← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 00: I když se nesluší ženy ptát na věk, tak té, která je mým dnešním hostem, bych se na to dál zeptal, protože i přes své mládí už stihla být zastupitelkou náchoda, vyzkoušet si práci na úřadě vlády, nebo se stát asistentkou europoslance. Mluvčí 00: Mým dnešním hostem je Petra Bašová, místo předsedkyně Mladého ano. Mluvčí 00: Ahoj Petro, ty jsi vystudiovala ČVUT, pokud se nepletu. Mluvčí 00: I jsi studoval zahraničí v USA, potom jsi pracovala v Londýně, v Řecku. Mluvčí 00: To jsou super zkušenosti pro skvělou kariéru v korporátu. Mluvčí 00: Proč nakonec u tebe zvítězila politika nad korporátem? Mluvčí 01: No tak já jsem se k politice dostala právě v Americe, ale k tomu se asi ještě dostanem, ale vlastně ten první impuls, proč jsem chtěla vecestovat, tak Mluvčí 01: Moje dětství bylo trošičku divočejší, naše se rozvedly, když mně bylo dvanáct let, takže to vlastně pro stále ještě dítě je docela náročná životní vlastně událost, takže jsem začala být trošku rebelka a takový dítě ulice. Mluvčí 01: No a po maturitě vlastně úplně z ničeho nic jsem se rozhodla, že bych chtěla vycestovat, ale pořád mě to táhlo vlastně někam do Německa, protože jsem se učila spíš Němčinu na střední, ale úplně náhodou mi vlastně napsala ségra, že její kamarádka končí v Londýně u jedné rodiny, jestli bych tam nechtěla se jímit starat o děti, takže Mluvčí 01: jsem vlastně během asi 14 dní odletěla do Londýna, kde jsem teda se musela naučit anglicky, protože jsem toho moc neuměla a můžu říct skoro vůbec nic, takže to bylo vlastně moje první zkušenost takhle v zahraničí úplně na vlastní pěst a určitě bych to udělala znova a všem doporučuju. Mluvčí 01: Takže to byla vlastně moje historka v Londýně a tam ta rebélie pokračovala, když jsem se po půl roce rozhodla vlastně, že bych si chtěla vlastně zkusit žít u moře, takže jsem se rozhodla, že pojedu do Řecka, našla jsem si agenturu, zlenařila jsem kamarádku a letěli jsme do Řecka vlastně, kde jsem pracovala v hotelu a díky tomu, že jsem vlastně uměla jazyk, Mluvčí 01: tak jsem pracovala na recepci. Mluvčí 01: Občas jsem šla vyplnout na plac, ale tam to byla teda trdá zkušenost, protože ty řekové jsou hodně přísný až nedostupný, jsou hodně emotivní, takže Mluvčí 01: Vlastně bylo to dost tvrdé, bydlili jsme ve třech v takovém úplně jako sklípku, představste jako sklípek u babičky, kam jdeš pro okurky, tak my jsme tam bydlili, no. Mluvčí 01: Lezli tam takovýhle brouce obrovský, říkalo se jim kacaridy. Mluvčí 00: Já jsem si představoval jako práci v Řecku, že to byla romantika, moře, sluníčko, tak opak je pravda, jo? Mluvčí 01: Pracovali jsme šest dní v týdnu. Mluvčí 01: docela dost hodin a bylo to fakt náročný. Mluvčí 01: Až jsme se pak jednohodně rozhodli s holkama, že půjdeme za tím naším šéfem, což byl obrovský plešatej řek, vyslali mě, protože jsem ovládala tu řeč, usoudili asi nejlíp, takže jsem se za ním vydala, že se úplně necítíme komfortně v tom jeho hotelu. Mluvčí 01: Neshledalo se to úplně. Mluvčí 01: úplně s nějakým pochopením, ale jsem ráda, že jsme se za sebe postavili a že jsme zkusili něco. Mluvčí 00: Nezměnilo se nic, ale... A ta Amerika, to studium, to bylo až potom? Mluvčí 01: To bylo až potom, no. Mluvčí 01: Já jsem se vlastně potom z Řecka vrátila zpátky do Londýna, protože tak jsme se s tou rodinou domluvili, že tam vlastně dojedu do konce toho roku. Mluvčí 01: A takže tam jsem se vrátila konec září, vlastně 2014 a potom vlastně jsem si hrála s myšlenkou, že bych ještě chtěla někam dál a v tu dobu se hodně rozjíždělo vlastně Facebook, takže jsem začala vlastně sledovat různý blogerky, který vyrazili právě do Ameriky se starat o děti jako aupérno. Mluvčí 01: Takže tam vlastně jsem se potom začala pídit Mluvčí 01: a začala jsem si hledat přes jakou agenturu bych vyrazila a vyrazila se mnou. Mluvčí 00: A tam jsi studovala, ne? Mluvčí 01: Tam jsem i studovala, protože vlastně ten proces už je trošku náročnější, člověk musí podstoupit nějaký zdravotní testy, musí vlastně prokázat, že tu angličtinu ovládá na dobrý úrovni a musí vlastně natočit medailonek právě v tom cizim jazyce, aby ta rodina měla z čeho vybírat. Mluvčí 01: a podmínka je, že tam právě člověk musí chodit do školy a musí splnit vlastně různý ty kredity. Mluvčí 01: Takže já jsem tohle všechno absolvovala, měla jsem vlastně, ta rodina si vás vybírá, takže vlastně já jsem měla match s rodinou ze Seattleu, stát Washington, což je úplně na druhé straně Ameriky, hnedka vedle Vancouveru. Mluvčí 01: A letěla se mnou. Mluvčí 01: A teda musím říct, že hnedka na tom letu do New Yorku-Břevy, nejdřív jak letíš do New Yorku, tam máš čtyři dny školení, aby tě trošku seznámila, jak funguje ta americká rodina, protože je to fakt úplně něco jiného, než jsme my Evropani, mají úplně jako jiné, ať už jídlo, ale taky chování v různých situacích. Mluvčí 01: Mají i jinou výchovu hodně, takže nás s tím vlastně ty čtyři dny měly seznámit a my jsme vlastně odlítali z Prahy. Mluvčí 01: No a já jsem vlastně přestupovála jsme ve Frankfurtu a já jsem na tom letu z Frankfurtu do New Yorku vlastně mě postihly docela velký sřevní potíže, který teda nekončili za celý let. Mluvčí 01: Takže mě bylo po prvních 40 minutách se mi udělalo tak strašně zlé, Mluvčí 01: že museli normálně volat doktora, jestli je na palubě nějaký lékař. Mluvčí 01: Protože to jako neustávalo. Mluvčí 01: Díky bohu jsem teda chytla úžasné letušky američanky, který se o mě fakt jako nádherně starali. Mluvčí 01: Já jsem teda nevěděla o světě, byla jsem někde nad oceánem a jako fakt jsem měla stráchno. Mluvčí 01: Takže pak našli nějakého doktoráky o Japonce, který letěl na nějakou konferenci do New Yorku. Mluvčí 01: A určitě si přeal sestra na tom YouTube a shopu. Mluvčí 01: Takže pichnul mi nějaký pegáro. Mluvčí 01: Do dneška nevím, co to bylo. Mluvčí 01: Do dneška nevím, kdo to zaplatil. Mluvčí 01: Tu jiný akci vůbec nevím nic. Mluvčí 01: Vůbec mi to nepomohlo. Mluvčí 01: Ale to byl teda hrozný zážitek. Mluvčí 01: A vlastně, když jsme vystoupili z letadla na tom JFK. Mluvčí 01: Prostě přiletíš do New Yorku, největší letiště. Mluvčí 01: A teď tam čekali ty zdravotníci s tím vozíčkem na mě, ne. Mluvčí 00: Protože všim. Mluvčí 01: Proto si si mohla předběhnout svou tu frontu tam na té celníky. Mluvčí 01: Takže to bylo strašné. Mluvčí 01: A v tu dobu ještě, možná to je teď stále nevím, ale vlastně že já jsem neměla data v Americe nic. Mluvčí 01: Prostě člověk přiletí, že jo, má jako telefon a hovor domů je strašně jako drahej. Mluvčí 01: Takže mě nenapadlo nic lepšího, než naši samozřejmě ozvy se hnedka jak doletíš. Mluvčí 01: Takže já jsem jim v té jedné minutě stihla říct, že jsem doletěla, že mi bylo strašně zle, že mi stále zle je a že se pak ozvu. Mluvčí 01: Takže hele, dítě úplně jako you wish, no. Mluvčí 01: Takže to bylo hrozný, no. Mluvčí 01: A přijela jsem vlastně Mluvčí 01: tam, kde jsme měli to školení a vlastně říkám ty školetelce, co se mi stalo a že jsem fakt vyčerpaná, že jsem x hodin nejedla, nespala a ona mi říká, no ale bojuj, tady jsi v Americe. Mluvčí 01: Takže ráno v 16. a my jsme přijeli na hotel a se v půl druhý ráno. Mluvčí 01: Takže jsem si dala z prchu a bojovala se mnou. Mluvčí 00: To je hustý, že to říkáš takhle úplně jako na rovinu, protože dneska čtěme takové příběhy romantické, ten americký sejn je super vycestovat, takže jsou s tím tyhle ty starosti. Mluvčí 00: No a co tě potom se vrátilo zpátky do náchoda a zkusit tam komunální politiku? Mluvčí 01: No to byla právě ta Amerika, protože vlastně ten první rok jsem strávala v Seattleu, kde vlastně úplně s chodou náhodou, já jsem to vlastně nevěděla, tak ta maminka kandidovala do jako místního zastupitelstva, steady council se tam tomu říká. Mluvčí 01: My jsme žili na Mercer Island, což byl ostrov mezi Seattle a Bellevue, spojoval ho jeden velký most a ona kandidovala do zastupitelstva na tom Mercer Islandu. Mluvčí 01: Takže tam to byl můj první styk s tou politikou, kde mě to tak nějak začalo fascinovat a bavit. Mluvčí 01: a ten rok tam byl těžkej. Mluvčí 01: Americký sen přišel, protože fakt to tam všechno vypadá jako z filmu. Mluvčí 01: Nádherný ovoc, zelenina v obchodech, úžasný lidi, úplně jinej přístup, ale ten rok tam s nima byl náročnej, protože ta kampaní pro ní asi byla jako těžká, ale tam jsem si i sáhla. Mluvčí 00: Takže ty kromě jako opér si ještě pomáhala s kampaní politickou v světlu. Mluvčí 01: Ale to byla moje úplně dobrovolná iniciativa, protože mě to bavilo, že to bylo něco jiného. Mluvčí 01: Takže ten rok tam byl těžkej, ale se pak dostaneš víza na dva roky a je na tobě, jestli je využiješ na rok nebo na dva. Mluvčí 01: a já jsem se rozhodla, že ten druhej rok zkusím ještě u jiný rodiny a zase úplnou náhodou jsem se dostala do rodiny, kde vlastně tatínek byl kongresmen. Mluvčí 01: A já se přiznám, že jsem tenkrát to tolik jako neřešila, tu politiku americkou jsem jako fakt nesledovala, jo, takže jsem vlastně jako až nevěděla, jak moc velký to je a měla jsem tam jako velmi dobrou kamarádku, která žila v New Yorku, Mluvčí 01: A vlastně mi říkala, ty jedeš do rodiny kongresmana, to je jako wow. Mluvčí 01: A já říkám, aha, no tak asi jo, tak to asi je wow. Mluvčí 01: No a jako úžasnej match s rodinou, fakt do dneška jsme v kontaktu, boží lidi, úplně je zbožňuju a tam se vlastně ta zkušenost s tou americkou politikou prohloubila ještě víc, protože to byl rok 2016, byly volby prezidentský vlastně, Mluvčí 01: a byly volby do kongresu, kdy on vlastně obhajoval to křeslo svoje a tam vlastně jsme, ty dětska byly velký, jo, takže já jsem je odvezla, jako vybavila se mi na kroužky, pak jsem tam chodila teda do školy, protože já jsem zjistila, že jako óperka jsem měla tu školu vlastně stejně drahou, jako kdybych byla jako americký občan, takže já jsem, a nějaký holky jako chodili spíš na nějaký jenom kurzy, protože to bylo povolený jako kurzy jogi, já říkám, Mluvčí 01: Já jsem v Americe a já tady přece nebudu chodit na jogu. Mluvčí 01: Takže jsem prostě natvrdo šla mezi ty americký studenty a studovala jsem tam nějaký mezinárodní obchod a splnila jsem si nějaké kredity, protože oni tam mají tu střední něco u nás jako Gimble. Mluvčí 01: Tam není učňák, elektrikář. Mluvčí 01: To tam úplně nefunguje, tam to dělají jako Mexičani, kteří přijeli. Mluvčí 01: Ale zpátky k té politice, takže vlastně tam já jsem se do té kampaně zapojila víc a bylo jako fascinující, že vlastně on měl obrovský tým dobrovolníků mladejch lidí, kteří studovali vysokou školu a pro ně to jako byla prestiž. Mluvčí 01: To pro ně bylo něco, jakože měli v životopise, vlastně pro ně to bylo jako rezume. Mluvčí 01: že se podíleli na kampaňi vlastně toho kongresmana. Mluvčí 01: A to mě jako hrozně nabíjelo, ta pozitivní energie, že vlastně se soustředili spíš jenom na tu svoji kampaň, moc se nesoustředili jako na toho protivníka, spíš jenom fakt na sebe, na ty svoje témata. Mluvčí 01: A zajímavé jako to porovnání je, že tam úplně nejsou transparenty, bude lepší bydlení a lepší zdravotní systém. Mluvčí 01: Tam fakt je jenom jméno a salt on dolt. Mluvčí 01: Ten tatínek se jmenoval jako Robert Dolt, takže ty témata spíš byly potom v těch debatách, ale takhle vlastně oni se zaměřovali jenom na tu kontaktní kampaň. Mluvčí 01: Takže ty dobrovolníci byly rozdělený na tým, který obvolávali lidi, Mluvčí 01: a který chodili door to door, klepali na dveře a ty američani jsou vlastně úžasný v tom, že oni tě nevyhodějí. Mluvčí 01: Já jsem se pak dostala, já jsem se pak vrátila jako s nadšeností, že to budu dělat tady. Mluvčí 01: A tam jako na tebe nezačnou řvát, že běž pryč z mýho pozemku, tady nemáte co dělat. Mluvčí 01: A tam vlastně ty lidi tě poslouchají, co jim chceš říct, takže tam fakt to bylo hodně o tom kontaktu s těma lidma. Mluvčí 00: To se se právě chtělo zeptat, že potom ten tvůj návrat do toho náchoda a zkušenost se zastupitelskou prací nebo kampaní ještě před tím náchodě, tomu muselo být asi úplně něco jiného. Mluvčí 01: No, to bylo, já jsem se vlastně vrátila, domova byla, že tam zůstanu, dodělám tu školu, ale vlastně mě to tak nadchlo, že jsem se vrátila, že tu politiku budu dělat tady, takže a v tom jsou ty američaniny, jo, prostě tam se celá rodina sešla. Mluvčí 01: Petra jede zpátky do Čech a ona jde dělat politiku, my jsme jí inspirovali a teď celá rodina mi prostě fandila u těch voleb, udělali obrovskou family whatsappovou skupinu a já jsem ji musela informovat, jak jde kampaň a Petra go, go for it, úplně jako boží energie i takhle na tu dálku. Mluvčí 01: No a já jsem se vrátila, udělala jsem si nějako jako rešeř těch vlastně politických stran a řekla jsem si, že bych měla začít jako od toho zastupitelstva, taková ta první zkušenost, takže já jsem si obešla v náchodě, protože jsem z náchoda, takže jsem si obešla vlastně všechny ty strany, který kandidovali a jako lidi z Hnutí Ano mi byly jako nějakou energii prostě nejblíž, jo. Mluvčí 01: Takže vlastně proto jsem se rozhodla kandidovat za Hnutí Ano. Mluvčí 01: No a bylo to, ta kampaň byla fajn, bavila mě, protože mi dali i prostor dělat trošku ty věci, jako jsme dělali právě v té Americe. Mluvčí 00: To byl 2018, komunální volby? Mluvčí 01: Ano, ano, ano, 2018, no. Mluvčí 01: Takže dali mi prostor dělat trošku ty věci jako jinak. Mluvčí 01: Myslím si, že některý lidi viděli, byly ty, který na ně zvoní v neděle odpoledne jako poprvé, takže Mluvčí 01: Ale ty reakce byly spíš jako udivující. Mluvčí 01: Že ty lidi to vlastně nechápali. Mluvčí 00: Tak jsi toho opravdu šla tím americkým způsobem. Mluvčí 00: Jo. Mluvčí 00: V náchodě. Mluvčí 01: Ano. Mluvčí 01: Já jsem furt byla v tý pozitivní energií. Mluvčí 01: Já furt jsem, jo, ale trošku někdy už tápu taky. Mluvčí 01: Ale šli jsme do toho takhle a nevím jestli to byl úspěch kvůli tomu, protože my jsme nám se podařilo dostat pět křesel, myslím. Mluvčí 01: Nebo šest dokonce. Mluvčí 00: Jste vyhráli ty volby v tom náchodě? Mluvčí 01: No, ale byli jsme v opozici. Mluvčí 00: Tak to tak bylo, až se proti nám spojí, to známe všude. Mluvčí 01: No a on tam dlouhý léta je, Saro Stapan Birke, lidi ho mají rádi. Mluvčí 01: Ale i tak si myslím, že těch křesel jsme dostali dost a byl to docela úspěch. Mluvčí 01: A mně se podařilo být předsedkyně sociální komise, protože to sociálno mě bavilo. Mluvčí 01: Bylo to fajn, já jsem si objela spoustu domůvů pro seniory, abych načerpala nějakou inspiraci a akorát jsme tam měli takovou jednu nepříjemnou zastupitelku, která mi to úplně nezlehčovala. Mluvčí 01: To mě trošku... Prostě to jako otráví toho člověka, že vlastně... Mějte, tady na Prazeru nás mám asi dvě třetiny jenom. Mluvčí 00: Můžu upozornit. Mluvčí 01: Cítím se líp. Mluvčí 01: No ale jako... Já jsem se uvědomovala, že jako... Mě bylo... Byla jsem mladá žába a furt jsem na politiku, ale... Prostě vadilo mě, že já jsem jako... Já jsem jako ne... Mluvčí 01: Vlastně ten pocit jsem chtěla v těch lidech, co byly v té sociální komisi vyvolat takovej, že já nejsem ta, která přišla a všemu rozumí. Mluvčí 01: Vůbec ne. Mluvčí 01: Ale jako mám chutně co dělat. Mluvčí 01: Jsem mladá. Mluvčí 01: Ale jako pomožte mě. Mluvčí 01: Protože vy jste tady ředitelka domovů pro seniory, vy tady pracujete v sociálních službách a já potřebuji pomoct. Mluvčí 01: Já si to nechci vyzkoušet, chci mít tu zkušenost a chci aktivně něco dělat. Mluvčí 00: To byl přes realitou, že? Mluvčí 00: Když tě nechali v tom vykoupat a ještě jako Mluvčí 00: No já to velmi dobře znám. Mluvčí 01: Prostě na schváli a tohle je špatně, jenom protože jste to navrhla vy a no a vlastně bylo to hodně nepříjemný. Mluvčí 00: A tak byly tam asi pozitiva, já jsem čekal, že si hodně oddávala, to mě jako překvapilo. Mluvčí 00: Já se přiznam, že já jsem oddával zatím jenom jednou jedinkrát mýho jako dobrýho kamaráda, který mě přesvědčil, že chce bych ho oddělal já, jinak já k tomu mám jako velký respekt a i tak jsem hodně nervózní. Mluvčí 00: To tě bavilo? Mluvčí 01: No, před tou první svatbou jsem dva dny nespala. Mluvčí 01: Ne, jako fakt, to je takovej stres, protože, jako říkáš, tak doufám teda, že to lidi mají jednou za život. Mluvčí 01: Prostě pro ně jako úplně je obrovský den a ty jako máš oddat, jo. Mluvčí 01: Říkám, jako to je prostě jako, to je strašná zodpovědnost, ne, jako. Mluvčí 01: Takže já jsem byla, fakt jsem byla jako nervózní, ale říkám, ne, ne, musím se s tím prostě srovnat. Mluvčí 01: Byl to takový hezký stres, že vlastně dali ti tu zodpovědnost, vybrali si tebe, takže pro mě to bylo úplně jako wow a užila jsem si to. Mluvčí 01: A od té doby vlastně se mi hrnuly všechny kamarádky, že chtěla bych to oddala, akorát, že ono to tehda šlo. Mluvčí 01: Nebo teď už můžou vlastně i poslanci, ale když jsi zastupitel vlastně v tom městě, tak můžeš oddávat jenom jako na území toho města, takže. Mluvčí 01: Ale několikrát jsme to i vymysleli s kamarádkama, takže vlastně jsem je oddala a pak přišla starostka, která vlastně jikonala ten Mluvčí 00: takže asi dobrý, protože víc lidí mě požádalo, takže... No mě čeká teďka druhá, mě tady uhání už asi půl roku je, jeden občan z Jižního města, že mě má rád jako politika a jestli bych ho oddal, než jsem ho odbil, že neoddávám a byl neodbitnej, takže teďka už jsme domluvený, v červnu mě čeká druhá svatba. Mluvčí 00: Tak se na to dobře upadne, já si vždycky snažím s těmi lidmi potkat, alespoň trošku poznat, aby mě tam potom člověk neřek nějakou věc, kterou potom neskousnou ty příbuzný a podobně, tak je to taková velká zodpovědnost. Mluvčí 01: Já jsem se na to fakt připravovala, jako fakt jsem měla s nimi několik sezení, abych načerpala i to jejich energii, jak na tom jsou. Mluvčí 00: Tak to dělám stejně. Mluvčí 00: Super, ty jsi potom kvůli práci přestěhovala z náchoda do Prahy, to bylo kvůli čemu konkrétně? Mluvčí 00: Ty jsi šla už na ten úřad vlády potom? Mluvčí 01: Ne, ne, ne, já jsem vlastně, já jsem se teda z Ameriky vrátila vlastně hnedka do Prahy, ale tak nějak jako půl na půl náchod Praha. Mluvčí 01: A vlastně jsem, tím, že jsem začala tu politiku, tak jsem si říkala, že bych asi měla si zkusit jako práci ve státní správě, takže jsem si podala vlastně životopis, tenkrát běželo výběrový řízení na ministerstvo financí odbor norských fondů, takže hledali kolegyni do týmu, takže já jsem s nima měla pohovor a začala jsem pracovat teda na ministerstvu financí, takže už jsem jako byla v té Praze víc. Mluvčí 00: To byl za Andreje Babiše, tam jsi ho poznala. Mluvčí 01: No, tam úplně ne, jako to bylo fakt oddělení, které pracovalo hodně jako s Evropskou unií. Mluvčí 01: Já jsem pana Babiše poznala, až když byly volby do Evropského parlamentu 2019, protože vlastně za náš kraj mě nominovali jako druhou, jako v pořádí vlastně na kandidátní listinu do Evropského parlamentu a vlastně předsednictvo Hnutí ano, chtělo ty kandidáty všech nevidět, takže tam já jsem Mluvčí 01: Já jsem ho poznala, já jsem se na to asi moc jako úplně nepřipravovala, musím říct, moc jsem ani nevěděla, co mě tam čeká, jenom nám bylo řečeno, připrav si nějaký medailonek a já jsem v tu dobu vůbec nepřemýšlela o tom, že bych to říkala v češtině. Mluvčí 01: Takže já jsem prostě jako přišla a okamžitě jsem začala mluvit anglicky. Mluvčí 01: Tak toho asi bych řekla upoutalo, protože vlastně pak se mě začal vyptávat, jak on to má rád. Mluvčí 01: Pak se na toho člověka zaměří a začne se ptát, co je vaše story, co je váš příběh. Mluvčí 00: Já si myslím, že na rozhovor první s Andrem Babišem se nedá silně připravit, takže každý máme podobné zážitky. Mluvčí 00: A jsi o tom s ním pracovala i když jsi stala s ním premiérem na úřadě vlády, tak k tomu jsi byla blízko, přímo s ním. Mluvčí 00: Jak se ti s ním spolupracovalo? Mluvčí 01: Na úřadu vlády jsem začala pracovat těsně po tomhle rozhovoru, kdy jsme se nějak sedli, Mluvčí 01: jsem nastoupila do kabinetu premiéra na úřad vlády a mě to hrozně bavilo, protože já jsem si tam zamilovala ty lidi, ten tým. Mluvčí 01: To bylo jako, i když to bylo náročný, bohužel nás spotkal covid, ale to, já bych řekla, že já se snažím vždycky najít něco pozitivního na té situace, tak to asi ještě víc jako ten náš tým jako utužilo, protože jsme se museli střídat po týmech, aby jsme jeden druhý případ nějako nenakazeli. Mluvčí 01: Ale mě se s ním spolupracovalo dobře, protože mě je asi jako blízká taková ta jako linka toho, že se věci jako mají dotahovat, že se mají dít a úplně asi v jeho slovníku člověk nenajde slovo nejde, všechno jde, jestli to nejde, tak to udělejte tak, aby to šlo. Mluvčí 01: A mě nějako motivovalo to a naplňovalo to, že ty věci se děly a děly se hned. Mluvčí 01: Takže ty věci se dařily, ať už nějaké prohloubení porudní asistence, narvalo se strašně peněz do sportu. Mluvčí 01: EET byl podle mě skvělej projekt, díky tomu teď nemůžeme digitalizovat. Mluvčí 01: Mně se líbilo, že ty věci se hejbaly. Mluvčí 00: Souhlasím. Mluvčí 00: Možná to bylo trošku podobné té Americe, kde se začínalo, ne? Mluvčí 00: Právě. Mluvčí 00: Tam to taky asi lítalo a ty věci se děli. Mluvčí 01: Ano, je to tak, no. Mluvčí 00: Rozumím. Mluvčí 00: Teďka jsi v nejužším týmu našou europoslance Martina Hlaváčka, který už je europoslanec, znova kandiduje. Mluvčí 00: My ho známe jako toho majitele slavného Kohuta Silva. Mluvčí 00: S tím se ti spolupracuje dobře. Mluvčí 00: A jak často vůbec pendluješ mezi Českou republikou a tím Bruselem, Štrasburkem? Mluvčí 00: Kolik časů trávíš s ním v tom zahraničí a tady v Praze? Mluvčí 00: Jak vůbec ta tvoje práce dneska vypadá? Mluvčí 00: To je úplně asi jiný než na úřadu vlády a na ministrstvu financí. Mluvčí 01: To je úplně jiný. Mluvčí 01: Brusel mám rozdělený do takového trouhelníku, kde část jste v Bruselu, část v Strasburku, kde probíhají ty plenární zasedání a nějaká část se pohybá samozřejmě i v Česku, aby jsme se neoddáleli od těch našich voličů a od těch našich lidí. Mluvčí 01: Takže pendlujeme dost. Mluvčí 01: Strasbourg je, bych řekla v průměru, jednou za měsíc, někdy víckrát, protože se třeba nestíhají jako věce odlasovat, takže je to třeba dvakrát za měsíc. Mluvčí 01: Takže pendlujeme Brusel, Strasbourg, Praha. Mluvčí 01: V tom Bruselu je to hodně o tom, že jsou ty výbory, ve kterých vlastně ti europoslanci jsou Martiny v daňovém výboru a v zemědělském výboru. Mluvčí 01: Já mám u něj v týmu na starosti takový jako povrchový PR, kdy tam ještě mám kolegyni, která je v Česku a ona to většinou má na starosti, já si to snažím pro ní jako nějak zpracovat a zdokumentovat. Mluvčí 01: a potom vlastně to zemědělství, protože vlastně Evropská komise plivne nějakou legislativu a ten Evropský parlament k tomu musí vlastně dát nějaký stanovisko, takže mým úkolem je to, Mluvčí 01: že je to trošku politická hra jo, já jsem tam jako přišla taky trošku, že na úřadu vlády bylo všechno transparentní, všechno jsme měli vlastně jako fakt ty informace hezky proudili, tady se to úplně neděje, já jsem se nejdřív myslela, že to je nějakou jako neschopností a ono to je spíš politická hra, kdy Mluvčí 01: když vy nevíte, kde je ten termín třeba na podání těch pozměňovacích návrhů, tak pak se to těžko třeba za 12 hodin někde dohání, když máte volat XY zemědělco, abyste měli ten správný input. Mluvčí 01: Takže tam člověk musí hodně mít ty vztahy, zjišťovat si ty informace, takže to je ta moje úloha, abych věděla, Mluvčí 01: i jako ty názory těch ostatních, protože potom hledáte vlastně tu podporu od těch ostatních zemí, ostatních europoslanců, aby vlastně jste to protlačeli tam, kam je potřeba. Mluvčí 00: A je obvyklý, že v tom Bruselu všichni český europoslanci třeba z jiných stran mají u sebe v blízkém týmu takhle dobře jazykově bavený lidi, nebo jsou tam některý, kteří tam dělají trošku o studu, že vlastně nejsou schopní se tam nějak domluvit? Mluvčí 01: No, oni ty asistenti úplně jako na těch výborech jako nemluví, jo, takže já to jako nedokážu. Mluvčí 00: Ale tak musíš asi přečíst materiály, udělat spousta nějakou rešerši, že jo, pochopit třeba složitej technický odborný text, což asi jako každý z základní znalostí angličtiny nedokáže, že jo. Mluvčí 01: To ne, a musím říct, že u Martina je třeba, on je velmi dobře jazykově vybaven, takže u něj je jako velká výhoda to, že umí perfektně francouzsky. Mluvčí 01: a dokáže jako s těma ostatníma europoslancema, protože ti francouzi jsou na to jako trošičku háklí. Mluvčí 00: Nechtějí mluvit anglicky. Mluvčí 01: Moc ne. Mluvčí 01: Oni mají rádi, když jako umíš francouzsky a prostě si ti, ať chceš nebo ne, tak si ti podaří prostě dojednat víc. Mluvčí 00: A to možná to samý asi Němci, ne? Mluvčí 00: Asi zase mají rádi jako Němčinu. Mluvčí 00: Nebo ty nejsou tak moc? Mluvčí 01: Ale umíjí dobře anglicky. Mluvčí 01: Jo? Mluvčí 01: Ty francouzi někdy na tom nejsou tak dobře. Mluvčí 01: Ale co spíš mě překvapilo, že já jsem měla teda to štěstí, že mě Martin, on to jako zemědělství teda jako rozumí úplně perfektně, takže většinou věcí mi okamžitě řek tohle, tohle ne, ale někdy ty legislativy jsou fakt těžké, teďka jsme nedávno řešili rozmnožování rustlin, což jako pro mě teda bylo jako úplně Mluvčí 01: fakt jako těžkej oříšek a Martin teda má díky bohu vždycky nějakýho skvělýho zemědělce v klobouku, který ho vytáhne a říká mě s ním se spoj ten ti určitě jako poradí, takže no a bohužel se mi stalo, že takový ty jako menší třeba firmy nebo menší jako zemědělci mi třeba řekly, že to jo vy jste asi první, která mi voláte. Mluvčí 01: Já říkám dobře, ale jako ta legislativa je tady jako napříč, jo. Mluvčí 01: A ten časovej prs byl někdy, takže to nebylo, že jsem volala nějak extra dopředu, jo, protože tam fakt jako ty věci hrneš před sebou, jo. Mluvčí 01: Což na mě teda bylo, já to nemám ráda, já mám ráda věci v pořádku a s nějakým časovým předstihem tam se to nedalo. Mluvčí 01: Ty legislativy je strašně moc a vlastně tam se nehlasuje jenom zemědělství. Mluvčí 01: Tam se řeší práva dětí, prostě nemoci, je toho strašně moc, takže všechno to člověk musí navnímat, aby pak věděl, jak má hlasovat. Mluvčí 00: Takže s tím všim pomáháš. Mluvčí 01: S tím všim pomáhám. Mluvčí 00: A kromě toho jsi ještě místo předsedky mladého ANO. Mluvčí 00: Ty jsi byla jedna z těch strujců nějakého restartu toho mladého ANO před rokem. Mluvčí 00: Zhruba od té doby to nabralo obrovskou dynamiku. Mluvčí 00: Já jsem tady měl Adama Knédlhansa, našeho předsedu prezského mladého ANO, který jako nevěřitelně maká. Mluvčí 00: To tě taky baví. Mluvčí 00: Máš o to čas vůbec? Mluvčí 01: No, tím, jak to nabralo asi, jak říkáš, tu dynamiku, tak ten čas se fakt na to, spapá to hodně času. Mluvčí 01: Tam to začalo vlastně, tam to už je vlastně začalo trošku i na tom jako úřadu vlády, kdy jsem si všimla, že pan Babiš by byl rád, kdyby to mladé ano trošičku se začalo jako nějak sformovat, takže vlastně Mluvčí 01: to mělo nějaký jako vývoj, aby to mělo takovou podobu, jakou to má teď. Mluvčí 01: Takže já jsem si vlastně říkala, že je tam spousta skvělých lidí a že je škoda vlastně to někam neposunout dál, takže jsem se vlastně toho nějak jako ujala a Martin mi s tím hodně pomáhal, Jarda Bžoch taky, takže jsme vlastně ty lidi vyzobali, který chtěli zůstat a dali jsme tomu nějakou vlastně Mluvčí 01: štávní kultúru, srovnali jsme si trošičku nějak ty věci, ty hodnoty a snažíme se teďka pomáhat hnutí, ano, co nejvíc to jde, ale zároveň se taky snažíme jim předat ty naše trápení, které jsou, protože já jsem si všimla, že ta generace se jako vyvíjí strašně rychle. Mluvčí 01: Dřív prostě ty problémy byly po dekádách, dneska jako už je to v řádech Mluvčí 01: dva, tři roky a změní se ti jako totálně ty priority. Mluvčí 01: Mě je 30 a myslím si, že řeším úplně jiný věci, než třeba lidi, který jsou prostě od tři roky mladší. Mluvčí 00: No pro to souhlasím. Mluvčí 00: Já jsem zjistil, že v 38 letech já se furt připadám mladej, ale tím dvacátníkům já dneska vůbec nerozumím, takže úplně to chápu. Mluvčí 00: A musí říct, že se udělá obrovský kus práce, musím ho hrozně pochválit. Mluvčí 00: Já nevidím zahranice Prahy, ale tady v Praze mě se teď stává zhruba jednou, dvakrát do měsíce, že i mě, jako prezident předsedovy, napíše někdo mladej na Instagramu nebo někdo mě osloví, že by se chtěl přidat k mladému Anu, jestli muž dá kontakt, co se mi 10 let předtím nikdy nestalo. Mluvčí 00: Je vidět, že to funguje, že jsou vidět a že ten zájem začíná od tu politiku být. Mluvčí 00: Furt bych řekl, že to je strašně málo. Mluvčí 00: Prostě pořád politika je politika starých páprdů. Mluvčí 00: My tady máme v Praze primátora, kterýmu je 80 let, bolest a svoboda, já se ho svým způsobem vážím, je to zkušený člověk, ale je vidět, že už na to nemá, takže de facto dneska Prahu řídí hřib, jeho náměstek, primátor na to nemá, těch mladých je strašně málo. Mluvčí 00: Jak bychom ještě mohli motivovat další mladí, aby šli do té politiky a snažili se tu naši zemi sami začít měnit, protože to je podle mě to nejdůležitější. Mluvčí 01: Já si myslím dát jim příležitost a zodpovědnost, protože ve firmě, když šel svýmu podřízenýmu nebo zaměstnanci, Mluvčí 01: dáte zodpovědnost, tak se s ní taky musí nějak poprat a nějak jí uchopit. Mluvčí 01: A jsme lidi, každej dělá chyby, ale pokud těm mladým nedáme ty příležitosti, tak oni se nebudou a nemají kam vyvíjet. Mluvčí 00: A co může být ta příležitost? Mluvčí 00: Je to třeba nějaké zaměstnání na úřadě nebo pozice třeba na kandidáce, která už je třeba jako volitelná? Mluvčí 01: Určitě, já si to myslím, protože přeci jenom Mluvčí 01: I když je to člověk mladej, tak pořád je tam jako tým a myslím si, že je to pro ně i, když se teďka podíváme na to rozložení věkový poslanecký sněmovny, tak nejednomu člověku mladýmu z toho bude smutno. Mluvčí 01: Protože já tam moc mladých nevidím a my fakt máme úplně jiný lifestyle. Mluvčí 01: Já si myslím, že politik by měl jít příkladem, co nejvíc to jde. Mluvčí 01: tak se na to podíváte a já si myslím, že nejeden politik by místo odpoledního chlebíčku měl se jít spíš proběhnout kultavě. Mluvčí 01: Takže jak pak ten mladej, který se snaží žít zdravě, sportovat, teď se hodně potýkáme s psychickým zdravím, je to velký téma, tak Mluvčí 01: ta motivace u těch mladých tam potom není, když se řeknou, tak co já změním, když tam budu jako jedna mále. Mluvčí 00: Hlavně oni mě tam prostě jako nepustí, to vidíme třeba v těch tradičních stranách od SK a podobně, alespoň třeba tady v Praze, tak oni ani tu naši generaci mezi 30, 40 furt ještě mezi sebe nechtějí pustit, že pořád na těch odpovědných funkcích jsou lidi 60 plus a myslím si, Mluvčí 00: tyhle ty lidi právě třeba jako je dneska primátor svoboda, už vlastně vůbec nemůžou chápat ten současný svět, oni prostě vyrostli úplně jako v jiný době, v jiném světě, bez mobilů, bez internetu a myslím si, že to opravdu jako by není dobrý, no. Mluvčí 00: No, souhlasím. Mluvčí 00: Tak doufejme, vyzýváme naše diváky i ty mladé, ať se klidně jako přidají, nebo se zajímají, protože je to potřeba, protože není možné jenom jako remcat a říkat, že Mluvčí 00: Ten stát, planetu, povládají starý lidi, kteří to směřují někam špatně a vlastně sami nic nedělat no. Mluvčí 00: Tak super. Mluvčí 00: Ty toho děláš strašně moc, máš bez času odpočívat, když odpočíváš, odpočíváš. Mluvčí 01: No já zbožňuju svoje kamarády, já miluju čas s kamarádama, takže většinou nějaký výlety, nebo si užíváme jako tu Prahu, já Prahu zbožňuju, tady je úplně všechno a ten pocit, že člověk se zbudí a může dělat cokoliv, Mluvčí 01: je vlastně úžasnej, teď jsem si teda zamilovala jedno skvělý fitko v Praze, který má jako víc poboček, takže tam chodím, je to takový novodobý, tmavý, hezky to tam voní, chodí tam hezký lidi, takže to fakt zbožňuju no, takže ten sport mě nejednou dostal z nějakých chmůrů, takže určitě sport. Mluvčí 00: Takže Prahu si zamilovala? Mluvčí 01: Jo, Prahu zbožňuju. Mluvčí 01: A dělám všechno proto, abych tady mohla i finančně, protože není levná, to se nebudeme nalhávat, tak dělám všechno proto, abych tady mohla žít, protože ráda jedu domů za našima, ale Praha je skvělá. Mluvčí 01: Užasný gastro, skvělý přednášky. Mluvčí 01: Teď jsem třeba byla v úterý do půl jedny do rána na úžasný přednášce o studený válce. Mluvčí 01: To asi úplně v náchodě není. Mluvčí 01: Což doufám, že jednou bude, ale Prahu fakt miluji. Mluvčí 01: Tady může dělat člověk úplně cokoliv. Mluvčí 00: No to rád slyším, jako rodilej, rodilej Pražan. Mluvčí 00: Petr moc děkuji za rozhovor a až se ti daří a uvidíme se zase. Mluvčí 01: Taky děkuji.Kopírovat text

Čau Praho s Petrou Bašovou! 🗣️ Je jí 27 let, ale už pomáhala s kampaní i politikům v USA. Teď uplatňuje své zkušenosti v Česku. Navzdory svému mládí Petra překypuje zajímavými znalostmi i zážitky a rozhodně má co říct. O tom a dalších tématech jsme se bavili v novém podcastu, kde vám budu průběžně představovat zajímavé hosty a osobnosti. Budu moc rád, když si dnešní díl pustíte a napíšete nám váš názor nebo postřeh do komentářů. Prosím také o sdílení. Předem moc děkuji! Petra Bašová je místopředsedkyně Mladého ANO a zastupitelka města Náchod. Vystudovala ČVUT a pracovala i v Londýně nebo Řecku.

Screenshot není k dispozici