← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 00: Specifickou úlohou ekonomie je ukázat lidem, jak málo vědí o věce, které potom chtějí řídit. To nejsou moje slova, ale jsou to slova na citát slavného rakouského ekonoma a filozofa Friedricha Augusta von Hayka, nositele Nobilovi ceny za ekonomii. To, kde dnes nacházíme, nachází náš svět, tak je velmi složitá doba, kde se neustále mění a prolínají různé ekonomické jevy. O tom, co se dneska s námi vlastně děje a s naším světem, bych chtěl dneska diskutovat se známým ekonomem Jaroslavem Ungermanem. Dobrý den, Jaroslave. Na začátku bych vás ještě chtěl trošku představit. Vy jste se celý život věnujete ekonomii, byl jste poradce Vladimíra Špidli, dokonce i několika ministrů, pokud se nepletu, pro obchod a průmysl a ministrstvo financí. Mluvčí 01: Co jste tehdy radil a jak se ta doba změnila? Mluvčí 00: Dobrý den. Podívejte, ta doba se změnila strašně. Z 20 let je příliš dlouhá doba, ve které se změní skoro všechno v té společnosti a v ekonomici jako takové, takže ono dost dobře se to srovnavat nedá. Já nemám rád tyhle srovnání prostě v tom čase, když chcete srovnavat něco, co bylo před 20 nebo před 30 lety. Nedej bože před 40 lety, to jsou věci, které se srovnávat prostě nedají. Nedají, to je vyloučení. Je tolik jiných věcí v té společnosti, že se tom nedá srovnávat. Mluvčí 01: Ale na druhou stronu asi bychom se měli z některých z těch poučit a nezapomínat na ně. Já jsem absolvoval také vysokoškolské vzdělání ekonomického směru. Měli jsme tam historii ekonomie. Mluvčí 00: Ne, samozřejmě, že ano, ale poučit je jedna věc a jako srovnávat to a říkat, podívejte, vemte si jednoduchou myšlenku, v roce 2000 kolik lidí mělo tady ty mobilní telefony. Já si pamatuji ještě rok 90, kdy to začínalo, kdy se nosila taková velká skřínka. Ty nejbohatší nosili tu velkou skřínku a s tou chodili a říkají, že to je mobilní telefon. Nebo si vemte internet a další věci. Nebo co dneska máte v tom své mobilním telefonu, to jste tam před 20 lety v žádným případě neměli. Jste tam možná telefonoval, možná jste si poslali SMSku, ale abyste si tam četli internet, abyste si tam mohl psát maily, To přece vůbec nebylo a tak to srovnávejte. To vůbec nejde. Mluvčí 01: To je pravda, to je pravda. No a když si vzpomenete na tu dobu, kdy jste byl aktivní poradce, byly tehdy některé ekonomické situace za vás tak služité, že jste si třeba i vy nevěděl rady v tom, jak máte radit? Mluvčí 00: To je taková trochu záludná otázka. Já bych řekl pravdu, jasi těžko vybavujete dneska některé věci, ale že by byly některé věci, které jsou neřešitelné, to v žádném případě není. Vždycky se to dá nějak řešit, buď to dobře nebo špatně. Ale jinak to nejde. Takový věci nevzpomínám. To byla doba, nebo můžu vzpomenout na některé věci, které z té doby si můžeme vybavit. Byla to doba, kdy se privatizovali třeba ocelárny. Kdy se privatizovala nová huď. Ostravě, vidíte, jak to dopadlo, co se tam dneska děje, to znáte. Byla doba, kdy se privatizovali poměrně velmi Alacino, České banky. Čili zase to byly některé věci, které jsou svým způsobem problematické, nebo nebyly úplně dobré. Takže vždycky si něco najde. Mluvčí 01: A čím to je zašeho pohledu, že některé ty privatizace se povedly, řekněme jako třeba škoda auto, která dneska vlastně živí část vůbec českého průmyslu, třeba český kráj, a potom byly ty privatizace, které se nepovedly a ty obrovské fabriky a ocelárny potom zkrachovaly, Mluvčí 00: No tak pokud je o tu Škodu mladá Boleslav, tak tam jste součástí nějaké velké mezinárodní skupiny a přitom je to skupina, která má zájem se rozvíjet. Pokud je o ten případ těhutí, tak tam je to, tam to byl od začátku trochu spekulativní kapital, který tam vstupoval, jo, to byly prostě ta firma Mittal byla tehdy registrovaná tam na nějakým Karibském ostrově a vy jste neměla tam možnost, jak bych to řekl, potom ty, jejich závazky, které se týkaly životního prostředí, emisí a podobně, tam nebyla možnost to potom jako určitým způsobem prověřovat. Prostě nechali jsme to být a tak to dopadlo, jak to dopadlo. Samozřejmě, že už nemluvím o tom, že tam byly Na konci desítky miliard korun, které z toho byly vyvedeny, to je stejný jako byl případ OKD a podobný, to je to, že ten stát tyhle věci nehlídal. Nebyl zájem to hlídat. Mluvčí 01: A možná, že hrál roli trošku jako štěstí nebo náhoda, ne? Protože Škoda Auto se mluvilo tak, když o tom měli zájem kromě Němců i Francúzí, že jo? Myslím, Renault. Ano, ano. Tak třeba tomu dopadnou taky úplně jináka a třeba podstatně hůř. Mluvčí 00: Možná. Mluvčí 01: To dneska se uvidí. Dobře. Přírodní vědy i společenské jsou cyklické, to hospodářství nevýjimeje. V jakém cyklu hospodářství, ekonomie si myslíte, že se dneska nacházíme, teďka tady v té době? Mluvčí 00: Teď jsme na takovém dně, bych řekl. V té amplitudě se pohybujeme na dně a jak víte, jak vždycky jsou ty vtipy, že pak ještě někdo se zprost a klepá, když už jste na tom dně, takže já nevím, jestli to je skutečné dno, ve kterém jsme, nebo jestli nás ještě něco takové čeká. Prostě dneska ta Evropa jako taková zažívá prostě řadu, jak bych to řekl, problémů a to je... bohužel vidět i na té naší ekonomie, čili já zatím nevidím prostě, že by tu byl nějaký evidentní zestup. To, že dneska vám napíše třeba ministerstvo financí nebo Česká národní banka prognózu, že v letošním roce vzroste hrubý domácí produkt o 1,4%. Co to je, jo? Jako, když si představíte, kolik je hrubý domácí produkt, že se pohybuje v čísle zhruba 7000 miliard, no, tak jako... 1,4%. Kdo z nás to pocítí? Vy? Ani já to nepocítím. Takže to je dneska... Ale to, co je vidět, je toho z dát a ekonomika s dátami je určitá, abych řekl, je tady optimismus, že to jde nahoru, že se to zlepšuje, že ty vztahy mezi firmami jsou lepší, že jejich finanční pozice je lepší. To je jiná věc, ale to si myslím, že zatím jako... nám zatím nehrozí. Mluvčí 01: Tak to zní aspoň trošku pozitivně, že možná už jsme na tom dně a že se hodně budeme odrážet. Mluvčí 00: Problém je jiný. Problém je ten, že na tom dně jste moc dlouho, jo? Protože když se na to podíváte, tak poslední dva roky ta ekonomika jde pořád takhle v té rovnoběžce, jo? S tím, s tou osou X, když to promítnete do toho grafu. A to je problém. Vy potřebujete, aby to šlo nahoru. A to je samozřejmě, že to je problém i globální, protože takovou musíme se uvědomit, že jsme. že svět se zásadním způsobem změní, že se změnila ta ekonomia. Víte, jako, když vám to řeknu jinak, když já jsem chodil do školy, nebo začínali jsme studovat na té vysoké škole, tak jsme se bavili o tom, že jsou tu nějaké 4 miliardy lidí, dneska jich 8. Jenomže tehdy byl ten poměr 3 v tom rozvoji světě a 1 v tom vyspělém a dneska je to 1 v tom vyspělém a 7 miliard v tom V tom rozvojovém, a to je ten problém, že si to totiž neuvědomujeme vůbec, co se děje. Ještě vám dám jeden takový příklad, který rád uvádím, který, když upřímně řečeno, ze kterého jsem byl doslova zdrcen. Ve světě se vyrábí 1,8 miliardy tun oceli. V Číně se vyrábí 1 miliarda tun. Všechno ostatní pak už je v těch dalších zemích. Ta druhou zemí, kde se vyrábí ocel, je Indie, 150 milionů ton. Tak si to spočítejte, jaká je potom pozice těchto zemí. A jaká bude dlouhodobá pozice jejich země. Pak se s nimi bavte o tom, že mají snižovat emise. Mluvčí 01: No, samozřejmě. Ještě k té ekonomice. My jsme prodělali v minulým roce asi největší inflaci v novodobých dějinách. Někteří dokonce mluví o tom, že to byla hyperinflace. Vy jste v jednom rozhovoru, co jsem slyšel s vámi nedávno, říkal, že byla dovezená. Jak jste to myslel? Mluvčí 00: Samozřejmě, tak ta dovezená, respektive, je to nákladová inflace, že jo. Viděli jste, jakým způsobem se zvýšili ceny základních energetických surovin a to se samozřejmě projevilo v růstu těch našich vnitřních cen, to nešlo jinak. Samozřejmě, že tam byla i ta hloupá politika, kterou udělala ta Fialová vláda, totiž, že zafiksovala cenu energie u toho výrobce, nikoliv spotřebitele, čili otevřela v podstatě prostor, protože si každý mohl z těch výrobců prodávat cenu, za jakou chtěl, Učit ten spotřebytel nebyl chráněn předtím, tak to potom je špatně. Čili to svým způsobem vyvolalo inflaci, to je celá nepochybný. Na tom není sporu dneska. Mluvčí 01: Bude se trošku nakous, jo. Ta inflace vlastně dopadá na každého občana. Dneska máme úplně rekordní počet lidí ohoržený chudobou nebo na hraně si chudoby. Opravdu ty lidi reálně schudli, protože ty mzdy to nedorovnaly, ta inflace byla obrovská. Myslíte si, že vláda udělala dost, nebo mohla udělat něco líp? Mluvčí 00: Tak tam bylo tolik věcí, které mohly udělat lépe. Tak jak už jsem o tom mluvil, tak jako minimálně s tou fixací té ceny energie, to by mývalo ohromně efekt. Samozřejmě, že vláda neužila ani možností, které ji dává současný zákon. Zákon o cenách, který byl přijat v roce 90. Tehdy ho přijala vláda. ve které zase byl taky Václav Klaus, kde s ním bylo několik lidí, kteří se vyznali v tom, co to je inflace a báli se inflace a udělali taková ustanovení v tom zákonu, že to umožňovalo řídit. jak bych to řekl, nekontrolovatelný růst cen, protože vy jste to nezažil, že jo, ale v roce 90, když se uvolnila, když se zavedla volná změnitelnost koruny a prostě uvolnil se zahraniční obchod a tak dále, tak to okamžitě vystartovali ohromně ty ceny, ale tehdy se to dokázalo řídit, dokázalo se to řídit právě tím, že se tam udělali, nebo tam byla ještě určitá jmzdová regulace v té době, ale to, pro kterou bych se teď nehlásil, ale Ale byl tam minimálně taková věc jako třeba, že jste limitoval telikost obchodního rozpětí atd. Mohli jste to udělat. Prostě jste řekli ten nepřiměřený získ a dokázali jste to potlačit. Každý si na to dával pozor a to ten stá, když to neuděláte. No tak to je potom ten výsledek. Prostě on vlastně tu situaci těch lidí zhoršil, teď se to zoufale snaží napravit, nebo napravit no. Pak hledá ty důsledky, čili pak vám limituje zvýšení důchodu a něco všechno, čili ten stát jako v současní robě byl naprosto nepřipraven na takovou situaci. Mluvčí 01: Mě fascinoje třeba u pana premiéra Fialy, když ta inflace raketově rostla nahoru, tak říkal, že vláda nemůže s inflací nic dělat, že to je věc České národní banky, kde se občanům mlouvá, ale že to je mimo jeho možnosti s tím cokoliv dělat. Dneska, když inflace klesá, tak se chlubí tím, že vláda inflaci zkrotila. Mluvčí 00: Tak to jenom dokazuje to, co o té ekonomii víš. Že o ní neví skoro nic, to je přece dobře známo. Mluvčí 01: Dneska ještě hodně rezonuje důchodová reforma. Já teda nemám úplně rád dneska to slovo reforma v tom kontextu toho, co připravují. Souhlasíte s tím, co dneska nabrhují ve své postati jenom zvýšit odchody do důchodů a snížit? Snížit ty důchody a vlastně nedat žádnou přidanou hodnotu pro ty občany, co by mohly třeba dělat jinak? Mluvčí 00: Víte, já jsem ta důchodová reforma, už i ta Babišova vládám, měla ve svém vládním prohlášení zapsáno, že uděláme důchodovou reformu. Ta důchodová reforma měla spočívat například v tom, že dojde k důslednímu oddělení a hospodaření toho důchodového fondu, důchodového pojištění a státního rozpočtu, protože v minulosti to bohužel bylo tak, že ty přebytky, pokud tam vznikaly na tom důchodovém účtu, tak se stavily součástí příjmu státního rozpočtu. Dnes to není odděleno a je to v podstatě ten důchorový účet, nebo ty důchory jsou hříčkou politiku. Dneska si na tom někteří dělají prostě volební kampáně. Konkrétně třeba, když budu upřímný, tak podívejte se, to, co se stalo ve vztahu k tomu tzv. výchovnému, který kdy řeknete, že dáváte někomu když dáváte ženám 500 korun za to, že měli jedno dítě a tisíc a tak dále pro další dítě, tak to je prostě špatně. To je špatně, protože to jsou peníze, které vy používáte. A v podstatě maskujete to tím, že říkáte, my to dáváme, protože důchody žen jsou nízké. Protože měli děti. Ale to vůbec není pravda. Statistika totiž usvědčuje, je ve zelži. Statistika říká, nejnižší důchody mají ženy, které neměly děti. Ty ženy, které měly děti, mají důchod asi o tisícovku větší. U dvou dětí to samé. Je to až potom v těch čtyři nebo pěti dětech se ta křivka obrací. Ale teď o tom nebyl nikdo ochoten jednat. A proč se o tom jedná? Protože to je jednoduché. Je milion dvěstě tisíc důchodky. dvěstě tisíc jsou ty, že to neměli ty děti. A milion je těch, který měli ty děti. No tak proč byste jim z toho důvodový účet neměli nějaké peníze? Oni si to třeba budou pamatovat až pro ty vole vníkurně. Říct to je normální korupce. Korupce těch voličů. To se nedělá. Vždycky a navíc. Si uvědomte, že jsou to peníze, které se dávají jako z jedné hromádky. A vy dneska je rozdělíte tím, že řeknete, tak já z toho vykousnu toto a dám to jako té druhé skupině. To je jedna věc. Já nejsem proti tomu, aby se dávalo určité výchovné nebo nějaká. Takováhle dávka ženám, které mají nízký důchod, ano, ale jedině jako sociální dávka, čili musí se to platit ne z důchodovýho pojištění, ale z normálních daní, z normálních přijímů státního rozpočtu po tom, co má cenu. Já uznávám, že některé ženy mají třeba nízký důchod. Je to dáno často pracovní historii, tam, kde pracovali, tím propočtem potom důchodu atd. To ano, ale je to sociální dávka, která prostě, nevidím důvod, proč by měl se dávat prostě Aby se mělo dávat výchovné ženám, které mají třeba nadprůměrný důchod. Proč? Proč to mají dostávat? A ještě je tam jeden věc. A tam mě na tom vadí nejvíc. V mé generaci jsou, znám, rodiny, které neměly děti. Prostě je nemohly mít. Ze zdravotních důvodů. Co se stává. A vy dneska ženám říkáte, no, když jsi neměl děti, tak ty nedostaneš nic. Za co? za co jí trstáte, teď ta žena to často cítí jako neobyčejnou osobní újímu. Dneska je situace jiná, dneska řadu těch věcí, které byly spojeny s neplodností těch žen nebo vůbec těch párů, se dá řešit medicínsky dneska, žeho systém umělýho podměnu. Ne úplně vše, ale ne vše. Samozřejmě, že já uznávám, že ne vše, ale minimálně možná polovina, možná víc z toho se dá řešit, jako tím, že to řešíte zdravotně. Není už to takové, že já jsem si vybral, abych zachránil že nebudu mít děti. Čili tohle je něco, co mě připadá neetický. A to je jeden z momentů, který se měl řešit v tom. Ale ta důchodová reforma byla prostě koncipována trochu jinak. Minimálně tam měly být tyhle Mělo tam být v té důchodové reformě, kterou navrhovali jsme, měl být také řečen uprava důchodu ve chvíli, kdy pracujete, když jako po 65. roce začínáte pracovat, pobíráte důchod a pracujete. Tak dneska je to tak, že vám dávají, že vám přepočítají z toho důchodu, vám ten důchod zříší o 0,4 % výpočetového základu. Když to převedu do normálních peněz, tak to znamená, že vám ten důchod zvýší tak třeba o stovku. Jenomže, vy za tu dobu, co pracujete, máte-li třeba takový obyčejný průměrný plát, tak na tom, do systému toho sociálního pojištění, musíte platit sociální pojištění jako zaměstnenec, no tak do toho systému dojdete tak asi 100 tisíc za rok a dostanete tisícovku. A my jsme tehdy říkali, nedělejme, udělejme motivaci těm lidem a udělejme to tak, že jim dáme třeba 1,5% a to by byvalo. Tehdy bylo tak 3-4 stovky. Což už je zajímavé pro toho člověka. Ať pracuje, když chce pracovat, může pracovat, ať po 65 pracuje. Ale motivačně. A ne tak, že mu to v podstatě znemožňujeme. Nebo, ne znemožňujete, ale dáváte mu takovou almužnu. Dáváte mu stovku na důchodu, co to je, že? Čili tohle jsou věci, které měly být řešeny, no ale jako vzhledem k tomu, že se toho systému nebo ty úchodové reformy tehdy chlopili lidé jako sociální demokracie, nemluvím ani o paní Menerudové, no tak to dopadlo tak, jak to dopadlo. V podstatě to bylo neakceptovatelné. Víte, tam byl třeba taky jejich nápad, byl ten, že řekli tak dáme základní úchod B10 000 Ne, ale mezi tím, ale v té době byli normálně důchod 9, 8 tisíc. Bylo to dáno zase, to v historii bylo to tím, prostě, že ty lidé neplatili dostatek toho systému. Ono se to týkalo třeba některých našich uměleců, že? Protože jako s náma, oni taky tvrdili, že nemusí platit sociální poměštění. Mluvčí 01: A myslíte, že to teda vůbec dneska jako je reforma? Protože mě to přijde, že to reforma není. Mě to přijde jako zhoršení podmínek, bez nějaké alternaty, bez motivace atd. Mluvčí 00: Samozřejmě, že to tak je. Ale zase máte tady prostě 108. v parlamentu, takže to všechno se snad naprohlašujeme. A to už vůbec nemluvím o tom, že tam je ještě jedna, jedna věc, která je úplně zásadní z hlediska toho jejich zdůvodňování. Když se uvědomte, oni vám vykládají, lidé žijí dlouho, čerpají dlouho důchod. To není pravda. Prostě dneska je přece už před lety bylo přijato rozhodnutí, že důchody, hranice pro důchod byly 65 let. Muži, ženy. Bylo předtím 57 mužů. u žen a 60 u mužů. Čili my jsme dneska zvýšili tu dobu, kdy ten člověk jako pracuje. A tudíž se zkrátila doba, kdy on pobírá ten důchod, protože ten praměrný věk, ten věk dožití se nezvýšil. Od roku 10 se nezvýšil, dneska je to nějakých 70, 8, 79 u mužů a 83 u žen. Ale to zůstává stabilní prostě, protože v té části V tomhle jevu, v tomhle věku dožití, už jste někde na blíž hranici, že jo? Mluvčí 01: Tam už jako fyziologicky těžko, můžete jít důležitě. A mně se líbí ten nápad s tou dobrovolnou motivací, protože každý má jiný zdravotní stav, každý je na tom trošku jinak a samozřejmě jsou lidi, kteří jsou schopni pracovat do 80, vidíme to třeba na našem primátorevi Slobodovi, že jo, který teď bylo 80 a dělá tři povolání a zvládá to, ale ne každý má takový štěstí, že? Mluvčí 00: Ale jo, ale teď můžete přijmout i třeba rozhodnutí takový, že někdo by mohl pracovat třeba jenom tři dny v tom týdnu, jo? Jsou přece takové profese, kde můžete klidně očekávat to, ale nikdo se takové věci nezabývá. To se raději zabývají tím, jestli mají prostě omezit valorizaci, nebo nemají omezit valorizaci. Já ještě řeknu jednu věc, která je třeba také důležitá, kterou já také zanikla. Za tý Babišovi vlády. Se tehdy udělalo to, že důchody u lidí, kterým bylo 85 nebo 90 let, se jednorázově zvýšily. Jednorázově prostě trvalé. Tam bylo tuším 500 a tisíc korun. No proč se to udělalo? Protože teď si uvědomíte, že lidé, když jim bylo 85, tak šli před 20 lety do důchodu. Ten jejich důchod byl počítán ze mzdy, která v roce 90, průměr nám z dáte hedy byla kolem 3, 3,5 tisíce, víc nebyla. Ale dneska máte průměrnou vzduhu 10x větší, že? 10x, ještě víc krát větší. Čili ten důchod, abych to řekl, přes všechny valorizace, které jsou tam, on zastarává. Zastarává se nedá nic dělat. Čili pak je potřeba to udělat, tenhle ten jednorázový skok, když tomu člověku jednorázově zvýšíte důchod. To se tehdy taky stalo, ale zase to zaniklo. Mluvčí 01: Nikoho to nedajímají. A co si myslíte ještě o tom nápadu našeho Karla Havlíčka, že by se mohl udělat nový pilíř nebo důchodový fond, za které by se stavila třeba ta jaderná elektrárna, ty nové bloky. Mně to přijde asi jako dobrý nápad v tom smyslu, že my prostě budeme potřebovat to jádro, dneska uševrovská unie a komise vlastně, potvrdila, že Česká republika má tu smůlu, že nemůže být závislá jenom na obnovitelných zdrojích, což je velký prulom, to je dneska v tom potvrzení pro ty důkovany, že opravdu my tady nemáme vítr, nemáme tady hory a dostatek řek a podobně, takže my to jádro budeme potřebovat, pokud chceme být bezemistní. a vlastně ta možnost postavit to s peněz středatelů, kteří potom zase z toho budou benefitovat z ceny elektřiny až jednou budou v důchodu, tak mi nepřijde jako špatná myšlenka. Co si o tom myslíte, jako odborník? Mluvčí 00: Já myslím, že to je myšlenka, která není úplně domyšlená. Já myslím, že to musíte domyslet také z toho pohledu, jaká je tam potom výnosnost takových cenných papírů. To jsou v podstatě cenní papíry, že jo. Jako z čeho budete potom vytvářet onen získat, tak já si myslím, že by to chtělo ještě dopracovat. Víte, ono, jako ty infrastrukturní projekty, do kterých byste to mohli investovat, to nemusí být jenom od těch elektrárn. Ty vždycky mají tu návratnost, to víte dobře, že to mají nízkou, že jo. Je to na mnoho let, čili ono, to je potom otázka, zda by to mělo jako nějaký větší efekt. A pokud jde o tu jadrenou elektrárnu, tak já vás musím upozornit, že to jako, ten poslední rozbor, co jsem četl nedávno, od pana Míla, a vy víte, kdo to byl. Ten říká něco úplně jiného. Ten v podstatě říká, že rozhodnutí Evropské komise znemožně provozovat jedernou elektránu. Tu naši jedernou elektránu. Prostě proto, že oni říkají, že my ji můžeme provozovat jedině tak, že nebude, abych to řekl, překážet tomu, aby byla zpotřebována výroba na elektriky z solárních článků a z větrníků. V podstatě by musela ta výroba být regulována, omezována. V návaznosti na to, jak vysoká je výroba na solárních nebo obnovitelných zdrojích. To znemožňuje efektivní fungování. Tak prostě ta komise, tak aspoň jak já to čtu a jak to bylo publikováno, v podstatě sice říká, můžete si to postavit, ale musíte to provázat za porměny, kterými určenáty jsou natolik nevýhodný. že to nemůžete efektivně provozovat. Mluvčí 01: Tak to je ten výsledek. Takhle v detailu úplně nejsem, ale to jsem to četl, tak... Ale spojím, za mě tam bylo pozitivní, že potvrdili konečně, že nemůže Česká republika být jenom jednostraně závislá na těch obdobitelných zdrojích. To je to. Mluvčí 00: Ano, ale... Ano, ale najednou zjistíte, když potom to pustíte k těm odborníkům, k těm technikům, těm, který se v tu... ty električní soustávy znají, tak vám řeknu, já to nevím, jak bychom to dělali. Mluvčí 01: Další téma, které teďka hodně rezonuje, poslední půl rok znovu, je přijetí eura. Vykopnuto, vlastně pan prezident v novoročním projevu teďka to znovu zopakoval, část vlastně vládních stran je pro toto přímo, co nejdříve, my se se k tomu samozřejmě v minulosti zavázeli a neřekli jsme, kdy, Jaký je váš názor jako odborníka, ekonom a zašli zkušenostmi v dnešní době, v této době, kde se nachází Evrovská unie, naše hospodářství, přijetí eura. Plusy, mínusy za vás a jestli převažují plusy nebo mínusy. Mluvčí 00: Já jsem proti tomu, aby bylo Evrop přijato. My potřebujeme pro naši hospodářskou politiku samostatnost v tých otázkách jako určání kurzu a podobně, takže já si myslím, že není důvod, abychom přijeli. přijímali euro. Mluvčí 01: Takže myslíte, že ty mínusi, třeba ty kurzovní výkivy, na které se stěžuje průmysl, že potom se jim hůř vyváží, musí se jako spekulovat, musí o tom příliš zajišťovat se, takže to nepřeváží, ty mínusi, to, co můžeme... V celém, máte volnost, lidi z tého zprávské politiky, měnují politiky, máte naprosto volnost. Mluvčí 00: Vy nicméně nejste vázaný, že jo? Jo, ale hlavně musíte taky nést ty závazky, které se u vnitř z té eurozóny hromadí. co pak uvědomila si, že jsou tam ohromní. Dneska deficity, který má Itálie, Francie, v podstatě i Španělsko, když jsou to veliké ekonomie, které mají ohromní eficity, jsou financovány z evropské z Evropské centrální banky, čili my do toho půjdeme taky? Mluvčí 01: Já si myslím, že to není rozumné. Já sama souhlasím, mě tady jeden z našich europoslanců v minulosti v podkástu vysvětloval, že euro se stavělo s cílem, že to bude jako celoeurovská marka, že se vezmeme jako příklad z Německa a budeme mít silnou měnu, a však postupem času se změnili poměry v té Evropské národní banci a dneska jsme někde mezi Frankem a Lirou, takhle to nazval, což už je vlastně věc, kterou asi úplně nechcem. Mluvčí 00: No ne, tak jako ve chvíli, kdy jde to do toho s tím, že to je takhle tvrdá měna, která nevyhovuje těm tomu jižnímu křídlu, ty eurozóny, tak jako přece je asi někde něco špatně. Oni na to doplácejí, oni do dneska nevyřešili řadu věcí, ty uvnitř v těch strukturách, těch ekonomik, regionální a tak dále. Mluvčí 01: Souhlasím. U Evropské unie bych ještě zůstal, protože se nám blíží teďka k vapem holby. Jaký je váš názor na Green Deal? Mluvčí 00: No tak já myslím, že už jsem to trochu řekl, tím, jak jsem se postavil k té jederné energetice. Já si myslím, že to je prostě problém zase v tom, jakým způsobem do toho jdeme. My do toho jdeme prostě po hlavě, jako všechny negatíva přehlížíme, tvrdíme, že to tak není, že jako musí převažovat jako by ta naše, jako už řekl jsem, pozitivní, situace, no ale tak to se vůbec dostáváte k tomu, z čeho to vzniklo, proč to tak vzniklo, jaká je pozice České, jakoby celé Evropy v rámci těch světových emisí, zda to vůbec je o těch emisích, zda to není o něčem jiném, jo. Teď o tom dneska, jako tam je nebezpečný to, že vy vidíte, že tam je taková, když někdo vytáhne tuhle myšlenku, tak pak je taková, abych řekl, takový stádní efekt, všichni za to mláříkejí, je to dobře, jo. A když někdo řekne, že to je jinak, no tak je ostrakizován, je prostě považován za člověka, který je nepřítelem a tak dále. Tak jako o tom skutečně přemýšlíme. Jestli, že já vám tady říkám, že Čína vyrábí miliardu tun ocely, no pro krista pána, ať si někdo spočítá, kolik je to vysokých pecí a kolik je to oceláren. A CO2? No samozřejmě, ale hlavně, To není o tom, že by to všechno spotřáli sami. Oni to někam taky posílají. Oni to taky někde kupují. My třeba zavřeme naše oceány. Fajn, dobře. Udělejte to. A kde budete tu ocel kupovat? A pak vám ta únie řekne, no ale my to zatížíme. Vy jste vyhnali tu výrobu do těch zemí rozvojovéch, kde jsou ty emise, tak jakmile jste to dobezli sen, tak my vám to zatížíme tím senem. Tak se ptáte, a z čeho teda chcete hoši vyrábět? Z čeho chcete dělat ty auta? Budete je dělat z nějakého zvláštního plechu, nebo bez plechu, nebo já nevím z čeho. Jo? Teď si lemte, že my máme vnitřní spotřebu oceli asi 6 milionů tun, jestli se například tak přibližně, no ale tak musíme samozřejmě část tých ocelí dovést, že jo? To je logický. Tak jí potřebujeme, pokud budeme mít strojírenství, jaký máme, a výrobu aut a já nevím co všechno. To, co máme. tak musíme. Prostě to se jinak než bez železa dělat nedá. Mluvčí 01: Problem České republiky a možná ještě o něco ví Slovenska je, že je opravdu jako nesmírně závislá na automobilním průmyslu. U nás myslím, že to dělá asi 10% HDP vůbec celý automobilní průmyslu, což je skoro nejvíc. Myslím, že víc ještě mají jenom Slováci. A pro nás vlastně ten Green Deal může být jako úplně likvidační. No jen třeba jistě než pro Německo. Co by měla dneska teda vláda dělat směren ke Evropské unii, ke Green Dealu? Mluvčí 00: Tak já myslím, že by především měla se chovat trošku, jak bych to řekl, trošku zdrženlivě. Zdrženlivě určitě. Ono vám někteří lidé také vysvětlujou, že některé naše nařízení, které děláme, jsou ještě jdou za rámec toho, co třeba ta Evropa chce. Mluvčí 01: Ano, to jsme třeba experti. Evropa vždycky dá nějaké doporučení a my jsme při tomu papištější než papiš, my to uděláme ještě přísnější, než ta Evropa chce. Mluvčí 00: Když se podíváte na některé věci, když tam v Evropě, tak víte třeba, co se tady... Dělala s tím, že musí být všude ty, jak se to řekne, ty bezdatelkový baterie, ne? Na každém WC a tak. No, pěšte někde, v Evropě. Zjistíte, že tam prostě do dneska nejsou. Ale tady už je od vás ty hygienici vyžadou tvrdě, strikně. A je to maličkost, je to skutečně detail. Mluvčí 01: My jsme se vrátili nedávno s manželkou z cesty okolo Sicílie a tam kdybyste viděli, jak vypadají tohle ty v restauracích, tak to byste ani nevěřili, že jste v Evropě. Mluvčí 00: Já vám to naprosto věřím, protože viděl jsem, že jak vypadají v Bruselu a ty to sami. Mluvčí 01: Vy jste takovej hodně striktní proti EU, Eurone, Grindle špatně, tak myslíte si, že třeba by byla cesta vůbec jako z EU dneska vystoupit, jak tady chtějí někteří, úplně ty na tom jednom břehu toho polského tábora? Mluvčí 00: To je velmi obtížný, ale ještě nejprve bych řekl, problém je v tom, že ta Unie se buduje stylem jednotná evropská vláda. To, co dneska ten průsad tlačí, je to, že chce v podstatě mít jedinou vládu. Tohle to budou ty naše národní vlády venovat jenom takový nějaký, já bych to řekl tak, jako krajský vejmanství nebo krajský zastupitelnosti. A to je podle mě špatně. Prostě buďto ten kontinent je složen, nevím, z kolika národů a z kolika řečí, minimálně z třiceti, že jo, tak to prosím respektujme. A nesnažme se těm lidem od toho zelenýho stolu, z toho blusu říkat, co mají dělat, co mají dělat v poslední vesnici, protože to takhle nebude fungovat. Čili to je jedna věc, čili já si myslím, že je potřeba tu Únii změnit. Nemůžeme prostě fungovat v tomto směru. Navíc tam vidíte, že tam převláda jednoznačně taková ta, zelená ideologie, která je svým způsobem škodlivá, k tomu bych se třeba ještě znova vrátil, si můžeme vysvětlit, jako v čem možná je problém nového globálního oteplování. Takže na druhý straně, když jsem viděl, jakým způsobem ta Unie jednala s Velkou Británií o tom svém vystoupu, když ta Británia řekla, že chce vystoupit, no tak to bylo trošku takové, že si myslím, že bychom měli neobyčejný problém, že ty neobyčejný problémy by ten aparát, ještě dále, prohlubovat, většovat, čili my bychom se odsytli v dosti špatný situaci. Já si myslím, že naším smyslem a úkolem má být reformat, prostě vrátit tu Unii tam někde, kde byla v době, kdy se tam vstupovalo a nedopustit, nedovolit jim, aby zasahovali do všech těch otázek, čili musí tam být pořád to právové a podobně. Víte, tam je ještě jedna zajímavá věc. Já jsem teď nedávno četl nějaký takový materiál, který se týkal migrace a tam je na konci napsáno, že Dánsko není povinno, nemusí respektovat ty rozhodnutí, které jsou tam učené, protože to vyplývá z jeho smlouvy s Uní. Čili jinými slovy, oni, pro ně to není závazné, to co tam se říká, ale pro nás je. Čili tady asi někde je nějakej takovej problém. Totež se týká totiž dánské koruny. Dánsko řeklo, že nikdy euro nepřijme. A taky to všichni respektují. Tak asi. Mluvčí 01: A my můžeme být rádi, že jsme se zavázeli aspoň k tomu, že ho přijmeme, ale neřekli jsme kdy, že? Mluvčí 00: No samozřejmě, samozřejmě, ale jako víte, to je ten problém, no jako. Mluvčí 01: To je jako od začátku špatně, že každý ten stát má jiné ty výchozí předpoklady v té unii. Mluvčí 00: No samozřejmě, no ale tak jako máte nějakou jinou historii. Že vy jak to chcete spojit, jo. Tady nejsou spojene státy, kde jako Přišli lidé z nejrůznější národnosti, se tam všeojak promýchali, jak oni tomu říkají, ten tavicí kotlík nebo co. A to, jak ho vytvořilo nějaký národ, no, můžeme si o tom myslet cokoliv, jo. Potom je to samozřejmě národ bez nějaký tradice, jo. Tady máte prostě staletí, tisíciletí tradice, ze kterých ten národ vyrostl. A to je prostě, to přece nebudu kvůli, Tomu nějak bořit, ale tyhle lidé mají představu, že to můžou zbořit, že jo? Ať se zamyslete nad některými myšlenkami, který tady razí ty nejrůznější němečtí radikále. Mluvčí 01: Z citátu slavného ekonoma Hayka, který jsem říkal v úvodu, vyplývá, že ekonomové jsou tak trošku mágové, kteří dokážou vědět víc než běžní občana trošku a předpovídat budoucnost. Co vy věštíte dneska České republice? Mluvčí 00: Já doufám, že to bude všechno dobré, že se nám podaří jaksi překonat všechny ty problémy. Tak nějak, jak to říkal ten Komeňský, že se vláda věcí týktově zase nevrátí. A že něco z toho najdeme, ale víte, znamená to mít určitou, takovou bych řekl, národní hrdost, trošku povědomí o těch o té historii, nedívat se jako negativně na tu historii, být hrdý na to, že jsme to dokázali udělat. Víte, mně se vždycky líbí hrozně to období konce 19. století, kdy ten český národ šel ohromně nahoru, kdyby choval spoustu lidí, ale hlavně vybudoval tu ohromnou nezávislou ekonomiku, která byla spousta nejsilnější v tom Rakousku. dokázal to, ačkoliv ty politické okolnosti, které tam tehdy byly, k tomu moc nepřáli, ale dokázali to ty lidé. A víte, to je prostě, si vzpomínám, musím ještě to říct, jeden citát, když jsem chodil do školy, tak tam na jednom tom domě byl takový citát, hospodářská síla je za rukou svobody. To byl citát, který tam byla pamětní deska jistého Jánuše Karlíka. Vám to jméno asi nic neříká, mě taky ne. Ale to byl budovatel českého cukrovarnického promyslu. Když ho najdete někde v nádejště literatuře, tak zjistíte, že on byl ten, který přišel s řadou reforiem, řadou technických věcí atd. Ten byl ten, který vlastně vybudoval ten slavný český cukrovarníkský průmysl, který už dávno přestále existovat. Ale já bych řekl, že ta myšlínka, jo, hospodářská síla je záruku úsobů, je to, co potřebujete vít. To, co potřebuje ta každá společnost. To je to, co bychom měli tady celou dobu budovat a hlavně se snažit o to, aby to byla skutečně hospodářská síla, aby to nebyla jenom taková jednoduchá. jednoduchá práce, kterou tady o což chceme hlášet. Děkuji.Tak já doufám, že vaše věždva se vyplní a že nás čeká konečně lepší ekonomická situace do budoucna. Třeba se na to někdy za pár let zase s odstupem času potkáme. Já vám moc děkuju za rozhovor. Mám. Děkuji.Kopírovat text

Čau Praho s Jaroslavem Ungermanem! 🗣️ Vláda nezastropovala ceny a nechránila občany, i když mohla. Teď se snaží situaci zoufale zachránit. Proč stát trestá ženy, které nemohly mít děti? Čína vyrobí 1 miliardu tun oceli ročně, emise snižovat nebude a získá větší vliv ve světě. O tom a dalších tématech jsme se bavili v novém podcastu, kde vám budu průběžně představovat zajímavé hosty a osobnosti. Budu moc rád, když si dnešní díl pustíte a napíšete nám váš názor nebo postřeh do komentářů. Prosím také o sdílení. Předem moc děkuji! Jaroslav Ungerman je uznávaný odborník a ekonom, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru. Často píše i přednáší o budoucnosti české a evropské ekonomiky. Apeluje na nutnost strukturálních změn našeho hospodářství.

Screenshot není k dispozici