← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 00: Lékař, horolezec, expert na protidrogovou problematiku, ale také jeden z nejúspěšnějších, ale i kontroverzních primátorů Prahy. Mluvčí 00: Nebudu vás dál napínat, asi jste uhádli, že mým dalším hostem je Pavel Bem. Mluvčí 00: Ahoj Pavle, na úvod mi dovol prosím tě jednu soukromou otázku. Mluvčí 00: Ty jako psychiatr se věnuješ svojí soukromý praxi, k tomu jsi ve spoustě odborných orgánů i na magistrátu a vedle toho si občas odskočíš na nějakou osmitisícovku. Mluvčí 00: Jseš o 20 let starší než já a já už dneska pocituju nějaký začátek syndromu vyhoření nebo jarní únovu. Mluvčí 00: Máš nějaký tajný recept na to, kde brát energii? Mluvčí 01: Zdravím a zdravím posluchače. Mluvčí 01: Odpověď je hrozně jednoduchá. Mluvčí 01: Mám vůli. Mluvčí 01: A potom mě ještě baví život a já se prací snažím bavit. Mluvčí 01: Výbám se utrpení. Mluvčí 01: A to je jednoduché prostě. Mluvčí 01: Když děláš něco, co tě baví, tak v konečním důsledku ta energie přichází sama. Mluvčí 01: Samozřejmě je důležité Mluvčí 01: si umět, nevím jestli někam odskočit, zrovna na osmi tisícovku, ale je důležité umět relaxovat, je důležité umět odpočívat, je důležité umět, takže to doporučuju, to děláš dobře. Mluvčí 01: Důležité je umět si rozdělit zátěž a nějakou, řekněme, relaxační Mluvčí 01: ulevující strategie, koneckonců i v horách, když chce člověk přežít, tak vždycky kombinuje nasazení, pozornost, relaxaci, odpočinek. Mluvčí 00: Zajímavý, zajímavý. Mluvčí 00: Já mám problém trošku s tím odpočíváním, že dneska, jak má člověk chytrý telefon a neustále dostupný, tak když je člověk nadovolený, tak neustále ho to honí a nedokáže úplně vypnout, takže z toho cítím, asi to vyčerpání ty umíš úplně vypnout, odložit telefon. Mluvčí 01: Celá 100%, já jsem ofou starší než ty, takže to pro mě je jednodušší, já jsem nevyrostl v čase, Mluvčí 01: kde by digitální technologie určovaly naše životy, což dnešní generace tak mají. Mluvčí 01: Důsledkem toho je, že já ve své praxi vidím obrovské množství Mluvčí 01: různých digitálních závislostí. Mluvčí 01: Závislosti nejen na chytrých telefonech, ale na sociálních sítích. Mluvčí 01: Asi to vidím jako obrovskou výzvu do budoucnosti, ale to jsem teď nechci tahat. Mluvčí 01: Každopádně třeba přes velikou noc jsem na čtyři dny vypnul telefon a je to tak osvěžující mysl. Mluvčí 01: Takže doporučuji. Mluvčí 00: To se musím naučit, ale každopádně dneska jsme tady hlavně asi kvůli nějaké politice, protože těch témat, které máš je strašně moc, to by vydalo na několik podcastů, tak já bych se vrátil, začal bych s tou politikou. Mluvčí 00: Ty jsi vlastně byl velmi úspěšný primátor, asi jediný za poslední dobu, který obhájil vlastně mandát, měl dvě volební období po sobě, rozděl si celou řadu projektů, které přesáhlo tvoje volební období. Mluvčí 00: Měl jsi velké vize, ale samozřejmě to neslo sebou i nějaké kontroverze, nějaké problémy, které potom odnesl si ty tvojí kolegové a tak dále. Mluvčí 00: Když se na to ohlídneš zpětně po těch skoro 20 letech, udělal by si všechno stejně, nebo by si tegry něco změnil a dělal jinak? Mluvčí 01: Tak jenom hlupák se neumí poučit, tím spíš poučit schyb, takže spoustu věcí bych dneska dělal jinak. Mluvčí 01: Ale musím se přiznat, že v těch klíčových otázkách bych asi hodně věcí dělal podobně. Mluvčí 01: Mám tím na mysli také priority. Mluvčí 01: Je třeba si uvědomit, že jako primátor jsem v roce 2002 převzal Prahu v naprosto zoufalém, zničeném stavu největší povodní historii našeho hlavního města. Mluvčí 01: A ty úkoly byly hrozně jednoduché. Mluvčí 01: Ty úkoly byly prostě dát lidem střechu nad hlavou, zprvoznit pražskou dopravní infrastrukturu. Mluvčí 01: Je třeba si vzpomenout, naše pamětí je hrozně krátká, na ty zlé věci, které nás v minulosti ohrožovali nebo nebavili, tak na ty rádi zapomínáme. Mluvčí 01: Takže v té době nefungovalo 50 % městské dopravní infrastruktury. Mluvčí 01: Takže ty úkoly tehdy byly extrémně složité, ale já složitosti mám rád. Mluvčí 01: To je možná jedna z mých předností, nebo dokonce nějakých definičních znaků mé osobnosti. Mluvčí 01: Takže když někdo přede mnou postaví neřešitelný problém, tak já se mu směju a říkám, Mluvčí 01: Každý problém má svoje řešení. Mluvčí 01: Takže když se vrátím zpátky k tvé otázce, tak spoustu věcí bych dnes udělal jinak, ale v těch klíčových aspektech bych se choval asi hodně podobně. Mluvčí 00: Co byly největší výzvy, kterým jsi čelil jako primátor? Mluvčí 01: Kromě povodní a kromě reality, že 50 000 lidí nemělo střechu nad hlavou, že nic nefungovalo ve městě, že Praha se proměnila Mluvčí 01: dvou nebo tří dnů v město duchů, tak ta hlavní výzva byla udržet v té dané realitě té katastrofy nebo přírodní pohromy tak udržet město v nějaké finanční nezávislosti a dlouhodobé udržitelnosti. Mluvčí 01: Jakkoliv samozřejmě ta prioryta číslo jedna Mluvčí 01: dát jeden střechu nad lavou a uvést město do standardního provozu, což se podařilo extrémně rychle a samozřejmě s tím souvisí, protože lidé byli, a konec konců i my všichni, kteří jsme se kolem povodní motali, a vtedy byl starosta Prahy 6 jedné z nejpostiženějších městských částí, 13 metrů vodního sloubce vltavy v sedlci, prostě z domu někdy nebyly vidět ani komíny, takže Mluvčí 01: Samozřejmě v reakci na emoce, strach a i nějakou politickou odpovědnost, tak hned za sprovozněním infrastruktury města běžela otázka, jak město chránit před případnými dalšími povodněmi, protože když se podíváme na historické povodně v Praze, tak byť ta naše povodeň byla tisíciletá, Mluvčí 01: tak my si nemůžeme myslet, že tisícletá povodeň přijde až za tisíc let v roce 2002. Mluvčí 01: Když se podíváme na historické přírodní katastrofy, způsobené vodou v Praze, tak v několika případech se konaly v krátkých časových úsecích posoby. Mluvčí 01: a navíc počasí je dnes nevyzpětatelné, takže druhou základní prioritou bylo dát lidem a nějak zmobilizovat politické vědomí a politickou odpovědnost k odvaze, k rozhodnutí, že Praha musí mít Mluvčí 01: pečlivě připravený a dobře zkonstruovaný systém protipovodňové ochrany. Mluvčí 01: A samozřejmě neděláme nic nového, naši přeci byli náramně moudří a celý systém pražských nábřeží v centrální části města 1, 2, 5, 6, no tak není nic jiného než systém protipovodňové ochrany a regulace Mluvčí 01: těch vodních pražských toků našimi předky, takže jsme vlastně navazovali na to, co už Praha má nebo měla. Mluvčí 01: Tak to byly takové dvě klíčové priority a pak samozřejmě ta ekonomika, udržitelný rozpočet v návaznosti na obrovské investice. Mluvčí 01: Tady bylo potřeba do znovu obnovení infrastruktury města Dán a pak to klíčové téma, které je i tobě velmi blízké politicky a lidsky. Mluvčí 01: To je doprava, dopravní infrastruktura, žádné tajemství. Mluvčí 01: I v roce 2002, kdy jsem se stál primátorem, tak Praha měla něco málo, méně aut než dnes, ale i tehdy to představovalo sílu asi 800 tisíc osobních automobilů. Mluvčí 01: To je téměř jedno auto na hlavu Pražana. Mluvčí 01: A k tomu musíme připočítat ještě stotisícovku pravidelných návštěvníků ze středních Čech a dnes, když se díváme na SPZ v Praze, tak vidíme, že nejenom střední Čechy, ale i z ostatních regionů České republiky. Mluvčí 01: jezdí lidé do Prahy pracovat, no a pak samozřejmě ještě je třeba do toho započítat pražský turizmus, cestovní ruch, který je jednou z významných součástí té udržitelné ekonomiky města a nejenom je také významnou součástí příjmů státního rozpočtu celé republiky. Mluvčí 01: Řekl bych tyto čtyři témata, Mluvčí 01: z těhož první dvě se týkaly povodní a ty druhé dvě témata se týkají i toho, co považuji za nejpostatnější dnes, to znamená vyrovnaný udržitelný rozpočet a doprav. Mluvčí 00: Vešňovou pohledu se to zdá úplně jako pohádka, co se tady povedlo, protože do dneška nemáme ty protipovodňové opatření všechny hotové. Mluvčí 00: Ještě teďka se doschvalují poslední, takže 20 let po těch povodních, 22 let po těch povodních, to nemáme pořád dobudované. Mluvčí 00: A vlastně asi je potřeba říci pro diváky, připomenout, že vlastně za tebe se naposled postavili zásadní dopravní infrastrukturní stavby, jako je tunel Blanka, kde se podařilo podkopat historické centrum Hrad, Mluvčí 00: něco, co dneska je téměř jako nepředstavitelné a vlastně dostavit velkou část i pražského okruhu ve spolupráci se státem věci, která se dneska jako nedaří vůbec jako posouvat. Mluvčí 00: To chtělo podle mě jako velkou vizi a odvahu a myslí si, že dneska ta reprezentace, neříkám jenom ta dnešní, ale i ta minulá, i ta předminulá, že tam chybí nějaká viz, nebo čím to je, že se nedaří tyhle velké věci dál posouvat, tak jako to bylo za vás? Mluvčí 01: Určitě slovo vize je na místě. Mluvčí 01: Jakkoliv jeho obsah může být předmětem nekonečných debat, ale je pravda, že vizionářů Praha moc nemá. Mluvčí 01: Nicméně vrátím se k odpovědi na první tvoji otázku. Mluvčí 01: Kde beru zdroje energie? Mluvčí 01: A já říkám, no, je to hodně moc věcí vůle. Mluvčí 01: Takže ten druhý aspekt, který nějak souvisí samozřejmě s charakterovými vlastnostmi nebo nějakou biologickou výbavou každého člověka, a každý to máme jinak, tak je vůle. Mluvčí 01: A já musím říct, že když si něco usmyslím, tak zatím jdu Mluvčí 01: dost nekompromisně a dost tvrdě. Mluvčí 01: Nicméně, ty mě tady vlastně tak trochu stavíš na jakýsi pědestál, že já jsem tu vizi a vůli měl. Mluvčí 01: Já musím říci, že paradoxně mě vlastně strašně pomohli v uvozovkách najít tu nejenom tvrdost a nekompromisnost a vůli, Mluvčí 01: ale i tu politickou sílu, protože to je třetí nezbytný předpoklad, politická síla. Mluvčí 01: Ta znamená, že všichni ti, kteří sedí za tebou v tvých koaličních lavicích, dělají to, co ty chceš, protože dneska tady nemáme autoritativní režimy, Mluvčí 01: nebo respektive nějaké autoritativní režimy blízkosti kolem nás máme, ale o těch nechci mluvit. Mluvčí 01: Ale přece jenom naše politická kultura je postavená na nějakých politických dohodách a na vlasování a na prostě volbě a obhajobě názoru většiny. Mluvčí 01: Takže, což není vůbec triviální, protože, jak říkal Winston Churchill, největší tví nepřátelé nesedí v opozičních lavicích a sedí v lavicích za tebou. Mluvčí 01: Jsou to ty tzv. Mluvčí 01: koaliční partnery. Mluvčí 01: Takže spacifikovat mé koaliční partnery a nebo takdy ODS, no to byl oříšek, ale v tom ty povodně byly vlastně strašně úžitečné, Mluvčí 01: zaprvé si žádali někoho, kdo umí, kdo má vizi, dobrá, kdo umí vést, řídit, kdo umí lidi zmotivovat a kdo také umí ukázat přísnost nebo tvrdost těm, kteří by se chtěli vzpěčovat tomu většinovému názoru. Mluvčí 01: Ale pomohlo to i k tomu přesvědčit opoziční politické kluby. Mluvčí 01: Takže vlastně první čtyři roky Mluvčí 01: mého řízení města se nesly v naprosté většině hlasování, ať už v radě nebo v zastoupitelstvu. Mluvčí 01: No ale převažující většinou, to nebylo hlasování o jeden nebo dva hlasy. Mluvčí 01: Takže naprostou převažující většinou jsme schvalovali ty klíčové, dnes říkáme, vizionářské projekty. Mluvčí 01: Takže já vlastně, když se dívám na svoje primátorování spětně, tak já tam vidím především nějakou spolupráci. Mluvčí 01: dokázat to, co se tehdy podařilo, tak bylo fakt věcí kolektivního úsilí. Mluvčí 01: A to ocenění se zaslouží celá politická reprezentace města, včetně tehdejších opozičních klubů. Mluvčí 00: A s tou opozicí tehdy jsi jednal ty osobně jako primátor? Mluvčí 00: No jasně. Mluvčí 00: Otevřeně? Mluvčí 00: Nebo jsi na to měl nějakého náměstka, radního oporace? Mluvčí 01: Ne, to je všechno takhle. Mluvčí 01: Tak samozřejmě, Mluvčí 01: Každý projektový manažer nemusí být vizionář, ale jeli dobrý projektový manažer, musí umět distribuovat odpovědnost a práci. Mluvčí 01: Samozřejmě ta klíčová rozhodnutí a motivace Mluvčí 01: k tomu do nich jít, a to je poslední klíčový parametr vedle vůle, vizionářství řekněme, a nějaké tvrdosti nebo nekompromisnosti. Mluvčí 01: Ještě důležitým faktorem nebo nějakou charakterovou kvalitou je odvaha. Mluvčí 01: Takže mít odvahu, bez toho by to nešlo, tak odvahu jsem měl Mluvčí 01: odvahou a nějakým trpělivým vysvětleváním a někdy i tou nekompromisní tvrdostí se mi podařilo jak mé koaliční kolegy, tak opoziční kluby prostě přesvědčit, takže Praha takdy táhla a nemohla jinak prostě za jeden provaz. Mluvčí 01: To, když se vracím k těm povodním stále, že vlastně v tomto ohledu trochu pomohly, tak se taky Mluvčí 01: Vracím na začátek tvé otázky, jaké jsou ty kvality, které by někdo, kdo chce řídit tak velký organismus, jako je hlavní město Praha, tak jaké by měl mít. Mluvčí 01: Určitě je to schopnost negociovat, vyjednávat, motivovat, přesvědčovat. Mluvčí 01: nebát se investovat energie čas. Mluvčí 01: Stálo to obrovské množství času. Mluvčí 01: To nebylo tak, že B.A.M. Mluvčí 01: by si usmyslel a teď se to stalo. Mluvčí 01: Ne, to bylo nekonečné dlouhé vysvětlování. Mluvčí 01: A já nerad vysvětluji věci a obhajuju věci jen z ideologických pozic. Mluvčí 01: Já mám rád přístup, a to mě samozřejmě naučila moje profese, evidence-based, Mluvčí 01: Vlastně ukázaná platí data, čísla. Mluvčí 01: A to přesvědčování a získávání kolektivní energie společného cíle na společné cestě Mluvčí 01: tak k tomu ta data, ta reálná čísla jsou hrozně užitečná. Mluvčí 01: Takže i ti, kteří by třeba ideologicky byli někde úplně jinde, tak nakonec těmi fakty se prostě nechali přesvědčit. Mluvčí 01: Takže primátor nebo? Mluvčí 01: Vůdce stádá v metaforickém smyslu. Mluvčí 01: Má vidět, kam má jít. Mluvčí 01: Řekněme, že to nazveme vizí. Mluvčí 01: Má mít odvahu, nemá se prostě zbláznit a s proměnutím pust podělat. Mluvčí 01: před nějakými kritiky, nebo dokonce sdělovacími prostředky, nebo nějakými protesty, nebo nějakými hrozbami, včetně nejrůznějších složek pohybujících se v oblasti trestně právních systémů, protože víme, že ty jsou Mluvčí 01: prošpikovány, nebo politika je jimi prošpikována a strašně ovlivňují třeba zlečný rozhodnutí. Mluvčí 01: Každý se bojí něco udělat, aby ho náhodou nezavřeli. Mluvčí 01: No tak já jsem se teda nikdy nebál. Mluvčí 01: No a takže vize, vůle, energie, schopnost jít za svým cílem a za tou vizi, no a taky schopnost přesvědčovat, vysvětlovat, motivovat, k tomu společné musí. Mluvčí 00: Já myslím, že dneska těm politikům chybí skoro všechno, co jsi vyjmenoval, ale já jsem si taky napsal tu odvahu, protože to mi přijde, že ji chybí dneska úplně nejvíc. Mluvčí 00: My třeba, já ji řeknu příklad, řešíme na hlavní městě Praze společný podnik Nového Lišovice. Mluvčí 00: Pro diváky jenom vysvětlím, že to je stará stanice metra v Lišovicích, která by potřebovala opravit. Mluvčí 00: A před deseti lety se vymyslelo, v okolí mají pozemky soukromí investoři, pan Borenštejn, CPI a další, že by se udělal společný podnik, oni tam postaví nějaký development a z toho zisku opraví tu stanici, dávalo to smysl. Mluvčí 00: Bohužel mezi tím přišel dozimetr, zjistilo se, že v tom byly nějaké podivné osoby a podobně. Mluvčí 00: Udělal se audit na to, zjistilo se, že je to pořád nejlepší možné řešení, nejvýhodnější podopravní podnik. Mluvčí 00: ale má tuto pachutou dozimetru, těch prostě lumpáren, tak dneska vlastně ty radní strkají hlavu do písku a vlastně nerozhodují ani o tom pokračovat tom projektu, ale ani o tom ho ukončit. Mluvčí 00: Oni vlastně nedělají nic. Mluvčí 00: Vlastně hrozí teďka žaloby od těch investorů, že samozřejmě oni do toho mají neinvestované peníze za studie, za právníky, mají vlastně zkaženou investici. Mluvčí 00: A to, co vlastně to Praha dělá, to, že nedělá nic, tak mi přijde vlastně úplně nejhorší. Mluvčí 00: A samozřejmě oni obě ty řešení nejsou dobrý. Mluvčí 00: Každý mají nějaký důsledky. Mluvčí 00: Když se rozhodneme v tom pokračovat, nebo teda ta rada již se rozhodne pokračovat, může to mít nějaký trestně právní důsledky, když se ukáže, že opravdu v tom byla nějaká korupce, nebo to bude mít minimálně mediální důsledky. Mluvčí 00: Pokud se rozhodne to ukončit, můžou tam hrozit ty žaloby o náhradu škody atd. Mluvčí 00: Ono ani jedno řešení nen Mluvčí 01: Určitě. Mluvčí 01: Držet se hesla, kdo nic nedělá, nic neskazí, já myslím, že to je krásný citát, jestli se nepletu, vývalého spolkového kancléře Helmuta Kohla. Mluvčí 01: Problémy se dají vysedět. Mluvčí 01: Tak tímto heslem já jsem se nikdy neřídil a Mluvčí 01: Nicméně částečně vnímám, že dnešní realitu, kterou ty popisuješ, tak a to je taky takový důvod, když se mi někdo zeptá, chtěl byste znovu nosit ten primátorský řeč, já říkám vůbec. Mluvčí 01: Nejenom proto, že už jsem si to zažil a že jsem dnes někde úplně jinde a nechci tímto směrem trávit svoji energii a čas, Mluvčí 01: ale ta doba se taky hodně změnila, dokonce já bych řekl, že dnešní doba je v tomto ohledu úplně úchylná, protože vlastně každé jednání s nějakým případným developerem, nebo nějakou obchodní korporací, která pro vás má realizovat třeba tak zásadní stavbu jako je, nevím, Mluvčí 01: ať si nahážu popel na hlavu nebo písek na hlavu, klidně tunelblanka, no tak to prostě nutně představuje povinnost s tím dodavatelem nebo developerem jednat, nějak se s ním dohadovat, nějak s ním negociovat jakkoliv máte uzavřenou smlouvu, nějak se dohadovat na postupu, protože čas přináší Mluvčí 01: Výzvy a změny a problémy, no takhle si se vám najednou propadne tunel. Mluvčí 01: nebo respektive se najednou vytvoří nějaká šachta a tou šachtou prostě do džíry několik desítek metrů spadne prostě důlní technika. Mluvčí 01: No samozřejmě, že jako díky bohu, že třeba nikdo nepřijde o život a taky jako někdo může přijít o život. Mluvčí 00: Naštěstí se nepropadl Presky hrát. Mluvčí 01: No dobrá, dobrá, ano, tak to je samozřejmě, to je fajn, ale ne jenom tím chci říct, že zase prostě věci se nedají dopředu naplánovat. Mluvčí 01: do posledního detailu a je třeba je včas nějakým způsobem korygovat. Mluvčí 01: A každé takovéhle jednání s tím privátním sektorem nebo s těmi businessmeny Mluvčí 01: může být dneska interpretováno jako nějaký nekalý obchod, nějaký nesmyslný dohody. Mluvčí 01: Takže ta doba je opravdu dnes úplně jiná, než byla před těmi 22 lety. Mluvčí 01: A vy dnešní politici to máte nejen v Praze, samozřejmě v celé republice a v celé Evropě to máte, myslím, že o trochu složitější Mluvčí 01: Nesme to měli my, ale souhlasím s tím, že strkat hlavu do písku před reálními problémy a výzvami je prostě to nejhorší, co člověk může udělat i v roli zodpovědného politika. Mluvčí 01: a že mu to ten čas nakonec spočítá. Mluvčí 01: Ono mu to prostě nemusí přinést nějaké výrazní stráty bodů, protože mnoho voličů dnes vlastně vůbec nezajímá, co ti politici dělají a nějak jako v konečném důsledku se rozhodují jenom podle toho, co vidí na fotce, nebo jaké jim sympatická nějaká ideologie nebo nějaký program, který oni Mluvčí 01: jako představí a on jeho vždycky představí před těmi volbami v takovém populistickém tvaru slibem nezarmoutíš, obvykle jsou to naprosto nesplnitelné nesmysly, kde vlastně chybí nějaká politická zodpovědnost a nějaká připravenost k tomu, vydat se na cestu Mluvčí 01: hodnocení, nějaké evaluace toho, co člověk dělá, což je úplně ten poslední parametr, který jsem chtěl zmínit v souvislosti s tím, co má dobrý politik, vizionář mít. Mluvčí 01: Má mít schopnost nechat poměřit v čase to, co nasliboval před volbami a co se pak v reality života stalo. Mluvčí 01: Jenom připomenu, že jsem byl, trochu jsem byl blbý, ale zároveň jako toho nelituju, protože to bylo vlastně strašně zajímavé, Mluvčí 01: že při jedné z těch kampaní, myslím, že v druhém volebním období, ale už si to přesně nevybavuji, tak tam bylo jako by spoustu... Mluvčí 01: konkrétních věcí, já nevím, otevřeme 10 stanic metra a postavíme, já nevím, 150 kilometrů cyklostezek. Mluvčí 01: Ty trasy tam byly taky, ale jako primární bylo, aby kolo nebylo na ulici, aby bylo někde v samostatném koridoru, kde je to příjemné, jak pro toho cyklistu, ať už je to rekreáční cyklista, nebo jeden na kole do práce, aby to bylo bezpečné a příjemné i pro toho motoristu. Mluvčí 01: tak vlastně všechny ty cíle, ať už oblasti dopravní infrastruktury, managementu, řízení, ekonomiky, města, životního prostředí, školství, zdravotnictví, tak to všechno mělo prostě jasné cíle, jasně pojmenované sliby, zavazující sliby, které jsou pak vlastně strašně hodnotitelné. Mluvčí 01: Vy jste slíbil deset stanic metra, tak kde jsou primátore? Mluvčí 01: Nejsou? Mluvčí 01: Pak vás nezvolíme. Mluvčí 01: A k tomu, abych já měl schopnost síly nutit celý ten složitý organismus města v té administrativní rovině, který reprezentoval nějakých asi 25 tisíc zaměstnanců, tak abych byl schopen z pozice toho, který má ten primátorský řečeř řídit, tak jsem vytvořil systém jakýchsi budíků, Mluvčí 01: které včasem monitorovali, kam se každý z těch slibů řítí a jestli je plněn nebo neplněn. Mluvčí 01: A podle toho jsem taky, ne že bych je odměňoval já, ale podle toho byl prostě zaveden systém odměňování zaměstnanců, magistrátů nebo těch organizací, které mě z to zřizuje. Mluvčí 01: Takže jakkoliv samozřejmě některé sliby nebo závazky, říkejme tomu ne sliby, ale závazky politické, Mluvčí 01: s politickou odpovědností související, tak jako se nepodařilo třeba dokončit, ale nicméně bylo vidět, co se udělalo, kam se ten závazek dotáhl a co mu ještě schází, co zbývá. Mluvčí 00: Když se ohledneš za těmi dvěma volebníma obdobíma, tak jsi spokojený s tím, co se tedy naslibovalo a co jste reálně voličům doručili? Mluvčí 01: Já když jsem odcházel z primátorské pozice do parlamentu jako poslanec, tak jsem si ještě dal práci s tím, že ukázaná platí. Mluvčí 01: A taky v té době, kde kdo přispěchal s kritikou, Mluvčí 01: na moji hlavu nebo na naší hlavu, ať hovořím o celé teda politické reprezentaci Prahy za těch osm let mého primátorování. Mluvčí 01: A to bylo vlastně strašně zajímavé, protože ta kritika vždycky narazila na realitu těch budíků. Mluvčí 01: Takže já jsem si vlastně dal práci s tím, že jsem to všechno nechal zpracovat. Mluvčí 01: Zpracovával jsem to tak jako hodně sám, kde prostě proběhlo férové Mluvčí 01: a objektivní vyhodnocení, co se s těmi závazky, nebo můžeme říct, s politickými sliby stalo. Mluvčí 01: To bylo fakt zajímavé. Mluvčí 01: A v těch konfrontacích, když teda někdo přišel a říkal, ty jsi tady prostě nasliboval, a tak stačilo jenom takhle ukázat a říct, tady to máte. Mluvčí 01: Támhle to stojí. Mluvčí 01: Tak o čem se tady vlastně bavíme? Mluvčí 01: Vy mě z něčeho obviňujete? Mluvčí 01: A není to tak. Mluvčí 01: že kdo to říká, ten to je, že se jedná o nějaký tvar projektivní strategie, která vlastně, když to byli ti politici, nastupující politici, tak to byla snaha. Mluvčí 01: vytvořit si takové dobré předpolí, aby oni mohli ukázat, že jsou lepší než BM, no ale když se 14 let poté podíváme, kam to všichni ti kritici toho mého premátorování, kam to dotáhli, tak je to fakt smutný. Mluvčí 01: A mě to vlastně, pravda, ze začátku mě to docela těšilo, ta jejich neschopnost, škodolibě jsem se na to díval, řekl jsem si, jo, ty pitomče. Mluvčí 01: Takovou otevřenou Mluvčí 01: hubu kritiky jsi měl, tak teď ukáž, co ty umíš. Mluvčí 01: Neumíš nic. Mluvčí 01: V začátku mi to dělalo radost, ale pak od nějakého roku 2013, 2014 jsem si začal říkat, jo, ale to už je dlouho, to přece nejde. Mluvčí 01: No a ty poslední roky už jsem si říkal, to snad pro boha není možné, protože Mluvčí 01: Já jsem pražán, který toho neschopností a impotencí politickou a projektovou, manažerskou tak trpí, takže Nes mi to vůbec radost nedělá. Mluvčí 00: Je to tak, no. Mluvčí 00: Mě zaujalo to, jak jsi říkal ještě, že je potřeba, aby měli odpovědnost a byli odpovědní za svoje skutky ty politici a to mě navádí panu Náměstku Hřibovi a bývalému primátorovi, který má talent na to vlastně, že za nic nemůže, ze všeho se vlastně vysmekne. Mluvčí 00: Teďka třeba máme příklad zase pro Mluvčí 00: diváky Metro D, kde vlastně Praha je trošku obětí války právě těch soukromých společností, které proti sobě jdou všemi nástroji od právníků přes antimonopolní úřad a tak dále. Mluvčí 00: Ale to bylo vždycky. Mluvčí 00: Ale chtěl jsem říct, že třeba pan Aměst Hřip není ochoten se vůbec potkat třeba s těmi odpovědnými lidmi z těch stavebních společností, není schopen to medivat a vlastně, tak jak jsi přesně říkal předtím, snaží se to vysedět. Mluvčí 00: Nechává to na těch úřednicích, právnicích, antimonopolním úřadů a čeká vlastně, až se to jako by vyřeší samo a kvůli tomu to nabírá ta stavba zpoždění leta, bude to stát o miliardy korun praža nejvíc a to je prostě jako šílený. Mluvčí 00: Tak mě hodně zajímá ta doprava, protože já si myslím, že ty k tomu máš hodně co říct po tom, co si Mluvčí 00: sprovoznil, nebo ne, my jsme jich sprovoznili po to, by tu blanku a ty jsi ji postavil, takže byla postavená blanka, pražský okruh vlastně přes Zbraslav, ten obrovský mostní konstrukce a tyhle ty věci. Mluvčí 00: Jak hodnotíš dneska stavbu infrastrukturních staveb, přípravu, realizaci, vůbec jako tu dopravu v Praze a pana nám dneska hřiba konkrétně? Mluvčí 01: Tak já nechci být příliš osobní, Mluvčí 01: protože jsem stále ještě platící člen Ovčanské demokratické strany a to strašně složité mocenské uskupení v Praze je tak ideově a programově od sebe vzdálené v tom, Mluvčí 01: pěti uskupení, pěti politických subjektů, tak jako nechci být moc přísný, ale na adresu managementu dopravy v Praze řeknu, že je řízena fakt blbě. Mluvčí 01: A že prostě ty problémy vysedět nelze, že komunikace patří k základním lidským Mluvčí 01: nejenom dovednostem, ale podmínkám k tomu, abychom mohli přežít. Mluvčí 01: A to ve všech možných kontextech, nejenom v tom politickém. Mluvčí 01: Takže doporučuji panu náměstku primátora Hřipovi jednat, protože to se prostě nedá, ale taková záležitost se nedá vysedět. Mluvčí 01: A považuji Mluvčí 01: Myslím si, že náměstek hřib reprezentuje politický subjekt, který má tak v dopravě, nevím, v některých jiných oblastech veřejného života nebo veřejných politik, pirátům tleskám, v oblasti protidrogových politik, v oblasti třeba péče o veřejný prostor. Mluvčí 01: Ale v dopravě to považuji za naprostou uchylnost. Mluvčí 01: Prostě myslet si, že v Praze budou lidé jezdit na koloběžkách, kolech místo metra, tramvají, autobusů, dnes už dokonce trolejbusů. Mluvčí 01: Tak to je taková hloupost. Mluvčí 01: Doprava nemůže směřovat nějakým dobrým směrem, pokud se na ní díváme z ideologických principů, které vůbec nejsou schopni anticipovat současnou realitu pražské dopravní infrastruktury. Mluvčí 01: Samozřejmě je hrozně jednoduché říct, postavte to, to, to, to. Mluvčí 01: Je to vlastně jednoduché, protože ve všech Mluvčí 01: strategických dokumentech města, dlouhodobých vizích, územních plánů, tak ty stavby, které se mají postavit, tak už dávno jsou, ať už je to dokončení vnitřního městského nebo vnějšího pražského okruhu, sedmi radiálních komunikací, ať už to jsou ty tebou zmíněné třeba nové trasy Metra nebo nová trasa Metra D, Mluvčí 01: Z tohoto pohledu je to vlastně jednoduché, protože ono není co vymýšlet, to už je dávno vymyšlené. Mluvčí 01: To jediné, co je třeba dělat, je to v praxi realizovat, takže připravit projektovou dokumentaci. Mluvčí 01: projící tím martyriem politických jednání, včetně těch složitostí, které nám připravuje každý den nově a nově Evropská komise a Evropská unie s ohledem na EU, dopady na životní prostředí a nová evropská doporučení, která se pak stávají součástí ne Pražské, ale celorepublikové legislativy, stavební předpisy, které násobně Mluvčí 01: komplikovávají realizaci takových složitých staveb. Mluvčí 01: Ale je to fakt jednoduchý prostě. Mluvčí 01: Stavby jsou jasně pojmenovaný. Mluvčí 01: A ten, kdo za to nese politickou odpovědnost, tak musí ji jednat. Mluvčí 01: Vysedět to nejde. Mluvčí 00: Já si myslím, že ten problém, jak jsem to pochopil za posledních těch deset let, co já jsem aktivně v politice, je hlavně v tom, že tam opravdu není jedna hlava, která by měla tu konkrétní vizi a dokázala by někdy říct jako stop, protože u těch těch velkých projektů, jako je Pražský okruh, Městský okruh, Radlická radiála a další, tak vlastně se neustále ustupuje nějakým zájmovým skupinám, případně městským částem, starostům, Mluvčí 00: A vlastně třeba svědky jsme u stavby 520 přes sůh dol a satelice, že za nás, za Adriany Krnáčové se rozhodlo, že to, co bylo připraveno, se ještě jednou přemaluje a ustoupí se vlastně sůh dolu a tím částem, že se to maličko přetrasuje, udělají se tam nějaké valy atd. Mluvčí 00: Dneska to máme hotové. Mluvčí 00: A ty městské časy s tím pořád jim jsou spokojené. Mluvčí 00: Říkají, nám se to stále nelíbí, my chceme další a další. Mluvčí 00: A není podle mě nikdo, kdo vybouchnul do stolu a řekl ne, tak takhle, přátelé, už to prostě bude, protože my potřebujeme tady dokončit okruh pro celou republiku, to není jenom pro Prahu, pro transit. Mluvčí 00: A tohleto tady prostě já tak dneska nevidím. Mluvčí 00: Já vidím i jakousi dvojkolejnost mezi náměstským hřibem a primátorem svobodou, kdy vlastně oni se rádi na sebe navzájem vymlouvají, vlastně není úplně zřejmé pro lajka, o čem rozhoduje ten, o čem rozhoduje druhý. Mluvčí 00: Asi možná i tenhle ten problém. Mluvčí 01: Já do detailu interpersonální vztahu nevidím, taky nechci komentovat. Mluvčí 01: ale myslím, že stavba 520 Pražského okruhu je krásná ukázka toho, jak se to dělat nemá. Mluvčí 01: A ty říkáš neustupovat požadavků městských částí, jakkoliv se teď nacházíme na hůři městské části, jejíž barvy ty samozřejmě hájíš a budeš hájit, a je to tak v pořádku, Mluvčí 01: Já myslím, že to má dva aspekty. Mluvčí 01: Ten první je, ano, politika je umění kompromisu. Mluvčí 01: A je také umění možného. Mluvčí 01: To znamená, s městskými částmi, s ohledem na to, jak vypadá správně administrativní členění hlavního města Prahy, tak je nezbytné jednat. Mluvčí 01: A k tomu, Mluvčí 01: Zase není možné jenom sedět a čekat, že se to stane samo. Mluvčí 01: Ta jednání jsou často strašně dlouhá, nebo zlouhavá, někdy nekonečná. Mluvčí 01: Jsou vlastně bártrováním a hledáním umění kompromisu, ale dá se to zrealizovat. Mluvčí 01: S některými městskými částmi nicméně to fakt nejde. Mluvčí 01: A sudol je ta jedna z městských částí, Mluvčí 01: Nevím, jak dnes, ale slyším, že to stále nejde, ale i za mého působení to prostě nebylo možné. Mluvčí 01: Takže tam prostě vyšší karta bere. Mluvčí 01: Vyšší karta znamená také vyšší odpovědnost. Mluvčí 01: Odpovědnost několiv k partikularitě jedné malé, byť významné městské části, Praze-Suchdol, ale z odpovědnost k celku. Mluvčí 01: Je to stejné, jako při nějakých přírodních katastrofách, vždycky řešíme a hasíme to, co bolí nejvíc, nebo to, kde hrozí největší riziko, největší ohrožení, největší škody. Mluvčí 01: A samozřejmě zdraví Prahy a zdraví milionového města je víc, než zdraví 20-tisícové městské části. Mluvčí 01: Takže nějaké chvíli nezbývá než, a teď se omlouvám, Mluvčí 01: Tobě i kolegům z audiostudia praštit rukou do stolu a to rozhodnutí učinit. Mluvčí 01: A to my jsme několikrát v souvislosti právě se Sundalem udělali. Mluvčí 01: Jakkoliv to bylo třeba nepopulární, jakkoliv se na základě toho strhla vlna kritiky, a já dostával prostě desítky, Mluvčí 01: rozezlených dopisů. Mluvčí 01: Takže politika je umění možného, je umění kompromisů, ale je také umění odvahy a síly v nějaké chvíli do toho stolu prásknout. Mluvčí 00: Jasný. Mluvčí 00: No jsme na svou té odvahy a ty odpovědnosti, jak to mi přijde dneska, prostě nikdo tady jako nemá. Mluvčí 00: Souhlasím s tebou. Mluvčí 01: Těším se, těším se, že Mluvčí 01: Tyto lidské kvality, ve kterých se město pro nás řídit nedá, tak se tady zjeví. Mluvčí 00: My jsme spoduměli v listopadu minulého roku společně kulatý stůl ohledně parkování v Praze. Mluvčí 00: Teď byly nějaké první balónky o tom, že se bude měnit systém parkování. Mluvčí 00: Náměstě Gřib vypouštěl různé věci. Mluvčí 00: My jsme se tedy tam dohodli s odborníky, že by bylo zajímavé udělat nějaký fond, ze kterého by se mohla investovat do rozšíření parkovacích míst na těch sídlištích, na těch okravě městských částech, kde prostě nemají té městské části tolik peněz na toto dobudovat. Mluvčí 00: Já to poctivě odled na navrhu na zastupitelstvu, všichni se mi akorát vysmáli. Mluvčí 00: Do dneška žádnou změnu parkování nevidíme, akorát takovéto se hádá. Mluvčí 00: To je jako další neverending story problém s tím parkováním. Mluvčí 00: Co bys jako doporučil ty ty za sebe teda jako udělat. Mluvčí 00: Pati to jsme říkali listopadu. Mluvčí 01: Já myslím, ta diskusie mimochodem, já ti za ní děkuji, protože to bylo strašně zajímavé pro mě a poučné a tím. Mluvčí 01: že nejsem insajderem dnešního systému řízení města, tak mnoho informací nemám, takže pro mě to bylo i dobré poučení. Mluvčí 01: Ale to, co z toho vzešlo, bylo vlastně hrozně rozumné. Mluvčí 01: A nepochybně to platí. Mluvčí 01: A jediné, co ti doporučuji, být trpělivý a neustále to přinášet. Mluvčí 01: Jakkoliv budeš sklízet možná nejdřív úsměv, pak kritiku, ale nakonec zvítězí ten zdravý lidský rozum. Mluvčí 01: a pochopitelně parkování na sídištích je dneska obrovským tématem, obrovským problémem. Mluvčí 01: Doprava v klidu je jedna z klíčových oblastí. Mluvčí 01: Myslím si, že jako hodně primární odpovědnosti jednotlivých městských částí a jejich politických reprezentací, ale je jasné, že z jejich vlastní zdrojů Mluvčí 01: se to prostě realizovat nedá. Mluvčí 01: Takže doporučuji trpělivě pokračovat, neustále navrhovat, otravovat, až to prostě omrzí a dosáhneš nějakého dílčího úspěchu, třeba v jedné městské části, třeba Praze 11, což v konečném důsledku přinese nějaký efekt, Mluvčí 01: Jak tedy praktický, tak ale i politický. Mluvčí 01: A pak politici a zastupitelé vlastně pochopí, že to je super věc. Mluvčí 01: A ta struktura se mi jeví jasná. Mluvčí 01: Prostě odpovědnost za návrhy, jak to má v té či oné městské části vypadat, Mluvčí 01: Nese politická reprezentace jednotlivých městských částí. Mluvčí 01: Měla by se na tom i ekonomicky nějak spolu podílet, protože já hrozně nemám rád takové to jako to mudrování, ty hraběcí rady. Mluvčí 01: Měli byste to udělat tak, udělejte to tak a zaplaťte nám to, ale my nic, my jsme muzikanti, tak myslím si, že se má jedna to jakési združené financování, část z toho má být hrazena ze rozpočtu městských částí, která tím jako stvrdí, že to je pro ní důležitá priorita politická, ale samozřejmě asi Mluvčí 01: významně větší část těch finančních zdrojů, protože to jsou někdy ne tak finančně náročné, ale často jako relativně finančně náročné projekty, tak významná část financování musí ze rozpočtu hlavní města Prahy. Mluvčí 00: Tak děkuji za radu a trošku té víry a naděje. Mluvčí 01: Já tě držím palce. Mluvčí 00: Pojďme už od politiky, ty jsi loňi oslavil šedesátku nebo nedávno a máš za sebou několik životů asi. Mluvčí 00: Ty jsi zdoval Monteverest, nejvyšší horu světa. Mluvčí 00: Co jsem si našel, tak si byl dokonce třetí Čech, který vylezl na K2 bez kyslíků. Mluvčí 00: Co máš teď v plánu dál? Mluvčí 01: Včera jsem skoro okolo stříbil na premiéře filmu mého kamaráda horolezeckého a takového z oblasti dobrodružních výprav Adventure Races Tomáše Petrečka ve slovanském domě na premiéře jeho filmu a tak jsme se tam potkali s přáteli, horolezeckými kámoši Mluvčí 01: A ti, kdykoliv se potkají, tak vždycky začnou snít. Mluvčí 01: A to nemusí být ani příliš povzbuzení, nevím, alkoholem třeba. Mluvčí 01: Začnou snít a začnou svůj mozek zásobovat látkou, která se jmenuje dopamin a která je zodpovědna za naše sny a za naše fantazírování. Mluvčí 01: za naše dobrodružné cesty, jakkoliv jsou třeba adrenalinové. Mluvčí 01: Takže samozřejmě spoustu nápadů tam zaznělo mi. Mluvčí 01: Když jsem slavil šedesátku, kterou ty jsi zmínil, loni v červenci, tak jsem ji neoslavil nějakým velkým mejdanem Praze, ale oslavil jsem ji na horách. Mluvčí 01: v severozápadním Karákoramu, v basecampu pod nejvyšší neslezenou horou světa, na kterou se dá vylézt. Mluvčí 01: Je to nádherní kopec v nádherném úplně bohem a lidmi zapomenutém údolí, na rozdíl od těch Everestu a K2 a těch jiných 8 tisícovek. Mluvčí 01: To je dneska opravdu věcí biznisu, turizmu, Mluvčí 01: se kterým já nějak vnitřně nebojuji, já to vnímám jako realitu a nepatřím ani mezi nějaké zapřisáhlé kritiky a odpůjceci. Mluvčí 01: Každý dělá to, co považuje jako za dobré a nikdy, nikdy bych se neodvážel znehodnotit výkon někoho, kdo v rámci nějaké komerční expedice veleze na Everest. Mluvčí 01: a nikdy jsem nebyl ochoten přistoupit na ty jednoduché soudy, že ho tam vynesou nějací šerpové za půl milionu korun nebo amerických dolarů, ale každý, kdo na nějakou osmičku vyleze, tak je pro mě odvážlivé trochu risk taker, ale zároveň si zaslouží i Mluvčí 01: respekt, skoro bych řekl jako hrdina, protože jakkoliv tam leze s pomocí nějakých třeba umělých prostředků a s pomocí těch šerpů a s pomocí umělého kyslíku, tak furt je to prostě úplně výkon úžasný. Mluvčí 01: Nemám nic proti komerčním expedicím, jenom bych si přál, aby po sebi uklízeli, nenechávali v horách bordel, když už teda na tom vydělávejí takové peníze. Mluvčí 01: Ale to není můj šálek kávy, já mám rád malé expedice, kde si všechno zařizujeme vlastními silami. Mluvčí 01: kde nás nikdo nevozí vrtulníkama do basecampu, kde si tam pěkně musíte týden po svých dojít a dobře se zaklimatizovat. Mluvčí 01: Nemám rád ani ten umělej kyslík, myslím si, že je dobrý, když už člověk to chce zkusit, tak tak, ať to zkusí tak, jak nás Pán Bůh stvořil, bez těch umělých pomůcek. Mluvčí 01: A to je přesně to, Mluvčí 01: Co vlastně jsme dělali a jak já jsem oslepoval svoji šedesátku v sivrozápadním Karákoramu luni v červenci, kdy jsme se snažili teda vylézt na tu nejvyšší neslezanou horu. Mluvčí 01: Už po třetí. Mluvčí 01: Mučučiž, nepovedlo se nám to zase, vraceli jsme se z nějaké Mluvčí 01: poměrně jako velmi slušné výšky, asi 7000 metrů, ten kopec má 7500. Mluvčí 01: A myslím si, že se tam ještě někdy vrátíme, to zkusit, jestli po čtvrté, po páté, to nevím. Mluvčí 01: Nemyslím si, že je taky dobré pokoušet ty osudy furt, ale plány mám a hory mám strašně moc rád, v nich odpočívám, relaxuju, zároveň testuju. Mluvčí 01: jestli to moje šedesátileté tělo ještě je schopno těm fyzickým a konec konců psychickým výzvám těch velkých hor čelit. Mluvčí 01: Zatím funguje, zaklepu. Mluvčí 01: Musím říct, že kdykoliv se třeba po těch pěti, šesti týdnech Mluvčí 01: a z Velkých hor vrátím, ať už je to Karákoram, Himalaj, Hindukuš, tak mám takovou energii jakkoliv, to bylo samozřejmě fyzicky třeba náročné, že mě to nabije na celý další rok. Mluvčí 00: Já úplně, úplně, úplně věřím. Mluvčí 00: Já mám ty samý pocity, sice jenom třeba z Alp, ale začínám, začínám chodit se ženou po Alpách aspoň. Mluvčí 00: Já se chtěl jenom zeptat, na mě na sociálních sítích, na Instagramu, na Facebooku občas vyskočí video z Mont Everestu úplně ze špičky, že tam je nekonečná fronta lidí, kteří čekají na to, aby se dostali na tu špičku. Mluvčí 00: To bylo i za tebe, když jsi tam, když jsi tam byl, něco takového. Mluvčí 00: Nebo je to jako reality, nebo je to nějaký fake? Mluvčí 00: Viděl jsi to taky na sítích? Mluvčí 01: Ne, tak samozřejmě já mám k dispozici ty specializované horolezecké weby, takže na mě to asi vyskakuje daleko častěji než na tebe. Mluvčí 01: Bohužel, to je jako dnešní realita, na Everest se leze tak, že jak již ze severu, z Číny, nebo tedy z Tibetu přesněji. Mluvčí 01: nebo z jihu, z té nepalské strany, tak se prostě připraví výstupové trasy v rámci těch komerčních expedic a pak se čeká na tzv. Mluvčí 01: okno. Mluvčí 01: dobrého počasí, které musí trvat minimálně tři, čtyři a lépe třeba pět dnů. Mluvčí 01: A pak, když to okno přijde, tak všichni, kteří v tom Basecampu jsou, jestli jsou tam třistovky horolesců, šerpů, anebo tisíc, no tak prostě všichni se seberou a teď jako běží po těch fixních lanech a žebřících, tak běží nahoru, no a tak si představme prostě na Mluvčí 01: To není dálnice, to je lezení z výšky 8 tisíc z nejvyššího sedla naší planety, jižního sedla Everestu, mezi Everestem a Lhoce. Mluvčí 01: Tak z 8 tisíc vás čeká 850 výškových metrů po jižním hřebenu nejvyšší hory světa. Mluvčí 01: A to je docela lezecky i fyzicky náročná událost, jakkoliv jsou tam natažena fixní lany. Mluvčí 01: Takže tam prostě jako není možné předbíhat nebo lézt v nějakých dvou řadách vedle sebe, takže tam prostě když se nasáčkuje takhle třeba asi ne tisíc, protože naštěstí to řada těch lidí včas vzdá, ale pak se tam třeba nasáčkuje dvěste, třista lidí. Mluvčí 01: Nebo 100, to je jedno. Mluvčí 01: A vypadá to opravdu otřesně. Mluvčí 01: Já jsem to nezažil. Mluvčí 01: Já jsem na Everest velezl 18. května 2007 a na vrcholu toho dne nás bylo sedm. Mluvčí 01: A bylo to úplně... Mluvčí 01: Jako úžasný, že samozřejmě ta hora je obrovská, takže tam se nepotkáte, nepotkáte se ani na tom vrcholu. Mluvčí 01: Takže já na to mám úplně nádherné vzpomínky, ale je pravdou, že od té doby, co těch skoro 20 let, Mluvčí 01: Tak se doba hodně změnila a já bych třeba vůbec nedavudl představit, kdybych se dostal do situace, že jsem v nějaké frontě. Mluvčí 01: Vůbec bych tohle nepokračoval. Mluvčí 01: Strašně riskantní a nezodpovědné, protože... To jsem si právě vždycky říkal, když jsem viděl ty fotky. Mluvčí 01: Jo, jo, to je prostě základní problém, proč na Everestu ti lidé umírají, protože prostě... A opak samozřejmě ten... Mluvčí 01: Každý jde jiným tempem, to znamená, že je zima a nemůžete to tempo nasadit podle sebe. Mluvčí 01: Toto je jedna z úchylností, která se mi tady hrozně nelíbí. Mluvčí 01: Taky se mi nelíbí, protože je nebezpečná a taky se mi nelíbí, protože velmi často dochází k eticky a morálně nestravitelným situacím, kdy tam někdo umírá nebo umře. Mluvčí 01: Okolo něj lezou další horolesci. Mluvčí 01: a jim to úplně jedno. Mluvčí 01: To si vlastně nedevodu představit, že bych se něčeho takového zúčastnil. Mluvčí 01: Navzdory tomu, že to může být vnímáno jako takový trochu obsolentní a dnes nenosící idealismus nebo naivismus, Mluvčí 01: Kromě hor, které miluji a obdivuji a mám k ním hloubokou pokoru, tak si myslím, že ještě do těch vysokých hor při nejmenším a ne jenom tam. Mluvčí 01: i do těch álap, i do těch tatéra, koneckonců i do Krkonoš, nebo jezerek. Mluvčí 01: Že tam patří nějaké kolektivní vztahování se jednoho člověka k tomu druhému. Mluvčí 01: Takže v rolezectví dřív jsme používali termín přátelství na laně. Mluvčí 01: Jsme spojeni lanem, když se je stane něco jednomu, tak to ohrože i toho druhého a my za to přebíráme odpovědnost. Mluvčí 01: Na to přátelství na Leně věřím. Mluvčí 01: A musím říci, že se mi to hodně, hodně moc v životě vyplácelo a doufám, že ještě bude vyplácelo. Mluvčí 00: Dovolím ještě poslední otázku. Mluvčí 00: Horlozecká legenda Reynold Messner se stal kdysi europoslancem a když dělal to europoslance, tak prohlásil, že horlozectví a politika je přesný opak, protože v politice se musí dělat kompromisy. Mluvčí 00: Souhlasíš s tím? Mluvčí 01: Já Reinholda Messnera znám osobně, můžu říct, že jsme přátelé, takže myslím si, že on by dnes tuto svojí větu trochu parafrázoval. Mluvčí 01: Ale když už ji takhle vyslovíš, vlastně explicitně a trošičku černobíle, tak já myslím, Mluvčí 01: A ještě musíme říct, že Reinhold Messner je naprosto jako specifická lidská bytost. Mluvčí 01: Moc takových jsem v životě nestačil potkat. Mluvčí 01: Tak myslím si, že částečně se v tom skrývá kus pravdy, ale Mluvčí 01: částečně taky realitou, že i v horách se musí dělat kompromisy. Mluvčí 01: Jakkoliv náš cíl, naše ambice stoupat z hůru je jasný a nespochybnitelný, tak prostě když se podělá počasí, Mluvčí 01: Nebo když se někomu něco stane, jenom na závěr řeknu, ano, když se někomu něco stane, prostě loňi v létě, když tedy hovořím o našem třetím pokusu o zdolání nejvyšší neslezené hory světa Mučučiš, Mluvčí 01: severozápadním Karákoramu, tak předtím jsme se aklimatizovali asi o 100 km jinde na kopci, který je nádherný, který se jmenuje Spantik, Golden Peak, je to sedmidisícovka. Mluvčí 01: Byli jsme tam sami, zase bylo to úplně přenádherné, na ten kopec jsme vylezli a sližovali jsme ho dolů, takže ještě to byl navíc velký zářitek. Mluvčí 01: ale cestou nahoru nám tam jedna parťačka z našeho týmu tak se na ližík spadla 500 metrů kolmou stěnou a polámala si nohy a pobyla si hlavu a zázrakem, zázrakem po volném pětisetmetrovém pádu tak zázrakem přežila. Mluvčí 01: Představa! Mluvčí 01: že bychom ji tam nechali, úplně nepředstavitelná. Mluvčí 01: Veškerá ambice jde stranou, život, výstup na nějaký kopec končí, je to úplně jedno, ale priorita je zachránit lidský život, takže všeho jsme nechali. Mluvčí 01: a spadťákem Radkem Grohem jsme se věnovali záchraně Terezina života. Mluvčí 01: Měli jsme strašné štěstí, nejenom, že jsme ji našli, že jsme měli s Tomášem Petričkým a s Radkem Grohem šanci ji po nějaké desetihodinové záchrance dostat na hřeben v 6500 m. Mluvčí 01: kde mohla přistát helikoptéra a že se nám podařilo přesvědčit pakistánskou armádu. Mluvčí 01: A kromě toho ještě bylo nádherné počasí, kdy ta helikoptéra do této výšky vůbec se může pokusit vzlétnout. Mluvčí 01: A pak na tom hřebení, ne tedy přistát, ale zaviset těsně nad tím velehorským hřebenem. Mluvčí 01: No a tu oživot bojící terku, vlastně helikoptera, 24 hodin poté, co se jí stal úraz, který v 99,9% případů by nakončil smrtí, tak 24 hodin poté ona byla ve skardu ve špitále. Mluvčí 01: Což je zázrak, ale takové zázraky se dějí jenom v okamžiku, když člověk má tu vnitřní morálku nebo hroleteckou etiku nějak nastavenou. Mluvčí 01: Takže tím to dávám do protipolu proti tomu, co se děje na těch nejfrekventovanějších himalajských cestách, jakkoliv říkám. Mluvčí 01: Ať si každej dělá, co chce a každý si vydělává, na čem chce. Mluvčí 01: Ani pro komerční expedici nic nemají s výjimkou toho úklidu. Mluvčí 01: Bordel v základních távorech je šílený a je to něco, co naprosto nesnáším. Mluvčí 01: Stejně tak jako bordel v výstupových trasách. Mluvčí 01: poházené prázdné láhve od kyslíku. Mluvčí 01: A nejenom to. Mluvčí 01: Ale za nejhorší důsledek toho komerčního rolezení vidím tu bezohlednost, kdy se někde někomu něco děje a bouje o život. Mluvčí 01: A kdy ambice některých, ne naštěstí všech, to je díky bohu, ale osobní ambice některých vítězí nad ochotou pomáhat, Mluvčí 01: Užasný příběh nakonec. Mluvčí 00: Pavle, já moc děkuji za rozhovor a přeju hodně štěstí při dalších cestách. Mluvčí 01: Díky, díky a já tobě taky přeju hodně politického štěstí. Mluvčí 01: Vydrž. Mluvčí 00: Děkuji.Kopírovat text

Čau Praho s Pavlem Bémem! 🗣️ Jakto, že ani 20 let po povodních nejsou kompletně hotová protipovodňová opatření? Jak se Pavlovi podařilo tak rychle postavit tunel Blanka nebo pražský okruh, když se dnes podobné projekty vlečou desítky let bez nejmenšího pokroku? O tom a dalších tématech jsme se bavili v novém podcastu, kde vám budu průběžně představovat zajímavé hosty a osobnosti. Budu moc rád, když si dnešní díl pustíte a napíšete nám váš názor nebo postřeh do komentářů. Prosím také o sdílení. Předem moc děkuji! Pavel Bém je bývalý primátor hlavního města Prahy (2002-2010), politik, ale i psychiatr a nadšený horolezec.

Screenshot není k dispozici