← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 01: Jako jeho městní patriot jsem moc pyšný na to, kolik zajímavých osobností na Jižní městě vyrostlo, žije nebo působí a rád si je zvu do svého podcastu. Jedním z nich je vášněvý fotbalista, který přivedl k fotbalu už tisíce jeho městních dětí, také zastupitel a majitel fotbalového klubu Dukla Jižní město Petr Sikora. Hi Petr, I will start with the most important question. If you could choose from any footballer, who would you like to start with? Mluvčí 00: Hi Ondra. Who would I like to play football with? I have a slightly different opinion. I rather think against whom I would not like to play. And if I take it from today, probably in this sense the best footballer for me is Messi. to proti tomu hrát, to by bylo smrt. Ten, když vezme míč, tak to vezme u vlastní vranky, projde i pět hráčů, má to pořád na té špičce, nemůžeš mu to sebrat, pořád na to jenom koukáš, říkáš si, že to dosáhneš a vlastně nedosáhneš. Je to úžasnej hráč, úžasnej fotbalista a navíc se mi líbí, že je schromný, že ho neprovázejí žádné excesy a že je vzorem pro děti. Chápu. Sparta nebo Slávě? Both clubs, Sparta and Slavia, are... význu nečeské kluby obyma fandím. Já jsem se narodil v Karvině, takže mám ještě baník Ostrava, tam to moje srdíčko, jako tam samozřejmě vždycky nějakým způsobem zůstane, ale já jsem člověk, který nepreferuje výrazně žádný klub. Preferuju český fotbal a držím palci českému fotbalu. Mluvčí 01: Rozumím, ty jsi od útlehoděství fotbalista, byla to nějaká tradice u vás v rodině, nebo jsi s tím začal ty? Mluvčí 00: I did not play football since my childhood. I started playing football when I was 13 years old, which is completely unthinkable today. When a parent calls me today and says that his child is 12 years old, if he could start with us, and I know that our children play, our students play in the second league, I always have a headache. Here definitely not. I would say, that I started with football late, but I had a great knowledge about other kids. We were a generation, which came from school home, threw an act to the court, went to play outside. In summer it was football, in winter it was hockey, basketball or any sport. I can stand up to anyone, I am not an excellent player, but I can stand up to anyone. I enjoy every sport and chess. Mluvčí 01: When you talk about sports, the Czechs are defined as a nation of hockey and football. Both sports have a lot of successes, falls, legends. What do you think is more national sport for the Czech Republic? Hockey or football? Why? Mluvčí 00: If I take it in our category, I think that the Czechs are much better at it. They achieved greater success, they celebrated the Czech Republic more than the footballers. If we take Nagano, the titles of the World Cup, which the hockey players achieved, I think they are much better here than the footballers. Mluvčí 01: Tak to jsou ty úspěchy, ale když se podíváme na to, kolik lidí chodí na fotbalové útkání a žije vlastně fotbalem, tak si myslím, že je těžko říkat, co je vlastně vícnárodní sport, protože už toho sleduju i u mých přátel, kolik opravdu pravidelně chodí na Spartu, na fandit, na slávy, každej týden na stadionu. Mluvčí 00: No tak fotbal je světový sport číslo jedna. It is the cheapest sport and you just have to throw the ball and you don't even have to go to the playground. With hockey it is of course more complicated. You need an ice area, everyone has to be a defender. It's a bit dangerous sport. If you get hit, it probably hurts a lot. In every country, even in the worst countries in the world, it is enough to throw the ball on the ground. You can start playing right away. And that's a huge advantage of football. Mluvčí 01: You have your own football club Dukla Jižní město for almost 15 years. You started to train your own students, your own footballers. How did you get there? Mluvčí 00: How did it start before 14 years? Just a coincidence. Luck. Coincidence. I never thought that I would be chairman of a football club, that I would lead a football club. V správné době jsem byl na správné místě a měl jsem kolem sebe správné lidi a to mi pomohlo založit do Klužní město, když to vezmu. Martin Lafek, former head of Praha Dukla. His company had a sports area Mikulov. He employed me as a reporter in that area. Since there is no league in the South, he came up with an idea to set up a club here. Protože na Praze 6 už je Sparta, je tam Aritma, tam se nám asi doklep těžko podaří prorazit s dětmi a vy na Jižní městě byste nám tady v tomhle mohli pomoct. Takže jsem udělal první nábor a už to jelo. Mluvčí 01: To je super. Kromě vlastního klubu, Dukla Jižní město, tak ty skoro od začátku se věnuješ i sportu v mateřinkách, vlastně vedeš ke sportu ty úplně nejmenší. Tenhle ten projekt, ty napad jak, nebo jak to začalo? Mluvčí 00: Zase jsouhranáhod, zase štěstí, nebo musel jsem z té situace nějakým způsobem vít. Tak udělal jsem první nábor, When I was six years old, I went to the primary school of Mikulov, where the first-year students welcomed each other and I told my parents about the best sport for them, because I say it at every meeting with my parents, that football is a collective sport and that children prepare for it the most, because they have to learn to prodat dopředu a říct se s ostatníma a tam nejde nás, kteří jsou na hřiště a dalších 10-20, kteří jsou v tom týmu a každý má jinou povahu a je to opravdu příprava na život. So here I think that football is the best sport. I always try to explain it to my parents. Back in primary school I wanted to explain it too. However, I was probably 6th in a row. In front of me a flute, English, some foreign languages and I don't know what else. So you are a strong competitor. Yeah, yeah. When I got to the top, I think they finally called me from some two mothers. I realized then that it probably won't work out, that I will have to go further. Even to the younger ones. They offered maternity clinics. I said to myself, yes, that's a way for a five-year-old to start going to maternity clinics, but also how to understand it. I had a day off, because as I said, I was working in the sports area, so I had a day off in the afternoon. I visited the parents of the primary school, who would be interested in cooperation. Well, I started. The cooperation consists of the fact that when the children go to the park, it's about 10 to 11, Petr Sýkora comes with a balloon on his back, simply with sports aids, he takes the preschoolers and the whole hour they would spend somewhere on the sand or running, I also do activities with them. sportovní činnost to nazvu, protože to nemá nic společného s fotbalem, ty děti tam chytají míč, házejí míč, kopou do míče, ale zároveň běhají, padají a naučí se takové ty základní věci a vlastně, jak říkám, cílem je ty děti natchnout. v tomhle období pro ten sport, tak, aby nechtěli vlastně dělat nic jiného, aby je to bavilo a aby jsem si k ním získal nějakou cestu a Lépe se mi tak přivedl k nám do fotbalového klubu. Mluvčí 01: Super, jak to funguje zimě? Mluvčí 00: Zimě to funguje tak, že každý schopnej ředitel té mateřské školky si pro nejmět v letších snů v základní škole, která je někde poblíž a Tady musím říct, že ta tělotřišna to dá těm dětem strašně moc. Jedna věc je, že venku běháte a že máte pořád nějaký pohyb. Druhá věc je, když si můžete nastavit žíněnku, aby děti se vyškrábali na švédskou bednu, aby se nebáli do té žíněnky skočit z té výšky, nebo někdo dělá parakoutovly, každé to dítě je samozřejmě jiné, ale ta zima nám zase dá něco úplně jiného. Fakt se ty děti, každé to dítě u mě v klubu, Umí kotr malec, umí správně spadnout, umí správně běhat. Je to úžasné se dívat na ten pokrok. Mluvčí 01: To je super. Ty už skoro 15 let pracuješ s dětma, s rodičem a proměnil se nějak ten vztah rodičů, dětí k tomu sportu. Pozoruješ nějaké změny za těch 15 let? Mluvčí 00: My cílem není pracovat jen s dětmi, ale pracovat i s rodiči. Já se snažím u nás klubu vytvářet takovou atmosféru rodinného klubu. I still call my parents, when summer begins, we welcome summer, when spring begins, we welcome spring, when summer ends, we welcome autumn again, we welcome winter and something like that. The whole thing consists in going to the field, we throw balloons at the children, they play, I prepare for some competitions, I prepare for my parents about baking, it's never, never any organized fun. Vždyť si to těm rodičům řeknu, nečekejte ode mě, že vám tady budu něco organizovat, děti si tamhle hrají, vy se nemusíte teďka starat, pojďme se nějakým způsobem poznat, takže tady si myslím, It was a masterstroke from me, that I brought my parents to me. I have the program set up so that I am a kindergarten teacher, that is a five-year-old child, six-year-old children and five-year-old children train in our club. I, as the chairman of the club, train in a three-year-old schoolgirl. Children from the kindergarten come to me, to the coach they know, so they have nothing to worry about, they just come to an acquaintance and I gradually meet their parents. Pracuji s nimi rok, rok a půl, najdu k ním trenéra a posílám je dál a zase zůstávám v té školičce a výsledek je samozřejmě nesnadě, to je úplně jednoduchý, každé dítě v mém klubu a dnes je jich nějakých 400, projde mýma rukama a znám mě každý rodič v klubu. Mluvčí 01: To je úžasné. Každopádně dnes máme relativně těžkou dobu, zvlášť tady na Jižní městě, u nás na sídlišti, po inflacím, energetická krize a další. Cítíš, že některé z těch rodičů mají hloubej do kapsy, že je problém vůbec třeba zaplatit příspěvěk toho klubu roční, řešíš třeba nějaké odklady z těch pladeb nebo z plátky a tak dále? Mluvčí 00: Určitě ano, ta doba je složitá a je složitá především nejen pro všechny díry složitá, ale pro matky živitelky extrémně složitá. To je, představ si situaci, že máš dítě, že se o ně staráš sám, že bereš nějakých třicet tisíc měsíčně a že musíš zaplatit nájem, musíš tomu dítěti koupit školní pomůcky, musíš ho nějakým způsobem vyhovit, musíš zajistit, aby jsi mohl koupit mu jídlo v družině nebo výdelně školní a je toho strašně moc, co ten rodič musí. a když ty finanční prostředky nemáš, tak jako dávat je někam do nějakých příspěvků jak? To přece nejde. Jsou příjmy a jsou výdaje a pokud se snažíš rozumně hospodařit, tak si to prostě dovolit nemůžeš a nejhorší, co by se mohlo stát, že nějaký dítě nemůže sportovat, protože jeho rodič nemá dostatek finančních prostředků na příspěvky. U nás v klubu samozřejmě se tyhle věci dějí, já to okamžitě poznám na těch dětech, to vidíš, jak přicházejí oblečený Že přicházejí v jedných botách hrají, v jedných botách přijdou, v jedných botách odcházejí. Z pravidla jsem někdy stával, že i dokonce v těch botách, který přijde, tak neodcházejí, protože někde zapomenou, to jsou prostě děti. Ale já jsem to jenom odlehčil. Samozřejmě je to složitý, snažím se těmhle těm rodinám nebo těmhle těm hlavně matkám, samoživitelkám pomoct. Některé neplatí příspěvky, některé platí méně to, co si mohou dovolit, některé si rozloží splátky tak, aby si to mohly dovol I bych se v žádném případě nechtěl jich nějak dotknout, že jim dávám něco zadarmo, nebo tak některé to nesou statečně a tak mohl by se jich to opravdu dotknout, že to je nějaká charita. Někteří to přímo opovrhují, ale nemají to rádi, takže jim nabízím i nějakou práci v klubu, kterou pro klub můžou udělat. Vyplatilo se mi to a funguje to. Mluvčí 01: To je skvělý. Já jsem tohle přesně viděl. Já podporuji takovou štafetu pro dětské, dělá to pan Jaroš v Bichmetropole a další závody. Já jsem běžec, takže já se věnuju toho běhu a právě jsem startoval několik těchto dětských závodů a přesně to viděl. Viděl jsem z toho jižáků některý děti, kteří neměli ani běžecký boty, prostě běželi v nějakých polobotkách nebo v nějakých houdorových botech a pak ti řekli, že mám jen jedny boty, my nemáme na více. To mě přijde, že je úplně šílený v roce 2024, že rodiče nemají ani jako naboty pro děti. Tak je to těžký k zamyšlení, co s tím. Každopádně je další otázka, děti nám tloustnou, mají problém s obezitou, nejenom v České republice, je to celosvětový trend. hodně vidět, já třeba říkám takový příklad, moje maminka učí angličtinu, dělá každý rok letní tábory a já jsem jí zkdy vytušoval fotky z těch táborů a vidím tu proměnu za těch 20 let, jak vždycky tam byl jeden, dva tlouštíci vlastně v tom turnusu a teďka se to skoro jako otáčí. Jak máme vést ty děti k tomu, aby prostě přišli k tomu sportu, o těch mobilů, tabletů, je to o rodičích, o těch dětech, je to o škole, V čem je ten problém? Já jsem 11letý kluka a vidím, jak je složitý ho od mobilu dostat ke nějakému sportu. Jaký je ten recept? Mluvčí 00: Z toho vlastně řekl a vyjmenoval úplně všechno. Aby to fungovalo, tak se musí podílit všichni. Základ je samozřejmě rodina, škola, kroužky, zaměstnato dítě. Dneska je doba mobilů. Je taková doba. Každá doba je jiná. Naše doba byla nějaká, tahle je jiná. Neříkám, že je lepší nebo horší. Pro nás byla lepší v tom, že jsme si více užívali jeden druhého a takový ten zdravý pohyb na zdravým vzduchu. Dneska ty děti to prostě mají jinak, ale podívejme se i my na sebe. Jak často koukáš do mobilu? Když máš jako volnou chvíli, tak to skoro pořád. Přesně. Všichni koukáme do toho mobilu pořád a ty děti to mají podobně. Je to prostě jiná doba, já tu dobu nesoudím, nicméně I think, that children should have more movement, that they can attract them to the right patterns. I think, that we have few good bodybuilders in primary schools. I think, that we have few hours of physical education in primary schools. I think, that we miss the sports classes, which we had, when I was going to primary school. I think, that it was a stone or the essence of that success. That time our footballers were getting excellent results. Why? What has changed compared to today? Simply those special classes, they were sports classes, here were hockey players, here were footballers, there was another training for an hour or more, so apart from the fact that they trained three times a week, they also trained three times in the afternoon, so they had two-phase training, so they were doing much better, they could improve, they could improve. And then it was just to see, when we came to some European Championship or World Championship, když nám za moc úspěch u terénu dosáhli v té novou době historii, ale hokejsti určitě ano. Tak si myslím, že tudy jede cesta. Příklady, vytížení, podpora rodičů, všechno dohromady, prostě všichni si musíme podělit na tom a pracovat s dětmi tak, abychom je k tomu sportu přivedli. Mluvčí 01: Tak se musíme pokusit to změnit třeba v tom školství, kde si myslím, že máme velké slabiny, protože mi příliš asi moc nezměnilo ani od mých chutlých let, kde ten tělocvěk byl hlavně o nějakých zvukách buzraci, o tom, jak člověk nastupuje, stojí, hlásí a podobně. Mě teda musím říct, že ke sportu přivedl spíš můj táta a okolí, než právě základní škola. Bojím si, že to je asi stejný dneska. Mluvčí 00: You said it right, my dad brought me to sports. I didn't have a dad back then, so no one was supposed to bring me to sports, but time brought me. Friends, children, the collective brought me to sports, because back then you didn't do anything but sport, what else could you do? When there were no cellphones, as we used to call them. If there were, I don't know. But your parents brought you here and I think that this is the right thing to do. And because I go to primary and secondary schools, I see that they really combine. Hours of physical education combine. Good bodybuilders combine, men combine. Můži ve školství, to já, když přijdu do mateřské školky, tak jsem nějaký exemplář, se mi tam všichni prohlížejí na ty shůzce s rodiči, tak na ty přírozpravidla zase maminky na ty shůzky a já si jim snažím vysvětlit. Tak já jsem Petr Sýkora, jsem předsedat do Klížní město, klub jsem založil před 14 lety, prostě dneska tam sportuje tolik a tolik dětí, práce funguje takhle a takhle a teď koukám a vlastně si dívám a mám asi to samá maminka. naprosto výjimečně nějakej táta, který na tu schůzku přijde, protože na to mají vlastně dneska čas právě ty maminky, aby ty dítě vodili do školky, vodili ze školky, ten táta asi zpravidle je více v práci, ale určitě, když potom říkám těm rodičům, že ta výhoda, a v té mateřince toho sportu je tak jedna z výhod, že jejich děti povede chlap. Já když zařvu, tak mě slyšet. Moje dcera, která bydla v předhlédlém paneláku, vždycky říkala, že věděla, kdy mám trénink. Já jsem takový ten, který na děti nekříčí, ale vždycky se jim na začátku tréninku snaží myslit, že křičíme, proto by mě slyšeli. Já děti naprosto miluji bezmezně, ta práce mě strašně moc baví a já poznám, doufám si říct, za tu dobu, když s těma dětma pracuji, už tady dítě nějakým způsobem týrané, nebo které si nemůže dovolit nějaké věci, nebo které je chudé, který chodí v jedněj botách, vidím, že když ho chceš pohladit, to dítě a ono ti cukne, tak prostě jako, že tam není něco v pořádku, takže prostě ono to takhle funguje, to už všechno souvisí s tou prací, kterou dělám. Mluvčí 01: Rozumím, každopádně nás dva svedla dohromady politika, tady na Jižní městě, ty jsi ještě zkušenější než já, ty jsi začínal o něco dřív, už v době bývalého starosty Dalibora Mliňského, jsi začínal v jeho stáji, jak se ti s ním spolupracovalo? Mluvčí 00: No tak, určitě nejsem zkušnější politik než ty. To, že jsem začal dřív, neznamená, že jsem skvělejší. Já jsem se do politiky nikdy nehrnul, nikdy. Mě tehdy vlastně oslovil Dalibor Malinský, abych s ním založil jižní město náš domov, to byla malá pětistrana. Dalibor tenkrát odešel. a odešel od ODS a snažili jsme se nějakým způsobem dělat politiku pro Jižní město ve třech, vtedy dali byl milínský Rostěk Korbel a já, později se k nám přidal ještě Petr Souček, byli jsme takhle ve čtyřech. Dalibor Mlinský je můj přítel. Já přáteli neměním podle toho, jak je ostatní kritizují. Když jsem zakládal do klujišní město, tak to byl starosta, který mi v tom pomáhal. Pomáhal mi v tom nejen jako starosta, ale jako člověk, protože to byl neuvěřitelně prosportovní starosta. když se ohledneme zpátky, tak se podívíte na Jižní město. Každá plocha, každá hala, dokonce i ten zesměšňovaný bazén, který tady máme, tak všechno postavil Daliboru Mliňskýho, tak by se tady nepostavilo vůbec nic, prostě vůbec se tady neudělo a vlastně se užívají jenom ty plody tého práce. Já nemůžu o něm říct nič špatnýho, potkávám se s lidmi, kteří když vyslovují jméno Daliboru Mileňský, tak říkají, že to není ve vězení. Dalibor Mileňský není ve vězení. Všechny ty obvinění, které tenkrát proti němu byly, tak všechny dopadly v jeho prospěch. Dneska vráčeli mu peníze, které mu tenkrát sebrali při určitých razích. Dalibor Mliňský vždycky zůstane mým přítelem. Mluvčí 01: Tak to jeho doba byla určitě kontroverzní, protože mě to tehdy samotnýho vybudilo, že jsem vlastně proti němu a jeho kolíšeho šel do politiky, takže určitě budil kontroverze, to si nebudeme určitě zastíhat, ale líbí se mi, že to bereš takovým přátelstvím, protože třeba já jsem kvůli politice jenom kvůli tomu, že jsem hnutí ano, přišel o spoustu v hluzovkách přátel, protože to nebyly pravý přátel a když mě škrtli, podle mě jako kvůli tomu, že jsem začal nějakou angažovat a myslím si, že takhle by to asi mělo být a pak i vidět, že člověk má to srdce na správném místě a nepoužívá ten mozek špatně a podobně. Každopádně, ještě bych chtěl ho opravit. Dalibor Měnský souhlasím s tím, že tady toho vybudoval nejvíce ze všech starostů, bez debálu. ale já, když jsem byl po tom místo starosta, tak jsem taky ještě něco udělal. Není pravda, že by se neudělalo vůbec nic, vlastně my jsme dokázali postavit po něm třeba nový křídlo Strachovské školy, což jsem hodně hrdý, protože to tam chybělo zázemí pro učitele, pro žáky. Povedlo se nám spustit i tu kontroverzní rekonstrukci Sundry, která dneska začíná fungovat. rodiče s dětmi a senioři a protiproto je to bylo určeno, takže něco se povedlo, ale vlastně říkal bych, že to jde čím dál tím víc jako dolu, že na toho Dalibora Minského se toho dělalo hodně, pak jsme něco málo ještě udělali my a od té doby, co mě piráti odvolali, tak pak už se nedělá vůbec nic. No každopádně moje další otázka ještě, u ní zůstanem, Zlí jazykové říkají, že pořád ještě Dalibor Mliňský tahá za nitky. Já občas slyším, nebo si přeštůl na Facebooku, že dokonce ovládá mě, tebe, další lidi a že vlastně pořád to ježí město řídí. Myslím, že to je holpost a ty ho znáš líp, tak řekni posluchačům, jak to jede opravdu. Mluvčí 00: Já si myslím, že to je pravda. Já si myslím, že Dalibor Mliňský před časem vstoupil do hnutí pro Prahu 11. Protože já si nedokážu vysvětlit to, že se tam rozkmotřili největší bratři, jako je Láďa Kos a paní Zdeňková takhle, takže určitě to je práce Daliboru Mlenskýho a taky si určitě myslím, že nás všechny řídí. Asi takhle bych to uzavřel. Dalibor Mlenský má, protože se občas spotkáváme, tak vím, že je to velice úspěšný podnikatel, že má dost svých starostí s podnikáním a že ho baví podnikání a samozřejmě politiku na Praze jeden nás sleduje, ale určitě mě neřídí a to doufám si tvrdit Ondra, že ani tebe neřídí. Mluvčí 01: Přesně tak, přesně tak, každopádně pojďme od minulosti, já si myslím, že každý asi na to má nějaký svůj názor a ono vlastně, to není jenom Dalibor Měnský těch symbolů, tehdejší doby bylo víc, bylo to třeba i Pavel B.M., že jo, já jsem ho tady měl na rozhovoru, dokonce Pavel B.M. a dneska se s ním občas radím, byl celý Prazek vlastně, by ta koncepce třeba měla být A my si říkám, že to postupně otáčí, že lidé vidí, že si se jejich doba přinášela nějakou kontroverzi, ale že se za tu dobu městská část nebo Praha rozvíjela, posouvala a vidí dneska ten kontrast, že dneska se vlastně nedělá nic. Takže já si myslím, že to nějak vyvíjí a určitě už ten názor není tak extrémní, jako byl dřív. Mluvčí 00: Já bych k tomu ještě řekl možná tohle, že Dalibru Menský dokázal dokázal spojit všechny ostatní politické strany v boji proti němu. A to je pravda. Mluvčí 01: A vybudit i lidí, kteří se nebyli, jako jsem byl já, jít vlastně do té politiky proti němu. Mluvčí 00: Tak už jenom za tohleto mu samozřejmě velký dík. Na druhou stranu takový ten jeho největší oponent. Tému největší oponenti vždycky byly hnutí pro Prahu 11. Ty se tváří jako hnutí, které jsou tady které jsou tady pro lidi a prostě zastánci práv lidí a proti betonování a proti výstavbě a vlastně proti všemu. Ale já vlastně za tu dobu, co jsem v politice, jsem zjistil, že to je prostě strana, která umí fantastickým způsobem dělat tu opoziční práci, ale vlastně pak takové to říká se, že jakmile dobudou hrat, tak neví, co si s tím počít a to se stalo už dvakrát za sebou, co v té politice jsem. They always win the elections, because they promise something to the people, or they somehow intimidate them, that this and that can happen, if they don't vote. And then when people vote, the tactic is that they sit on the counter, now they don't know what to count, because they've already finished the game and now they look at it and say what to do. tak nejlepší bude, když zadáme nějaké audity a předtím se tady dělí naprosto nějaké nepravosti, které my teď musíme najít. Takže to jim vydrží tak rok, než výjdou výsledky auditu. Ty audity na nic nepřijdou a vlastně teď přijde k tomu říct, co budeme dělat. A ten rok to je vždycky ta doba, kdy oni končí, že je to hnutí pro Prahu 1 a to bylo před těmi 8 lety, nebo teď naposledy, kdy vedla hnutí Šáka Zdeňková jako starostka, zase jí to vydřilo rok a zase to bylo úplně stejné. Zase byly nejdříve audity, zase bylo čekáně na audity a potom odchod. Mluvčí 01: Já bych tomu dodal, že jsou absolutně nekompetentní a nevinují se na té radnici, když tam jsou té práci, které se věnovat musí a to je potom doběhne, protože přesně jak jsi říkal, oni se věnují tomu šťůrání minulosti, ale mezi tím zapomenou, že se musí posílat nějaké peníze do kultury, do sportů, najednou jim tady začnou rozpadat organizace, odcházet lidi, přestává fungovat vůbec tam městská část a to je ten rok, ten položek rozpadů, kdy potom všichni ostatní zjistí, Najednou je tady hrozící katastrofa, že je potřeba to jako změnit a i ti, co jim fandili, tak se od nich odlomí. Je to neštěstí, já bych řekl, že to je jako na více úrovních té politiky. Dneska to vidíme, co se dělo nedávno ve vládě s těmi piráty, jiný ty piráti jsou jako, neříkám, že všichni, ale velká část z nich je len podobná taky, že umí hlasitě křičet, kritizovat, ale v momentě, kdy jim dáte zodpovědnou funkci, tak si prostě neví, co s tím počít a a vlastně to pokazí nebo tam dělají něco jiného, než je vlastně náplň té práce. Podle mě to hnutí pro první nás vůbec jako nepochopilo, o čem je řízení městské části, že 90% té práce je taková ta nezábavná práce, že musíte rozhodnout, jestli někomu přidělíte byt, nepřidělíte, jestli někomu odpustíte dluhy, jestli prostě opravíte radši tenhle chodník nebo tenhle, protože na všechno nemáte peníze a oni tím vlastně, že tuhle tu agendu vůbec neřešili, řešili jen tu minulost, tak pak se jim to Mluvčí 00: Jo, naprosto se vším, co jsi teďka řekl, souhlasím, ale co můžeš čekat od lidí, jejíž odbornost je na úrovni, tak životní prostředí má na starosti paní, která byla scoutka, tak to je ten předpoklad k tomu, aby se mohl dělat životní prostředí. finance, přijde člověk a zeptáš se ho, jestli ví v jakých řádech se pohybuje rozpořitě městské části, nemá ani páru. No a takhle jmenuješ jednoho po druhým a zjistíš, že na to nemají odbornost, kvalifikaci, že to prostě nejsou manažeři. I když samozřejmě ta práce se dá naučit a většinou té práce na městské části potom zastávají úředníci, na tobě jsou ta manažerská rozhodnutí a vedení těch úředníků, ale manažerská činnost je ta nejtěžší činnost. Prostě zvládnou lidi práce s lidmi, to je to nejtěžší, co může být a ten evidentně nezvládají. Mluvčí 01: Já tě budu trošku opanovat Petře, protože já jsem třeba poznal i v Hnutí ano, jsme měli řadu neskušených lidí, kteří byli z nějakých okolností se dostali prostě na funkci, na kterou neměli úplně tu kompetenci, ale pak je důležitá pokora, sebereflexe a schopnost obklopit se třeba lidma, který tu zkušenost mají a nechat si poradit a vlastně stát se takovou houbou nasávat a třeba za rok, za dva se to naučit a pak ty kompetentní rozhodnutí už dělat jako správně, ale problém tady těch lidí, těch aktivistů, podle mě je ten, že oni nemají žádnou sebereflexi, žádnou pokoru, oni si myslí, že od Boha dostali nějaký dár vlastně kona dobro, a jedou si tvrdě hlavu proti zdi, dělají špatné rozhodnutí a nenechají si poradit. Čas výjimků, já si myslím, že i v nutí pro Prahu 1 jsme viděli některé výjimky, abych třeba změnil klidně Marka Milaberského, který si myslím, že tu kompetenci absolutně neměl, třeba náradního pro finance, já jsem ho kritizoval při té volbě, ale překvapil mě potom, že si nechal poradit, že si vyslechl ředitele jeho městské akciovky sociální šéfovou financí na úředě a třeba na začátku tlačil nějakou špatnou myšlenku, ale potom si vyslechl třeba ty tři lidi, tak třeba otočil a takhle si myslím, že se to zvládnou dá, ale problém je, že většina z nich právě nemá tu sebedeflexi. Cítíš to stejně? Mluvčí 00: Ty říkáš, že mi budeš trošku oponovat, ale ty mi vlastně neoponuješ, já s tím naprosto souhlasím, já jsem tady záměrně změněn změněn třeba toho Marka a Maberskýho, ale přesně je to ten kluk, který si dá říct nakonec a snaží se nějakým způsobem do toho rychle vplout a zorientovat a pak nějakým způsobem pracovat, takže jako jo, je to těžký, já bych do finance vůbec nešel, protože jim nerozumím, já vždycky říkám, ať každej dělá to, čemu rozumí, prostě já rozumím fotbalu, Mluvčí 01: In that field, unfortunately, sometimes it seems to you that you have about 9 posts. 10 lidí, každý umí něco a zrovna tě nezbude to, co vlastně i ti blízký, tak buď řeší, že tam teda nepůjdeš, dáš si čtyřky volno, nebo zkusíš to, co ti úplně nepasuje, musíš se s tím nějakou popasovat, naučit. Jako můj šálekávě to není, abych se zachoval stejně jako ty, abych prostě do gestce, která mi není blízká, nešel, proto já třeba jako nemluvím na magistrátů do kultury, do školství, protože tomu prostě nerozumím hodně respekt, myslím si, že jsou jako větší odborníci. Ale každý je nějakej. Petře, co je podle tebe potřeba, aby jsme tu jižní město zase nakopli a začalo fungovat, začalo žít a vrátili jsme se k tomu, co byla dobrá stránka na té ře toho Dalibana Mliňského? Mluvčí 00: Já si myslím, že v první řadě schopné vedení starosta s koulema, jak se říká. opravdu, který si nebojí za to vzít, nebojí se udělat zásadní rozhodnutí a takový starost, který schopně povede ten svůj tým. a bude se snažit burcovat k tomu, aby všichni těho hradní makali jak nejlépe umí a taky se nebali přijímat nějaké zásadní rozhodnutí. Já si pamatuji kdysi, ani nebudu jmenovat člověka, za kterou stranou to bylo, ale přišel za mnou a říká, hele Petře, ty máš ten sportovní areál, já bych u nás za tu politickou stranu chtěl udělat takové koloběžkování u vás, jako chtěl bych tam prostě udělat nějaký sportovní den pro ty děti. Já mu říkám, že není problém, klidně můžeš přijít, sportovní areale máš v dispozici. A on mě potom zatelefonuval a říkal, že to nemůže. Já jsem to řekl u nás ve straně, ale najednou se začaly ozývat hlasy, co když to dítě spadne na ty kolobise, co když se zraní, co když udělá tohle, co když se stane támhle. Jako lidi, kteří budou neustále předjímat, co by kdyby to nikam nedotáhno, je třeba se sebrat, mít tu správnou odvahu a něco pro ty děti, v uvozovkách pro děti, tady to dáme jako příměr, něco prostě udělat. Tohle čekám od nového starosty. Neříkám, že ten stávající je špatný, neměl to určitě jednoduché přebírat tu agendu po paní Zdenkové, která tam neudělala vůbec nic. so his task is to stabilize it and I think he manages to do that, but I am looking forward to new elections, I am looking forward to a new leader and I really want him to be a leader with a goal. Mluvčí 01: Já naprosto souhlasím, já k tomu nebudu dělat nic, protože bych jenom opakoval tvá slova, úžasný. Nakonec se zeptám Petře ještě na takovou zvidové otázku, protože my obyčejní smrtelníci, kteří většinu času trávíme v kanceláři nebo někde na schůzkách, tak odpočíváme, čistíme si hlavu sportem. Jak odpočívá čistí si hlavu člověk, co se živí sportem naopak? Mluvčí 00: Honu zase jenom sportem, jako já už samozřejmě toho moc nenaběhám, takže já bych si ani s tím Messi moc nezahrál, nebo respektivně mě už dneska oběhne sedmletý dítě, mi udělá kličku, já ho nedohodím, protože mám železný koleno v pravý noze a za pár měsíců mě čeká druhý koleno, takže já už to s tím běháním mám tělo zhuntovaný tím sportem. ale mi vrstavníci hrají tenis, badminton, jiný sport. Existuje spousta sportů, který můžeš hrát a který si můžeš odpočinout, můžeš vyčistit hlavu, jak se říká. Pak jít s přáteli na pivo, zase všechno probrat. Probrat politiku, říct, jak je špatnej ten nebo onen. Prostě ten je populista, ten je machovej. To mě nejvíc baví ten náhled na mě. Já mám spoustu přátel, kteří nemají rádi Andreje Babiše, ale třeba nemají rádi ani pana Fialu. that each group likes someone or does not like someone. And they tell me that I am a populist. Well, I like it, like me, a person who has been avoiding politics all his life. vyhýbáte velké politice a nikdy do velké politiky vstupovat nechci já, když už teda tak na té naší úrovni té městské části, my jsme i tak velká městská část, takže i tak si myslím, že to je dostatečně velká politika pro mě, ale udělat ze mě populistu jenom proto, že jsem ve straně Andreje Babiše, no tak tomu se fakt směju, já se směju jim do pytle, každej z politiků je populista, každej, já jsem populista, ty jsi populista, všichni jsme nějakým způsobem trošku populisti. Proč každý, když se otvírá dálnice, proč všichni ťukají těma kladívkama na ten kámen, aby jich bylo vidět, aby těmi lidemi řekli, my pro vás něco děláme, tak je tohle populismus? Co je to populismus? Já se za populistů nepovažuji. and I try to live in a way, that I don't have to be ashamed of myself. That's amazing. Mluvčí 01: I think, that after this interview, nobody can consider you as a populist, that they will consider you for practice. který prostě žije pro děti a pro sport a já vždycky říkám, že v té komunální politice, kde se pohybujeme my dva, tak jako neexistují tyto nálepky levicová, pravicová, populista, prostě neexistuje populistický chodník nebo levicový, pravicový chodník, prostě je potřeba ho opravit a toto se nedá takhle škatůrkovat, takže já si to taky směju úplně stejně jako ty. Mluvčí 00: Mě vadí samotný fakt, že někdo ignoruje 30% voličů v tomhle státě, ale i třeba na Jižní městě, tak když vyhraje na Praze 11 hnutí pro Prahu 11, a má 11 zastupitelů a my jsme druhá strana z deseti zastupiteli a máme téměř shodné programy a mohli bychom tu městskou část vést společně prostě k nějakým lepším zítřkům, jak se říká prostě a dalo by jsi to úplně krásně, plní ten volební program a někdo vás odmítne proto, že jste populista nebo proto, že nad váma je Andřej Babiš a to je ještě největší populista, no tak to mi přijde srandovní. Let's be fair to each other, let's respect the results of the elections, but also a different opinion, whatever you have. tak já tě za to nebudu možná kritizovat, nebo tě budu se snažit vymlouvat, ale nebudu o tě říkat ošklivý věci a mě tohleto už z principů vodí a nikdy takový nechci být a nebudu a budu se snažit žít ten svůj život a zastávat ten svůj názor. Neříkám, že je jediný správný, dokážu ho změnit, určitě ho dokážu změnit, protože jsem člověk a děláme chyby, všichni děláme chyby, vycházíme z nějakých informací, které momentálně třeba máme, but to criticize someone just because he has a different opinion. Today is a crazy change of the Olympic Games, I just want to mention it, because it's a sport, so it was absolutely terrible. To bylo něco naprosto šílenýho. Mluvčí 01: Tam podle mě měli dávat takovou tu hlášku, že to není vhodné pro děti do 15 let, jako je u těch jako filmů. Mluvčí 00: Jako je reklama na sport, tak tohle byla prostě ta špatná reklama na sport, jako ta spíš ostatní odradí, někdo tomu ani nerozumí, někdo byl znechucenej a my dneska žijeme v době, kdy vlastně je nám bráněno říct někde někomu svůj názor, já můžu mít názor na to, jestli tady mají být migranti, nebo nemají být migranti, ale čeká se ode mě, že budu mít takový názor, že tady budeme přijímat imigranty. Když mám jiný názor, tak jsem populista, nebo jsem špatný, nebo jsem možná i extrémista. A to jsou zase ty věci, už se zpátky dostáváme oklikou k tomu jádru, že mi tyto věci opravdu vadí. Souhlasím. Petře moc děkuju za rozhovor, těším se, že se uvidíme na zastupitelstvu nebo třeba někdy u tebe na hřišti. Taky děkuju za pozvání.Kopírovat text

Čau Praho s Petrem Sýkorou! 🗣️ Jak dostat děti od obrazovek mobilů a počítačů ke sportu? Proč fotbal a jak Petr začal trénovat fotbalový klub dětí? Je pravda, že od dob Dalibora Mlejnského se na Jižním Městě nic nepostavilo? O tom ale i o dalších tématech jsme se bavili v novém podcastu, kde vám budu průběžně představovat zajímavé hosty a osobnosti. Budu moc rád, když si dnešní díl pustíte a napíšete nám váš názor nebo postřeh do komentářů. Prosím také o sdílení. Předem moc děkuji! Petr Sýkora je jihoměstský patriot a fotbalový nadšenec, který přivedl už tisíce dětí z Prahy 11 k aktivnímu sportu. Je také zastupitelem a mým kolegou z ANO Praha 11.

Screenshot není k dispozici