentuje s tím, že se úplně zakážou mobily, elektronická zařízení ve výuce. Jaký na to máte názor? Mluvčí 01: Tak já jsem byl povědně takový velký načenec do té techniky, jsem napsal jako první elektronickou učebnici literatury, kterou používá většina středních škol, ale postupně si uvědomuji, jak se ten svět elektronickým mění, že je tam hodně negativ, zvláště na těch sociálních sítích, And it seems to me that it has a negative impact on me. Když sám vidím, že na mě to má negativní vliv, že to bude mít 100% negativní vliv na děti, které jsou s tím daleko delší dobu než já a vlastně ani nemají to období před elektronikou a teď tu současnost a neumí to vlastně rozlišit, tak já se v zásadě nedivím těm tendencím omezit přístup dětí k elektronice, zvlášť dětí jako mladšího věku, a některé státy už to vlastně i plošně zakazují, u nás to může zakázet ředitel školy, ale se Češi jsou hodně alergiční nějaké zákazy, tak dejme tomu, že by bylo dobré, když jako všichni cítíme, že ta elektronika má negativní vliv, tak se domluvit. Domluvit se a místo zákazu, že se rodiče s vedením školy domluví, zkusme to bez té elektroniky. A tam, kde se toto nastalo, tak si to rodiče zpětně velice pochvalují. Že ti děti víc spolu komunikují, hrají třeba o přestávkách deskové hry, nekoukají do mobilů, jsou víc soustředěné. Já nejsem obecně pro nějaké právě zákazy, ale přesvědčit rodiče a nebo naopak, když rodiče přesvědčí školu, že ať to třeba aspoň vyzkouší, jak to bude fungovat, tak přes nějakých prvních první týdny odporu, myslím, že by to nakonec mohli ocenit a ty týdny odporu možná jsou vyspůsobené jako jistou závislostí těch dětí i nás na té elektronice, zvlášť na těch sociálních sítích. Mluvčí 00: Od této školního roku to zavědl starost a pan senátor Čunek ve Vsetíně, takže na všech školách ve Vsetíně od září jsou nějaké speciální boxy, kam musí děcka před začátkem bývku odložit mobily a vlastně vezmou si je zpátky, až když odchází ze školy. a zbudilo to mnoho kontroverzí v médiích, na sociálních sítích i u těch rodičů, ale prostě to nějakým způsobem zavedli, tak si myslím, že uvidíme na konci školního roku, jak přesně říkáte, jak si to budou pochvalovat rodiče, učitele, uvidíme. Já osobně si myslím, že to asi správný trend je, protože ten mobil opravdu vás rozptiluje, i když na něj zrovna nekoukáte, očekáváte, jestli vám někdo nevodepíše a podobně a asi nesoustředíte se třeba na tu výuku, takže já si myslím spíš asi zastávám se toho. Mluvčí 01: Já myslím, že na tom Setínsku již nějaká škola to zkoušela, tak možná pan Čunek vycházel z té dobré zkušenosti na té škole, ale v zásadě asi zákon neumožňuje, aby zřizovatel školy to těm školám nařídil, ale může jako zřizovateli o to požádat a ti ředitele to můžou udělat takovou dobrovolně. Já si myslím, že aspoň na zkoušku by to stálo za to, tak známe třeba v divadle, že nejednou někomu zvoní mobil a už tohle vytrhne vás z toho zážitku a ta výuka taky vlastně trošku i představení divadla. Mluvčí 00: Další podobné kontroverzní téma jsou školní uniformy. někde se zavádí z toho důvodu, aby nebyly vidět na první pohled rozdíly mezi dětmi primárně sociální, že někdo má drahé značkové oblečení, někdo má nějaké starší a podobně, ale zase ta druhá strana říká, že už je to jako velké omezování svobody a nějaké individuality. Názor na uniformy máte jaký? Mluvčí 01: No ve školství jako jinde v životě je hodně důležitá tradice. A u nás prostě je to nedělá tradice zaměřená na uniformy, ale třeba ve Velké Británii je, tam jako tradičně se používají ty uniformy, tak jak to žáci hodnotí kladně, že nemusí každé ráno rozmýšlet, co na sebe, Pak jsou tam zase naopak negativní asociace s nějakou vojenskou uniformou. Byly nějaké aféry, myslím, že ty uniformy ve skutečnosti vyráběly děti od rockovou prací v Hondurasu, v zahraničí, to se ukázalo, byla taková aféra, tak i tady to tam hraje. ale tak u nás prostě ta tradice není, co vím tak jako několik soukromý škol, které to jako zavedly, ale to je prostě velice rozdíl jako soukromá škola, kam rodič to ví, že dá cíleně, zná, co ta škola nabízí, i za to platí. a pak je rozdíl spádová škola, kde vlastně ty rodiče dávají to dítě tam podle bydliště, tam vlastně vozovka jako musí dát, nebo respektive jako musí tam být místo pro jich dítě a tady už jako vlastně by si musela souhlasit každý rodič a nesměl by si to během té doby rozmyslet. A já tuším, že i na Praze sedl nějaká veřejná škola, která měla ty uniformy a tu ředitelku odvolali, že tudy ne a dali tam někoho jiného. Mluvčí 00: Takže si myslíte, že to, že to u nás není tradice, takže ta individuální možnost každého se oblíknout, jak chce, tak je u nás největší než ty negativní hlediska, nějaké případné šikany, kam to vede třeba, že ty děti si navzájem závidí, oni často bývají v tomhle zlé. Mluvčí 01: Když prostě není ta tradice, tak je vlastně strašně těžké, strašně energie stojí to prosadit. A strašně snadno se to taky zruší, shodí. Tak asi úplně nikomu se do toho nechce jít, protože Tohle chvíli nemusíte přesvědčit většinu, ale v podstatě každého toho rodiče jednotlivě, což je v podstatě si myslím nadlidské síly. Mluvčí 00: Pojďme k tomu nejdůležitějšímu, které jsi se několikrát dotknul a to jsou pedagogové, ty osobnosti, které mají motivovat, natchnout ty žáky. Vy jste šef pedagogické komory, jste s nimi v denním kontaktu, Jak se to dneska vyvíjí vlastně vůbec učiteli? Já čtu neustále depresivní články v novinách, že nám pedagogové chybí, že v Praze je katastrofální nedostatek pedagogů, že jich je spousta v tom předuchodovém věku, kteří odejdou, mladí nechodí. Jakým způsobem se dají motivovat mladí lidé, aby začaly se věnovat tomu, co vystudovali na té peďárně, co jim chybí? Mluvčí 01: tak nedostatek pedagogů je hlavně proto, že roste počet dětí, takže je potřeba stále víc a víc učitelů a samozřejmě víc učitelů dochází do důchodu, než kolik třeba je čerst těch absolventů učitelství na vysoké škole, tak to je jedna věc. A teď druhá věc je, jestli to povolání je konkurenceschopné. Jestli, když učitel umí tyhle věci, will pay well in the school, or somewhere else will get better conditions, more money, more comfortable colleagues, more comfortable job, less stressful. So this is how each employee actually decides. And the requirements that are imposed on the teacher are getting bigger and bigger A už se mi zdá, že ty lidi jsou všechno nesplnitelné. Víme si třeba, že najednou se objevilo ve školách spoustu ukrajinských žáků. A učitelé na to nebyli nějak připraveni a nikdo jim s tím nepomohl. I čekal bych třeba, že jim někdo poděkuje, že stát najde třeba nějaké peníze na to, aby jim dal nějaké odměny za to, že se třeba zpravu učili ukrajinsky, aby se mohli domluvit se žáky, že si hledali nějaké pomůcky speciálně pro ty ukrajinské žáky, překládali ty materiály, co měli. A to je ta jedna věc. Předtím zase byla velká inkluze a najednou běžní učitelé museli se naučit vzdělávat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. které dříve navštěvovali ty speciální školy, speciální třídy. Zase na to vůbec nebyli připraveni a nebylo to tak, teď se třeba tři roky připravujete na tenhle typ žáků, ale teď tady máte toho žáka a už. A zase žádná odměna navíc není pro učitele, který má žáka se speciálním vzdělácím potřebami ve třídě, oproti učiteli, který je třeba nemá. Tak těch negativ pořád víc a víc nabálují se jako nějaká těžká sněhová koule a učitelé se prostě rozhodují, jestli se trvat v tom zaměstnání a nebo ne. A když vidí příležitost, že jinde mají lepší podmínky, vydělají si více, tak tam jdou. Třeba příklad jako k policii, kde dostanou třeba výsluhy, nebo je třeba nějaký náborový příspěvek. U nás jako žádného politika dotyč nějak nenapadlo, že kdybych chtěl přilákat do škol učitele, tak by mě jako vlastně lákat hlavně ty, kteří jako odešli, že to jsou desítky tisíc učitelů, kteří mají pedagogické vzdělání a odešli a teď třeba, kdyby se jim nabídly nějaké benefity, tak by se do těch škol rádi vrátili, protože ji to povolání baví a jenom potřebuji třeba zaplatit hypotéku. Mluvčí 00: A to je to, co jsem se chtěl zeptat, já jako komunální politik Pražský, jako na městské části, tak jsem zástupce vlastně zřizovatelů jak základních škol, tak tředních škol a bojujeme tady s tím problémem, co by mohly být ty benefity, Kromě jenom čistě jako zvýšení platu, protože zvýšení platu já tomu rozumím, ale když už jenom to napíšete třeba na sociálních sítích, že by se určitě měli zvýšit platy, tak se vám okamžitě přihlásí sestřičky, doktoři, policajti a další řeknou, ale my tu práci máme náročnější, těžší, my chceme taky, jo. Potom taky ty zlý jazykové napíšou, co jim budete zvýšovat, teď mají dva měsíce prázdně, teď mají nejjednoduchší zavěstnání, ve tři hodiny chodí domů a pak maj tak to budí spoustu kontroverzí. Jasně, ten plat je nízký hlavně třeba u těch mladých po škole, ale co teda ještě kromě toho platu může být motivátorem, že odejdou z toho současného zaměstnání, které nesouvisí s těm vzděláním a nebo vůbec půjdou po té peďárně učit. Mluvčí 01: Tak kromě právě nějakého náborového příspěvku, tak učitelům může nabít třeba služební byt a co může zřizovatel nabít učitelům asi vybrat dobrého ředitele a to je tak jediné a třeba trošku odbřeměnit toho ředitele od administrativy, tak to by vlastně stačilo mít trošku střícnějšího zřizovatele. a jinak to hlavní to skutečně musí udělat vláda a vlastně jako stát, to znamená aspoň třeba bych očekával, že když už si současná vláda napíše do programového prohlášení, udržíme platy učitelů na 130% průměrné mzdy, že to nebude snižovat, že to jako opravdu udrží, takže vlastně v roce 2021, kdy vláda současná přebírala školství, tak platy učitelů byly jen 126% průměrné mzdy a teď jsou 113%. Tak myslím, že sestřičky, policisté, ani lékaři nemusí učitelům závidět ty vysoké platy, protože o nich se spíš jako mluví, když mluví ti vládní politici, ale realita je úplně někde jinde a navíc ty průměrné platy učitelů jsou i způsobené tím, že učitelé už mají vysoký věk v průměru, takže spadají do těch nejvyšších tarifů a pořád mají rozhodně méně než policista. Mluvčí 00: Dobře, ale já si to teda odnáším, že určitě by pomohlo služební byt na přilákání třeba i z jiných asi regionů do Prahy a nějaká možná snížení té administrativy a těch nároků, které se neustále, jak to říkal Nabalu, jako ta sněhová koule, to si myslím, že jsou věci, které můžeme ohlivnit i my, komunální politici tady v Praze. Mě to trošku nakousl, já jdu na celostátní úroveň, jak hodnotíte současného ministra školství ve srovnání třeba i z několika v minulosti, je tady nějaký pokrok nebo stagnace, jak to hodnotíte současnou vládu, máme tři roky odvolet, vlastně za rok jsou další parlamentní volby, z mého pohledu lajka, ale nevidím do toho tak jako vy, mi přijde, že se vlastně v tom školství nezměnilo vůbec nic. Mluvčí 01: No, já jsem nedávno četl anketu v nějakém médiu, už si nesvěděl, ve kterém se známkovali ministři současné vlády a právě Mikuláš Beck tam dostal štyřku a byl jako označen za jednoho z nejhorších ministrů současné vlády, za něm byli už jenom piráti a vlastně my jsme dělali takovou anketu v naší facebookové skupině, kde přes 10 000 pedagogů a tam dostal ještě horší známku, takže jako čtyři mínů až skoro vlastně pět. ale hodně tam jsou lidí proboha, ať nepropadne a příští rok neopakuje. Když to tak sleduji, se mi vždy zdálo, že každý nový ministr je horší než ten předtím, bohužel. Za téhle vlády se vystřídaly tři ministři a řekl bych, že tato sestupná tendence je splněná. but the trend has been going on for a long time. And when we were doing a survey, which minister was good and which was bad, Petr Pyťa was the best, who was the first minister. That's a long time ago. a od té doby to jde krůček po krůčku, zhoršuje se to a je to možná tím, že málo, který v místě prosadí něco, co učitelé vnímají jako zlepšení. ale každý ministr si prosadí něco, co vlastně učitelé vnímají jako zhoršení jejich situace, respektive třeba víc práce za méně peněz třeba, nebo víc práce, nebo nová práce, na kterou jako reálně prostě nestačí. jako byla například ta inkluze. Mluvčí 00: No, o té jsme se tady bavili s jedním hostem a já to jako poznávám i sám jako člen zřizovatele vlastně základní školy, myslím, že ta inkluze takhle, jak je dnes pojatá, že to není dobře, ale to je asi nasamostatný celý podkaz. Pojďme opustit tu celostátní politiku, protože to bychom se asi točili v kruhu, pojďme zpátky do Prahy, Co se týká středních škol, my tady máme tři roky po sobě, obrovský problém s místama na středních školách a to je něco, co já nedokážu pochopit, protože když nemáte místa v mateřské školce, tak tomu rozumím, protože když se v nějakém roce narodí určitý počet dětí, tak za tři, pět let tu školku nepostavíte, v našem systému to nejde. Základní škola, tam ještě bych řekl, že také trvá dlouho to plánování, že to taky nejde, ale střední škola, když víte, že před 15 lety se narodilo nějaký počet dětí a že za 15 let se ten stát neumí na to připravit, tak to mi hlava nebere, to sehlali politici, úředníci, všichni, kde je ten problém, že na Matrice víme, že před 15 lety se narodilo nějaký počet dětí, víme statisticky, kolik z nich chce jít na střední školu, naučňáky a že jsme se na to nepřipravili, čím to je? No asi tu hlavní odpovědnost nesou ty politici, co za to zodpovídali, tak teď je tam pan radník Lecanda a zastán. A tomu to nemůžeme vyčítat, ten k tomu přišel. Ten k tomu přišel zase díky panu Šimralovi za Piráty, který tam byl předtím čtyři roky. Já jsem s panem Šimrálem se i setkal, když začínal, tak i myslím tohle, jako jsme s ním řešili, ale nevím, mně se zdálo, že prostě buď jako chybí data, nebo si je neopatřil ta data a v Praze nastávají jako dvě věci, stejně jak myslím ve středočtěmském kraji, že se tady rodí určitý počet dětí a zároveň se sem stěhují lidé s dětmi. Takže vlastně o to více, ale podle mě ty predikce jsou, že když se staví byty, že se někdo přistěhuje, že to s určitou pravdou budou brzdcí rodiče nebo rodiče, kteří už ty děti mají. they can certainly make some predictions, how many children will need to accommodate the city in kindergarten, primary school, high school. And what I communicated with Mr. Šimral and Mr. Klecand, they operate by the fact that there is a certain number of places in high schools, but they also include high schools. které jsou placené, takže soukromé střední školy, případně i třeba církevní střední školy, ale v podstatě i podle ústavy mají rodiče řetí nárok na bezplatné školství, takže tyhle místa se měly počítat jako bonusová, a vlastně ten zřizovatel by měl jí povinnost zajistit pro každé dítě veřejnou školu, neplacenou. No a teď v té Praze těch soukromých středních škol, jako nejvící podíl z celé ČR. No takže v podstatě jsou vlastně ty rodiče dětí v Praze nuceni dávat děti na soukromé školy a platit jim školné, pokud nechtějí, aby to dítě chodilo do internátu někde ve vzdálené škole, protože v středu Český má kraj má úplně stejné problémy jako Praha. a volná místa jsou pak v těch krajích jako je třeba vůstecký, plzeňský a podobně. Mluvčí 01: Tak já myslím, že zkrachlo nějaké takové hodně detailní odborné predikování, které třeba je založená nějakým dotazníkovým všetřením, co by třeba i ti žáci chtěli studovat. to tohle vlastně se snad udělalo až v volinském roce poprvé spolupráci s Univerzitou Karlovou, ale tak kdyby se to udělalo před těmi několika sedmi lety, když ten pan Šimral nastupoval, tak bychom dneska byli asi daleko dál. Mluvčí 00: Pan Šimral byl zvláštní politická figurka, který na toho naběhl všechno tak trošku z mého pohledu jako rozvora, utekl a už dále v pohledě se nepůsobí, tak to je velmi zvláštní. Já jsem se několikrát dotkal pana Kvecandy, to je současný radní proškovství na magistrátu za hnutí stan. On na sebe upoutal docela pozornost teď na jaře a v létě, že vypsal konkurzy prakticky na všechny střední školy, konzervatoře, všechno, co zřizuje magistrát. Zbudilo to spoustu kontroverzí, protože často ten ředitel trošku rozděluje ty rodiče, někteří za ním stojí, někteří jsou proti, někteří by tam chtěl někoho dalšího, takže spousta petic, různých schůzek a na zastupitelstvu a podobně. Myslíte, že to bylo rozumné vypsat konkurzy vlastně na prakticky všechny ředitele? V zásadě legislativa to umožňuje tomu zřizovateli, že skutečně může, když končí to funkční období ředitele, vypsat ten konkurs. Ptá se, jak to vlastně vnímají ty ředitelé, jakože někdo pochybnuje jejich důvěryhodnost, že to vlastně nedělají dobře. Tak to ten ředitel vnímá. Kdyby to vlastně dělal dobře, tak mu umožní pokračovat. Teď jsou ty konkurzy vlastně spolitizované. To znamená, že z řizovatele školy je vlastně politik, někdo, kdo byl zvolen za nějakou politickou stranu, a nemusí vybrat vítěze toho výběrového řízení. Může vybrat nějakého úspěšného kandidáta. Tak můžeme se jako domýšlet, co zatím je. Jestli je to politické rozhodnutí vypsat konkurzy na všechny ředitelská místa, tak bychom pak měli třeba hodně hlídat, jestli byly vybraný vítězové těch konkurzů. a nebo, jestli zatím je nějaký politický potex, protože mě často vlastně píšou ředitelé, změnilo se zastupitelstvo obce, vypsal se konkurs na moje místo, vyhrál jsem to výběrové řízení a už nejsem ředitel i tam jako někdo jiný, kdo byl druhý nebo třetí v tom výběrovém řízení. Mluvčí 01: Tak já bych ocenil, kdyby se tohle vlastně odpolitizovalo, ty konkurzy na ředitele. Zákona by byla, že musí být jmenován ředitelem ten, kdo ten konkurs vyhrál. Mluvčí 00: To se domnívám, že se tady nestalo v Praze, že by byl jmenován někdo, kdo to nevyhrál. ale bylo tam spousta kontroverzí třeba v tom, že velmi úspěšný ředitel nebo ředitelka se skvělými výsledky tak vlastně byla až do té míry naštvaná, že je vypsán na její místo konkurs, že se třeba ani nepřihlásila, že si skončila a odešla někam jiném, což si myslím, že je velká škoda, prostě pokud ten člověk tu školu vede dobře, jsou s ním spokojení rodiče i studenti, má skvělé výsledky, tak vlastně vypsat na jeho místo konkurs je až takové trošku ponížení, taková facka zbytečná. Mluvčí 01: No určitě to tak ty ředitele jako vnímají, často potom to vnímají i ty rodiče jako negativně, když najednou zmizí ten jejich oblíbený ředitel, pamatuji si nedávno, teda relativně nedávno na základní škole meteorologická, tam byla takováhle nějaké Tak jako i velká petice rodičů proti novému řediteli školy, který tam byl instalován. Mluvčí 00: Na závěr mám ještě dvě otázky, které nesouvisí si školstvím, ale vy jste se hodně angažoval v Pražském in vašim institutům, my jsme si to hodněkrát psali. Proč vás to tak zajímalo a co se tam vlastně dělo za vás, můžete to popstat posluchačům, tohle to vaše angažma a upozorňování na ty levárny v Fouzovkách Pirátské, co se tam dělí? Mluvčí 01: No já nevím, jestli se na to hodně upozorňoval, ale přečetl jsem si článek, ředitel toho institutu Bohumil Kartouz, což je taková známá figura mluvčí českých elfů, ale třeba se objevil i na českové konferenci pozdějšího ministra Gazdíka a ministra Beka měli společnou tiskovou konferenci, když vlastně představovali volební program starostů a nezávislých pro školství a je pravda, že je vlastně jako by oficiální poradcem současného ministra školství Mikuláše Beka i těch dvou předchozích ministrů školství Zastan byl oficiální poradce, tak v téhle souvislosti mě překvapilo, že se začalo psát o tom, že tam nezvládl tu ředitelskou funkci v tom institutu a že tam byl dost velký chaos, něco, že se tam třeba jako nebyly účetní doklady vůbec dohledatelné, že tam byla jako podivná výběrové řízení, které vyhrála třeba firma, která neměla zkušenosti předchozí z tou činnost, na kterou vyhrála to výběrové řízení. A tak jsem si vlastně podle zákona 106, to svobodem přístupovat k informacím vyžádal od magistrátu pražského, což je vlastně zřizovatel Pražského jinováčního institutu s nějakou auditní zprávou, kde skutečně bylo napsáno, tam snad byly nějaké neoprávněné výdeje až ve výši několika milionů korun, myslím, že to byly snad čtyři miliony korun. Tak jsem tu zprávu vzal a podal jsem trestní oznámení, ať to nějak policie prošetří a ještě jsem ji poslal na úřad, který řeší ta výběrová řízení a tyhle věci. UOHS, myslím, že je ta zkratka. Antimonupolní úřad. Ano, a tam ji odpověděli, že ta kauza je vlastně tak složitá a těch nálezů je jako tolik, co tam došlo podle toho auditu. k tolik a pochybením, že si jako vymezili dva roky na kontrolu. Takže to pořád běží. Myslím, že jsem to dával před rokem, tak ještě rok asi budu čekat a jsem zvědavý, jestli mi něco přijde, ale problém tam je právě, jak ty účetní doklady vůbec neexistují, tak se tam těžko pak bude něco kontrolovat. a uvidíme, jestli zase ta dlouhá doba nebude vést k tomu, že už vlastně některé ty věci budou promlčeny. Mluvčí 00: Mně úplně fascinuje, že Piráti jsou schopní dosadit do čela firmy ředitele, který jako tam nevede účetnictví, že ten člověk nezná zákon České republiky. Já si nemyslím, že to byl zlý úmysl, že tam šlo s cílem něco rozkrát a to nevezlo účetnictví, Vůbec ředitel firmy si neuvědomí, že je povinný vést účetnictví. To je něco pro mě úplně nepochopitého. Mluvčí 01: No co je ten pan Kartousek obhával tím, že tomu vlastně nerozuměl a že tam byl prostě chaos. a tím se i třeba vyviní asi z toho trestního vzdámení, že to vlastně nebylo úmyslné, ale že prostě jenom byl neschopný. Mluvčí 00: A to je vlastně takový příliš dna pirátské strany, že prostě na zodpovědná místa dosazují nekompetentní lidi, kteří potom tu práci nezvládají a vlastně ani nevědí, co je naplnit ty práce. To můžete nastudovat jako operator JCT, kterou jsme vybudovali a předali jsme jí Zdeňku Hřibovi jako pirátům. fungující, krásná firma, moderní, datová platforma, lítačka a tak dále. Dali jsme mu k tomu celý manuál, hlavně, aby to jako nepokazil. No a prostě za šest let ta firma je ve stejných problémech, jako PČI, vyšetřuje jejich policie, nějaké duplicitní plnění, nakupovali si tam nějaké pimpongové stoly na smlouvu, kde vůbec jim to nemělo, co dělat a podobně. Neuvěřitelný. Mluvčí 01: Mě spíš teda fascinuje, že toho Bohumela Kartauze si jako současný minister vezme po této zkušenosti svého poradce. A je do dneška, myslíte? Je tam napsaný. To je neuvěřitelný. Je tam několik men, některý jsou významní odborníci na analýzy ve školství. ale třeba Daniel Minich, ale co jsem se třeba díval na Facebooku Daniela Minicha, tam dost často rozporuje, co ministr školství Mikuláš Bek říká, takže dost často ho načapá při tom, když nechci říkat přímo lže, ale spíš vytrhává z kontextu nějaká data, která jsou vlastně nevýhodná, a těmi argumentou je proč třeba neměli zvyšovat peníze pro školství. Dám příklad, že třeba řekne, že máme méně žáků na jednoho učitele oproti ostatním státům EU. To sice platí, ale platí to prostřední odborné vzdělávání jenom, takže naprosto vytržený údaj z kontextu a naopak na prvním stupně základních škol máme mnohem více žáků na jednoho učitele. Mluvčí 00: No a mě přijde asi jako největší závěr dnešního pořadu to, že současný ministr školství, pan Bek, si nechává radit od Bohuma Kartouze, který přivedl na bubén a vlastně do policajního vyšetřování presky na naši institut, to je něco pro mě úplně neuvěřitelné a vypovídá to o stavu současné vlády. Já jsem tam ještě úplně na závěr, když panu Bekovi radí pan Kartouz, asi nechceme vědět co, Máte vy nějakou nejzajímavší radu jako pedagog, kde vám se poradil? Nebo nejlepšího rád se? Mluvčí 01: Tak mě jako učitele na vysoké škole a i potom v těch různých kurzech, co jsem absolvoval, třeba ten kurz Montessory, tak mi radili, že nejlepší je, když si žák tu věc vyzkouší na vlastní kůži. Takže co nejvíc se snažit, aby ten žák něco poslouchal od učitele, jak to je, jak se to má dělat, ale aby si to vyzkoušel, aby sám zjistil, jak to dělat. Tak třeba Montessori má takovou poučku přes uchopení k pochopení, to znamená, že až rukama něco žák musí dělat a tomu pak v tom mozku se cvakne. a pochopí třeba nějaký matematický problém a je taková pěkná knížka Učíme se spolupráci spoluprací. To znamená, že ne, že mluvíme o spolupráci, ale ve třídě máme třeba zkupinky, lidé si spolupracují, hádají se tam občas, něco jim nevýjde, zjistí, že někdo pracuje hodně, někdo se jenom veze, tak to v tom životě je a tak se vlastně naučí spolupracovat. Tak snad těm budete inspirovat co nejvíce učitelů. Já vám radku moc děkuju za rozhovor a přijou co nejpohodovější školní rok. Děkuju za pozvání.Kopírovat text

Čau Praho s Radkem Sárközim! 🗣️ Proč je Montessori úplný opak Waldorfu? Škodí dětem nechodit do školy a vzdělávat se doma? Měli by studenti nosit školní uniformy? A jak učitelům klesl plat oproti průměrné mzdě? O tom ale i o dalších tématech (například o Pražském inovačním institutu) jsme se bavili v novém podcastu, kde vám budu průběžně představovat zajímavé hosty a osobnosti. Budu moc rád, když si dnešní díl pustíte a napíšete nám váš názor nebo postřeh do komentářů. Prosím také o sdílení. Předem moc děkuji! Mgr. Radek Sárközi je zakladatel Pedagogické komory, v rámci které jedná s ministry, senátory a poslanci nebo připomínkuje legislativní změny. Je autorem několika učebnic. Pochází původně z Mostu, žije na Praze 11.

Screenshot není k dispozici