← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 01: Bývalý ministr dopravy, vytrvalostní běžec a také držitel ceny Ropák Roku. Mluvčí 01: Mým dnešním hostem je bývalý politik a expert na dopravu Jaromír Šlink. Mluvčí 01: Dobrý den, Jaromíre. Mluvčí 01: Když jsem si o vás hledal informace, tak odo mě vaší úctyhodné kariéry. Mluvčí 01: Mě hrozně zaujalo, že jste dostal kdysi dávno takovou cenu ropák. Mluvčí 01: A ve světle vlastně dnešních událostí, kdy různí ekologické aktivisté se přilepují k silnici a demonstrují a vymýšlí, že máme mít papírová brečka, která se za pár minut rozmočí v našem nápoji, tak to mi připadá skoro jako taková podsta už. Mluvčí 01: Co to teď bylo? Mluvčí 01: Za co jsi to vysloužil? Mluvčí 00: Tak já jsem tu cenu Ropák Roku taky chápal jako podstup, protože mě přiřadili k docela dobré společnosti. Mluvčí 00: Přede mnou to dostal Miroslav Greger, po mně myslí Martin Pecina a takhle bych mohl pokračovat dlouho. Mluvčí 00: Takže ten Ropák mně byl udělen za to, že jsem prosazoval pokračování stavby dální CD11, která tehdy končila u Poděbrad. Mluvčí 00: Já jsem tvrdošíně prosazoval tu trasu, která byla dlouhodobě připravována. Mluvčí 00: A mimo jiné jsem také ve sněmovně v řadu svých proslovů zahajoval slovy, ostatně soudím, že ministerstvo životního prostředí má být zrušeno. Mluvčí 00: Takže jsem si, myslím, tu cenu zasloužil. Mluvčí 00: Ta cena byl dort mimo jakéhosi diplomu a já jsem sdělil autorům, že převezmu rád osobně tu cenu, pokud jsou ochotní mi ji předat na náměstí v Chlumci nad Cidlinou. Mluvčí 00: Protože tam tehdy, díky chybující dálnici, Mluvčí 00: nešlo přejít přes ulici. Mluvčí 00: Jeden kamion za druhým. Mluvčí 00: Samozřejmě na to nedošlo, to se neodvážili, takže ten dot někde zbaštili bezemně. Mluvčí 00: V jakém to bylo roce? Mluvčí 00: Já se domnívám, že to bylo v roce 2001 nebo 2002. Mluvčí 00: Přesně, už si nepamatuji. Mluvčí 01: Tak když jste měl za sebou zkušenost ministra dopravy za ČSSD, tedy ve vládě Miloše Zemana, v čem byla tedy podle vás politika jiná nad přelomu toho tisíciletí oproti dnešku? Mluvčí 00: No, politika neboli řízení věcí veřejných. Mluvčí 00: Je v zásadě pořád stejná. Mluvčí 00: Mění se lidé a mění se vztahy mezi nimi. Mluvčí 00: Já jsem přišel do sněmovny v roce 1996, Mluvčí 00: a tehdy skončilo, myslím si, velmi vyhrocené období, které se podobalo tomu dnešnímu. Mluvčí 00: Ačkoliv Miloš Zeman je obvinován z hleda z čeho, tak ve skutečnosti on Mluvčí 00: v těch letech 1996-1998 přinesl do sněmovny velké sklidnění a vytváření určité důvěry mezi tehdy nejsilnějšími stranami, to znamená ODS a sociální demokracii. Mluvčí 00: A to pokračovalo i v tom období, Mluvčí 00: kterému se říká období opoziční smlouvy, které mělo veliký pozitivní dopad na Českou republiku. Mluvčí 00: Hospodářství zažilo takový rozvoj, že z něj žili ještě dvě další vlády a tehdy skutečně se vytvářely takové vztahy, které umožňovaly, že nebyl problém, aby sociální demokrat seděl u piva s členem ODS, Mluvčí 00: docela normálně se bavili a v zápětí šli hlasovat proti sobě do sněmovny. Mluvčí 00: A ty otázky té důvěry, že určité dohody jsou dodržovány, že o věcech, o kterých veřejně není třeba mluvit, se opravdu nemluví, to všechno fungovalo. Mluvčí 00: Bohužel po skončení té vlády Miloše Zemaná se to začalo postupně kazit Mluvčí 00: a dnes opravdu ty vztahy nejsou dobré a má to dopad i do způsobu projednávání návrhů zákonů atd. Mluvčí 00: To koneckonců lidé vidí. Mluvčí 00: v televizi, pokud se na to vůbec chtějí dívat. Mluvčí 01: Dneska ta společnost je podle mě strašně rozdilená. Mluvčí 01: A nejenom ty politici, ale i celá ta společnost. Mluvčí 01: Vlastně ty fanoušti těch jednotlivých táborů dneska jsou na sebe opravdu jako agresivní. Mluvčí 01: My třeba, když máme třeba nějaké stánky, jsme podepisovali třeba petice v ulicích, tak lidi dokonce i kvůli tím peticím jsou schopni napadat třeba naše dobrovolníky, házet po nich Mluvčí 01: rajčat a podobné věci, to je úplně jako neuvěřitelné. Mluvčí 01: Bylo to tehdy takhle jaký vyhrocené, když byly ty volební kampaně, že opravdu tady byly dva tábory, rozdělená republika, která spolu chtěla skoro válčit? Mluvčí 00: Já jsem to tak tehdy nevnímal, spíš jsem to viděl tak, že v období volební kampaně samozřejmě se Mluvčí 00: ty vztahy nějak vyhrocují a zvlášť politikovej úmyslně přehánějí, aby byly slyšet. Mluvčí 00: No a po volbách se zvláště na těch menších městech a obcích sléknou ta stranická trička a už se lidé přou jenom o věcné problémy. Mluvčí 00: a už z toho zmizela ta zášť. Mluvčí 00: Mám dojem, že dnes to tak úplně není a že se to polarizuje moc. Mluvčí 00: A to není jenom u nás, to je i v řadě jiných zemí, počínají spojenými státy. Mluvčí 01: Jsi řekl úplně přesně, protože dneska ve spoustě obcích, hlavně třeba v Praze na městských částech, už ta vysoká politika a ty loga vstupují i do komunální politiky. Mluvčí 01: Že vám tady řekne zástupce TOP 09 na městský části, že nemůže jít do rady s hnutím ANO. Mluvčí 01: Což je úplně absurní, protože hnutí Anony top 09 má asi stejný názor na opravu chodníků. Mluvčí 01: Asi takhle bych to řekl, je to o těch lidech a oni to dneska už tahají i do té komunální politiky a to za vás asi nebylo. Mluvčí 00: Většinou ne, to byly výjimky. Mluvčí 00: Samozřejmě v každé straně se objevují radikálové, kteří, jak jsem někdy říkal, si spletli stranu. Mluvčí 00: Třeba některý kolega, který byl sociální demokrat, patřil spíš ke Sládkovcu. Mluvčí 00: Ale to je taky normální. Mluvčí 00: Jenomže teď ta normální obvyklá míra toho antagonismu mezi těmi politickými soupeři se přehání. Mluvčí 01: Tak ono to bude asi dneska i podpořeno těmi sociálními médií, kde vlastně neustále někdo něco řeší, píše a vlastně ti lidé se tam navzájem podporují v těch svých názorech, často těch nenávistných, takže asi tedy v tomhle to bylo jednodušší, můžeme si představit, Mluvčí 01: Jednou za den vyšel tisk, jednou za den byly večerní zprávy, žádné sociální sítě neexistovaly, tak to možná bylo o tom na tom klidnější. Mluvčí 00: S těmi sdělovacími prostředky to většinou je pořád stejné. Mluvčí 00: S těmi oficiálními, to když jsem odešel ze sněmovny a jel jsem domů a v autě jsem poslouchal zpravodajství rozlasové o tom, co se dělo ve sněmovni, tak jsem měl dojem, že jsem byl někde jinde. Mluvčí 00: Ale tak to bývá. Mluvčí 01: Pojďme k dopravě, to mě zajímá nejvíc, jak je možné, že 35 let od revoluce a dokonce snad 22 let od konce vašeho ministrování, kdy se dostala toho Ropáka za přípravu stavby dálnice, takže dodneška nemáme dokončenou tu páteřní základní dálniční síť. Mluvčí 01: a třeba nemáme jedinou dálnici na hranici Rakouska, což prostě je za mě jako absolutní ostuda, my se ženou milujeme ližování, jezdíme často do Rakouska a do dneška prostě musíte okolo Budějovic přes ty hranice prostě se vlézt, přes ty obce, přes nějak se říkal, často tam ty lidi nemůžou ani přejít, do dneška ta dálnice není. Mluvčí 01: Čím to je, že 22 let po toho, co jste vy skončil, dostal jste toho ropáka, do dneška to není hotové? Mluvčí 00: Já zrovna po této trase jezdím také často, Mluvčí 00: Naposled jsem z Rakouska přijel, myslím, v neděli. Mluvčí 00: To je dáno jednak tím historickým dědictvím, protože ten deficit té výstavby infrastruktury začal vlastně už za protektorátu. Mluvčí 00: Pokračovalo to obdobím budování socializmu, Mluvčí 00: A pak přišlo něco, co přijít nemuselo. Mluvčí 00: To už je naše vina. Mluvčí 00: Z té doby socialismu, kdy něco nalajnoval tajemník, OVKS Č, a jelo to bez ohledu na životní prostředí, na cokoliv. Mluvčí 00: Prostě dohodlo se to tak, rozhodlo se a stavilo se. Mluvčí 00: tak, což nebylo samozřejmě v pořádku, tak ono to kivadlo jakési překmitlo na druhou stranu. Mluvčí 01: Úplně do druhého extrému. Mluvčí 00: Úplně do druhého extrému. Mluvčí 00: A zaplevelili jsme si sami právní řád takovými nesmysly a komplikacemi. Mluvčí 00: Jenom pro příklad. Mluvčí 00: Za té mé éry územní rozhodnutí na stavbu nějakého dálničního úseku mělo, řekněme, Mluvčí 00: 25 strán. Mluvčí 00: Dnes takový dokument má 300 i více strán. Mluvčí 00: Není možné, aby v takovém spise se nenašla chybička. Mluvčí 00: To nejde. Mluvčí 00: A kolik lidí a jak dlouho na tom musí pracovat. Mluvčí 00: To všechno komplikuje situaci. Mluvčí 00: Je to nesmírně složité, zbytečně složité. Mluvčí 00: Naštěstí už jsme přeci jenom pochopili, že tak toto dál nejde a začali se dělat kroky k tomu, aby se ta situace zlepšila. Mluvčí 00: Doufejme, že se ještě i já dočkám toho, že ty výsledky se projeví. Mluvčí 00: A máme příklady okolo třeba v Polsku, kde dlouho ta dopravní infrastruktura byla horší než naše. Mluvčí 00: tak udělali obrovský pokrok v posledních letech a začali právě tím, že změnili ústanovení v právním řádu tak, aby ty věci se daly připravovat rychle. Mluvčí 01: To Polsko je podle mě hodně inspirativní, vždycky jsme se jim smáli, že mají nejhorší silní cest na tady jako v Evropě a dneska postavili na tisíc kilometrů dálně za posledních pár let, jako neuvěřitelný. Mluvčí 01: Já jsem dokonce slyšel někdy, nedávno pani Angelu Merkel na bývalou kancelářskou německou, že se nechala slyšet na nějaké konferenci, že kdyby měla dániční sít německá vzniknout podle dnešních standardů, takže by nikdy nemohla vzniknout. Mluvčí 01: Takže i tvůrci tady těch všech ekologických norem Němci tak vlastně přiznávají, že kdyby už jí neměly hotovu, tak asi dneska se nepostaví. Mluvčí 01: Dnes se hodně zmiňují takzvané vrtky, vysokorychlostní tratě, železnice. Mluvčí 01: Pan minister Kupka a celá vláda nám slibuje, ukazuje v obrázky, že tady budeme mít novou sílu takových šinkanzenů vlastních a že budeme za pár desítek minut z Prahy do Brna a podobně. Mluvčí 01: V tomhletom světle toho, že za 22 let od vašeho skončení ministrování nemáme pořády dálnice, umíte si představit, že tady jsme schopni opravdu v nějaké dohledné době, že se do toho dočkáme, postavit vysokorychlostní železniční tratě. Mluvčí 01: Nebude to úplně analogicky stejný princip, že to ve finále skončí na nějaké jedné obci, starostovi, nějakém spolku, který se do toho bude do nekonečna odvolávat a ta trat nebude možná propojit a dodělat. Mluvčí 00: Já myslím, že ta situace už dospěla k pochopení toho, že tak toto dál nejde, že není možné, aby jednotlivé nebo nějaký účelově vytvořený spolek Mluvčí 00: a nebo jediná obec, bránili realizaci záměru, který má velmi pozitivní význam pro celý stát, nebo dokonce pro Evropu, v Pražský okruh. Mluvčí 00: To není jen komunikace, která by spojovala části Prahy nebo části republiky, to je vlastně evropská tepna. Mluvčí 00: No a vidíte, jak to nešlo. Mluvčí 00: Jestli to teď bude líp, doufám, že ano, protože ty překážky, které se musí odstranit, už nějak odstraňujeme, ať už je to nový stavební zákon a nebo další snaha o zjednodušování předpisu. Mluvčí 00: To nejsou jenom ekologické záležitosti, to jsou protipožární záležitosti, památkáři, Mluvčí 00: Nesmírně moc toho je a ty předpisy jsou čím dál komplikovanější a ti úředníci, mělo by jich být méně, ale nemůže jich být méně, pokud nezrušíme ten balast těch zbytečných předpisů, no tak oni je musí uskutečňovat, realizovat, dodržovat, co jiného by úředníci měli dělat, aspoň tak se to u nás vykládá. Mluvčí 00: tak s tím nepohneme. Mluvčí 00: Takže já jsem optimista, že se to ubírá správným směrem a ten program rychlých spojení se to jmenuje takto. Mluvčí 00: Ty skutečně vysokorychlostní tratě, kde by se mělo jezdit rychlostí 250 eventuelně víc, těch nebude příliš mnoho. Mluvčí 00: Ten vládní program, který byl schválen už v roce 2017, se jmenuje program rychlých spojení a zahrnuje nejen budování nových skutečně vysokorychlostních tratí, Mluvčí 00: ale i rekonstrukci stávajících tratí přizpůsobení na vyšší rychlosti kolem 200 km za hodinu, nebo do 250, což v českých poměrech bude většinou stačit. Mluvčí 00: Ostatně ani rakušani nejezdí rychleji. Mluvčí 00: Takže ten program se rozjíždí, zpráva železníc na tom intenzivně pracuje a myslím si, že bez ohledu na to, jestli je ministrem Martin Kupka nebo bude po volbách někdo jiný, takže ten program bude pokračovat. Mluvčí 00: Jak rychle? Mluvčí 00: No to záleží právě na tom, jak se vypořádáme s tím balastem v právním řádu. Mluvčí 01: Kež byste měl pravdu, já jsem teďka bohužel u toho a světkem toho zase, že právě některé jednotlivé obce si staví hlavu a my to tady nechceme. Mluvčí 01: Chceme trá jako tratě, ale postavte je někde jinde a podobně. Mluvčí 01: Dokonce někde na Jižním Moravě se usne si na tom, že vysokorychlostní trat, jo, ale ať ty vlaky zpomalí. Mluvčí 01: Tak to mě jako opravdu rozespálo, že teda budeme stavit vysokorychlostní trat, ale ty vlaky tam budou si stejně pomalu jako standardní. Mluvčí 01: Vy jste ještě narazil na ten Pražský okruh, Mluvčí 01: Tam já mám aktuálně zase rozčarováně špatnou zkušenost. Mluvčí 01: Vlastně to severní část okolo Suhdola se asi před pěti nebo šesti lety rozhodlo, že se lehce přetrasuje a změní primárně kvůli právě Suhdolu. Mluvčí 01: Suhdol si dal nějaké podmínky, že to má být dál od nějaké výstavby a ves trošku tu trasu jinam. Mluvčí 01: Tak se to za šest let přemalovalo, udělala se jiná trasa, stálo to další desítky milionů korun a roky zpoždění. Mluvčí 01: Dneska máme tu novou trasu připravenou tak, jak to ten súdol tehdy chtěl, a on dneska znova tvrdí, že se mu to znovu nelíbí a klade si další a další podmínky. Mluvčí 01: a vlastně to je nekonečný příběh, kde by už někdo měl bouchnout do stolu a říct tak už jako dost, už se vám ustoupilo v tom, v tom, v tom, je to celostátní zájem a prostě nelze do nekonečna ustupovat, protože pražský okruh Mluvčí 01: Vlastně není jenom pro Pražany, to je pro celou republiku. Mluvčí 01: Na Evropu? Mluvčí 01: Ano, kdokoliv přejiždí republiku napříč od Slovenska do Německa, nebo obráceně, tak potřebuje ten Pražský okruh, aby nemusela transitovat přes tu naši krásnou magistrálu okolo muzea. Mluvčí 01: A tady jeden starostá jedné maléměstské části je schopen to do nekonečna zdržovat. Mluvčí 00: To je skutečně velký problém, přitom už. Mluvčí 00: Všeobecný zákoník občanský, rakouskouherský z roku 1811, znal pojem veřejný zájem a vyvlastnění ve veřejném zájmu už tehdy. Mluvčí 00: A dodneška ten zákoník v Rakousku platí samozřejmě s mnoha dodatky a úpravami. Mluvčí 00: My jsme Mluvčí 00: sklouzly opravdu do hrozného extrému, kdy pod nálepkou, že obce musí mít všelijaká práva na svém území a zapomíná se na to, že když výjdu od jednotlivce, Mluvčí 00: moje svoboda, moje práva končí tam, kde začíná svoboda toho druhého a podobně je to i u těch obcí a podobně je to u států. Mluvčí 00: Vždycky je potřeba brát ohled na zájmy toho souseda, toho většího celku, to je přeci normální a pochopitelné, jenomže to bohužel nějak zmizelo z našeho právního řádu, takže to bouchnutí do stolu, Mluvčí 00: v tuto chvíli vlastně vláda nemůže udělat ani u těch nejzásadnějších věcí. Mluvčí 00: Nemá tu legislativní oporu. Mluvčí 01: Nemá. Mluvčí 01: To by se podle mě mělo změnit. Mluvčí 01: Ale pojďme ještě do Prahy. Mluvčí 01: Vy jste mi, Jaromíre, minulý rok pomohl dát dohromady expertní skupinu lidí na parkování v Praze, což je věc, kterou neustále zmiňují moji sousede tady z jižního města, vlastně ze všech sídliš v Praze, že je to situace, co se pořád zrušuje. Mluvčí 01: přizvali odborníky z ČVUT, z automobilismu. Mluvčí 01: Udělali jsme vlastně na konci listopadu minulého roku takový expertní panel asi dvouhodinový, ze kterého zešly myšlenky, že by se mohl vytvořit nějaký specializovaný fond na magistrátu, ze kterého by se Mluvčí 01: Upravoval nejenom by se budovaly nové parkovací místa, ale upravoval by se veřejný prostor na těch sídlištích a podobně, protože ty městské části nemají ty finanční možnosti. Mluvčí 01: Mně se to zatím teda na magistrátu nedaří prosadit, protože pan náměstek hříb za piráty. Mluvčí 01: spíše bojuje proti motoristům a radši by aby jsme auta prodali a neměli je. Mluvčí 01: Nicméně, jaký by máte na toto názor? Mluvčí 01: Co si myslíte, že teda by se mělo udělat teďka, co nejdřív, abychom vyřešili ten problém? Mluvčí 01: Protože ono na těch sídlištích dneska, ono už to není jenom otázka komfortu. Mluvčí 01: Dneska už je problém, že často tam neprojedu popyláři a když neprojedu popyláři, tak by neprojeli ani hasiči, což už může být opravdu jako velký malér. Mluvčí 00: Je to tak, mně se chcel říct, že když něco je neřešitelné, tak pochoušet se to řešit je ztráta času. Mluvčí 00: Ale to v tomto případě udělat nejde, řešit se ta záležitost musí. Mluvčí 00: Ideální by bylo vybudovat někde v rovině nové hlavní město, tím by se to asi vyřešilo. Mluvčí 00: To je taky nejrealistické. Mluvčí 00: Takže žádné jednoduché řešení tohoto složitého problému neexistuje. Mluvčí 00: Už vůbec ne omezovat možnosti používat automobily nějak direktivně. Mluvčí 00: To se zase vracíme někam před rokem 1989. Mluvčí 00: Automobil, ať se nám to líbí nebo nelíbí, je určitým symbolem osobní svobody. Mluvčí 00: Dopravit se tam, kam chci a kdy chci. Mluvčí 00: a je třeba hledat spíš menší krůčky více různých řešení, které by tu situaci zlepšily. Mluvčí 00: Jedním z těch kroků, který je potřeba udělat, je zamezit transitní dopravy, aby musela projíždět Prahou. Mluvčí 00: Čili ten velký okruh je to, co rozhodně chybí. Mluvčí 00: A bez toho, že by transitní doprava byla odvedena mimo město, se opravdu nic skutečně koncepčního udělat nedá. Mluvčí 00: Ale musí se dělat aspoň ty menší krůčky. Mluvčí 00: například budovat už dnes radiály mezi městským okruhem a tím velkým okruhem v těch částech, kde už by to šlo, kde už máme jak ten městský okruh, tak velký okruh, třeba břevnovská radiála. Mluvčí 00: Prostě kdyby byly ty radiály, které mohou být, tak by se ta situace zlepšila. Mluvčí 00: Určitě je potřeba stavět všechny bytové domy z prostory pro parkování automobilů. Mluvčí 00: Stavět třeba i z veřejných prostředků. Mluvčí 00: anebo podpořit privátní investice do parkovacích domů. Mluvčí 00: Prostě krok za krokem tak to pokračovat. Mluvčí 00: Při tom našem sezení v listopadu tam se objevila i ta taková zajímavá myšlenka, že vlastně automobily by vůbec neměly parkovat na veřejném prostoru. Mluvčí 00: Proč by soukromý majetek Mluvčí 00: měl zabírat veřejný prostor. Mluvčí 00: A zase můžeme říct, ano, je to jistě z hlediska nějaké logiky správné, no ale je to nerealizovatelné, protože už Mluvčí 00: od začátku automobilismu auta parkují na ulicích, na veřejném prostranství a změnit to samozřejmě ze dne na den nejde, ale přesunovat je takovýmto cíleným postupem z těch veřejných prostranství do těch soukromých, to je určitě také jedna z těch cest. Mluvčí 00: A pokud jde o omezování té interměstské dopravy, Mluvčí 00: no tak měli bychom více tlačit na využití elektromobility, ale ne tak, že budeme podporovat výrobu a používání elektroaut s dojezdem 500 km. Mluvčí 00: Ne, to je nesmysl. Mluvčí 00: Ale elektroauta, která se pohybují po městě, a těch flotil, které se pohybují jenom po městě, Mluvčí 00: Ať jsou to taxíky, ať jsou to všelijaké dopravní služby, rozvážky zboží, typicky třeba ten rohlík, bot a ty další, které se opravdu pohybují jenom po městě. Mluvčí 00: Tyto flotily by měly být elektrické. Mluvčí 00: I sdílená doprava může omezit tyhle záležitosti skutečně. Mluvčí 00: ale to je generační záležitost. Mluvčí 00: Lidé asi časem pochopí, že pro dopravu ve městě svůj osobní automobil nepotřebují. Mluvčí 01: Souhlasím. Mluvčí 01: Ale to je na generace. Mluvčí 01: Já k tomu mám zpracovaný z toho našeho listopadu tisk na magistrátu, já to trpělivě každé zastupitelstvo předkládám, postupně sbírám další a další hlasy, už mi chybí asi jenom pět nebo šest hlasů, aby to prošlo na program, tak uvidíme, budeme si držet palce, Mluvčí 01: s tím parkováním prostě něco potřeba říkat. Mluvčí 01: Co se týká té radiály, co vy jste říká, že to je důležité, no to se často zapomíná, to je prostě propojka mezi tím velkým preským okruhem, těmi dálnicemi a městským okruhem, tunelovým komplexem, jižní spojku a tak dále, tak mám teďka zase čerstvý velmi negativní zážitek z Výboru pro dopravu z letošního roku, kde právě se objevila přemalovaná hradlická radiála, která zase se Mluvčí 01: Ustoupilo se místním aktivistům, podle mě v pořádku, že se to více zatunelovalo, více se to zaloubilo, aby to nebylo na povrchu, aby to mělo nějaký zelený povrch mezi těmi rodinnými domy. Mluvčí 01: A tě to samozřejmě prodražilo, takže ta varianta je zase o nějakých 5-10 miliard dražší. Mluvčí 01: A na to tam samozřejmě ty aktivisti typu Piráti a pan Čižínský a podobně řekli, Mluvčí 01: No to je strašně drahé, přece nebudeme stavět takhle drahou silnici. Mluvčí 01: A zase to postupně jako salánovou metodou schazují ze stolu. Mluvčí 01: Přitom jsou schopni platit desítky miliard korun za údržbu metra, za automatické metro. Mluvčí 01: Můžeme o tom diskutovat, jestli to je potřeba a tak dále. Mluvčí 01: Je to šílený, až takový boj proti motoristům. Mluvčí 01: Věc trošku nakousl, ale zeptám se ještě přímo. Mluvčí 01: Dneska vlastně Piráti a pan Čižinský vymýšlí, že by se upravili preskvě stojovní předpisy tak, že by se mohly stavět nové bytové domy úplně bez parkovacích míst. Mluvčí 01: Dneska vlastně developer má dane, že musí na počet obyvatel v tom bytě nějakým způsobem pro počtem udělat nějaké parkovací místa. Mluvčí 01: Je to nějaký koeficient. Mluvčí 01: a oni se snaží toto vyškrtnout z těch přeskysovených předpisů, aby se dali postavit domy bez parkovacích míst. Mluvčí 01: Já tomu rozumím, biznis je k tomu asi tlačí, protože pro developera stavět dozemě, kopat dozemě je to nejdražší, takže samozřejmě věřím tomu, že je tady spousta developerů, kteří by zatleskali a uvítali, kdyby mohli postavit levnější byty bez parkovacích míst, ale mně to přijde šílené, jaký na to máte názor. Mluvčí 00: Já už jsem to vlastně zmínil, že přesun toho parkování z veřejných prostranství do těch privátních je jedna z těch cest, jak uvolnit trošku ty ulice. Mluvčí 00: Takže určitě bytové domy by měly mít parkovací prostory v suterénech. Mluvčí 00: ale ono to má ještě další význam nakonec, ono je to i pro obyvatele těch domů velmi příjemné zaparkovat si vevnitř v domě, to auto, no prostě má to, nebudu to rozvádět, má to své výhody a lidé budou vždycky, budou ochotní Mluvčí 00: ne všichni, ale budou ochotni si za pohodlý zaplatit. Mluvčí 00: Samozřejmě, že to prodraží o něco ty domy, ale mělo by se na to tlačit a mělo by to být povinností v tom velkém městě, jako je Praha, Mluvčí 00: není do nekonečna možné ta auta nechávat jenom na těch veřejných prostranstvích. Mluvčí 00: To bychom za chvíli neměli ani kousek zeleně a jít cestou Mluvčí 00: toho vlastně znemožňování používání automobilů, které je, to je v pozadí těch pirátských smrk. Mluvčí 01: Ideologie. Mluvčí 00: Ano, to je ideologie a dělat, tady jsme u politiky, ideologická politika přináší vždycky neštěstí. Mluvčí 00: Vždycky. Mluvčí 00: Je potřeba dělat realistickou politiku, dívat se na věci reálně. Mluvčí 00: Ideologická politika, ať je to politika domácí nebo zahraniční, plodí hrozné věci. Mluvčí 00: Vidíme to dnes na východ od nás. Mluvčí 01: Naprosto souhlasím. Mluvčí 01: Oni se odvolávají, jestli si vyberou nějaký vzor v zahraničí. Mluvčí 01: Já jsem třeba byl na exkurzi v Kodani v Dánsku, kde opravdu se staví bytové domy bez parkovacích míst. Mluvčí 01: To je vlastně i úplně jiná mentalita nastrojení těch lidí, tam opravdu všichni jezdí na kole primárně kvůli tomu, že vlastně Kodan je úplná plazka, nejsou tam žádné kopce a vlastně já tomu úplně se přiznám nerozumím, já sice na kole jezdím, ale oni to prostě mají jako nějakou váše, oni jezdí ve sněhu, v dešti a prostě jim to jako nevadí. Mluvčí 01: ale my si vybereme nějaký příklad, který je nerealizovatelný, protože když byste měli jet z Nuslí na Vynohrady na pracovní schůzku, nebo nedej bože na Barandov na kole, tak asi po cestě budete potřebovat sprchu. Mluvčí 01: Takže to je právě ta ideologie, jestli se to opře o nějaký příklad, který pro tu Prahu vůbec nedává smysl a mě tady tím ty piráti a ty aktivisti hrozně štou. Mluvčí 00: Vždycky je potřeba brát ohled na nějakou historii, Mluvčí 00: na všechny možné okolnosti, které je potřeba zvažovat. Mluvčí 00: Jakmile se to nedělá, no tak pak to dopadne špatně. Mluvčí 01: Ještě osobní otázka na vás. Mluvčí 01: Vy jste naskočil do politiky, se nepletu, hned po revoluci, hned v devadesátém roce. Mluvčí 01: Byl jste nejřív zastupitel, radní, potom i, jak jsem zmiňoval, ministr dopravy. Mluvčí 01: Jaká se z těch funkcí politických vás nejvíc bavila a proč? Mluvčí 00: No, bavila. Mluvčí 00: Když jsem byl tím městským radním vyhlavě, tak jsem vedle toho pracoval ve sklárnách ve funkci finančního ředitele, takže jsem byl zvyklý pracovat hodně dlouho každý den. Mluvčí 00: K tomu pak přišly ty záležitosti radniční a tehdy byla situace, Mluvčí 00: mnoho těch zákonů, které dnes diktují, co a jak se má dělat, tehdy neexistovaly. Mluvčí 00: My jsme museli mnoho věcí vymýšlet, dohadovat se. Mluvčí 00: To bylo velmi obtížné a já říkám těm, kteří jste teď ve funkcích a stěžujete si na Mluvčí 00: to, jak jste svázáni těmi všemi možnými předpisy, jak je to špatné, tak já říkám, že tehdy to bylo možná ještě horší, protože než jsme se k něčemu dohádali vůbec k postupu, tak no. Mluvčí 00: Takže to bylo skutečně zajímavé a když to hodnotím zpětně, tak si myslím, že jsme tehdy žádnou velkou chybu neudělali. Mluvčí 00: Přestože těch příležitostí byly a je to vidět v Praze, kde se pod tou snahou všechno zprivatizovat, rozprodat, Mluvčí 00: rozprodaly se například pozemky, které dnes chybí proto, aby se vybudovala záchytná parkoviště na okrajích Prahy a tak dále. Mluvčí 00: No a potom jsem byl ve sněmovni od roku 1996 až do roku 2006, vlastně deset let. Mluvčí 00: I když jsem byl minister, byl jsem současně poslanec. Mluvčí 00: Takže to byla veliká zkušenost, zajímavá práce. Mluvčí 00: Ty dva roky nebo dva a půl roku na ministerstvu, tak to i ve srovnání s tou velkou firmou předtím byl neskutečný nátlak časový. Mluvčí 00: No a ta politika, to asi každý, kdo se do politiky, byť do té komunální pustí, tak ví, že ta politika je hrozná potvora, pokud jde o nároky na čas, který pak chybí na všechno ostatní, počínaje rodinou a sebevzdělávání a tak dále. Mluvčí 00: Ale nestěžuji si, rozhodl jsem se proto dobrovolně a každému, kdo si v politice nějak naříká, říkám, chtěl jsi na kandidátku, chtěl, tak makej. Mluvčí 01: Vždycky to je dobrovolné rozhodnutí, to je jasné. Mluvčí 01: Vy kromě politiky a práce jste i vytrvalostní běžec. Mluvčí 01: Je to tak? Mluvčí 01: Běháte ještě? Mluvčí 00: Dlouhé roky. Mluvčí 00: Orientační běžec. Mluvčí 00: silnice, terén, všechno možné, běhám. Mluvčí 00: Ještě tělíčko to ještě v mých 78. letech dovoluje, tak běhám. Mluvčí 01: Mně přijde, že to vlastně trošku s tou politikou souhysí, zvlášť s tou dopravou, protože ty věci jsou tak jako na dlouhou trať, jak se říká, že člověk musí se připravit na to, aby ten výsledek vůbec jednou viděl, že to prostě musí vydržet a je to podobné jako s tím vytrvalstvím během. Mluvčí 01: se taky snažím běhat, jednou jsem dokonce uběhl maraton, teda to bylo asi při dvanácti kili, dneska bych to asi nedal už, ale snažím se běhat i jako s manželkou a právě mi to přijde jako analogicky, právě jako podobný, že člověk trénuje na to, aby to vydržel, než bude ten výsledek, že? Mluvčí 00: Tak to vám blahopřeju k tomu maratonu, to já jsem si nikdy netroufil, já jsem absolvoval jenom řadu půl maratonu, Mluvčí 00: Když jsem byl mladší, tak jsem říkal, no teď na to nemám čas, ale až budu v důchodu, tak se naučím ten maraton. Mluvčí 00: Teď už vím, že se nenaučím, že už těličko nedovolí. Mluvčí 00: Myslím, že to jde v každém věku. Mluvčí 00: Někteří ano, víme, že jsou takové přírodní úkazy lidé, kteří opravdu ne jeden, ale celou řadu maratonů mohou uběhnout ty po 80. Mluvčí 00: To já zase takový dar od přírody nemám, takže já zůstanu jenom u těch kratších tratí, ale jsem rád, že aspoň to mi jde, že mi ještě jdou i sjezdovky. Mluvčí 01: Pravda je, že ten maraton těch 42 kilometrů je úplně jiný sport než půlmaratony. Mluvčí 01: Já jsem hodně běhal právě půlmaratony a když už jsem běžel asi desátý, tak jsem dostal takovou myšlenku ke konci toho závodu, že bych teda měl zkusit ten maraton. Mluvčí 01: Pak jsem na to celkem poctivě trénoval, ale stejně při tom jednom tréninku jsem si natáhl nějak vazy v kolení a už bylo blízko ten maraton a bylo to teda Mluvčí 01: utrpení, je to úplně o něčem jiném, těch 42 kilometrů a vzpomínám si, do teďka mám úžasný zážitek, když jsem dobíhal úplně na konci, nebo respektuji, já jsem spíš kulhal už tý pařížský na konci, já už jsem, už jsem prakticky fakt jako nemohl, tak tam právě byl, byl tam, byl tam starší pán, který dokonce běžel bos a tleskal, mi říkal, mladíku, nezdávej to, jo, a to bylo, to bylo úžasný, myslím si, že mohl být tak mezi 70 a 80, byl přede mnou, já jsem, Mluvčí 01: a mě hodně předbíhal a podporoval mě tak opravdu tohle asi v každém věku. Mluvčí 01: Chystáte se teďka na nějaký závod? Mluvčí 01: Můžu vás, moje diváci, někde potkat? Mluvčí 00: Ne, ne, ne. Mluvčí 00: V Praze se nechystám na nic. Mluvčí 00: Doufám, že se mně podaří běžet v květnu jeden ze závodů v seriálu Běžce Vysočiny. Mluvčí 00: To je závod, kdy se běží z jihlavy přes lesy, přes kopce se běží do třeště Mluvčí 00: A je to závod, který vlastně vznikl už před desítkami let ku ctění památky třeštských občanů, kteří byli zavražděni nacisty v květnu 1945. Mluvčí 00: Takže závodníci po doběhu položí kytičku k památníku. Mluvčí 00: To je velmi náročný závod a účastním se ho už kolik desítek. Mluvčí 00: ročníků jsem absolvoval, tak doufám, že se mi to podaří ještě i letos. Mluvčí 01: No tak držím palce. Mluvčí 01: Děkuji, Jaramíre, za rozhovor a těším se, že se tady ten rok zase asi sejdeme u našeho kulatého stolu v Praze s dalšími účastníky k dopravní situaci v Praze, aby jsme to někam posunuli. Mluvčí 00: Já děkuji za pozvání a doufám, že jsem posluchače a diváky nenudil. Mluvčí 00: Já věřím, že určitě ne. Mluvčí 00: Bylo to výborné. Mluvčí 00: Děkujeme. Mluvčí 00: Taky děkuji. Mluvčí 00: Na shledanou.Kopírovat text

Čau Praho s Jaromírem Schlingem!🗣️ Dodnes nemáme dálnici do Rakouska. České stavební předpisy jsou plné nesmyslů. Územní rozhodnutí má i 300 stran. O tom a dalších tématech jsme se bavili v novém podcastu, kde vám budu průběžně představovat zajímavé hosty a osobnosti. Budu moc rád, když si dnešní díl pustíte a napíšete nám váš názor nebo postřeh do komentářů. Prosím také o sdílení. Předem moc děkuji! Jaromír Schling je bývalý ministr dopravy, poslanec v letech 1996-2006 a někdejší zastupitel města Jihlava. Mimo to ale také vytrvalostní běžec nebo držitel ceny Ropák roku.

Screenshot není k dispozici