← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 7: Dobrý večer, vážené dámy, vážení pánové. Vítám vás na dnešní valstejnské debatě na téma Bytová výstavba v Praze a středotěském kraji, která se dnes poprvé odehrává zde ve Slavanském domě. Před téměř třemi lety byly bohužel ukončeny valstejnské debaty v řezové sekci kvůli covidové pandemii. Besedy měly velký úspěch a my věříme, že I tyto obnovené besedy najdou své posluchače a panelisty. Jsem velmi potěšen, že vám nesmů být původcem v této debatě a pustíme se do toho. Nyní ze začátku bych chtěl poděkovat panelistům, kteří se rozdali toto pozvání přímo, kde rozdali se do Slovenského domu. Prosím, přivítejte našeho prvního panelistu, kterým je pan inženýr Vojtěch Kos, člen politické strany ODS a zároveň starosta ADI 12. Dále pan předseda Prahského hnutí ANO, inženýr Ondřej Prokop, vítáme vás. Pan Petr Šula, místo předseda Prahy 12 a člen TOP 09. Za politické hnutí SPD prosím přivítejte pana inženýra Melana Urbana. Za KSČM pan inženýr Pavel Posolda. A naši šestici bude uzavírat za Českou Prahskou stranu magister Adam Zábranský, ale bohužel má spoždění, takže se během debatej připojí. Na úvod bych se vás všech chtěl zeptat, jak hodnotíte současnou situaci v bytové výstavbě v Praze a co můžeme očekávat v následujících letech. Zlé tomu, že tady máme autora knihy o bytové výstavbě, tak bych chtěl právě vás poprosit, jestli byste mohli začít. Mluvčí 4: Děkuji. Tak slyšíte mě dobře? Tak, děkuji za slovo, děkuji za pozvání. Já se bytové výstavbě a vlastně vůbec jako bydlení měnuju od začátku, co jsem v politice celých deset let, je to pro mě hodně složitá. Z toho důvodu jsem napsal celou jednu takovou knihu pro zhovoru s mnoha osobnostmi, všechno je tady v dispozici, ještě už nemáme prostor do toho pro diskutovat všechno. Nevím, jestli se mě mrzí, že jsme se úplně zapomněli jako národ na tu obecní výstavbu, ve které jsme byli dobří v tom minulém stoletním režimu. Ne, úplně všechno v tom minulém století bylo špatně a je škoda, že jsme vlastně to mnoha úplně zapomněli. A dneska se to učíme velmi složitě. Znovu, Praha v minulém hlavním období založila společnost Breský developer, který má za úkol připravit ještě některé poslední pozemky, které Praze zbyly pro obecní výstavbu. Byly tady nějaké pokusy o resucitaci důjstevního bydlení, nějakých dalších forem, ale nic z toho dneska reálně nefunguje. Dneska reálně vidíme, že bydlení čím dátím nedostupnější v Praze. Vlastnické bydlení je jenom nějaký sen pro ty nejbohatší dnes a I to nájemní bydlení je poměrně velký problém. Samozřejmě není to jenom vinou politiků posledních 20-30 let. Je to prostě nějaká dáň za to, že jsme součástí západní společnosti kapitalismu. Když se podíváte do dalších metropolí na západ našich hranic, tak ono je to podobné nebo někde I horší. Ale pokud přepočujeme třeba cenu bydlení v Praze na průměrný příjem v Praze, tak už jsme na chvostu a jsme na těch nejhorších číslech. Takže opravdu ta situace dneska je alarmující. Samozřejmě to zhoršuje potom ta dostupnost bydlení I třeba do Pradu v Praze, protože spousta lidí je I nedobrovolně nucena odstihovat se za tu hranici té Prahy, kde to bydlení přesně všichni jsou levnější. A tím, že nemáme dobudovanou infrastrukturu, okruhy, ani železnice dneska často nestačí, tak je to opravdu velký komplikovaný problém. A k bohužel mě někdy se mrzí to, že my politici neumíme plánovat nadál ještě čtyři roky. Tady se stává tradice už od revoluce, že vždycky ta nová reprezentace většinou ruší vše to, co udělala ta předtím a tohle prostě za čtyři roky opravit nejde. Takže my třeba nutí, ano, se na to snažíme koukat pragmaticky a snažíme se vzít to dobré z těch minulých volebních reprezentací a zkusit to poslouvat dál. Akožkoli jsme není v opozici magistrátů, tak některé ty věci, jako je třeba ten praský developer, podporujeme, pomáháme tomu, aby se to poslouvalo. Myslím si, že tohle je pro otázky, ve které by se nemělo příliš politika říct a měli bychom je táhnout za jeden pro vás. Asi nám bylo stačné. Mluvčí 7: Určitě děkuju moc. Ještě se zeptám dalších účastníků, jestli by chtěli k tomu něco říct nebo něco přidat. Tak děkuji za slovo. Mluvčí 6: Bytová výstavba. Bytů je málo, na tom se zhodneme asi všichni. Jsou drahé, protože když je něčeho málo, tak je to drahé. Málo kdo ovšem chce, aby se mu stavilo vedle jeho domu. To se jako uvěnujeme. Dnes jako Praha 12 se potýkáme poměrně zhrozdávou bytovou výstavbou. Primárně teda soukromých společností, dneska trošku někdy pejorativně developerů. Ty základní nástroje, které vlastně ta samozpráva má, je územní plán. V územním plánu máte daná pravidla, co kde, v jaké lokalitě může vzniknout. A pak máte zákony, nějaké vyhlášky. Teď mám teda nový stavební zákon, tak uvidíme si, přinese to zrychlené stavební řízení. Ale v podstatě je to o té druhé straně, s kterou my se setkáváme, o které já chci teďka tady chvilku hovořit. A to je právě boj těch stávejících obyvatel s tím, že tam má vyrůst nějaký bytový hůř. A bohužel, pohledu bohužel, některé politické strany si to berou jako velké téma. Že boj proti té výstavbě a tak dále. Ale to je ta obrácená měnce toho, že vlastně těch. Mluvčí 1: Bytů je nedostatek. Mluvčí 6: A my, podle mě, bychom měli razit tu myšlenku, že něco máme dáno územným plánem. Něco máme dáno vyhláškami a základami. A ti soukromí investoři, nebo I když to bude město, tak se snaží naplnit ty pravidla, které stát dává, aby ty lity vznikaly. A primárně proti tomu nebojovat, ale nějaké východisko, když už má tady vzniknout nějaký dům, tak aby to přineslo něco tomu okolí. A ještě se to týká I výškových budov. Je jasné, jak Ondřej říkal, že se lidé stěhují za Prahu. To pak generuje další dopravu, ať už individuální automobilovou dopravu, nebo nějakou hromadnou předměstkou. Lidé se posouvají z místa na místo. A samozřejmě jedním z těch možností, jak to řešit, a to I díky tomu, jak jsou pozemky drahé, je v podstatě stavit. Mluvčí 1: Vyšší budovek. Mluvčí 6: Je to varianta, protože na jednom místě postavíte třeba 100 bytů, když byste to propočítali na 100 rodinných domů, tak samozřejmě to množství, které potřebujete té plochy, je mnohonásobně větší. A samozřejmě já se nebavím o tom, že tam stavíte nějakou infrastrukturu, jaké jsou to vodovody, kanalizace, cokoliv. Takže samozřejmě to je taky jedno téma. A pak otázka, jestli soukromá, nebo obce. Samozřejmě je vidět I díky těm půdokovým sazbám, že se ten trend posouvá k tomu najemnímu bydlení, tak jak to bylo za první republiky. Proto to byly činžáky, protože někdo, kdo měl ty volné prostředky, postavil dům. A ti ostatní platili činže. Takže tady akorát po revoluci byl takový zvyk, že většina z nás chtěla ty byty vlastnit, takže se to přesouvalo do DN, přesouvalo k tomu vlastníkskému bydlení, ale to najemní bydlení, si myslím, že bude hrát tím větší roli. A otázka, jestli stavěte jako soukromý kapitál, nebo město. Je to fajn, když se to doplňuje, ale samozřejmě musíme vědět, že když samozpráva nebo státní zpráva něco dělá, tak vždycky to bývá, nebo obvykle to bývá, méně efektivnější, když to dělá soukromý sobě. Takže to je další téma, které se tady můžeme rozevrat. Mluvčí 7: Děkuji za opověď a ještě bych chtěl přivídat tady pane magistra Adama Zádránského za Pirátskou stranu. Já jenom se omluvám, už tady pan se to, tak jestli můžeme dávat z toho tady panu Urbanovi. Mluvčí 2: Dobrý den, děkuji za slovo. Já jsem profesivní architekt a urbanista, takže mám co dočinit vlastně s vývojem I s bytovou výstavbou, s plánováním a mohl jsem byl pravý monitorovat to, co se tady dělo, řekněme, posledních 25 let a porovnat to s tím, co se děje v zahraničí, jaká byla historie. Víte, on je tady taková v České republice bohužel série, souhra všech možných negativních faktorů, které to dovedly až do té podoby, co vidíme dnes. Takže bychom si to rozdělili do skupin. Prvně taková sociální, co bylo, souhlasím tady s předřečníkem, po roce 80. jak byla snaha lidé, kteří bydali v činžovních domech, tak viděli možnost privatizace a vlastně tady v Praze, když to obejmeme, tak se desítky tisíc bytů privatizovali u několika a několika vlnách, ať už to byly státní byty, firmní byty, sociální byty, důstevní výstavba. A de facto to byl tenkrát si lidí mít vlastní bydlení. S tím se nedá nic jiného než souhlastit, to je v pořádku, ale město postupem a nakonec si uvědomili, že vlastně městu nic nezbylo, takže de facto město teďka s čím hospodáří, to je minimum. A navíc ještě z těch tisíc bytů, které, ať už v městské části nebo město vlastní, tak de facto jsou řádové několik tisíc, se už líší údaje, buď 8 až 14 tisíc bytů, které de facto jsou volné, protože čekají na opravu. Takže si říkáme z našeho pohledu, jak tož vůbec, tyto byty jsou volné, proč už se dáme neopravit. Začaly se opravovat ve fázi, kdy jsme tady začali mít uprchlíky z Ukrajina, jednou městním částem došlo, že jsou tyto byty k dispozici, tak se začaly rychle opravovat. Ale proč se to neopravovalo předtím pro Pražených, v těch předchozích letech? To máte tento sociální vazběr. Já si pamatuju srok bolností, že jsem mohl reagovat na předřečníka, taková otázka, víte, když se realizoval poslední bytový dům, de facto město realizovalo. To bylo v prvním ulebním období za primátora Véma, tehdy byl první náměstek pro rozvoj, to byl pan náměstek Bürgermeister a to byl poslední bytový projekt, který se v Praze realizoval. Ten skončil způsobem, ve větší měřitku, ano, zjedniční projekt, že ten projekt byl naprojektován tak, že původně to měl být sociální bydlení, víceméně malometrážní, právě pro sociální případy, ale tam se vyprojektovaly byty natolik velké, že prostě pak už nesplněvaly tu kategorii. Ty byty pak byly rozdělené různým prostě městím a svátým úředníkům, ale tím, jak přesáhli tu metráž, tak tenkrát hlavní město Praha de facto vracelo. Dotaci, kterou dostalo od ministerstva pro místní rozvoj, protože nesplnělo tý původní podmínky. Takže od té doby se vlastně nerealizovalo nic a spolehalo se na takovou mantru, zachrání nás úplný developeři, ty budou stavět ve velké. Ty sice ve velké nejprve začaly stavět, ale pak začaly se tady vytvářet různé překážky. Je to jedna z nich první taková říkáme teoretická překážka území plánu. V současné době území plán, který máme, tak ten byl schválený v roce 2000. Ten, která za premátora veml, se navrhl už nový. Ten měl platit od roku 2010. Ten následně byl hozený do koše de facto tehdejší koalicí, která pak nastala v roce 2010. A od té doby se plánuje metropolitní plán. A už to máme 12 let, 13 let a stále ještě není. A nyní vlastně na zastupitelců se nám říká, musíte bánové a dámy věřit, možná se to stihne do konce tohoto volebního období. Ale už se momentálně na tím pochybuje. Takže se říká, území plán současný platí do roku 2008, tak možná ho ještě o něco prodloužíme. A když se podíváme ten původní plán z roku 2000, který měl skončit platnost 2010, tak v současné době rok 2023 už jsme měli schvalovat třetí věrnáci dalšího území plánu, který by reagoval na to, co se ve městě děje. To je tato věc. Druhá věc, podívejte se, tady se vždycky vymýšlí, znova se objevuje olo. Drustemní výstavba, jak říkala tady Hondra přede mnou, to se realizovalo už za prvé republiky. Realizovalo se historicky. Realizovalo se stylem, řekněme, samovýstavba nějaká, kde se na to podíleli, nebo nemuseli stavět, ale platili pak větší drustemní podíly. Prostě toto existovalo. Existovaly novomanželské půjčky, to nic teď takového není, ty byly bezúročné. Existovaly půjčky pro mladé rodiny, těch je teďka pár, teď se to nazývá, myslím, státní fond na podporu bydlení, ale tam více méně na závěr se podporuje soukromý sektor, že se lidem pomáhá na hypotéky, které jsou komerční. To znamená, město a stát nic nedělá v smyslu takovém, aby to odpovídalo měřítku potřeb lidí. Áno, díval jsem se třeba někde, určitě by také na otázky Václava Moravce, kde tam byl Aťuš Aťuš, pan Vartoš za Piráty, minister pro místní rozvoj a dívala ministrině paní Dostálová, a tam se o to vlastně dřeli, kolik bytů se postavilo na základě, díky vám neřeknu, nějaký to byl přesně program Národní válhovny nebo jiný program, a diskutovali o tom, jestli se postavilo 400 bytů nebo 700. To není nic, chybí 10 tisíc každý rok. Mluvčí 7: Já se domluvám a už předáme na co, jestli můžete. Tak já děkuji, nebudu opakovat to, co už tady zaznělo, protože my jsme se točili v kruhu, Mluvčí 5: Víc se mají, já jsem si napsal pár poznámek. Myslím si, že město do určité míry zaspalo, zejména v rámci území, které samou vlastně otočnou ty stavobní úzávery, kde mělo podle mě mnohem dříve přijít s tím, jak to tam bude vypadat infrastruktura a další věci. To není otázka samozřejmě 4 let, ale možná 10-15, protože problém Prahy a drahého bydlení je v tom, že samozřejmě nejsou pozemky. Pozemky, které jsou drahé, zdražují ty pozemky, ty ceny. A ty pozemky, které jsou, tak vlastní Praha. Tam s tím a tím může pracovat. A ve tím, kdy nejen developeri, ale I Praha začne vlastně více stavět a bude více vlastně těch bytů, které samozřejmě před tími 20-25 lety prodala, tak může I do určité míry ty regulací vlastně těch cen. Že město samoborit nějaké byty nebudou to jenom byty vlastně těch, řeknu, soukromíků. Za mě, co je důležité, tak určitě, pokud chceme stavět, které je poměrně hodně, tak musí se stavět nejednou ty byty, ale zejména s tím, s kterou je infrastruktura. Pro nás to znamená dvě základní školy, mateřské školy a další, napojení, doprava, všechno tohle, to nejde jedno bez druhého, protože jinak samozřejmě v tom městě a městských částech to bude sebounes velké problémy. Musí tam být nějaká dohoda s tím developerem. My už vlastně od někdy, od roku 2008 jsme měli smlouvy, které přispívaly vlastně na chod toho městské části, na tu infrastrukturu. Už tady byl změný ten územní plán nepochybnět. Tam vidím velký problém například ve stabilizovaných územích, které vlastně velmi těžko se posluží z některého pohledu, co to je vlastně stabilizované území. Musí o tom pak rozhodovat soud. To si myslím, že ten metropolitní plán by ty nejspornější věci, kdyby byl tak, alespoň do určitých mír měl být schopen vlastně osranit. Sociální bydlení tady de facto opravdu chytí. Není tady jasný plán, jak stavit levní. Ani pražský stavbní přepis je to dneska neumožený. O tom určitě dneska ještě budeme mluvit. Mluvčí 3: Určitě? Dobrý večer. Já to vezmu pro škození do konce, protože já jsem, na rozdíl od všech tady diskutujících, nikoliž politik. Já jsem projektový manažer, který tu výstavu by tu řídí. Mám za sebou realizované bytové projekty v řádech miliard korun. To znamená, že vidím jak do povolovacího procesu, tak do nákladové stránky ty výstavby. I do toho, jakým způsobem se to prodává. Jakým tempem opravdu. Bohužel dneska to už tady bylo konstatováno, že v České republice chybí byty. Mluvčí 4: Dobrý. Mluvčí 3: Ono to má trošku do stránku, když se řekne bytová výstavba, tak synonymům tohoto slovního spojení krize. Je to výsledkem dlouhodobého, desíti let trvajícího procesu, který má několik stránek, ale faktem je, že výslednice je taková, že v České republice chybí nejméně 300 tisíc bytů. Tomu číslu můžeme dospět dvěma způsoby. Například, kdy se porovnáme s rakouským nebo s německým a v počtu bytů na tisíc obyvatel. A nebo druhou metodou, když si řekneme, že v České republice by mělo každoročně být dokončeno minimálně 45 tisíc bytů na to, aby se rozumně obnohoval bytový fond. A po roce 1989 ten po výstavbě proces kleslo. Jestli v roce 70 až 90 se stavilo 70 tisíc, dokončilo 70 tisíc bytů ročně, tak po roce 1989 bylo bytové minimum 12 tisíc dokončených bytů, si přesně nespomínám, který rok to byl, to byl 1994 nebo tak. A maximum bylo 42 tisíc bytů v roce 2007 a to bylo těsně před tou finanční krizi a to bylo extrém. Takže z těchto dvou výslednic můžeme říct, že ty byty chybí. Faktem je, že soukromý sektor není schopen tento deficit v rozumném horizontu 10, dejme tomu 15 let nahradit. Jediný, kdo je schopen ten deficit nahradit, jsou města a obce, potažno možná I kraje, to znamená kraje by mohly být objednavatelem bytové výstavby u obcí pro svoje zaměstnance. Typickým příkladem může být ten středtěvský kraj, který má 190 školských zařízení, 5 velkých nemocnic, no tak to je nějaký pensum zaměstnanců, kteří bydlejí v okresních městech. Co se týče tého tempa ty výstavby, to tempo ty výstavby má I určité omezující parametry, a to je kapacita stavebního promyslu, kapacita stavebních mod a kapacita projektantů, odborných manažerů, kteří jsou schopni tu výstavbu řídit. Když se teď všichni pražské starostové zhodnou, že teda zdvojná sobě svoje úsilí o počet výstavby komunálních bytů, tak první na co narazí, tak narazí nedostatek manažerů, kteří jsou to schopni uřídit. Co se týče financí, to je dneska další problém, protože při bankovních úrocích 7-8-9% ročně neumělně vzrostou I náklady na výstavu bytů, a to se týká nejen developerů, to se týká I obcí, protože obce, aby zvládly to tempo výstavby, tak nutně budou potřebovat bankovní kapital. I když budou mít pomoc státu, I při všech dotačních programech a tak dále, I při zapojení vlastních investičních s počtovým prostředkou, nutně budou potřebovat bankovní kapital. A to všechno je těžký úkol pro vás, pro politiky, protože já politika nejsem, velmi těžký úkol, a já teda reprezentuji komunistickou stranu, která říká, že obec, aby plnila svoji sociální funkci, tak by měla mít zhruba 60 bytů na každých tisíc obyvatel, a když bude provozovat tento bytový fond v dlouhodobém stoletém horizontu, při hospodaření skladnou nulou, tak v podstatě vymizí I problém sociálního bydlení, protože při tomto počtu bytů ten sociální problém, ten problém sociálního bydlení v podstatě vyřeší automaticky. Nebudu zbřežovat, dám další Mluvčí 1: Já vám. Mluvčí 7: Děkuji, a ještě tady pan magister Zábranský. Mluvčí 1: Tak, zdravím všechny a omluvám se za spoždění, které bylo způsobeno velmi hloubou chybou, že jsem šel do slovanského domu, a ne do slovenského. Mluvčí 7: To jenom padlo, že já do toho skáču, ale jste na tom dobře, já jsem šel zase do slovanského domu dneska, takže taky jsem zabloudil. Mluvčí 1: No, tak padlo. Já jsem teda Ren Zábranský, poslední čtyři roky radní pro bydlení levního města Prahy, a chtěl bych tedy uvízt na pravou míru některé informace, které tu zazněli. Nebudu to přikládat zlé vůli, ale je naprostá blbost, že by město mělo víc než 10 000 prázdných bytů. Hráleta je taková, že město a městské části mají dohromady 30 000 bytů, takže zhruba 5 % bytového fondu na území Prahy. Z toho tři čtvrtiny spravují jednotlivé městské části, čtvrtinu, takže nějakých 7 000, potom Praha. Já když jsem nastoupil do funkce, tak jsme si udělali průzkumu mezi městskými částmi, ze kterého vypadlo, že nějakých 2600 bytů jsou prázdné, 1800 bylo na úrovni magistrátu a 1600 na úrovni městských částí. My jsme se proto na magistrátu hned dali tou cestou, že jsme urychlili ty opravy a teďka jsme se pěhen těch čtyř let dostali na polovinu prázdných bytů. Takže dohromady teďka I s těmi městskými částmi je nějakých 2000 prázdných městských bytů, což je pořád mnohem více, než by mělo být. Je to nějakých tady asi 7-8 % toho bytového fondu, ale rozhodně to není víc než 10 000, co jsem tady slyšel. Za mě, jako ta rola města, by měla být ve dvou úrovních. Jednak město by mělo podporovat soukromou bytu, kterou vystavbu, s tím to už tady nebudu opakovat, že dlouhodobě se to moc neděje. My jsme v roce 2021, v Praze byla povolena výstavba nějakých 9 500 bytů, což je rekord od revoluce, ale byl to jenom jeden rok a je potřeba každý rok stavět okolo 10 000 bytů a potom se to v nějaké dohledné době ta situace zlepší, ale je to prostě dlouhodobý nedostatek toho města, že to dostatečně tu bytovou výstavbu nepodporuje. Město to může podporovat skrze územní plán, opět nebudu opakovat, co tady zaznělo, jenom bych tady zmínil, že to, že nemáme čtěnový územní plán, neznamená, že zůstáváme při tom starém. Oni každý rok probíhají stovky a stovky změn územního plánu v jednotlivých dílčích lokalitách a tam třeba můžu říct, že během toho minulého volebního období se podařilo zkrátit průměrnou dobu pro změnu územního plánu z nějakých 6 let na 2 roky. Takže jsme s tom udělali velký kus práce, ale souhlasím s tím, že ten nový územní plán je určitě potřeba. Ta druhá rola města má za mě být ve využívání a rozšiřování městského bytového fondu, kde opět, jako zopakuje to, že na začátku 90. let mělo město nějakých 200 000 bytů v Praze, takže asi třetino bytového fondu teďka jsme na těch 30 000, takže nějakých 75 nebo 80 % bytu bylo privatizováno, což na začátku asi byl docela dobrý nápad začít privatizovat ty byty, protože byly ve velmi špatném stavu, město nemělo na ty opravy a podobně, ale v posledních třeba deseti letech je to podle mě už úplný nesmysl a proto my jsme tu privatizaci na úrovni hlavního města Prahy v minulém volebním období ukončovali. A naopak jsme zřídili takovou developerskou společnost, které jsme svěřili, ty pozemky, které Praha má a zase nemůžu souhlasit s tím, že ty stavební pozemky, které v Praze jsou, tak má město. Naopak v Praze je problém, že stát nebo město nebo zpráva železní české dráhy ty klíčové pozemky v těch velkých rozvojích lokalitách rozprodalo za velmi nevýhodných podmínek pro ten stát. To máme veškerá tam nádraží, ale je problém, že tam pozemky nevlastní to město, jako třeba ve Lidni, ale byly rozprodány a teďka tam jsou desítky jednotlivých vlastníků. Je extrémně složité se všem udělat tu dohodu, aby se ta stavební závěra mohla odblokovat. Město ale má nějaké pozemky, ještě naštěstí se nerozprodalo všechno. My jsme tady dali té pražské developerské společnosti, která připravuje výstup nějakých 7000 bytů. To jsou nové dvory, palmovka a podobně, nebo nějaká závěra menších. A tam opravdu je potřeba makat. My jsme ty práce zahájili, už jsou někde architektonické soutěže, územní studia a tak dále. Myslím, že v tomhle volebním období, pokud na to si ženeme peníze, což je samozřejmě klíčová otázka, tak se budou moci první místovky až tisíce bytů začít stavit. Ale je to jenom kapka v moři a je primárně potřeba, aby město podporovalo tu soukromou bytový stavbu, protože ten základní problém je, že ta poptávka po bydlení v Praze je prostě mnohem, mnohem vyšší, než kolik bytů se staví. Mluvčí 7: Dobře, děkuju moc všem panelistům za odpovědi na první otázku. A vevneme se na druhou. Mluvčí 1: Já teda ani nevim, jaká byla, ale jsme celý. Mluvčí 7: Jste prostě perfektní, bylo to dobře. Skvělý. A vevneme se na druhou, to už budete vědět, teďka jí řeknu. Takže už jsme na to navázeli a bude to otázka ohledně na to, že byty v Praze a celkově ve středu Českého kraju se stále zvedají. Tak co byste třeba doporučili lidem, aby si mohli budoucnu třeba dovolit své vlastní bydlení, nebo jak proti tomu třeba můžete zasáhnout, aby se ceny bytů nadále nezvedaly? Mluvčí 6: Tak já už jsem o tom hovořil v tom úvodním slově. To je základní ekonomická poučka, která je středostový, ekonomiky nevím, ale nic když je něčeho málo, tak je to obykle drahé. To znamená, bytů je málo, protože jsou drahé. Takže podpora té výstavby. Je fajn, že město něco bude stavět, ale přesně jak jste to ademe říkali, je to prostě kapka v moři. To znamená, opravdu to gron, tady zde na kolegu vedle, je na tom soukromém jako investor. Nás, jako politiků, podporat té výstavby. To znamená územní plán, zaznělo to tady, územní a stavební řízení. Teď nám probíhá nový stavební zákon, doufám, že se to zlepší. A to je vlastně podstata toho, je potřeba dodat do toho trhu tolik bytů, aby se to potom mohlo zhlednout. To je celý. Samozřejmě to naráží na tu ekonomiku. Dneska, když máme nějakou větší inflaci, máme vysoké úrokové sazby, od toho se odbějí hypoteční úvěry, je tady nějaká mezera, kdy se hůř prodávají ty byty, protože na to lidi nedosáhnou, protože s těmi velkými úroky je to nemyslitelné, když musím říct, že v 90. letech ty úroky byly dírazně ještě větší, když jsme tam měli obměn jako rozsáhovat dlouhodobou inflaci. A to je vlastně ta cesta, jakou se vydat. Jsem rád tady taky, že v té privatizaci v těch 90. letech to nebylo tak, že díky té privatizaci se zmenšil počet bytů. Vždycky to byly byty nadobu neurčitou, to znamená, město by se stejně k těm bytům nedostalo, protože ty tekrety, jak se říkalo, by se prostě děděly u dědín. A ta privatizace přispěla k tomu, že se ten bytový fond prostě výrazně, ale výrazně a rychle zrekonstruoval nové výtahy, fasády, zateplení, úspora nákladů a tak dále. Takže jestli, že se bavíme o tom, proč je bytu málo, tak je podpořit územní plán, územní a stavební řízení. Bavili jsme se tady jasně I o tom odporu třeba k těm vyšším stavbám a podle mě to je jako jedna z cest. Mluvčí 7: Dobře, děkuju. Mluvčí 1: Jestli budete chtít, koukej třeba. Mluvčí 6: Můžu doplnit, Mluvčí 4: Jako úplně na rovinu, teďka asi řeknu něco, co ho stávám nebude líbit, ale iluze, že by se byty v Praze zlevnily od dnešního stavu, je podle mě jako nemožná a kdo to slibuje, tak je nekoneční populista, protože ono to má I svůj základ v céně práce, stavebních materiálů a tak dále. I kdyby přece tady byl nějaký kouzelný politik, který skoukově zlevní bydlení, tak to napravdu vytvoří systémový problém, protože kdo má hypotéku, tak ručí zástavu té nemojitosti, pokud by se zlevnily té nemojitosti v letním provenstvu věje a tak dále. Ale naší snahou by mělo být, abychom snížili ten dramatický růst v posledních letech, protože to roste opravdu velmi rychlé a utíká to třeba důstu mest a podobně. Vezmeme, dostáváme se do rozevřených můžek, kdy opravdu lidé z dneska to nové bydlení nemohou dovolit. Ale já si myslím, že jak bychom mohli, ještě pro mě to zřekl kolega předřečník, trošku zastabilizovat ten růst těch cen, tak je co nejvíce zrychlit ty polovací procesy pro tu výstavbu, protože obrovským nákladem pro ty investory dneska je ten dlouhý polovací proces. Když povolují ten dům bydový 8-10 let, tak oni těch 8-10 let platí. Většinou celý projektový tým, ty projektanty, markeťáky a další, pokud je to nějaký třeba menší developer, tak často má to vypůjčené peníze, platí každý rok úroky a to je to, co se potom promítá v té finální ceně, ale je to zbytečné. Jako cílu nezlebníte, cílu pozemku nezlebníte, cílu práce nezlebníte, můžete zrychlit ten čas. My jsme jako Mutiano připravili nový stojovní zákaz, bylo to velmi kontroverzní, bylo to schváleno silou, asi neúplně šťastně, nová reprezentace to celé odložila, předělává, teďka to snad vypadá, že by konečně mohla být široká dohoda, jak koalice, pětikoalice, tak I opozice Mutiano, tak doufujeme, že konečně budeme mít nový stojovní zákon, protože to je první krok k tomu, aby jsme snížili ten raketový růst těch cen. Mluvčí 2: Děkuji. Já si mohu přidat pár faktů nebo takových podmětů. Souhlasím, jak byl ten původní stojovní zákon nový, tak podle našeho názoru to bylo v lepší podobě než teďka ten, který prošel. Ono se jedná o to, když se bavíte s lidmi, kteří kdysi působili v rámci magistrátu a když byl předtím jiný stavební zákon a dokonce územní rozhodnutí se vydávalo celoprasky, byl odbor územního rozhodování v Pařízské, tak to vlastně byla instituce, která byla schopna velmi rychle reagovat, to byla instituce, která měla desítky lidí, měla pod sebou I velké množství právníků, a hnedně pak v prvním období, že v roce 2002 to bylo, tak de facto došlo ke zrušení odboru územního rozhodování a všechny tyto pravomoce přišly na městské části, který se sliboval, jak to všechno bude lepší a všechno bude blíže občanům a městské části jsou blíže občanům a všechno bude vypadat krásné světlé zdičky. Bohužel to dopadlo jinak, dokonce byla katastrofa ty první roky, de facto I ty stavební úřady které vlastně hledaly vůbec zaměstnance, kteří by to byly schopni vydávat a psát a byly obrovské rozdíly na různých městských částech. Jedna městská část to samé povolila, druhá to zamítla, třetí to upravila zase úplně k něčemu jinému. A ten nový stavební zákon, který byl, který byl vlastně schválený, tenkrát ano, víte, ten smysl toho centrálního stavebního úřadu byl v tom více méně, aby se posluzovalo, posluzovaly se prostě stejné věci s stejným zákonem a stejným smyslem rozhodování a stejným postupem. Teď to máte tak, že sice máte stavební zákon, ale máte rozdíly v posluzování různých, přijmeme Praho, městských částí a navíc máte na řadě velkých městských částí podstavy, takže tady se jenom stále hodně o tom zrychlíme, zrychlíme, ale v reálu to máte tak, že hodně stavebních úřadů má třeba jenom polovinu svých úředníků, kteří by měli ta stavební povolení vydávat. A když je to vyloženě na té jedné městské části, tak někde, kde by měli plný stař, tak vám to za ten měsíc zavydají a tam, kde mají polovinu lidí a ještě třeba další jsou nemocní, tak vám řeklo, no jo, přijďte za půl roku, uvidíme, možná se na to podíváme. A to je prostě ta realita, která je. A tomuhle se snažil ten původní, původní stavební zákon zamezit. A tím, jak se říká, jedno razdítko, jedno povolení. Víte, ono je zase v tom ukamžitě velká řada výjimek, tak jak vždycky v Čechách bývá zvykem. Takže nemáte pak jenom jedno stanovisko, ale hnedka máte úplně výjimku, že diplomátkaři vydávají samostatně, životní prostředí vydávají samostatně, další různé speciální odbory také. Takže nakonec ten proces není tak, tak, tak zjednodušený a tak snadný, jak se tvrdilo. To znamená, ono vždycky, vždycky lidem se vykládá, to, co bude nové, tak bude lepší, ale ono se to většinou pak zamotává, takže pak lidé, kteří jsou v profesích, ať už projektanti nebo, nebo, nebo projektový malažeři, tak pak vlastně vidí, že celá věc nakonec se a I de facto zpomaluje. Ale ještě k těm cenám. Víte, o co se jedná? Samozřejmě tím, jak roste populace a jak se vždycky říká, země koule není na chlukovací, tak prostě máme stejnou, stejnou velikou země koule a nějak se sem všichni musíme vidět. Takže jasné, že ty ceny po zemku vstoupají, jasné, že ceny nemovitostí vstoupají, čistě z tohoto důvodu navíc, že uměle je ještě vytvořená ta situace, která je, že se de facto minimálně staví. A souhlasím s tím, když najednou by se teďka mělo zdvojnásobit stavebnictví, co by v Praze jako příkladu, což by ještě ani nepostačovalo de facto těm potřebám, a to bychom ještě dále doháněli dalších 10-15 let, to, co tady chybí. Tak vlastně by na to nebyly k dispozici lidé. Ale ty ceny víte momentálně stavební společnosti, vždycky stavební průmysl je ten první, na kterého vždycky doléne krize. Takže vidíte vlastně I ten stavební průmysl je ten první, který teďka zpomaluje. Když odhledneme od automobového průmyslu, který to má v závislosti na dojávkách komponentů, ale hodně stavebních firm už nyní začíná mít problémy a ty ceny začínají se upravovat. Takže víceméně můžete říct si ceny projektu, který stavíte teď, a měl jste ho naceněný někdy před dvěma, třemi roky, tak ten nárůst těch cen není řádově tolik, co víte, jak vstoupaly ceny nemlouvitosti, ale řádově někde polem 19-20%, což nápad potvrzují vlastně cenoví odborníce a v rámci katalogu ur zporovnávání cen a podobně. Takže ona ještě navíc uměle, řekněme, ta spekulace s pozemky a s nemluvitostmi uměle narůstá a šroubuje se dále více. Děkuji. Mluvčí 7: Já vám děkuji za odpověď a teď pan Petr Šula, jestli by mohl reagovat. Mluvčí 5: Určitě, Janiku. Za mě, co se týká cen, tak souhlasím s tím, že ceny, ať už prodeje nemluvitostí nebo nájmu se snížovat rozhodně nebudou. Můžeme snížet pouze ten postupní nárůst, ale se z něho taky podporat to društvenní obydlení. To si myslím, že by se nemělo zapomínat, protože to je jeden z programů, kde Praha může pomoci v rámci těch pozemků, které má, hlavní z toho, že má připravený program, takže věřím, že do toho dá takové potřebky a že se to nějaký způsob bohne, protože to je jedna z dalších cest. Je si pravděpodobné, že samozřejmě to procento vlastnického obydlení bude postupně klesat, tak jako je to v dalších zemích, takže si myslím, že bude se posovat tomu najemnímu, ale myslím si, že podpora društvenního pořád, že je hodně důležitá. A za mě je důležité se zaměřit hlavně na ty opravdu nízkopříjmové vůbec lidi, kteří jsou, protože bez toho, ty jsou ty, kteří jsou vlastně nejvíc ohrožení. A na ty nesmíme zapomínat. Já vidím velký problém právě v tom, v pražských stavních řepisech. Teď hlavně mě to vlastně schvalovalo takový jeden z materiálů, kde snižovalo počty parkovacích míst v rámci jednotlivých kategorií, čemuž já víceméně, na jednu stranu rozumím, na druhu stranu my jsme s tím nesohlasili, protože na sítlištích samozřejmě máme obrovský deficit a pokud ho budeme ještě snižovat tím, že budeme snižovat ty koeficienty, tak je to špatně. Ale mě tam naprosto chybí právě kategorie těch bytů pro ty samoživitele a to znamená ty lidi, kteří dneska tady příjmě nemají, velmi pravděpodobně nebudou mít ani auta a my jsme schopni podle mě tyhle domy už dneska stavět levněji. To znamená nestavět ho včetně těch parkovacích míst a tohle je podle mě úplně upomenutá oblast, na kterou by se Praha měla zaměřit a vidím tam obrovský potenciál pro ty opravdu nízkopřímové, kteří si tady něco lepšího třeba ani nemohou dovolit, ale taky potřebuji někde bydlet. Když nebudu bydlet v Praze, budu lezit do střední Čech průplatit náklady za dopravu, takže tam vidím taky cestu. Mluvčí 7: Děkuju. Pán Posloda, jestli by mohlo? Mluvčí 3: Dobrý den, já se vrátím k původním otázkám, co jsou ceny. Bohužel ceny bytu neklesnou. Byty jsou novostavby a byty jsou starší byty, někdy si jim říkám, z druhé ruky. Ty byty, respektive křivka růstu cen se zastavila, to je pravda, zejména utěk starších bytů a mírně oklesla za úslední půl rok ve středočeském kraji. V Praze to je spíš stagnace. U novostaveb se zastavil nejenom, že se zastavil ten růst ceny v porovnání s minulými lety, ale zastavil se I počet dokončovaných bytů. To znamená, že ty byty, které jsou dneska dokončeny, neprodaný, developči nemají žádnou motivaci je zlevňovat, protože nejsou k tomu tlačení bankami. Oni totiž to, ty dokončené byty, již mají profinancované z minulosti. To znamená, oni si klidně počkají rok, dva, tři. Já tuto situaci pamatuju po roce 2008, když dobíhaly developerské projekty, které byly zahajované, nebo byly I zahájené pro roce 2008, třeba pro roce 2009. A stávalo se, že poslední byt se prodala v roce 2014. To, že v Praze zejména vstoupali od roku 2015 v ceně bytů tempem 10%, 15%, 18% ročně, mělo několik příčin. Jedna z příčin byla například I ARNB, který zvyšovalo poptávku jedna z příčin byla ta, že vlastně tím růstem cen bytů na to zareagovala zahraniční poptávka. Celá řada bytů se prodala vlastníkům ze zahraničí, který to do toho investovali čistě s lidinou. Ano, dneska si koupím byt, a za dva, tři roky se mi to zhodnotí o 40%. A to všechno zvedalo, zvedalo, zvedalo tu spirálu. Trošku do té spirály přispělo I inflační uvolňování peněz. Protože na jednou situaci, kdy některé rodiny měly dostatek disponibilních příjmů na vzíce hypotéku 4, 5, 6, 7 milionů korun při úrokové sazbě 2, 2,5% tak bylo výhodné koupit si byt. Třeba do zásoby, protože mám 15-letí děti a za pět let budu potřebovat bytlet. To všechno teda zvedalo tu spirálu cenovou. V současném době, pokud si představte si, že chcete být developerem, střeženete si balíček 200 milionů korun a rozuměte, že budete stavit, tak musíte počítat s tím, že pozemek se dneska promítá do ceny bytu do metru čtverečního zhruba částkou 30 tisíc korun. Stavba je slušná stavba ve slušným standardu je 45 tisíc korun na metru čtvereční při dnešních cenách stavebních prací. Inženýrské a projekční činnosti se promítají částkou zhruba 15-2000 korun, zhruba 3000 korun jsou finanční náklady, náklady prodeje a tak dále, tak si to ščítněme 45 plus 30 plus 5 jsme na 80-85 tisících korun a to se urád bavíme jenom o nákladech. Samozřejmě developer si k tomu přisadí svoji marže, ale pokud se někomu ta marže zdá nějaká vysoká, tak to už tady bylo řečeno, při projektu, který trvá 10 let, to je těžká řehole. Developeri zahajují projekty a nemají punití jaká bude ekonomická situace v době, když ho budou dokončit. Je pravdou, že po finanční krizi v roce 2008 se průměrná marže u průměrné výstavby, nemluvím o výstavbě na Strahovském kopci a v Pařížské ulici, mluvím o průměrné bytové výstavbě, se marže pohybovala kolem 10 a 15 tisíc korun hrubýho zisku před zdrhením. Dneska je to dejme tomu 25 tisíc korun, ale to způsobila ta cenová spirála. Samozřejmě v současné době spolehat na to, že ten deficit pražských bytů odstraní ten soukromý sektor, není možné. Soukromý sektor staví pro lidi, kteří mají peníze. V tomto smyslu je skutečně velký potenciál v důstevní výstavbě, protože důstevní výstavba sice nese veškeré ty náklady, o kterých jsem mluvil, ale nenese tu nákladovou položbu zisků z kapitálu. Ale, je tady jedno obrovské ale, představte si, že jste předsedům bytového důrstva o pětistev nebo tisíci bytech, nebo členem představenstva takového důrstva, nemáte žádnou motivaci vyvíjet bytový projekt. Žádnou motivaci. To znamená, že dneska to musí být jako v minulosti iniciatorem vzniku těch důrstev, tím hybatelem musí být obec. Pokud obec nebude tím hybatelem a nebude mít tu bytovou politiku právě orientovanou na sociální skupinu, která má dostatečný příjem na to, aby v horizontu 25 let formou nájemnýho splatila ten dlouhodobý úběr důstevního bytu, který teda není zatížený tím ziskem. A zároveň jsou to často lidé, kteří by nesplněli dnešní podmínky banky na udělení hypotéky. I když mají tu pozitivní cashflow, ale ty podmínky banky nesplňují, kdežto družstvo, když si vezme ten úběr, ono je tím garantem. A pokud se stane, že jeden, dva nebo tři procenta lidí se dostanou do finančních problémů a nebudou schopni splácat ten nájem, tak družstvo je to schopno v tom balíku stovek bytů vyřešit. A dokonce je to schopno vyřešit takovým způsobem, že ty lidi nepřijdou na ulici. Takže tady je obrovský potenciál družstvení výstavby, je obrovský potenciál komunální výstavby, té, o které se bavíme na městských pozemcích. Je velice dobře, že Praha plánuje těch zhruba 7 tisíc bytů, ale je to nedostatečné číslo. Praha by měla mít nějaký výhledovej plán na výstavbu aspoň 30 tisíc bytů. Horizontu dejme tomu příští 20 let. Jinak ceny bytů neklesnou. Ještě k cenám stavebních hmot. Samozřejmě stavební hmoty jsou vysoce I výroba energeticky náročná. Průmysl stavebních hmot byl postavenej na cenách, kdy jedna mekawatt hodina energie z plynu stála 20 euro. Dneska je to 50 euro. A to jsme rádi, protože to kleslo. To znamená cement, cihly, mátový směsi, izolační hmoty. To všechno obkládačky. Vyberte si, co chcete. To všechno razantně ocel. To jsou všechno energeticky náročné výroby a ty už nikdy levnější nebudou. Mluvčí 7: Jasný. Takže děkujeme moc a ještě poprosím, abyste to uzavřel. Mluvčí 1: Já se pokusím být zručnejší. Co si myslím, že proto můžou dělat jednotlivci, aby se ta situace zlepšila, je věc, kterou nechá v podstatě nikdo a to podporovat novou bytovou výstavbu. My jsme tady išli jako široká shoda I ve společnosti, I tady na tom, že se má výstavět. Ale co se stane vždycky, když se objeví nějaký novej bytový projekt, tak místní okolo, tak se ozvou vlastně jenom ty lidi, který nechtějí mít zkažený výhled a který se bojí, že tam přibudou lidi a tím pádem I auta a oni nebudou mít, kde zaparkovat a tak dále a tak dále. Vždycky se ozve na světá skupina lidí, kteří nepodporují to novou bytovou výstavbu a potom pro ty politiky je to těžké něco takového prosadit. Takže podporovat bytovou výstavbu se myslím, že je jedna z těch cest. Myslím si, že ten důvod, proč v podstatě u každého novýho bytovýho projektu, a je jedno, jestli je to u metra nebo jestli to staví město, tak že se vzedme taková vlna nevole, je historicky určitě ten přístup těch developerů, kteří historicky, když měli peníze a byli na tom mentálně nastavení, tak si prostě podplatili ty lidi, kteří jim to museli odsouhlasit a pak stavěli úplný šílenosti. Dneska ten přístup, myslím, už je dost jinej. I my jako město jsme vytvořili metodiku kontribucí developerů. Říkáme, ano, odpůjeme bytovou výstavbu, ale když něco stavíte, tak tam chceme mít občanskou vybavenost. Chceme, aby to tomu městu přineslo I něco navíc, než jenom to, že tam vznikne nějaká bytová výstavba. Mimo jiný je to I cesta, jak třeba rozšířit bytový fond Prahy, protože jedna z těch možností, o co si město může říct, jsou právě část bytů a té nové developerské výstavby kdy se tam změní územní plán, což je vlastně úkon, který dramaticky zhodnocuje cenu těch pozemků a myslím si, že je naprosto opravděný, aby Praha po těch developerech na oplátku něco chtěla. Druhý takový podle mě klíčový nástroj, který tady byl lehce zmíněný, to jsou ty parkovací minima a já se nebudu bavit o sídlištích, tam chápu, že je specifická situace, proto ta novela pražských stavebních předpisů směřovala primárně do šedšího centra Prahy a prostě parkovací minima, to je povinnost, kdy stavíte novej byt, tak postavit tam parkovací místo. Je to něco, co prodražuje tu výstavbu a to je za mě hlavní důvod, proč jsem to chtěl změnit a stále chci, je, že to vlastně znemožňuje tu bytovou výstavbu v mnoha případech. Když se vezmete, že máte existující bytový dům normálně v uličním zástavbě, třípatrový bytový dům, chcete z toho udělat čestipatrový dům, ten dům nemá podcení garáže, protože byl postavený dřív. Vy nikdy tam ty třipatra nepostavíte, protože kdybyste je tam chtěli postavit, tak musíte postavit garáže nejenom k těm novým bytům, ale I k těm, co už tam jsou, protože takhle mluvíte dnešní předpisy a vy prostě nepodkopete bytový dům garážema. Takže spousta, spousta, to jsou tisíce a tisíce bytů se v Praze prostě nikdy nepostaví, protože je tady pravidlo, že se musí vždycky stavit garáže, protože prostě pro většinu politiků to vypadá, že je důležitější, aby střechu nad hlavou měly auta než lidi. Takže proto já jsem a pořád chci, doufám, že se nám podaří tohle nějak změnit. A to asi jsou dvě důležité věce, a potom to tady už bylo zmíněné, že velká část celého úkolu je na státu ve skutečnosti, že to jsou ty stavební povolení, územní rozhodnutí, to všechno dělá státní zpráva a tam asi všichni doufáme, že ten nový stavební zákon tady to změní a zlepší se ty procesy dneska. Nejsou digitalizovaný, musí ty developeri objehávat spoustu úřadů a je to prostě úplně nesmysl. Třeba ve Finsku to mají úplně jednoduchý, tam si to nahrajete do systému a pak jenom sledujete, jak se k tomu dovyadřuje a v dohledný době máte rozhodnutí. To prostě dneska v Česku vůbec neexistuje a doufám, že se to změní a je to naprosto klíčová část toho celého problému, kromě ty změny územního plánu, což dělá město. Mluvčí 7: Já vám děkuji opět všem za záskle, opovědi a ještě tady pan Jený, úplně bych chtěl rychle reagovat, až můžu vás poprosit dručně. Ano. Mluvčí 2: Jenom abych rád krásně reagoval. Víte, nemá smysl ho řekovat na občany, že si jsou proti nějaké výstavbě nebo že jim badí v zabránění výhledu a podobně. Tady se spíš jedna o ten systém. Tak vedme to tak, my jsme tady politici, kromě jednoho panakologie, takže když říkáme, že prázdně stavují předpisy, jsou špatně nebo reagují prostě nelogicky, no tak proč bez takové předpisy v drustevní výstavbě? Jak to, že de facto ty zásady drustevní výstavby, které vznikaly minulém volebním období, nabrhovala to současná senátorka paní Marvanová, a de facto minulá koalice nebyla souplná se na tom dohodnout, tak aby se tu vůbec schválilo na závěr volebního období, tak musela tehdejší současná opozice, ano, de facto tam přidat svoje hlasy, aby to prošlo. Proč se vlastně tyto věci dějí? Ano, takže my se bavme o tom, jak jako politici můžeme změnit ta pravidla a ty vyhlášky a tu praxi, která je v současnosti, protože jinak je to vlastně takové povídání o ničem, ano. Podívejte se, třeba Pražská developerská společnost, proč vlastně tato organizace vznikla? Teď vždycky existoval odbor městského investora, odbor zprávy majetku atd. Je zbytečné prostě dublovat zase další věci. Proč to vznikalo? Nebylo to historicky. Já vím, tady pan radník Zábranský se chytá za hlavou, no samozřejmě, vy jste to dali dohromady, proč? To je zbytečné tady toto. Člověk se dovídá o různé příspěvkové organizace v Praze musí fungovat jenom proto, že z podstaty dotací EU na to musí být nějaká příspěvková organizace a nemůže to jet vlastním odborem. My tady vytváříme zbytečnou administrativu, zbytečné další prostě všejaké úřady a úředníky, kteří něco musí schvalovat a vymýšlet a vlastně kreslíme, kreslíme, kreslíme analýzy, nabrhujeme projekty, nabrhujeme různé prostě směrnice a tak dále. Tak když jen tak, skvělá ta praská developerská společnost, proč jenom vyprojektovala zatím 7000 bytů? I to už mohlo existovat roky, ty by tu už mohly stát, víte, tady prostě se pořád jenom pobídá, pobídá, pobídá. Děkuji. Mluvčí 7: Děkuji. Ještě tady, sice nemáme už tolik času, tak jestli by vás mohl poprosit Mluvčí 6: Všichni víme, že když se na něco specializuji, tak ten výsledek potom je výrazně lepší, než když chci dělat všechno. Takže to je ta odpověď na to, proč to má dělat praská developerská společnost. A domnívám se těch projektů, je připravená celá řada. A asi víte, že připravit jakýkoliv projekt, prostě nyní, je jednoduché. A samozřejmě I ta praská developerská společnost má nějaká pravidla, když hospodaří s veřejnými prostředky, jak vybírat zlotoviteli těch projektových dokumentací a tak dále. I když to bylo od městského investora, tak samozřejmě si ty společnosti na tom musel najímat. Takže já si myslím, že to cesta správná je. Je to samozřejmě střípek do té mozaiky, protože ta největší tíha evidentně bude na tom soukromém kapitálu. A otázka je, jestli pak to bude jako byty na prodej, že to budou prostě tak jako do posud soukromé byty, že si je budete kupovat, a nebo nájemní bydlení, které určitě budou mít prostě větší láhu. Může to být příležitost pro různé fondy, které dlouhodobě hospodaří s finančními prostředky typu důchody, když se spoří vlastně, tak máte řadu nadnárodních společností, které mají kapital a potřebují je někam investovat a to nájemní bydlení je evidentně jako dlouhodobý příjem, který bude trvalý. Takže těch variant je hodně, ale myslím si, že ta specializace přes tu PDS-ku, přes tu prasko-developersko-zboleznost je prostě správný. Mluvčí 7: Tak ještě, prosím pána. Bude to fakt stručný. Mluvčí 1: Prasko-developerská společnost je jednoduchý, protože jsme chtěli, aby uvnitř města interně vznikla expertní organizace, která se vybuduje tou know-how na výstav ubytů. Já nevím, jestli jste viděli, ale já jsem viděl projekty, který předchozí koalice vytáhla ze Šuplíku, 20 let starý, na nějakou bytovou výstavbu. To bylo úplně šílení z urbanistického hlediska, tak to jsme, to prostě jsme nechtěli realizovat. Takže my chceme, aby se to město stavilo jako normální město ve standardech odpovídající dnešnému století a ne nějaký představy jako uředníků před 20 lety, který v té bytovým výstavbě neněl jakoukoliv expertízu. Proč prezská developerská společnost až teďka, to je jednoduché, já můžu mluvit jako za poslední čtyři roky, co jsem byl v koalice, to se ptejte jako těch předchozích vedených Prahy, proč nenechali jako 800 prázdných bytů ze 7000 městských bytů, proč bylo přes 10% bytů prázdných, to jako jsem já nezapříčil, já jsem naopak dosáhnul toho, že se ten počet prázdných bytů snížil na polovinu a s prezskou developerskou společností taky jako nevím, proč se to nezaložilo dřív. Taky nevím, proč poslední strategie bydlení byla z roku 2004, která mluvila jenom o tom, že se všechno má zprivatizovat, protože bydlení je osobní věc každého a proč až my jsme museli dělat strategii novou, která říká, že se naopak ten bytový fond Prahy má rozširovat. Tak jako, myslím si, že je důležité, že se o tom tady bavíme a jako já jsem mnoho konkrétních věcí, co se dá zmínit, už zmínil u těch prezských developerství prezských stavěních předpisů. Ještě, že Praha má, protože ty státní předpisy jsou mnohem, mnohem horší. Prezský stavění předpisy jsou jako více a méně dost dobrý, ale je tam potřeba udělat ještě pár změn. Já jsem rád, že to město ty pravomoci má, že se nemusíme řídit regulama, který vydává stát pro celou republiku, který logicky nemůžou bejt sedět na pětiset jako obec pětiset obyvatelů jako na Prahu. A teďka třeba, když jsme předkládali tu změnu stavovních předpisů, aby se snížily parkovací minima, tak ať by to byla věc, která by určitě pomohla zvýšit dostupnost bydlení v Praze, tak stejně ze strany městských částí úplně ze všech skoro byl proti tomu obrovský odpor, protože prostě pro ně jsou důležitější zřejmě parkovací místa pro auta, než bydlení pro věděno. Ale já doufám, že se tady to ještě vyříkáme a že nějakou cestu stavové najdeme. Mluvčí 7: Děkuju moc, ještě budete chtít. Mluvčí 5: Já jenom bych se ptal panu Zábránského, jestli budou hodat tu cestu, jak jsem říkal, v rámci těch jiných nízkopřímových, aby tam byla nějaká další kategorie, kde já bych to rád I podpořil, aby tam ty parkovací místa tam opravdu nemuseli být a vidím to jako stav, nevidím to jako možnost možný obrovská nevoletě k lidi, kteří tam byli. Mluvčí 1: Jenom jedna věta, my jsme, byly takové nápady, že by se parkovací minima zrušila jenom třeba u městské větové výstavby a myslím, že to narazilo až jako na protiústavnost, protože to si město asi zřejmě tak nemůže říct, že když bude stavejt město, tak na to budou uplatněny úplně jiná pravidla, než když staví soukromý sektor, bohužel. Ale ty sídliště, co jsem řekl, to je prolouk v rámci v rámci už existující výstavby, kde dneska prostě ten barák jako nepostavíte, nebo jen nesmyslně o třetí odražší kvůli tomu, že tam musíte prokopat tři patry podzemních garáží. Mluvčí 7: Ještě jenom děkuju moc všem za odpovědi. Jsem rád, že se debata takhle rozjíždí a že si takhle můžeme všechno říct, protože já jsem s tobou měl trošku oba, když se přiznám na začátku, je to moje první moderování, tak si myslím, že zatím je to dobrý. A přejdeme dál, přejdeme ke třetí otázce, na kterou jsme taky naráželi a ta se bude týkat právě toho sociálního bydlení. A chtěl bych se vás zeptat, jak na tom s tím sociálním bydlením právě jsme, jaké jsou ty kapacity pro ty byty a jsme na tom dobře? Nebo myslíte se, že je potřeba přidat těch bytů, více vystavět? Takže poprosím, jestli bych chtěl někdo se Mluvčí 4: Já tě dám pak hned slovo, já to zkusím uvést a nesebrat všechny myšlenky. Já za první nemám úplně rád pojem sociální bydlení, já říkám dostupný, protože taky pěkně tím to sociální, ale to je jenom jako názor sloví. Každopádně, na co tady trošku zaznělo od kolegu, nevím, od koho představím, myslím, že od pána, tady managera projektanta, že vlastně opravdu Praha dneska vlastní méně bytů, které by mohla nějakým působem uvolňovat pro ten sociální rozměr, než je to bez potřeba. Já nemám úplně načtěný ty čísla, celoprasky to určitě řekne potom Adam Lepé, ale třeba u nás na Praze 11, na Ježím městě, tak my máme na 77 tisíc obyvatel asi jenom 11 set bytů dneska. A vlastně ty byty nestačí ani jenom pro ten sociální rozměr, to znamená pro ty seniory, matky, samožitelky, handicapovaný a podobně, natož, aby jsme mohli ty byty poskytovat potřeba mladým rodinám nebo nějakým dalším vlastně vrstvám té populace. My máme dostatek bytů dneska ani pro ten veřejný zájem, co jsou třeba učitelky, hasiči, policisté, takže těch bytů je opravdu málo a v tomhle souhlasím, že ta divoká privatizace byla možná až moc divoká, až je tehdejší politická reprezentace úplně nepřemýšlela, jaký to bude mít v dopadu a musíme se prostě postupně snažit vrátit k tomu, aby se zrovna nějakou tu zdravou hodnotu, kterou říká pán kolega, 60 bytů na tisíc obyvatel, číslo přesně jako neznám v hlavě, ale tomu se určitě ani neblížíme, ale dneska to je prostě Mluvčí 2: Přesto na Jižní. Mluvčí 4: Městě měly mít zhruba 7 tisíc obyvatel. Ano, ano, ano. Pak si představíš, že by se to dalo nějakým způsobem takhle zvládat a máme samozřejmě několik nástrojů, nemáme jen nástroj na to, jak to zmínit. Jedna věc je výstavba, o které tu mluvíme, ale celkem běžné třeba v jiných krajských městech je, že ty krajská města třeba vykoupují byty na volném trhu. Můžeme prostě vykupovat byty na volném trhu, můžeme dneska třeba se pokusit vykoupit celý developerský projekt, protože tím, že dneska jsme opět v krizi, jako tady byla v roce 2008, tak je celá řada připravených projektů s území rozhodnutí nebo stavebním povolením, které dneska by developer nezstaví. Kdyby město vešlo v disku se s těmi developery, že celý ten bytový dům vykoupí od toho developera, tak samozřejmě si šáhne na poměrně nižší cenu, než za kterou by to kupovala potom po jenom těch bytek. Takže těch nástrojů se vás řada nemusíme opravdu na tom zaprasovat. Mluvčí 6: Jestli se můžu jenom doplnit, prosím, stručně. Za prvé, teda nesouhlasím s tím, že by ta privatizace v 90. letech smížila počet těch bytů. Prostě k těm bytům by se stejně město nedostalo, protože to byly nájemní smlouvy na dobu neurčitou a ty dekrety se děděly. Takže prostě by se nedostalo. To, že je bytům nedostatek, je zapříčení na několika důvodů. Za prvé, Praha je velmi bohatý region, stěhují se s tím lidé prostě mimo Praští. Chvála Bohu se také žije déle. To samozřejmě znamená, že je to trochu morbidní, ale v podstatě ty byty se jako rychle nedědí. To je také jako další faktor. A. Mluvčí 1: Lék I na to sociální bydlení. Mluvčí 6: Je podpora těch různých typů bydlení. To zná soukromé, družstvení, I to obecní. Ale I ta obec to musí zaplatit a pak to znamená, že z těch peněz ostatních lidí se platí nějaké byty. Mluvčí 1: A lék, který obecně je na to, aby bylo něco levnější, Mluvčí 4: Je. Mluvčí 1: Podporovat. Mluvčí 6: Všechny formy té bytové výstavby, aby těch bytů bylo co nejvíce. Potom I to nájemní bydlení, které bude právě pro ty nízkopřímové skupiny obyvatel, tak bude dostupnější. A jinak si myslím, že se to má spíš řešit samozřejmě případně přes nějaké sociální dávky a tak dále. Ale co nejvíc bytů, zhlední se jejich cena, zhlední se potom I jejich pronajímání, bude dostupnější a případně to vypomoc nějakými sociálními dávkami. Mluvčí 7: Děkuju moc. Já se jenom omluvám, že nenad toho skáču, ale poprosím potom už trošku stručně, protože nás bohužel trošku tlačí čas. Taky se snažím. Mluvčí 1: Jinak dneska už se nájemní smlouvy na dětí, pokud vím, tak předtím jo, já myslím, že to je stejně spíš trochu detaily, že to nemusíme tady řešit. Sociální bydlení. Česko je na tom ze sociální bydlení velmi špatně, má nejméně sociálních bytů ze všech zemí OECD, jedno procento celkovýho bytovýho fondu jsou sociální byty. Takže skoro žádné město v Česku sociální bydlení skoro vůbec nedělá. Za mě je to velký problém. Už asi kolikátý pátý volební období ve sněmovně se mluví o potřebě schválit zákon o sociálních bydlení. Ještě se to nikdy nepodařilo. Nejspíš z toho důvodu, že vždycky se vlastně tě ozvali ty obce, protože ten zákon vždycky počítal s nějakou pověností pro obce mít nějaký počet sociálních bytů, což třeba obce, kteří žádný byty nemají, asi těžko dosáhnou. Takže tam byl I vždycky extrémně silnej odpor, který ty snahy v podstatě rozboural. Teďka Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje zákon o podpoře v bydlení, který doufám, že bude průchozí, protože ten tam nepočítá s takovouhle povinností. Je to spíš založený na bázi doprovolnosti s motivačníma nástrojema pro ty obce, ať něco dělají. Nemusí to dělat, ale když to budou dělat, budou na to mít příspěvky od státu, tak já doufám, že tohle je ta cesta. Se sociální bydlení v Česku jsou typicky velmi špatný mít zkušenosti historický a to z toho důvodu, že se většinou dělá velmi nesprávně způsobem. Prostě když už nějaké sociální bydlení, nějaká obec, městská část a t.d. dělala, tak to dělá tak, že z velké část domácnosti prostě pronála byt nějaké rodině v nouzi, pak zavřela oči a doufala, že to bude fungovat a že si nic nestane. Což typicky jako takhle nefungovalo. Ty domácnosti začaly dlužit, začaly dělat problémy a podobně. Proto v posledních několika letech různé obce přistupují k tomu jinak naštěstí. Podle nejlepší praxe ze zahraničí, která skočila v tom, že když už nějaké domácnosti v nouzi pronajíme to sociální bydlení, tak klíčová součást je, že tam zajistíte dostatečnou sociální práci. Takovýhle systém má typicky 90% úspěšnost, proto jakýkoliv systém sociálního bydlení je pořád rizikovej, protože tam budete mít těch 10% domácností, které to prostě nezvládnou a to jsou vždycky ty, které jsou nejvíc vidět samozřejmě a všichni nejvíc nadávají na celý ten systém právě kvůli těm 10% co nevejdou. Takže když jako politik chcete dělat sociální bydlení, musíte jít s tím rizikem, že bohužel potom vám to třeba I může prohrát volby, protože se vždycky objeví pár domácností, kde to nevíde. My jsme sociální bydlení na Praze rozjeli ten systém, taky se bohužel objevoval nějaký problémy, proto na mnoha městských částí je proti tomu obrovská volna nevole, ale stejně tak jako v zahraničí 90% domácností úspěje, takže díky tomu systému třeba víc než 500 dětí nevyrůstá na obytovnách, v asilových domech nebo třeba v klokánku, ale vyrůstají v normálním domácnosti se svojí rodinou a mě to třeba za to stálo, I když prostě ta kritika se na mě taky znášela a já doufám, že co nejprv bude ten zákon, protože potom, myslím, se do toho pustí více obcí a ta situace se zlepší. Já nesouhlasím s tím, že stačí jako postavit dostatek bydlu a začítačí se sociální bydlení. Myslím si, že vždycky budou skupiny obyvatel, kteří prostě na tom trhu si neškrtnou, I kdyby ty ceny byly seberostupnější a tam si myslím, že je ta rola obcí, aby těmto lidem pomáhali třeba pamatky samoživitelky nebo třeba lidi s duševním onemocněním těmi moc pronejí, materů, pit nepronejíme. Mluvčí 7: Děkuju moc za odpověď a ještě tady, já zvoluvám panu urbánku se hláset, Mluvčí 2: Děkuji, jak už bylo řečeno tady kolegy, sociální bydlení je to obrovský problém, když to beru podle předřečníka 600 bytů na tisíc a 60 bytů na tisíc obyvatel, tak to v Praze nápak vychází o něco kolem 75 tisíc bytů v finalním stavu a to je de facto násobek počtu bytů, jak říkali pan radník Zábranský, co je de facto město jakožto vlastní, takže pokud toto bychom chtěli splnit, tak je pro nás obrovský kus práce, co dělat, tak jsou to sociální programy, co začly v Praze a vy na co narážíte, já to pojmenuji, to je ten sociální program Fair Housing, ale my jsou to bohužel trochu takové sociální experimenty v rámci Prahy, takže my osobně víme, jak je Praha 10 nebo Praha 5 nebo další městské části, kde toto bylo a se realizovalo, tak bohužel to tam začalo ves k situaci, co se dá nazývat vlastně nabourání sociálního smíru a začali tam vznikat značně problémové lokality, což místní starousedlíci a policie nakonec s tím sama také nevěděla, co dělat, ale vycházelo to z toho, že víte, já to bavu tak zase, jak řekl tady kolega, kolega Ondra, co jsou sociální byty, já bych to spíš nazýval dostupné byty, já bych spíš se tady koncentroval na lidi, jak už bylo zmíněno I panem radním, samoživitelky nebo seniori, kteří jsou v nestázích nebo rodina, kde třeba ten, co byl živitel rodiny, přišel o práci, ať už urazem nebo nějakým jiným způsobem a potřebují nějakou středně dobou pomoc. Ano, no to bohužel v Praze končilo tím, že se vozili, nazvěm je to, společenský problémový jedinci nebo rodiny, I zmimo pražských lokalit a vlastně v Praze se umístěvaly. A to bylo chybně, tady to je chybně, tak se pádneme o Praze, co budeme dělat pro Prahu. Já bych řekl, pane radní, co zase vaše koalice udělala správně, to jsou de facto ty developerské kontribuce, to je systém, který funguje mezinárodně, sláva bohu, že to se schválilo I tady v Praze. A tam je třeba možnost, že de facto developer nemusí pouze přispívat na technickou infrastrukturu, ale existuje tam I kategorie, že může předat určité procentově dítů, ať už město nebo městské obci. A právě tady toto může fungovat tak, že vícemeně tam může být, řekněme, určitý sociální mix v té lokalitě, který nebude nabourávat nějaký ten sociální smír, ale poběží to pozitivně. Takže to jenom tady takto připomínám. Mluvčí 7: Děkuju moc za dodatek a ještě tady pan Petr Šula. Mluvčí 1: Já. Mluvčí 5: Taky jenom bych doplnil, že rozlušujeme sociální bydlení a dostupné bydlení a myslím si, že je hodně důležité právě u toho dostupné bydlení I v dobách právě teď konec těch krizí, jako byl Covid, Ukrajina a tak dále, když se zvedly vlastně ty ceny těch nájemů, tak podkyti ty problémy hned vlastně v počátku a k tomu, co si myslím, že je opravdu dobrý program, který by měl pomáhat, tak je to kontaktní práce vlastně pro bydlení. To, kdy ty lidi, když se dostanu nějakých nesnází, tak mají člověka, za kterým můžou jít a onikolivkrát ani nevědí, že můžou čertat nějaký přípěvky na bydlení, nějakou možnost. To není o tom, že budeme, není to jen o stavbě sociálních bydlů, je to o tom, že je můžeme umístit do klasických bydlů a že oni mají nárok na nějakou dotaci a vůbec o tom nevědí, tak využijeme I ty možnosti, které máme. Mluvčí 7: Ještě jenom tady bude Děkuju. Děkuju. Já bych chtěl ještě upřesnit, když se tady bavíme o těch, Mluvčí 3: O tom počtu, který jsem řekl, zhruba 60 bytů na tisíc obyvatel. To je 60 komunálních bytů, nikoliv sociálních, na tisíc obyvatel a je to bytový fond provozovaný v dlouhodobém horizontu skladnou nulou. To znamená, v tomto bytovém fondu nájemné, které se vybere v celkovém souhranu, stačí na údržbu, opravy, rozvoj a novou výstavbu. To je to hospodaření v tom dlouhodobém horizontu. V tom dlouhodobém horizontu v tomto hospodaření samozřejmě můžou bejt I jejich bankovní úvěry. Teď sociální bydlení je určitá podnožena dostupného bydlení a nemám rád pojem sociální byt, protože já nevím, co to je. To je byt, který nemá vannu nebo tomu nerozumím. Ale rozumím to, co je sociální bydlení, protože ten městský bytový fond v zásadě slouží třem sociálním skupinám. Ta první sociální skupina je, která žádnou podporu nepotřebuje, ale potřebuje ty lidi město. To jsou zaměstnanci škol, asiči, policajti a našli takovou celou řadu profesí, kde je v zájmu města, aby pro stabilizaci těchto zaměstnanců prostě ji vždycky nabídlo odpovídající bydlení, ale nemusí vůbec nic dotovat. Pak druhá sociální skupina je dostupné bydlení, protože město, když tomu velkém bytovém fondu bude kalkulovat nájemný, tak do toho nájemného v nákladové položce nemusí kalkulovat cenu pozemku, což soukromých musí, a nemusí kalkulovat cenu kapitálu, což soukromých musí. O to to městské nájemné v tom městském bytovém fondu může být o něco lížší, ale samozřejmě ono je o něco vyšší, protože tam je ta třetí skupina a to je to sociální bydlení. A to jsou lidi, kteří potřebují pomoc, protože jsou, a řekněme, budeme optimisti, dočastně nějaké těžší ve situaci a nejsou schopni platit to ani to dostupné nájemné, ale potřebují nějakou podporu, které jsou vlastně velice s panem redním, že nedělnou součástí této politiky je sociální práce, aby to bylo funkční. Pak to funguje. Pak to funguje a pak skutečně existuje I řešení té otázky toho sociálního bydlení. Ale opakuju, aby to město tuhle funkci mohlo plnit. Musí mít odpovídající velký svůj vlastní bytový fond. A dospejek ze současného stavu, kterým právě je, může k němu dospět jenom trpělivou, odhrávnoutu 15 let trvalou prací. Mluvčí 7: Děkujeme moc a ještě, jestli můžete to Tak dvě. Mluvčí 6: Věci kontribuce developerů a s nimi souhlasí máme na Praze 12. Na druhou stranu je potřeba říct, že to je prostě forma daně. To znamená, cokoliv ten developer zaplatí, tak samozřejmě zaplatí potom ti koncoví lidé, kteří si koupí ten byt. To je první věc. Možná by bylo fajn se bavit, ale vím, že to je neprosaditelné o DPH, které v těch bytových Protože to je taky den. 15%, které kdyby získala obec celé to DPH, až prostě nové výstavby, tak bychom potom nemuseli škemrat ohledně škol a výstavby, infrastruktury a tak dále. Takže to je jedna věc. A druhá věc je, já si teda ještě dobře pamatuju, ale jsem trochu skeptický k tomu, kdyby obce měly nějaké velká procenta bytů, která by vlastně jako promajímaly. Pamatuju si OPBH prostě s tom velkým celkům. Z principu ta veřejná zpráva prostě je méně efektivní než ten soukromý sektor. Je to tak. A ty OPBH byty vlastně k tomu nám napovídají, jak asi vypadaly, ale možná ne všichni si to pamatujou. Mluvčí 7: Já jsem poprosil už stručně pár děků. Mluvčí 1: Tak třeba Vídeň to umí. S ještě svrtěnou bytovýho fondu ve městě, tak já myslím, že máme na to byt podobně jako Vídeň, ale jako máme tady ty historický socialistický případy, který to bohužel moc dobře nefungovalo a doufám, že jsme někde dal už. Druhá věc k těmto kontribucím formadaně. No tak co dělají kontribuce? Kontribuce dělají to, že když se mění územní plán a z pozemků, který má hodnotu 150 milionů korun, on se najednou udělá pozemek, který má hodnotu třeba 250 milionů korun. Tak tam práci jako na oplátku za to, že tu změnu udělala, vezme něco zpátky. Za mě je jako milná představa, že kdyby se Praha nic nevzala zpátky, tak ty developeri to budou prodávat levněji. Protože developeri to vždycky budou prodávat za to, kolik jim ten trh dovolí. Což prostě tady v těch případech je to úplně stejné. Čemu podle mě naopak, jako můžou ty kontribuce pomoct? Jako, aby se dostupnilo to bydlení jen. Že město ve chvíli, kdy řekne podporujeme výstavbu, stačí tady naplnit podmínky v kontribucích a my vám to povolíme rychlejc, tak tě může povolit potom víc bytů za kratší čas a to je to, co potřebujeme, těch víc bytů. Ale nemyslím si, že kdyby nebyly kontribuce, takže by developeri prodávali ty byty levněji. Ale chápu, že někdy se kontribuce dělají I ve chvíli, kdy se nemění ten územný plán a potom je to formadaně taky úplně moc nesouhlasený. Mluvčí 7: Takže děkujeme, takže už nebude potřeba jedna věta. Děkuju moc všem za odpovědi na naši třetí otázku a to byla zároveň poslední otázka, takže nyní dáme prostor publiků. Jestli jsou nějaké dotazy na panelisty, chtěl by někdo. Žádný dotaz není špatný. Tam vidím paní, která se hlásí. Tak jestli mi vás můžu poprosit vzhledem k tomu, nevím jestli bych dostal mikrofon k vám. No právě šňůra vypadá, že zkusíme to, co nejdále. Já se tam k vám překusím. To je dobrý nápad, tak jestli ten, kde má otázku, by mohl přijít sem na publikum a zeptat se. Děkujeme moc. Mluvčí 0: Dobrý večer, Jenička Vernedova, Dehma. Mluvčí 7: Pojďte tady k něm, jestli vám to dovedí. Jestli vám to dovedí tady k nám. Mluvčí 0: Tak prosím. Dobrý večer, já bych se chtěla zeptat, nevím jestli přímo bude vteřinou, když zvažujeme světový problém klimatické změny, tak jestli v těch uvařách Arpánech se toto počítá, protože já jako higienička vím, že každé zdivo postavené na povrchu země nás ohřívá. Již v 70. letech jsme se toučili z knihy Hygiena obecná a komunální. A jako hygienička píšu o tom, že chci, aby se stavěli rodinné domy přístankou pro další generace, aby byla návaznost s druhou, třetí generací kvůli výchově dětí, které jsou největší naše revolucionaři, když jsou malé, protože jim chybí více podnětů, protože říká se, že první tři roky, že dáváme dětem velice málo. Napsala jsem vizit hlediska hygieny do vlády, ale mi nebylo moc odpovězeno a z ministerstva zdravotníctví nepřišla žádná odpověď. Ale říkám, zabývám se I těmito věcmi. Chtěla bych, aby na každé stavbě byla ta zelen a okolo také zelen, aby důchodci a maminky mohli si sednout, když jdou na procházky. Na vesnicích já jsem středočešká a je to strašné, že tam se pořád staví, staví a obecní úřad řekne, starostka bývá, ona by se odvolala, paní projektantka, nebo soukromá občanka stavěla stavební parcelaci na poli pro 35 baráku. Neměla stavební dozor nic. Takhle se staví. Samozřejmě, že tam není ta zelen žádná. U nás větrušice u Prahy, u Klecán máme 40 stupňů Celsia v létě a nyní jsou tam další stavby pro další domy. Každá, už ta skála nás tam ohřívá, odjažívá a má být použ až někam do mělníka. Takže já potřebuji skromnost do politiky, aby jsme byli málo v bytech a byli venku více. Na zahradě, nejenom grillovat, to naopak, ale veselit se, pěstovat, ostranit vlastně třídní rozdělení, protože si můžu něco vybudovat. Mít tam zahrádku s rajčátkami a u toho děti vedle babiček a dělbu práce v rodině. Asi to je nesnadné na to teď odpovědět, ale chtěla bych dát do politiky rozum, rozum, smyslu, plnost. Děkuji. Mluvčí 7: Děkujeme moc. Děkujeme moc za dotaz. Mluvčí 1: Já jako klimatickou hru považuji za jednu z největších hru, které letstvo čelí, takže já určitě o tom přemýšlím I z té oblasti bydlení. Za mě jednak je ta cesta technická, jako vymýšlet způsoby, jak produkovat méně emisí při té výstavbě a třeba praskadeveloperská společnost, když bude připrahovat tu výstavbu, tak se nebude soutěžit jenom na cenu stavebních prací, ale třeba na cenu toho životního cyklu a ta ekologie se tam do toho zahrne tak, aby třeba ty budovy potom produkovaly méně emisí. To je jedna věc, co jsem chtěl zmínit. Druhá věc, nejekologičtější forma výstavby je standardní čtvrtilá výstavba ve městech. Je milná představa, že nejekologičtější výstavba je rodinný domek na vesnici, I když má okolo sebe trávník a strom, tak ten problém je, že když se koukneme třeba na středočeský kraj, tak velká část středočechů, kteří bydlí v takovémhle druhou zástavbě, tak prostě každý den jezdí často tím autem do té Prahy a to produkuje mnohem víc emisí, než kdyby bydleli ve městě být třeba v bytovém domě. Za mě ta zeleň má být kvalitní a kvalitní zeleň neznamená, že okolo každého baráku máte trávníček, ale to město určitě má mít dostatek zelených blok, které prostě tam si člověk vyjde na procházku do lesu, do parku a podobně a je to zrovna jedna z těch věcí, kterým ta slučasná legislativa nepomáhá, protože dneska, když chcete něco postavit, tak to musí mít nějaký koeficient zeleně, okolo musí být trávníček, pak tam samozřejmě postavíte méně bytů, nestavíte normální čtvrť a za mě to prostě není kvalitní zeleň. Takže zelené střechy super, park je skvělý, ale rozhodně neokolo každého baráku mít trávník, tam je spíš ta ekologičnost jako nějaká intuitivní z toho, že je tam tráva, ale ekologické to ve skutečnosti není. Mluvčí 7: Děkuju moc, zeptám se, jestli ještě někdo by chtěl případně, Mluvčí 1: Tak dáme. Mluvčí 5: Určitě ta cesta je v těch materiálech, ať už pasivní budovy, nebo dneska vlastně neutrální čtvrti, kdy můžete tam mít různé zasakovací nádrže, když využíváte I tu fotorotaiku, teplná četpadla, to znamená, je tam spousta dneska už technologií, které to posouvají, tu výstavu někam dál, co bylo třeba známe před 20 lety, takže ta cesta tam určitě je, ale je potřeba nějaká podpora toho taky, aby ty, někteří devolvaři, řeknou, si to vzali jako za svou cestu, ale je potřeba, aby co nejvíc z nich, aby byli motivováni tímhle tím způsobem, a zároveň, aby I města, když investují a staví něco tak také, aby samozřejmě mysleli na to, že by se měly znát od říctelnů projev, využívat různý materiál, jako je třeba Rebeton, to znamená znovu využití toho, aby ta dobra pod těch materiálů nebyla před celou republikou, aby výřeb využila asi ty trasy, takže je tam spousta věcí, které už dnes si myslím, že se dají dělat. Mluvčí 7: Děkujeme moc. Mluvčí 2: Děkuji. Opět jenom skručně. Vnímám přesně to, co paní říkala. My si musíme tady zase říct politici, jak to můžeme změnit, co pro ní to můžeme dělat. Vidíte se, výstava kolem Prahy ve středních Čechách, to probíhala z toho důvodu, že víceméně to, co tam developeři realizovali, tak to byla nejlepší forma výstavby v porovnání s tím, co by bylo ve městě. Tenkrát ve městě byly ještě velké rozhovové plochy, byly velké stavební uzávěry, samozřejmě pozemky stály mnohem více než pole někde ve středních Čechách, kde se pak, nechci komentovat, jakým způsobem, různým způsobem se dosáhlo změn a na tom poli se pak stavili rodinné domy de facto s tělenmalesí výště naležato. Takže to je špatně, to víme. Jak víte, tak se připravejí vlastně nový zákon na ochranu zemělského půdního fondu, což je schráně, aby pony ta půdy první, druhá třída, aby se tam nemohlo víceméně stavět vůbec. A už ne taky hlavně ty, co máte, ty obrovské logistické haly. To je jedna věc. Druhá věc. Jak teda můžeme stavět v Prazeníce? Tady se zase nabízí. To, co máte, bramfíldy v Prazen, podle současného muzeumního plánu, tak to máte tak, že jsou tam nízké koeficenty zástavby a to jsou místa, která tam nikomu neruší, nikomu to nevadí. Takže proč v těchto lokalitách stavět čtyř, pěti podlažní domy, když tam můžete klidně postavit I těch deset, patnáct a nikčemu to nevadí. A většinou tyto bramfíldy jsou I na stanicích metrách, takže tam máte pětší dostupnost. A v reálu vlastně, co pan radník říká, nechápte ty lidé, nebudou využívat auta, protože budou vězdit NHD. Takže to podpořit ne zahušťování horizontálně, ale zahušťování vertikálně v místách pět, to je to, co my musíme třeba v Praze prosazovat. Takže to jsou některé z těchto konkrétních kroků, které si můžou dít, aby se na závěr nic není dosáhlo toho, co nám říkala, co souhlasíme prostě s tou zelení, aby vznikala. Děkuji. Mluvčí 7: Děkujeme. Ještě jsem udělal panu Jeně poslouhá, že se hlásil o slovo. Já vás poprosím. Mluvčí 3: Stručně. Já budu stručně. Já vám řeknu, já jsem se vždycky držel tématu, když bylo o cenách, mluvil jsem o cenách. Když bylo o sociálním vydelení, mluvil jsem o sociálním vydelení, nemluvil jsem o kontribucii, když bylo o cenách, nemluvil jsem o stavebním zákoně. Takže teď bych se s dovolením vzal slovo. Pořád. A vezmu to trošku z jiný, z jiný pozice. Podívejte se. Já mám rodinu velice blízkou ve Stockholmu. Stockholm je město na 14. ostrovech. To znamená, je to propojeno mosty. Kdybych v Stockholmu měl dopravní politiku na úrovní praj, tak už tam dávno skolabuje doprava, jak soukromá, tak veřejná. Ta rodina mě blízká. Paní pracuje jako vedoucí pance, vedoucího dělení. Pan pracuje jako projektový manažer u šléckých drah. To znamená, je to spíš než nadprůměrná rodina příjmě. A nemá auto. Pro ně je auto drahá věc. A bydlej, kdybych to porovnal s Prahou, tak dejme tomu na úrovní někde Jiřího z Poděbrady. Jo? Protože parkování na ulici je drahý. Záduvě motrá zóna pro rezidenci je skoro desetkrát dražší v porovnání s emzdou jako v Praze. A to je jenom na šest dní v týdnu. Jeden den v týdnu to auto musíte dát pryč. Je jedno, kam si ho dáte, to z druhou čištění ulici. Parkovací domy, pořádníky, dva až tři roky. A teď si když si tomu zpočnete, silniční dány a tak dále, technický kontroly, prostě auto je nevýhodný ve Stockholmu. I pro vyšší střední cílu. Parkovat v centru, no nezapomeňte na to, příšerně drahý a ještě k tomu málo parkovacích míst. Takže Stockholm a ne, nebo jak se to říká, využívají hromadnou dopravu. A hromadná doprava tam funguje naprosto perfektně. Přitom páteř hromadní dopravy tam tvoří úplně stejně metro hvězdnicové orientované jako v Praze. Takže to je námět pro radní. Já vím, když dneska někdo řekne, zdražíme parkování. Zrušíme podel hlavních silnic, kde jezdí dneska hromadna doprava. Tak zrušíme parkovací stání, který blokují kontinuitu hromadné dopravy. No to je politická vražda. Já nejsem z Prahy, já to můžu říkat, ale provází to politická sebevražda. Co se týče teda výstavby, prosím vás, ve stavebním zákoně od jak živa I v tom starém, v tom 50 z roku 76, I z té 180 zářecky v ruku 2006. Pořád je ustanovení. Obec je účastníkem řízení ze zákonu a zastupuje zájmy obce a zájmy občanů obce. To znamená, je to na politických, jestli si ty výstavbě a těm projektům na jejich úseví věnují osobně, nebo to delegují na komise výstavby nebo na údborné instituce, protože komise je poradní orgán obecního zastupitelstva. To už je úplně jedno, ale politici mají tu pravomoc v podstatě neomezenou, jakým způsobem regulovat výstavbu v rámci samozřejmě platných reguliu zemího plánu na to, aby ta výstava byla ekologická, urbanisticky vhodná, pěkná, atd. No to tam, ten stavební zákon je v tom jednoznačný. Je samozřejmě, že jsou tlaky a protitlaky. Developer bude se snažit z daného pozemku s proměnutím vytřískat co nejvíc metrů čtverečních. Ano, je to tak, ale je tady ta úlova nezastupitelná úlova obce, kde obec zastupuje zájemní občanů obce. Děkuju, ale už potom by byla taky debata nadás a myslím, že bychom to mohli rozebírat, ale bohužel nás zase tlačí čas, tak dáme prostoryště na jednu poslední otázku. Mluvčí 7: Pani se hlásí, tak dáme dám ně přednost. Tak jestli bych vás zase mohl poprosit, abyste šla sem. Děkuju. Mluvčí 1: Děkuji. Bohuřenková, Praha 13, Mluvčí 0: SBD. Já mám takový dotaz, který jsem podobný popádala na zastupitelstvu vlastně v minulém volbním obědu, kde jsme tam ještě nebyli v zastupitelstvu, ale je to dotaz, který by vás mohl zajímat. Všichni máte nějaké nápady, jak zvýšit zastupu, jestli jsem to pochopila. Skoro nikdo ji nechce snížovat. Jakou kapacitu podle vás má Praha, kolik unese obyvatel, kteří tady mohou žít, aby se mohlo žít pohodlným způsobem? Mluvčí 7: Děkujeme za zajímavý dotaz a vidím, že pan Zármanský se hlásí. Mluvčí 1: Za mě jako úvahy o tom, že se v Praze nebude stavět, protože Praha už je plná. Mě to moc nedává smysl kvůli tomu, že když se nestaví v Praze, tak se prostě staví ve středu Českém kraji. A vidíme to v těch posledních mnoha letech. Skoro každý rok se postaví víc ve středu Českém kraji, než u Praze. Z hradiska ekologie to nedává smysl, protože zatímco 90% bytů v Praze se postaví v bytových domech, tak ve středu Českém kraji je to 90% bytů v rodinných domech a to je prostě mnohem méně ekologická zástatka z těch důvodů, co jsem říkal. Každý den stovky a stovky tisíc středočechů prostě dojíždějí do té Prahy. Takže je to zajímavá možná filozofická úvaha, ale za mě to jakoby reálně moc smysl takhle uvažovat nedává, protože ty lidé do té Prahy, když to nebudou bydlet, tak se budou dojíždět, což pro to město je horší, než kdyby tady bydlili, protože město pak z nich nemá ty přímě zdaní a ty lidé často jezdí autem, což prostě zatěžuje ty místní komunikace. Takže za mě opravdu určitě do Prahy se vejde mnohem víc lidí, než to teďka je. Vidíme jako spoustu měst jenom v Evropě, které mají prostě mnohem hustší zástavbu než Praha a klidně můžeme zachovat jako to, že Praha má jeden z největších podílů zemních ploch ze všech měst v Evropě. A jako myslím, že nebudu zahry střílet od boku čí se, kolik se do Prahy vejde lidí, to podle mě nikdo neví, ale rozhodně určitě bych dál to Prahu rozvíjel, protože prostě spoustu lidí tady chce bydlet a I pro ty lidi, co tady bydlí, tak když se to málo staví, tak prostě oni musí platit za to bydlení tolik, kolik platí. Děkujeme moc a ještě pan ředník Prokop. Mluvčí 4: No, myslím všim, teďka ty naozaj publika k vás zase taky jako nepotěší, no prostě to je dneska trend, je to tím, že jsme v součástí západní Evropy a prostě lidé se stěhují do měst, protože v těch městech je lepší pracovní příbytost a nějaký vyžití a podobně. Myslím si, že ta otázka by neměla znít tak, jak jste ji přesně položila, kolik dneska má Prahá kapacitu obsahovat lidí, protože si myslím, že dneska prostě jich o moc tím zapřednout nedokáže, ale co musíme udělat proto, aby se sem těch výrobů docela více vešlo. Dneska už jsou tady studie, že v roce 2050 tady má být až kolem 2,5 milionu lidí, možná až 3 milionu lidí, jsou to studie na Vypru a to samozřejmě Praha nezvládne, protože nemáme nedělaný okruh, nemáme nedělanou připravenou ani infrastruktu MHD, protože dneska třeba páteřní vlaky, které jezdí cez sučeského kraje nebo z hranic Prahy, tak jsou v té špice naprosto plné. Je plné dneska třeba I metro C na některých místěch v té exponované době, takže my musíme bohužel pracovat s tím, že ti lidé se sem budou ráda styhovat. Těžko se tomu dá zabránit. Asi může proti tomu bojovat vláda, že bude podporovat lokálnými nějakými programy ty okresní města, aby tam bylo lepší studium a podobně, ale obecně tomu nezabráníme. Musíme počítat s tím, že Praha bude nadále narůstat a musíme vytvořit infrastrukturu proto, aby se tady dalo žít a aby jsme to společně vládli. Mluvčí 7: Děkujeme. Já se pan inžený urbánce hlásil říct, nebo jestli vám to nevadí, tak prostě já jenom opravdu se mluvím, ale seby to často stručně, že už nás tlačí čas, prosím. Mluvčí 5: My jsme si jako městská část nechali zpracovat demografickou studii, kterou jsme se následně aktualizovali a de facto obě věci studie nám ukázaly, že ten problém není v tom, že se tam stěvuje více lidí vlastně z jiných regionů. Problem byl ten, že samozřejmě my jako Praha 12, tak tam máme, a bude to stejný problém na 11 nebo na dalších sídlištích, hlavně na Praze 13. Když ty sídliště se stavily, tak ty děti těch vlastně rodičů, kteří tak rád si to kopovali, tak samozřejmě chtějí následně do vlastního. A my jsme zjistili, že lidi, kteří bydlí na Praze 12, tak nejsou schopni z tí výsady, která tam u nás byla, si koupit vlastně byt a nemít jenom o penězích. Těch bytů byl nedostatek I pro ty lidi, kteří se stěhovali od svých rodičů a chtěli mít vlastní domácnost. A to přece není v pořádku, že bychom řekli, vy už nesmíte, vy už půjdete za město, někam dávat vaše, a to přece nejde. Znamená, ano, je to o té infrastruktuře, dostavovat radé, dostavit školy, dopravo nějakým způsobem. A my nemůžeme zastavit prostě to město, které se vyví, protože se rodí stále další děti našim rodičům. Mluvčí 7: Děkujeme moc. Mluvčí 2: Děkuji, ale tak je krátce. Podívejte se, Praha má 500 kilometrů či rečních, je tady 1,1 milionů, nebo se jen říká 1,3, neoficiálně 1,5. A my jsme se nechávali svého času dělat na výboru pro územní rozvoj. Týmkrát to byly ještě útva rozvoje města, nejprve studii porovnání hustoty osídlení. Aby opravdu Praha s porovnání se srovnatelnými městy a jehlavními městy, tak má nejnižší hustotu osídleního. Třeba když jdeme ještě v době Berlína, když byl západní Berlin, to je 800 km či rečních, tam bylo 2,3 miliony obyvatel. Takže samozřejmě tady prostor v Praze je, ale souhlasím zase, co říkala tady kolega, než tady k tomuto Praha dospěje, ten rok 2050, tak je tady sakramecké hodně práce a tu Prahu uprávě taky změnit. Není tady vnitřní okruh dokončený městský, není tady pražský okruh, pohoří se o metru, o lince S, metro D a tak dále. Toto všechno sdílá. A pak samozřejmě ty místa, kde se dá stavět, tak to je dopravdy jsou ty všechny brownfieldy a bývalé ty průmyslové zóny, které jsou napojené na MHD a tam se dá stavět dotišky a tam se dá stavět z kursovem, který odpovídá dopravdy současným trendům ať už urbanizmu a architektury. Neznamená to, já vím, že vždycky lidé třeba na jižní městě, když se řekne, že se jim tam bude stavět nebo někde jinde v jihozápadní město, tak samozřejmě jsou vždycky proti tomu. To má logiku, ale jsou jiné prostory, kde se v Praze dá stavět, ale musí to splněvat všechny parametry. A co se týká automobilismu, podívejte se, ta elektromobilita, co má vlastně koneční efekt. Oni vám to ať už práv sobě nebo piráti neřeknou, ale de facto tím, jak ty elektromobily se budou zdražovat a kolik to všechno bude stát a jak budete mít pak výtné vězd do nebo uzavřené centrum Prahy provězd a vlastně výtné nakonec provězd vůbec do celkového hlavního města. Tak vlastně v reálu, tady v řádu, řekněme, ještě dříve, než do toho roku 2035, tak míra míra mobility, počet vozidel logicky tímto vývojem klesne až někam na polovinu nebo hlavně se bere až jenom na třetinu současného stavu. Takže ono je to všechno a všechno jde postupně v ruku, v ruce s tím, co se plánuje, co se říká nebo navaduje, ale neříká přímo, ale de facto ta Praha určitým způsobem se bude rozvojet. Ať už na základě toho, kdy jsme v EU, tak to je vyslativa EU nebo to, co my můžeme tady, jakožto magistráta, zastupitele a vlastně vaši zástupci ať už na městských částech nebo v rámci města ovlivnit a pozitivně nastavit. Protože my jsme tady Pražáci a chceme tady všichni žít, pokud možnost co nejlepší, nejlepší kvalitou vzduští, nejlepší kvalitou služet, vydlení, veřené dopravy a toto všechno je velký úkol, protože hodně to zaustává poslední 20 let. Děkuji. Mluvčí 7: Já děkuji. Mluvčí 6: Poslední věc, určitě jenom je naprosto iluzorný se domnívat, že zastavíme příchod lidí do Prahy. To je prostě nesmysl. A úlohou nás politiků je, abychom vytvořili takové podmínky, abychom se sem všichni vešli a život se nám tady dobře. Mluvčí 7: Děkuji moc. Já děkuji všem dotazům z publika, o všem nás už se bohužel naplnil. Mluvčí 1: Já se strašně hloubám. Mluvčí 7: Pánové se tady ještě zdrží, takže kdybyste si chtěli potom individuálně ještě na něco zeptat, tak budete moc. Někdo. A jak jsem říkal, bohužel nás se se naplnilo a budeme si muset rozloučit. Děkuju všem z publika, že jste přišli. Doufám, že jste si to užili a věřím, že I panové jste, že to naplnilo vaše ořekávání a užili jste si to. Takže děkuju moc a ještě poprosím, jestli byste se chtěli rozloučit každý poslední jednou větrou? Mluvčí 4: Děkujeme, děkujeme. Mluvčí 7: A tímto ukončíme a ještě bych chtěl třeba závěrečné poslední slovo tady Natálce. Mluvčí 1: Dobře. Dobrý večer. Já moc děkuju všem, Mluvčí 4: Kteří dneska dolazili. Mluvčí 5: Čekal jsem, že vás teda bude víc, Mluvčí 2: Takže jsem uražená. Mluvčí 1: Na ty, co nepřišli, protože je to pro nás, pro spolek, šance na návrat významnej den a připravovali jsme se. Mluvčí 5: Na něj. Mluvčí 1: A připravili jsme vám menší překvapení, takže jsme moc rádi, že jste neutekli, ty, co jste tady a mám tady pro vás menší překvapení. Mluvčí 5: A doufám, že tyhle besedy budou nadále pokračovat. Mluvčí 1: A že to bude nadále ještě lepší a lepší. Mluvčí 7: Děkujeme. Mluvčí 3: Mluvčí 2: Mluvčí 6: Mluvčí 1: Kopírovat text

Screenshot není k dispozici