← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 01: Byla jednou z nejdůležitějších žen v Praze, kde rozhodovala o 70 miliardovém rozpočtu. Vydala celou řadu odborných ekonomických publikací a vyučovala na řadě vysokých škol v České republice. V našem studiu dneska vítám profesorku inženýrku Evu Kislingerovou, kandidátku věd. Ahoj Evo, vím, že se má číst jen ten nejdůležitější titul, ale asi nemoh pomoct. Co se týká akademické sféry, tak tam máš asi v životě už splněno, nebo ne? Mluvčí 00: No, asi by se to tak dalo říct, protože vlastně už jsem navrchol, co jsem mohla dosáhnout a tituly, které byly doktor věd, tak už dneska vlastně neplatí. No, ale já bych chtěla jenom k tomu dodat, že vlastně tu moji akademickou sféru já jsem nastartovala relativně pozdě, protože vlastně Já jsem z rodiny, která byla v poměrně komplikovaných finančních situacích, takže jsem nemohla jít přímo na vysokou školu a musela jsem jít do zaměstnání. Studium na vysoké škole se mi podařilo realizovat až v osmdesátých letech, Už jsem měla určité zázemí vybudováno a mohla jsem se věnovat té pedagogické části. Mluvčí 01: Rozumím. Ty jsi pro diváky učila na vysoké škole ekonomické a dneska působíš na Jihočeském univerzitě jako... Mluvčí 00: No, jako profesor. Mluvčí 01: Jasně. Já si pamatuji do dneška, jenom chvilku odbočím, když jsem přišel do politiky jako úplný zelenáč, vlastně v roce 2014 nebo 2015 jsem přišel na zastupitelstvo města Prahy, jak jsi mě tam takdy zkoušela před celým klubem, jakou mám vysokou školu a trošičku ses mi vysmála, že mám vlastně vysokou školu finanční a správní soukromou, no aspoň to na mě jako působilo. Myslíš si, že pořád jsou jako velký rozdíly mezi soukromýma a vysokýma školama, těma státníma, kde jsi působila Mluvčí 00: No takhle já si myslím. Určitý rozdíl tam je, samozřejmě záleží na tom, která škola, o kterou školu by se mělo jednat, ale myslím, že ministerstvo školství opravdu vydalo velké množství licencií na provoz těch vysokých škol a některé podle mého názoru ani nemají dostatečnou, dostatečně zabezpečenou tu pedagogickou část a to se potom promítá v tom, a teď to řeknu trošku i proti těm pedagogům, tak lítají z jedné školy do druhé a to samozřejmě taky není úplně to ideální. Mluvčí 01: Já jsem měl možnost porovnat před těmi deseti lety, když jsem studoval, nebo už víc více, 15 let, to strašně letí, Tak já jsem nejdřív začínal na zemědělce, vlastně ekonomická fakulta, tu jsem i z nějakých důvodů, když jsem začal podnikat a oni mi nedovolili potom přestoupit na kombinace, tak jsem musel ukončit a šel jsem právě na tu vysokou školu finanční a správní, takže můžu jako porovnávat státní a soukromou. Mluvčí 00: A jaká je tvoje zkušenost? Mluvčí 01: Moje zkušenost je taková, že na té soukromí byly některý ty profesory zajímavější, že byly z praxe hodně, že tam byly lidi, kteří v té době třeba řídili firmy a opravdu byly z praxe. Mě tam tedy třeba učil Karel Havlíček. současnosti nový premiér a to byly přednášky, které jsme všichni hltali, jsme na to těšili, když to na té země dělal se bylo víc takových těch teoretických profesorů, který celý život dělali tu akademickou práci, ale někdy člověk pochyboval o tom, jestli vůbec mají nějakou praktickou zkušenost. Když učili management, řízení firmy, tak často to bylo takové, že člověk, když jsem u toho podnikala, tak jsem si říkal, no ale ono to přece trošku jinak to v reálním světě. Musím říct, že jasně, ty nároky na té státní byly vyšší, rozhodně, ale zase víc mi dala ta soukromá z tohohle hlediska, že tam byly zajímaví ti profesoři. A nevím, jak se to posunul za těch 15 let, jak to vlastně je dneska, to už nevím. Mluvčí 00: No takhle já si myslím, že je tragédie, když vlastně jsou určití pedagogové, kteří za ten svůj život nezažili nic jiného, jenom to, že učí a že jim chybí ta praktická zkušenost. Myslím, že by se mělo asi v tomhletom trošku změnit ten pohled na ty pedagogy a měl byste vyžadovat, aby měli aspoň tři roky někde praxi. Tím by se to určitě teda zlepšilo. Mluvčí 01: Super. No a ty můžeš porovnávat i v čase ty studenty. Měnili se podle tebe nějak, měnili se studenti, který byli před 20 lety, když jsi začínala a ty dnešní? Mluvčí 00: No to už je před 30. Je to strašné. No ale ty studenti, já si myslím, že v podstatě ta situace se nemění a studenti, já bych řekla, že jsou takový, kteří jsou hodně snaživí, méně snaživí a ti, kteří chtějí vlastně ukončit tu vysokou školu. Ale řekla bych, že v zásadě ta situace je stejná. Možná, že dneska ty studenti mají takový větší vhled do těch současných událostí. Takže v tom bych viděla možná určitou změnu a myslím, že se možná trochu i proměnil ten jejich vztah autoritáci. Mluvčí 01: Jako k horšímu. Mluvčí 00: No ano, myslím si, že dřív to bylo trošku v jiné rovině a možná, že to některé kolegy dost štve. Mluvčí 01: Chápu. Ale tvou druhou silnou disciplínou je i politika. Ty jsi se v roce 2014 stala na 4 roky náměstní primátorky Krnáčové a vlastně řídila si pražský rozpočet, což je jedna z nejslužitějších disciplín, uřídit rozpočet. Já si pamatuju, že tekdy se ji přestalo nebo snížovalo zadlužení Prahy a byla tam spousta pozitivních výsledků, na které se potom navazuje ty další roky. Co tě vlastně k té politice přivedlo od té profesury? Proč jsi šla do politiky tekdy? Mluvčí 00: No proč jsem šla do politiky? Na to je odpověď docela jednoduchá. Potkala jsem se s mými přáteli, kteří vlastně hovořili o tom, že bych měla možnost, pokud bych uspěla v těch volbách, tak si zapojit do práce hlavního města Prahy a zabývat se otázkami teda v řízení rozpočtu. A mě to přišlo po těch letech v té pedagogické praxi, že by to byla docela zajímavá zkušenost. No a tak jsem na to kývla a jsem velmi ráda, že jsem tu příležitost dostala a měla jsem možnost ji tak využít. Mluvčí 01: Co byla největší výzva, kdy jsi nastupovala do funkce na Městskyně pro finance? Mluvčí 00: Největší výzva... Já bych řekla, že jednou z těch výzev, když bych to tak označila, tak bylo především otázka snížení zadluženosti hlavního města Prahy. A já myslím, že tento moment, že se docela dobře poudařil realizovat s celým týmem, který se měla k dispozici, a myslím, že to přineslo velké úspory do rozpočtu hlavního města Prahy, že se vlastně vytvořil určitý prostor pro investice, které by jinak nemohly být realizovány. Mluvčí 01: Já si pamatuju, že to vlastně bylo snad 8 miliard kron, když se podařilo snížit ten dluh a díky tomu tehdy Praha získala i vyšší rating mezi národních agentůr, což byl obrovský úspěch, že si mohla dál potom pučovat levněji na další projekty. Mluvčí 00: Ano, přesně tak to je. Rating je právě o té důvěře, v tu schopnost teda hradit svoje závazky a myslím, že opravdu tehle ten moment se velmi praze vyplatil, protože se zvýšil ten ratingový stupeň a to přinesl právě i tu možnost těch úspor. Mluvčí 01: A to zadlužení vzniklo primárně před těmi našimi předchůdci kvůli asi tunelu Blanka a kvůli výstavbě metra, že jo, to byly asi ty hlavní důvody. Mluvčí 00: Asi, ano. Mluvčí 01: Boužil stěná stránka toho oddlužování je, že oni z toho pokračovali, ty naši nástupci, a vlastně dneska se pořádně nic nestaví, nedělá, Praha sice je poměrně oddlužená, ale chybí ty investice, takže ono to má jako dvě strany. Mince, takže si myslím, že bychom měli investovat a ten prostor ty si vytvořila tehdy, ale nic se vlastně neděje, což je hrozně smutný. Mluvčí 00: No bohužel, to si popsal situaci naprosto přesně. Mluvčí 01: A když to srovnáš, co je těžší disciplína, politika anebo profesora učit? Co za tebe je těžší, složitější? Mluvčí 00: No já si myslím, že to je asi na stejno. protože každá z těch aktivit má svoje plusy a mínusy. Je to především o práci s lidmi a to je vlastně takový spojovací můstek obou těchto aspektů. Takže já si myslím, že to je docela fajn. Mluvčí 01: Ale zdá se ti, že v té politice je větší množství, řeknu, složitějších lidí, se kterýma se dá hůř vít než v jiných profesích? Mluvčí 00: No tak já bych řekla, že politika je hlavně o emocích. A myslím, že to je klíčový moment, který vlastně ovlivňuje ten postoj těch lidí, že často je ta situace velmi vypjatá, kdežto po té pedagogické stránce, když se na to podívám, tak přece jenom je to trochu jiné a já tomu říkám studentům tak a teď vysílám já a vy budete poslouchat a to asi by jako v té politice úplně nešlo, abych jenom vysílala a neslyšela jsem tu druhou stranu. I když samozřejmě ty studenty taky poslouchám, to je jasné, ale když mám přednášku, tak prostě si vedu ten můj hovor tak, jak bych si přála. Mluvčí 01: což dneska v té politice moc nejde, protože spíš ty politice skáčou tak, jak chce veřejné mínění a podobně, což není často úplně to nejlepší. Mluvčí 00: Je taková, já bych řekla, velmi vypětá situace v současné době. To je taky jeden z těch cílů, který bych si přála potom, pokud budu úspěšná v těch volbách, tak přispět kočitému sklidnění. Mluvčí 01: Pojďme k tomu. Ty teďka kandiduješ do Senátu v obvodu centrální Prahy, Praha 2, Praha 3, máme částečně Praha 9, Praha 10. Vlastně spousta lidí si myslí, že Senát je zbytečný, že je to jen taková žvanírná, která vlastně nic reálně neprodukuje, vlastně lidé tomu Senátu úplně nerozumí, často bývá malá volební účast. Vysvětlejte našim posluchačům, divákům, proč je Senát důležitý a proč si se rozhodla kandidovat teďka na podzim do Senátu v Praze. Mluvčí 00: No tak ten názor na Všeobecně je rozšířená představa, že je to zbytečná instituce. Já jsem ale přesvědčena o tom, že má svůj místo na slunci a je dobře začleněné vlastně i ze hlediska ústavního v tom našem celkovém systému. Já myslím, že tam je velice důležité, aby se trošku překonala poslanecká sněmovna a to všechno vlastně jako by jede ve stejném duchu a myslím, že právě důležité je, aby ten Senát vlastně poslouchal ty občany a aby vlastně korigoval tu poslaneckou sněmovnu a i samozřejmě vládu, pokud to vůbec bude možné, protože si myslím, že by to přispělo k zlepšení situace v České republice. Mluvčí 01: Já si myslím, že jak to pozoruju já, že si často ty senátoři za to můžou být trošku sami, protože vlastně senát je specifický v tom, že ho vždycky volí nějaké konkrétní území, ti lidé se jako natchnou pro toho svého kandidáta, dají mu ten hlás a často potom o něm 6 let vůbec jako neslyší v té lokalitě, že on se začne věnovat tím. celostátním tématům úteče z té lokality, nemluví s těmi lidmi. Málo který senátor chodí na zastupitelstvá a komunikuje s těmi místními lidmi. Jaký ty máš plán, když uspěš, s čím konkrétně do toho senátu jdeš? A dá se to vůbec jako propojit ten celostát s těmi zájmy třeba té Prahy 2, Praha 3 s těmi konkrétními lidmi, kteří tě tam volí? Mluvčí 00: No já si myslím, že to možné samozřejmě je. Je to zase jenom ten individuální pohled toho člověka, který v tom senátu sedí. A já si myslím, že trošku já spatřuji ten problém i možná toho náhledu na to fungování senátorů v tom, že vlastně tam máme celou řadu lékařů a jiných odborností, kteří spíše, já bych to nazval, a teď oni se na mě budou zlobit, že určitým způsobem filozofují. A já bych byla ráda, kdybych do toho senátu mohla vnést trošku ten racionální, ekonomický pohled, který podle mého názoru tam v toučasné chvíli chybí. Mluvčí 01: a chystáš se potom pokud uspějíš právě komunikovat i s těmi lidmi na Praze 2, 3, skládat jim účty. Vtád se na to, jestli s tím souhlasí. Dneska tam kandiduje, obhajuje pan Hilšer, jestli se nepletu, vlastně prezidentský kandidát. Já jsem si právě třeba nevšiml těch 6 let, že by komunikoval s těmi lidmi tam. On se zase objevil až teďka těsně před těmi volbami. Nebo chodil na vaše zastupitelstvo, ty seš tam aktivní na Praze 2, Mluvčí 00: No já jsem ho potkala jednou. Mluvčí 01: Tak to je přesně to, o čem mluvím. A pak lidi právě ztrácí trošku důvěru a to si myslím, že by si ti senátoři měli šáhnout do svědomí a více vrátit do toho svého regionu, aby vlastně ty lidé viděli, že s nimi komunikují, že tam ta komunikace je. Tak to jsem rád, že slyším, že to máš v plánu. Mluvčí 00: Takhle já si myslím, že je důležité mít zpětnou vazbu. A samozřejmě ten obvol 26, to je místo, kde já také žiju, takže já budu určitě i ty kolegy, kteří mi dali tu důvěru, tak je budu potkávat a určitě s nima budu. Mluvčí 01: Super, pojďme zpátky k tvojí odbornosti ekonomie. Co říkáš na stav dnešní ekonomické situace v České republice i jako v rámci Evropské unie, když to zasadíme na nějakého širšího rámce, co se dneska děje, jaké máme vízy před sebou, jak to zvládá současná vláda? Mluvčí 00: To je těžká otázka. Když jenom si vzpomenu na to, že tento týden byla oveřeněna statistika, ze které vyplývá, že inflace se dostala zhruba na 2,2%, tak by se mohlo zdát, že je, jako bych řekla, všechno v pořádku. Ale přece jenom si myslím, že ta naše ekonomika asi nevyvíjí úplně šťastně, že by bylo potřeba v tom mít teda promyšlenou racionální hospodářskou politiku, která by vlastně dovedla k tomu, že se zvýší ta investiční aktivita, která by potom vedla i ke zvýšení HDP a podobně. Takže myslím, že v tomto máme ještě velkou mezeru a především pomalý růst. A to já si myslím, že by se mělo do budoucna změnit, protože tím nám vlastně utíká i ten svět. Zůstáváme jakoby stát a to si myslím, že pro tu konkurenceschopnost naší republiky není úplně šťastné. Mluvčí 01: Dneska se hodně mluví v médiích o tom, že ve spoustě věcí nás předjeli Poláci, kterým jsme se dlouhé roky po revoluci trošku smáli, že jsou za námi a podobně a dneska najednou se rozhlédneme a oni mají postavené dálnice. Oni řeší problémy s bydlením, mají velkou výstavbu nových bytů, dokonce teď jsem někde četl, že snad už mají i vyšší průměrnou mzdu na přepočet než ČR. Čím si myslíš, že to je, že v Polsku se takhle rozjelo a nás předjelo? Mluvčí 00: Protože když se podíváme na situaci u nás, tak máme vysokou administrativní náročnost. Máme tady systém regulací, máme tady systém dotací. Prostě tohle, to jsou všechno brzy po kroku a já myslím, že v tom je velký prostor proto to změnit, i když jsem si vědoma toho, že to bude běh na dlouhou trať. Mluvčí 01: Příliš třeba ty Poláci, že oni sice se třeba zhádejí uvnitř v té zemi, ty politici, ale potom na venek vždycky vystupují opozice, koalice jednotně v té Evropské unii, když to u nás je zvykem, že naopak Evropská unie a ten parlament se využívá k vnitro republikovým bojům, že tam část reprezentace udává na jiné politiky v České republice a podobně a že vlastně se zmítáme v těch těch žebomyšších válkách a kvůli tomu nám asi ten svět utíká. Myslíš i ten důvod? Mluvčí 00: Jo, myslím, že jo, ano. Mluvčí 01: Je to škoda, tak doufěme, že to podaří změnit. A co by si doporučovala teď teda Česká republice, co se týká ekonomice, aby se ten zadrhávající motor nastartovala a začali jsme fungovat a růst? Mluvčí 00: No takhle já si myslím, že asi bude potřeba trošku změnit tu legislativu, aby vlastně ty momenty, o kterých jsem mluvila, tak aby se trošku změkčily, aby ta administrativní náročnost nebyla tak zahlcující, kdy se musíme věnovat tomu naplně čelijaké papíry, vykazování všelijakých záležitostí a zrovna tak teda míra regulací je u nás taky astronomická. Čili zdá se mi, že v tomto ohledu by bylo potřeba tyto věci změnit. A pokud by vznikly nějaké úspory, které by vznikly tím, že i ten rating je dneska na poměrně vysoké úrovni, tak aby se ty prostředky využívaly právě pro investice, což by znamenalo potom i to zrychlení hospodářského růstu. Mluvčí 01: Já si myslím, že hlavně vláda by si měla uvědomit, že naše hospodářství, naše ekonomika je hodně závislá na výrobě aut, ať si o to myslíme, co chceme, takhle to historicky prostě je dané. A myslím si, že je šílené, že my urychlujeme a přijímáme ty nesmyslné nápady z té Evropské unie ohledně elektromobilů a zákazů spalovacích motorů a podobně. A to si myslím, že hrozně dneska dusí tu naši ekonomiku. A to si myslím, že je další z těch problémů, že my jsme často, mi přijde papež těžší než papež, že Federoské komisi vymyslí nějakou směrnici a my místo, abysme přemýšleli třeba jako ty Poláci, jak ji na ten náš trh aplikovat, tak aby neměla tak drťové dopady, tak my ji často ještě spřísníme. Že ještě vlastně řekneme, ne, my to uděláme ještě dřív a ještě přísnít. A to jsou asi ty důvody, i proč vlastně ten ekonomický motor České republiky se zadrhává, je to tak. Mluvčí 00: No je to tak a já bych řekla, že ještě Česká republika má určitou strukturální vlastně, ten strukturální problém a to je to, o čem ty si teď hovořil s tím automobilovým průmyslem třeba a myslím, že v tom je velký prostor pro zlepšení, ale to bohužel bude být na dlouhou tráť, protože změna struktury, ekonomiky, to není prostě otázka po kroku. Mluvčí 01: Já jsem trošku spolehal, že v EU se po těch posledních volbách uděje nějaké zemětřesení, že to bude trošku jiným směrem, protože na tom bychom mohli hodně vydělat, jakož co vím, tak Volkswagen se rozhodl tady primárně pokračovat ve společných motorech ve Škodovce, což ještě před pár lety bylo hodnoceno jako špatný směr, že to vlastně úplně tu Škodovku udusí. Dneska už znějí takové nějaké zprávy i z těch velkých automobilech na západě, že je potřeba odložit ten elektromobilismus a že by na tom ta škodlivka mohla vydělat, ale potom se byla zvolena znovu paní von der Leyen, tak mám pochybnosti, jestli vůbec dojde k nějaké revizi a to je změně. Myslím, že celkově vlastně ta Evropská unie, nejenom Česko, se začíná sama sebe dusit. zapouzrovat a nečeká nás asi úplně nic moc růžového. Jaké ty máš vyhlídky na nejbližší roky? Myslíš si, že se nám podaří překonat ty vleklé krize od covidu, inflace a všeho toho, co nás teď provází posledních sedm, osm let a že se zase nastartuje ten růst a nebo máme před sebou ještě další roky přešlapování na místě a stagnace? Mluvčí 00: No takhle já si myslím, že už to nejhorší snad je za námi. A aspoň v to teda tajně doufám, že ta ekonomika se nastartuje, i když asi ten růst nebude tak vysoký, jak bychom si přáli. A ještě to nějakou chvíli bude trvat, ale myslím, že takové ty momenty, které nás provázely, takže ty už jsou asi z velké části překonány. Mluvčí 01: To je skvělý, že jsi pozitivní, protože dneska většina politiků a komentátorů v rozhovorech spíš maluje ty černé scénáře. Málo pozitivních lidí, tak to jsem moc rád. Každopádně já se denně potkávám s lidmi třeba tady u nás na sílišti, na Praze 11, který opravdu dneska to mají hodně složitý. Často nejsou schopni výjít od výplaty k výplatě. řeší jestli budou mít na zaplacení kroužku pro dítě a podobně. Stát, vláda říká, že si mají sami šetřit na důchod. Jak mají šetřit lidé na důchod, když vlastně sami nejsou schopni výjít ani a zaplatit ty základní potřeby. Dneska opravdu je tady řada lidí, kteří musí volit mezi tím jestli jako koupí nové ošacení, nebo zaplatí sportovní kroužek pro děti. Je to strašně smutný. A ještě jim říká pan Fiala, odkládejte si část příjmu na důchod, stát se o vás nemůže postarat. Tak co byste poručila tady těm lidem dneska, kteří opravdu nejsou na tom dobře a podle statistik, Vlastně jsem četl, že až milion Čechů je dnes vlastně ohroženo chudobou, což je obrovské číslo. Tak co mají tyhle lidi v dnešní době dělat? Jak se mají připravovat třeba na ten důchod? Mluvčí 00: To je záludná otázka, ale já stuprocentně souhlasím s tím, co ty si řekl, U těch lidí, kteří přemýšlí od výplaty k výplatě, jak mají víc jejich financemi, tak asi uvažovat o nějaké investici je jaksi trošku mimo mísu. Čili to určitě s tím stuprocentně souhlasím. No a co těm lidem poradit, to je opravdu velice těžké. Myslím, že by bylo rozumné vrátit se k návrhu teda té důchodové reformy a trošku ji modifikovat právě z toho ohledu, o kterých si teď hovořil. Mluvčí 01: My jsme se tady bavili v některém z minulých dílům s ekonomickým poradcem, právě pana Babiše, dříve ano, o tom, že třeba jednoduše by se to dalo dělat nějakou pozitivní motivací. Tady se pořád, jako říká, odsouvání věku do důchodu, že to bude povinně pro všechny, ale samozřejmě každý ten člověk měl jiné povolání, mají jiný zdravotní stav, nedá se říct, že každej v 65. letech je ještě schopen pracovat. Vidíme tu našeho primátora Bousala Svobody, který v osmdesáti letech ještě zvládá cíl náměstnání na plný úvazek, tak ten to třeba zvládá, ale ne každý to zvládne již těch šedesáti. Tak vlastně tady byl nápad třeba o tom, že když by člověk pracoval přes nějakou tu hranu dál, tak by o to více si třeba ukládal na ten důchod, ale vlastně pořád by odváděl to sociální pojištění a byl by v tom systému déle, déle by ho platil. a mohlo by se z toho kryt ten důchod pro ty, kteří nemají tolik štěstí, mají ten zdravotní stav horší, tak třeba jít i nějakou takovou pozitivní motivací, protože dneska ta vláda vlastně sebrala možnost důchodového připojištění pro ty seniory, skomplikovala dohody o provedení práce, ona vlastně jim hází klasky pod nohy těm, kteří chtějí dál pracovat, a když vlastně ten člověk přesluhuje ten důchodový věk a odkládá si další peníze, tak ten důchod se mu skoro nezvýší, to jsou úplně marginály. Takže souhlasí, že byste měla té důchodové reformovat i tím směrem, že byste lidi podle mě měli pozitivně motivovat, aby třeba pracovali. Je to tak? Mluvčí 00: No přesně tak. Proč to ta vláda nedělá? Bůh ví. Třeba o tom tak nepřemýšlí. Možná, že pan Fiala nemá problém, s ním si odkládá ty prostředky, ne? Mluvčí 01: No tak to vidíme, ta jeho kamperička a různé věci. Já si myslím, že pan Fiala by hlavně potřeboval nějaký kurs finanční kramotnosti, možná třeba od našeho Patrika Nachera, protože to, co se občas uběhí v médiích, kam odkládá ty prostředky, tak to mě vždycky jako zatrne. Prostě teďka naposled proběhly nějaké dluhopisy nějaké předlužené developerské firmy v Brně, do které by neinvestoval nikdo, kdo má zdravý rozum a premiér Fiala si tam uložil milion nebo miliona půl. Mluvčí 00: No to proč ne, když je má. Mluvčí 01: Nejhorší je, že tyhle lidi dneska aspoň reálně řídí tu zemi, tu ekonomiku. Pan Stanura mi přijde taky, teda naprosto nekompetentní, když by tam byl někdo... Elektrika. Ano, přesně. To je hrozné. A tomu by se mohli bavit pořád okola. Mluvčí 00: Jasně, no to je nekonečná diskuse k těm jednotlivým problémům. Kdybychom to měli všechno rozebírat, tak tady budeme ještě za týden. Mluvčí 01: Je ještě něco k tomu Senátu, protože ty volby se k vapem blíží. Co by jsi ještě chtěla divákům a posluchačům říct, proč 20. a 21. září mají přijít k volbám, pokud bydlí na Praze 2 a těch dalších obvodech, kde se kandiduje do Senátu? Mluvčí 00: No tak já bych si především přála, aby naši občané využili tu příležitost a přišli k těm volbám. No a v podstatě byla bych velmi ráda, kdyby mi dali svůj hlas, protože si myslím, jak už jsem řekla, že v tom senátu bohužel je málo slyšet ten hlas ekonomický a já bych se o to ráda zasadila a budu moc ráda, když budu moc některé z těch myšlenek, které tady zazněly a které mám ještě rozmyšlené, tak aby se daly realizovat. Mluvčí 01: Evo, já děkuju moc za rozhovor, držím palce ve volbách a jenom pro naše posluchače a diváky řeknu, že volby do Senátu budou 20. a 21. září, první kolo, týden potom bude druhé kolo a v Praze se to týká Prahy 2. čtyři, dvanáct a osm, osmnáct. Jsou čtyři volební obvody, můžete se to najít na internetu nebo u mě na sítích. Já postupně představím všechny naše kandidáty do Senátu, které máme za nutí, ano. Držím palce Eva, děkuju. Děkuju. Hezký den.Kopírovat text

Čau Praho s Evou Kislingerovou! 🗣️ Je Senát skutečně jen žvanírna, jak si lidé myslí? A proč musí senátoři přestat pouze filozofovat a začít korigovat vládu? Ekonomika ČR se na oko zdá být v pořádku, ale chybí investice a rychlejší růst. O tom ale i o dalších tématech jsme se bavili v novém podcastu, kde vám budu průběžně představovat zajímavé hosty a osobnosti. Budu moc rád, když si dnešní díl pustíte a napíšete nám váš názor nebo postřeh do komentářů. Prosím také o sdílení. Předem moc děkuji! Prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc. je česká profesorka ekonomie, vysokoškolská pedagožka, někdejší náměstkyně primátorky Adriany Krnáčové a současná kandidátka do Senátu za hnutí ANO.

Screenshot není k dispozici