← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 00: Zasvětil svůj život v zdelavání a veřejné službie. Má bohaté zkušenosti jako pedagog a odborný učitel. Na Praze 4 dlouhé roky podporoval scouty. Byl zastupitel, místostarosta. A dneska se rozhodl kandidovat do Senátu zahnutí ANO. Mým dalším hostem je Josef Svoboda. Dobrý den, Josefe. Nemůžu začítať jednou otázkou, než ke které mi to na první pohled sládí. Jaké to je být celý život dvojčetem Cirila Svobody? No, je to mimořádny život. Mimořádny. A je to taková vzácná situация v naší rodinie, že můj djedeček bude dvojčet, matka dvojčet, my jsme dvojčata, bratr Ciril má taky dvojčata, takže jsou to 4 generacje dvojčat. Vlastně v jednej linii. A ja jsem kdysi na toto téma hovořil s panem profesorem Schweitzer. A ten mi řekl, že za celou dobu 40 let... pediatra se s tímto nesetkal, a rzeka, s tím, děte do knihy rekordů. Ja se mu rzeka, bohužel, ja na tom nemam vůbec żadne zásluhy. Tak to je prvni tokaj, tokuj postrch, a duruj postrch je, že, jak si potkavam lidi, a vždycky musim jah trochu vysondovat, jesli toho chleveka znam, nebo neznam, protoze niekde sem zapomnil, ikdy sme se setkali, a on me osluil, ja tekam, ze je v domnieni, ze mie tada, Tak, to je, jak si, velmi časté, a ja jsem tomu rád, je to krásny život. Nemužu říct, že by byla nejaká vzláštny... symbiose mezi dvojčaty, že by jaksi jedno boleli zuby, tak začali boleli druhého, to se všechno vymysli, tak toto není. Mluvčí 01: Samozrejme, v době, kdy jsme žili v jednej domácnosti, s rodiči, v jednej rodine, tak samozrejme, jsme tak byli blízkí, protože jsme se viděli dnes a denně, pak jsme se oddelili, založili vlastní rodiny, tak už jako taková symbiose není, ale v každém 7th birthday, I'm the youngest, so I say my youngest brother is 20 seconds older than me. So I have to say that there was something unique, beautiful, and I would like it all. It's very nice. Mluvčí 00: To je úžasný. Mne vůbec nedošlo ještě ta situace, že se vás lidi pletou na tý ulici. Ja mám práve s tím poslední dobou problem, že spousta lidí mne zná, a niekterými dokonce třeba i tyka. Ja si nemužu na první pohled vybavit vůbec, do to je. Tak vy to máte ještě o to komplikovanější, že se vás pletou ještě s vašim bratem. Mluvčí 01: Je to zajímavý takový ukaz, zda jste toto téma nadhodnil. Nikdy se nás nepletli děti. Je to zajímavý, že třeba ten pohled, za spodam, je asi možná jiný. A musím říct, že někdy i ridiče, někdy zaváhali a řekli, dvojice, pojď sem, udělej. A pak ještě jednu zvláštnost, przypomenu. My jsme mluvili o sobie pluralu. Ridiče nám řekli, Dělte si u mojej druhce, pojďte k večeři, najezte se, vemte se. My nemáme hlad, nám se nechce. A musím říct, a hodně już v pubertie jsem se musel naučit nepoužívat ten plural, mluvit za sebe. Ja nechci, nebo ja chci, protože my jsme часто o sebe mluvili, my, protože jsme byli pluralu oslovovani. Mluvčí 00: Jako mi císař v té pohádce. Mluvčí 01: No, ja jsem teda chtěl říct, ano, mi ich veličenstvo, samozřejmě, takže takhle to je, ale musím říct, že krásne, krásne, a zaprat mám mu za to. Mluvčí 00: Užasný. Každopádně, Josefe, vy teďka kandidujete v září do Senátu za obvod na Praze 4. Co было tím hlavním motorem, že ste se rozhodl zvednout tu kandidaturu proti panu Drahošovi? Mluvčí 01: Tak, ja musím říct, že byl jsem osloven mými bývalými kolegy na radnici za ANO. A tam se vytvořila velmi dobra parta, velmi dobrze jsme spoluvycházeli, a vytvořili jsme tam celou řadu velmi dobrých počinů. A ta přišlo osloven. Musím říct, že jsem váhal. Z mnoha ohledu. Zda do Senátu, zda ano, zda ano a podobne. Takže, jako nebylo to, že bych hned řekl, je výborně, do toho, skvěle. Po ničem innym jsem netoužil. Ale postupně jsem se začal zamýšleть nad tím, co by mohl przyнесть. A co by bylo potřeba taky do spoločnosti vnest. Taky jsem věděl, že to vyvolá i určité pnutí, protože pocházíme, chce, ze christenckých kruhů, a dekadu, vlastně, do toho tábora, ktorý, vlastně, je považován christenckými kruhy, za trochu, takové, bych řekl, Možno, že nepriatelské, ale to bylo takové prostředí, kam by se nemieli ti lidovci bývali, a křesťany, shiebovat. Takže, zvažovala jsem. Zvažovala jsem, a pak jsem si řekl, tak nakonec, je to výzva. A vedly mi k tomu, taky, ty důvody, které mám, jaksi, jako výhradu současnej vládni koalicii. A, rzekam si, taky, jako, proč ne? For me, it's not easy to fight for myself. I like to fight for others. For me, it's not a problem to beat someone, to help someone, to shake hands. I don't like to fight for myself. It's in my favor. Mluvčí 00: Rozumiem. Ja jsem hrozně rád právě, když do Senátu kandidují lidé, co mají zkušenosti k unálni politikou v tom místě, protože, vlastně, do Senátu, to je specifická volba, volí lidé přímo z toho místa, z toho regionu, a hrozně mě potom štve, že většina těch senátorů, na ty lidi, které zvolili, zapomenou. 6 let se jim nevienuje. A pak se tam zjeví 2-3 mesece, kdy začnou znovu kandidovat. Čest výjimkam. Někteří senátoři do těch regionů jezdí, ale je to fakt výjimka. A myslím si, že i proto, možná, ti lidé tomu senátu úplně nevierí. Máte v plánu, tím, že jste dlouholetý komunálny politik, zastupitel, místostarosta Praje 4, znáte tam ty problémy, se do té oblasti vracet, i když budete senátor, a tím lidem tam pomáhat dál? Mluvčí 01: tak dvakrát nevstoupíte do té же řeky. Vždycky ta situace je trochu jená. To je prvnice potřeba poznamenat. A druhé, role Senátu je taky trochu odlišná od té role komunální politiky. Máte velikou pravdu v tom, že do Senátu mají lidé vstupovat, przedevším prostrednicem té komunální politiky. Mnie to przypomina jednu situaci v minulosti, kdy byl velmi populárny a známy Jan Nekola, který vedl Joffin a dal obrovské akce za účasti stovek lidí. A kandidoval do Senatu a neuspěl. A pak se ptal moja bratra Cyrila, a říkala, Cyril, prosím tě, jak je možné, že se neuspěl, jako lidi mne všichni znají. And he just said, my brother said, that you have to get into the Senate through municipal politics. Because you have to go through in that municipal politics, that you are ready to do something for the region and also admit that you did something. To byl taky důvod, proč jsem tu kandidaturę zvedl, protože jsou tam hmatatelne, auditne stopy o mé činnosti, které lze dohledat a predložit jako důkaz. Takže, jak si nejdu z nuly, a vím, s kým do té politiky vstupuji, vím, o koho se mohu opřít, a vím, pro koho tam mám pracovat. Mluvčí 00: Super. Ještě mě zaujalo, vy jste mluvil o tom, že ste trošku kontroverze v tom, že ste vzešel z toho KDU, CSL. Dneska vlastně vás podporuje hnutí, ano. Ale mne přijde, že více lidí dneska nějakým způsobem takhle smieruje, protože třeba vidím KDU, CSL, velké pnutí. Dneska třeba Jiří Učunka ze Zlínského kraja, který je velký kritik vlastně dnešního vedení. KDU, ČSL, celého spolu. Vlastně Boris Šťastný, bývalý předseda ODS, zase také kandiduje za nás a za motoristy. Mne přijde, že vlastně ty původní strany, konservativní ODS, KDU, ČSL, že se poslední roky posunli niekam úplně jinam. A vlastně strací voliče. A niekteří ty skalní przedstawitele, co tam byli od začátku, tak s tím prostě nejsou souzněni a hledají možnosti jinde. Přesně to nejste asi úplně sám. Mluvčí 01: Takhle, samozrejme, Jiří Čunek je charismatická osobnost. A vždycky se trochu odlišoval. To bez asperu. Ja jsem toho názoru, že ty politické strany, s určitými odlišnostmi, ty demokratické, mají obdobné cíle. Ale to klíčové, je, kdo stojí v czele tej strany. Vždycky ta charizmatická osobnost vlastně dává ten impuls. Je tam ten tahoun. Ja jsem vždycky rád pracoval v týmech, na pracovišti, kde jsem je chefa tahouna. Tedy táhne, inspiruje, a podporuje, a dává, jak bychom rzekli, všechny ty předpoklady k tomu, aby, jako tým, se došlo, týmu, aby se došlo k úspichu. Což tadyhle problem v tom, že KDU-CSL proste v současné době toho tahouna nemá. Je to trochu taková zvláštna situace, kdy Maria Nurečka říká svým spolustraninkom, no, musíte vysvětlit lidem, co jsme všechno dobreho udelali. Vysvetlovat, co jsem udělal dobrého, buď toto ti lidi pocítí a respektuja, uznaju, anebo to nepocíti, jako Barney, kому vysvetlá, copak vy to nevidíte, když ja jsem udělal todle, todle, todle, a vy to mu nerozumíte. To je do určitej míry pohrdání těmi lidmi, protože naši občany jsou inteligentni lidi, svobodni lidi, mají svoju skušalost, žijou v nákich určitich situacích, a buď... Ty výsledky práce vnímají a přijmají, ale není potrebna nic vysvětlovat. Prostě je potrebna důstojnost člověka, tomu nevysvětlujte. Buď pro něj neco děláte, co je pro něj přijatelné, on tomu rozumí a přijme to, ale nemá smysl nevysvětlovat, že neco nepochopil. To, myslím, tudema cesta nevede. Mluvčí 00: Tohle máte na prostou pravdu. A mne przyjde, ze nejvecchi bolest demokracie a tich demokratskich stran, vsech, dneska, je, ze vecchinou, chasto, nahoru tlaci, vlastne, osobnosti, které nevadit ziadne frakci. Chasto, takove, ty nemastne, neslane, ze te, vlastne, vzyzki, vystrcit, nahoru. A je to vlastně nejenom KDU 6, ale vlastně všechny, i CSSD na to dojelo. A tohle je třeba obrovská výhoda dneska hnutí, nebo těch nových stran, které založil nějaký leader, který se tam do dneška drží, ten zakladatel. A vlastně je ta osobnost, vidíme to i u TOP 09, potom se sledili pana Kaluska, tak také vlastně jdou strmně, strmně dolů a podobně. Je to, podle mě, všude. Mluvčí 01: Je to vshude. Vy jste řekl, Tarek, tu veľmi důležitou viac. Chef, který se snaži vyhovyrat všem, je špatný chef. Každý chef musi mít, jak bychom řekli, určitou limitu, určitou pnutí v kolektivu. Musi, jak si, budit im respekt. A jestli, že někdo se snaží vyhovět všem, bezrodzilo, nebo politik, který se snaží vyhovět úplně všem, a myslím si, že to je taky problem vládní koalice, že vlastně premiér má, vlastně, tenhle sestavu pěti stran, kde musí všem nějakým způsobem vyhovět. No prostě to je cesta do horoucích pekel. Takhle to nejde. Tak buď vsadim na něco a jdu, a buď uspim, nebo neuspim. Není možné říct se, ja chci být chefem, a chci, żeby se udržel za každou cenu. No takový chefové brzo skončenie na politickém hřbetovim. Mluvčí 00: S tím na procesu, vlastně, to bych potrhnul. Každopádně, spáke k tomu Senátu. Pokud se do Senátu dostanete, tak tam budete, vlastně, asi v tuto chvíli, proti té vládní pětikoalici. A, vlastně, dneska Senát je vnímaný, spíše, jako taková tribuna, kde se jenom odmává to, co, vlastně, tam pošle vládní 104-ka, nebo 108-ka, z parlamentu. Tak, můžeme se spolehnout, a občany, a diváci, na to, že budete tam hlasitý oponent, kritik, a že budete przynáset do tich, nikdy, Horkou jehlou napsaných zákonů, часто špatných, dneska te piti koalice, nějakou přidanou hodnotu. Skusíte se prosadit, třeba, že se to vrátí trošku upravene, aby to třeba na ty občany nedopadalo tak drtivě, jako jsme sviedzky v posledních 2-3 letech? Mluvčí 01: Určitě, samozřejmě. Záleží na tom, v jaké sestavie tam budeme navoleni. To je, jak bych řekl, někdy nevýhodna tj. volených organů, že musíte spolupracovat s těmi, kteří tam są zvoleni. Vy si ty pracovníky nebo spolupracovníky nemůžete vybírat. Čili, jak si dopředu říct, a budeme tým, a budeme hlava-nehlava, musíme uspět, a musí nás uspět co nejvíce, abychom našli schodu. To je, jak si... První předpoklad. Vy se teda řeknete o důležitou roli Senátu. Ja jsem prošiel během svojho života různými profesjami. A vlastně tu nejdelší část svojho života jsem věnoval oblasti kontroly, auditu a monitoringu. A vlastně ten Senát je monitorovacím, auditním orgánem pro vládu, poslanecką sněmovnu, a potom taky i pro prezidenta republiky. Czyli to, co musí nastat, je, aby Senát dostal jiné složení, protože jestli jedna politická struktura staví system, třeba nastaví rozpočet, vytvořit duchadovou reformu, Uzef Káten, tak musí být v Senátu dostatečná síla, aby řekla, takhle ne. Ja, když jsem začal pracovat, kdysi na ministerstvo, ta za mnou přišel kontroler, to ministerstvo, bo to na ministerstvu kultury, a říkali mi, no, pana námysku, tak nemůžete, to se tak nesmí. A ja jsem říkala, pane kontroler, tak mi řeknete, jak to mám dělat, aby to było v pořádku. A on mi řekl, památnou větu, kterou si pamatuju celý život. Od toho ja tady nejsem. Totiž, těch variant řešení může být 10, 20, 100, a ten kontrolní organ má říct, To, co jste nastavili, je v pořádku. Czyli ten senát musí vládě nechat manevrovací prostor, aby přicházeli znak těm řešením, ale musí říct tak, pozor, toto už není demokratické, toto není ve prospěch občanů, toto je ohrožující. Czyli tam musí být ten hlas, říct tak, takhle, ne, taková jakási brzda. To je úkolem senátu. Chci nějaká przedstawá, ruzny kandynátov, jak v Senátu, něco nastaví a vybudují. Tak ty lidi ajdou spíš do parlamentu, nebajdou spíš do vlády. Tam můžu tvořit, nastavovat, ale Senát nie, ten jakoby dozorový. Musím říct, že jak se už mám nějakou životním zkušenost, jsem hned to sprožil, takže si myslím, že budu moct říct nějaké kritické slovo, ale upozoru na to, že moje kritické slovo bude vždycky věcne. Předmetu, věci, nikdy nebudu útočit na žádnого človeka a dohonestovat na druhého človeka, protože já si vážim všech občanů. A jaksi, takové ty kritiky, že se někdo označuje, nálepkuje, to je mi naprosto cizí. A to dopředu, říkám, toto ode mě žádný voliči očekávat nemohou. Mluvčí 00: Ja si myslím, že to je ale skvělý, protože dneska ja mam pocit, jak se bavim z lidmi na ulici, že už sou otráveni opravdu tou jako hroznou agresie timi osobnimi urášky tich politiků, takže ja si myslím, že pokud niekdo nieco dělá špatne, tak je na miestie tvrdá, objektivní kritika, ale fakt jako oprávnená, s nějakými argumenty, ale ty osobní utoky by do toho padat nemiele, ty nálepky, a ty myslím, ste mi nahral trošku na další otasku. Todle je věc, která mne hodně štve, hodně to štve i moje diváky a fanoušky, to nálepkování současné vlády, co se týká třeba války. Dneska lidi, co vlastně nechtějí válku, chtějí mír, tak jsou často nálepkováni, že jsou proruští, že jsou dezoláti a podobně. A vlastně mne to už przypomíná dneska jako hru Karla Čapka, Válka z bloky. My jsme o tom nedávno byli s manželkou znova v divadle, a mne to přijde... Tak strašně aktuálnie, jako děsivě, že mi úplně stávali chlupy na rukou, když jsem vlastně ten příběh znova prožíval v tom divadle. Co si o tom myslíte, o tom, co se dneska dzie, ta cenzura, nálepkování, to označování části společnosti, že vlastně k nám jako nepatří, že jsou nějaký meneceni, nějaký špatni? Ja si myslím, že ten hlavním stimulem je bezradnost. Bezradnost, neví se, co bude. Dneska, mal, čteme oslavne články o úspěch armády Ukrajiny. Je to stateční lid, bráni se proti agresorovi, je to všechno v pořádku. Nevim, jaké články budeme číst v listopadu, jaké budeme číst v lednu. Prostě, tak si to neznamená, že dnešní stav je saftrvalý. To, co tadyhle je, podle mou názoru, trochu scestne, je uvažovat o míru. Mír nenikli zbranin. Mír je, že si strany podej rukum a řeknu, co smesy, to smesy. Ja teďka se vrátim k ruštine. Nechci, že jsem rusofil, ale vezmu ruštinu, že máte... Počítáte 10, 20, 30, 40, 50. Proč tam není to 14? Proste je to proto, že se vychází z té židovsko-biblické tradice, že jsou určitá období. A tak, a když si vezmete Bibli online a dáte si tam slovo 40, tam vjede třeba 60, 80 odkazů, je tam ta 40-ka Biblie. Či to je období? To období znamená, že nějaký člověk nebo společnost musí k niečemu dospět a stát se dospělým. A i k tomu míru musí ta společnost dospět. When we talk about peace today, it is not possible to expect that peace will happen in 2024 or 2025. That is an illusion. What can happen today when we talk about weapons? A hot war can turn into a cold war. A konec koncu, vy a vaše rodiče, jste to zažívali, že jsme od roku 1945 do roku 1989 žili v přímierze. Mocnosti si rozdelili svět, přemalovali mapu světa, mapu Evropy, pak se strašili zbraniami, poslouchánci z Jorozlasu se trastalo, emigrace byl trastničním, protože to było zbiehnutí k nepřítelím, Samozrejme, stálo to hodně, i taky životy, ale pořád to nebo tak dramatické, jako je zabíjení lidi, válce horké, ničení przyrody, ničení hodnot. Prostě je to šílené. Čini, čim dřív nastanekli zebraní, tím lépe. A tím se vytváři prostor na to, aby se jednou dospělo k míru. A já si to doufám říct, jako členo, který už tady leco sprožil, že skutečny mír na území ruska mezi těmito dvěma národy uzavřou možná naše dětiny, ale i naše vnucin. Musíme ten prostor dát, protože představa, že by se podepsala nejaká mírová smlouva, tak známe z dieny Ukrainy, tak tam ty partizanské odboje proti ruské nadvláde byly povádce až do 70-tých let. Nechceme neváda, která banda to byla. A vlastně ten poslední odboj partizanským skončil někde v 72-3. roce. ...na Ukrainii. ukonči zabíjenie, ukonči mrzačenie. To může nastateť hned. A pak, samozrejme, nechajte biežiť ten tlak na Rusko, na Putina, na všechny armii horšitene, a prostě zváženie situации. Takže, jasně, je tady veliký bieg przed nami, ale, jako, představa, že MIR nastane za rok, za dva roky, je ilusia. A proto, jako říkám, nemluvme ani bezprostrednio o MIR-u, mluvme o prímjeri. Realisticky. To je realisticky. To není pesimisticky. Jako, kdyby 25-letej kluk, tak řeknu, jo, samozrejme, uzavřeme mír. A co smysl? To smysl, no, to je naprosto iluze. Prostě, to je životní skušenost. A to je skušenost taky z dien. No, a pak musíme przyznaть, Taky si, že všechny kroky k míru a příjmeři se dělají na půdorysu toho momentu, kdy to vzniká. Kdy se to rodí. Není možné, kdyby se stavoval veselánsky mír, řeknout, tak teď se vrátíme 30 let zpátky. Mluvčí 01: To je iluze. Takhle to nejde. To je realita, za kterou se musíme taky vyrovnat. Nikto z nás není většinny. I vy, a jednou skončíme na zbytově. Zrovna tak skončí Putin, zrovna tak skončí Zelensky, Biden, Trump, a jaké můžeme mena, všechny ty geroje, co dneska ovládají celý svět, jednou z nare nebudu. Přijdou jiní, a už na to bude jiný pohled, a budou v jiné sestavie, budou v jiné konstellации. Dejme lidem prostor na to, abychom našli zase cestu k sebe, ale jaksi, jenom basila zbraně, a vraždin, vraždin, proste tím oddalujeme ten moment M, kdy k tomu míru může dojít. Říkám, ale je to bieg na dlouhou tráte, a ja všem přeju, aby ta tráte na krátka. Mluvčí 00: Ja naprosto souhlasím. Tak můžeme se my dva asi jenom modlit. Asi proto příliš neudeláme, kromě tady moudrých řečí. Ja si myslím, že bohužel dneska řada těch velkých mocností spíše im vyhovuje. Ten stav toho konfliktu, že se virábí zbraně, že je to velký biznis a podobně. Myslím si, že spoustě, spoustě, bohužel, lidem to vyhovuje. A opravdu, znovu se vracím k té válce z Mloky od Karla Čapka. Velmi mi to przypomíná tu jeho knihu a tu divadelní hru. A přijde mi to jako úžasné, až jako mrazící, jak on byl tehdy hrozně osvícený vizionář, Karol Čapek, že przed sto lety, vlastne, napsal knihovik, ktorá dneska je úplne aktualní. Mluvčí 01: No, ony je vizionář i ve věci Makropulos. To je věcí důchodovej reformy, že tady chceme mít staříky, chmety ala Biden, tedy budo ešte rídy celý sviat. Karol Čepek byl genius, samozrejme, a hlavne to umel podat tak, že tak, jak to napsal pro svoje vrstevníky, tak bez jakikoliv nákich slohovich úprav se to mouze hrá dneska. V tom je ta jejich genialita i v té podobie, té verbální, nejen té myšlenky, ale taky verbální. A v tom je, samozrejme, genialní. Ja na to przypominam, kde jsem se vyučil v poligrafii. A vlastně, až v 70-tych letech, byl nahrazen knychtis, tak jak to vymyslel Gutenberg. 500 let to trvalo, no, Tak, ja to przybyl Karlu Čapkovi, aby jen tak nikdo nepřekonala, aby si vážil toho díla a toho poslednictví, které nám prenechal. Mluvčí 00: Užasný. Ja se ještě vrátim k té původní otázce, co si myslíte o tom nálepkovaniu. Neměla by dnešní vláda a politici spíš ten národ spojovat, než rozdilovat, než tady menovat nějakého pana Foltýna, který se potom vyjadruje v mérii, že část Čechuje, cituji, jsou svinie, jak to řekl v nějakém rozhovoru, Takže tohle za mě už je přes čáru. Každopádně, ja jsem třeba v minulém režimu nežil, takže ja to znamenu zvyprávění, tak ja se nepouštěm do těch přímierů, že se to k tomu blíži. Co se o to myslíte vy? Mluvčí 01: Takže, osočevánie lidí je hlubý primitivismus. Protože řidženy lokový a makový, to věc, která mne je velmi cizí, protože vlastně člověk taky někdy se musí vžyť do role, proč se ten člověk rozhoda, tak jak se rozhoda. A když najednou zjistit, co vedlo k tomu rozhodování, da třeba i zmienit názor. Úkolem politiků je stmelovat společnost, vytvářet prostředí, aby lidé nacházeli cezu k sobie. Samozrejme, politice patří konflikty, patří střety, to je samozrejme, protože z toho konfliktu, z toho střetu se může vygenerovat nieco nového, to je v pořádku. Ale všechno to má svoja pravidla. Ja tady mohu przypomnout, napríklad, velkou osobnost, kterou se znamená osobně, teda Josefa Luxe, který, když začínal jako politik, tam, vlastně, přišel z JZD, a, když wystupовал v televizi, v rozhlase, na veřejnosti, tak, pak, těch pár lidí, co měl kolem sebe, oslova, řekl, kde jsem udělal chybu. Jak jsem to měl říct? Zapomněl jsem mi, co sdělit. Čili, on stále říká, musíte mě opravovat. Mluvčí 00: Na sebe reflexia pokoru. Mluvčí 01: Ano. Čili, tady to je o tom, že on řekne, my jsme mu říkali, nebes, výborný, bo to skvěle řečeno, říkali, ja jsem se na to neptal. I asked myself where I can improve, where I can add, where I can bring something new. And then, of course, I talk to such people. It's about generating personalities on the surface that have, I would say, the charisma to talk. I don't want to say it as a joke, Každý má nejaké charisma. Například jsem zjistil, že vůbec nemám żadne charisma, nebo talent pro podnikanin. Bylo obdobie, kde jsem byl nucen si najdoko začít podnikanin, a jsem byl osevrčen, a zjistil jsem, že to pro mě úplne, zjistil, že prostě v tom se utápim. Samozrejme, každý máme na svoje poslánia, na svoje vlahy. Proto, třeba, nesmíme obdivovat, respektuji třeba, jak si ti, kteří dokázali, na zelene luce, vybudovat fungující firmy. a firmy, které dokonce uspějí v международной конкуренции, mają мой глубокий респект. I agree, I totally agree. Josef, thank you very much for the interview. Mluvčí 00: Do you want to add anything else? I wish you a lot of happiness in the elections. I remind the audience 21st of March this year will be the Senate elections in Prague 4. They will be the Senate elections in other areas of Prague or in the urban areas. We will talk about this in other episodes. Anyway, Joseph Svoboda will be the candidate in Prague 4, 21st of March. There will be elections, so come to the elections. It is important. Děkuji za pozvание, děkuji za milé setkánie. Přeji vám tak hodnou úspехu. A voličům, dají, když mě podpoří, tak budu za to velmi vděčný. Pokusím se vykonat prudne maximum, co je v mých silách. Děkuji.Kopírovat text

Čau Praho s Josefem Svobodou! 🗣️ Vyhovět všem je cesta do pekel. Lídr musí být tahoun. Okamžitý mír není realistický, klid zbraní ale ano. Jaké to je být dvojčetem Cyrila Svobody? A proč je Senát důležitý? O tom i o dalších tématech jsme se bavili v novém podcastu, kde vám budu průběžně představovat zajímavé hosty a osobnosti. Budu moc rád, když si dnešní díl pustíte a napíšete nám váš názor nebo postřeh do komentářů. Prosím také o sdílení. Předem moc děkuji! Ing. Josef Svoboda, Ph.D. zasvětil svůj život vzdělávání a veřejné službě. Zastupitel, místostarosta a v současnosti kandidát do Senátu za hnutí ANO.

Screenshot není k dispozici