← Ing. Ondřej Prokop

Mluvčí 1: V Praze je hned několik velkých témat, kterých je naprosto jasné, že je budeme těšit v nějakém dlouhodobém horizontu, horizontu 20 let, 30 let. Jsou to témata, které se dotýkají poměrně velkého počtu lidí. Mluvčí 3: A. Mluvčí 1: Jsou to témata spojená se sídlešti. Poslední dobou to vypadá, že o sídleště se veřejná debata zajímá jenom ve chvíli, kdy se něco stane. Cílem tohle setkání je odstartovat dialog mezi politikou a odborníky, který by měl přískout k tomu, aby se v řešení těch opravdu důležitých otázek začal dát nějaký koncenzus a ten koncenzus, aby se potom dařilo dlouhodobě plnit. A koncenzem tedy myslím to, že by měla vzniknout nějaká platforma seba takových setkávání, kde si odborná dřevnost a politici budou schopní vedle sebe položit své stanoviska, říct si, co je možný a pokusit se najít a potom dotáhnout do konce, udržet nějaké koncenzuální řešení, které bude u prospěchu bez ohledu na to, jak se budou mít politické reprezentace, jak se bude mít cokoliv, prostě najít nějakou racionální základnou. Mluvčí 0: Na úvod zaplíci nemyslím, že když se vyjde nějaký problém, který budeme řešit za 10-20 let, já myslím, že ho řešíme dneska. A to, jakým ho řešíme dneska, to zjistíme za 20-30 let, jak velký ten problém vlastně bude. A my ho řešíme na několika místech a například dneska, protože máme vzromad častě zveřejněný metropolitní plán, tak víme, že metropolitní plán s jídliště také řeší. Já se třeba obcemi dovolívám, že metropolitní plán s jídliště neřeší moc dobře, ale nechci tady zabřednout do diskuze o metropolitní plánu. To je z mého pohledu ta největší výzva pro ty politiky, který musí mít podvahu a předstoupit před ty lidi a říct, tady prostě má stát další barát. Ta česká společnost je v tomhle tomu strašně konzervativní, my dost často nechceme ani, aby se nám opravovaly podniky před barátama, lidi jsou z toho do toho pohledu strašně negativní. Mluvčí 2: Složitá je ta pozice, kde končí nějaký zdravý rozvoj toho jídliště a kde už je to zaušťování na úkor těch současných rezidentů. Narážíme nejčastěji snad I sýdliští na problém parkování, to parkování je obrovský problém a je to zase projev od projektu. Pokud budete stavět primárně dům nájemního bydlení, kde předpoklad, že těch aut bude asi menší počet, než potom na prode na razinční, tak se o tom dá přemýšlet jinak, ale ti lidi to dneska berou úkorně, takže už dneska nemají kdo zaparkovat tam sýdlišti. Ta obec jim to nějak neřeší, protože to sýdliště bylo postavené v 80 letech na nějaký počet aut, kteří tam dneska prostě nevyjdou, takže dneska třeba na Jižní městě u nás, a je to podle mě na Prseku a na dalších kukařích opět tak. Mluvčí 0: Je potřeba komunikovat, už dneska nepopírá, myslím, vůbec nikdo, ani zde developerské obce, ani z těch soukromých stavebníků. Už je řečeno, I to ani dneska nejde, protože ty informace jsou dneska všechny okamžitě online v dispozici, takže vlastně není co tajit, není ani se tím moc nikdo nepomůže, naopak ta transparentnost, otevřenost a komunikativnost je tím klíčený. Mluvčí 2: Jedna skupina je ta, o kterým mluvíte vy, která proaktivně jde a zjišťuje potřeby té městské čásy nebo těch světějších lidí a snaží se to kompenzovat, pak je druhá skupina, která říká na tvrdou, my nějakou samozprávu nepotřebujeme, my se řídíme zákonem a my se to prosadíme, ať se tady přičíte, jak chcete. Mluvčí 0: Některé věci se dělají a některé se naopak dělají, I když to zrovna nemáte napsané v zákonu. A tohle si myslím, že je vlastně takový krásný typický příklad, že když ten stavebník přichází do toho území, tak při řečení přichází na návštěvu, on tam čice koupil blzemek, ale on tam opravdu těm ostatním chce ovlivnit, prosto přečte si území, pán, přečte si to, no ale pak je přece samozřejmě zaklepen na dveře u starosty, který řekne, dobrý, já jsem ten a ten, mám v myslu to a to, a pojďme se tehdy dohodnout, co vy si o to myslíte. To je taková slušnostní záležitost, kterou přímo řečeno nevím, jestli se stopne do nějakého zákona vtěvit, aby to nějakou věcí fungovalo, já se to nebudu přesahovat. Mluvčí 2: A to komunikací se to právě dá řešit a často se to I vyřeší, pokud ten investor přijde za svým sousebným svějčkem a řekne se, co vás nejvíc pálí, ten především řekne parkování, naši členové nemají zaparkovat a vy řeknete, dobře, tak já tam udělám o jedno partu do garáží víc a prodám vám to třeba za nákladovou synu, to by to pro vás kompensacivně řeknul. A je to o tom, že se domluví dřív, než to půjde na to stojovní úřad, protože většinou, když to ten stavebník dá to úrko na to stojovní úřad bez toho, aniž by s kýmkoliv mluvil, tak pak znikne panika, na kterém se často těžko zastavuje. Mluvčí 0: Jestli můžu, tak ten život se prostě mluví příliš rychle na to, aby ty koncepce nějakou chvíli přetrvávaly nějakým životem v schodním stavu, to je můj dojem. Já vlastně, já vám dám příměr, my se dneska říkáme územním plánem, pražský územní plán, byl zkláněn v roce 99 a jeho přípravy začaly v roce 94. To bylo v době, kdy ty lidi, který ten územní plán začali, které si neměli e-mailovu a neměli věděli, co to je internet. Mluvčí 2: Tady vlastně chybějí, byly se osobnosti, které by měly nějaký upravu vize. Všichni si za ní máme. Příští jsme na to byli zvyklí. Já to nerad říkám, zase dokončím nějakou titulku, ale poslední, takový asi primátor byl Pavel BNL, proti kterým já jsem věcí šel do politiky, ale se vstupem času to byl člověk, který dokázal ty svoje vize zrealizovat dneska. Jakou vizi možná má Petr Hlaváček, průzemní rozvoj dneska, nicméně ten se zase koncentruje primárně na konkrétní, izolovaným projektech, jako je Filharmonie, nebo Bubny, nebo Žískovský nádraží. A ty si ji, když ještě nechal sejšty roky, tak trošku jako je mimo zájem. Mluvčí 0: Zvýšování náměstků, zvýšování vědokracie, separování těch věcí, oddělování, je přesně v opačným s těmi, co mají. My tady máme moc náměstků, zrušte všechny městské části, udělejte jedno hlavní město Praha, který má nějaký počet zastupitelů, možná ich ani nemusí pětapadesát, možná víc, pětašedesát, možná by jim mohlo stačit dvacet, já nevím, ale to je skutečný, jako systematická vada rozvoje hlavního města Prahy, že se nemůže se rozvíjet. Mluvčí 2: Tohle by musel být, ale to by musel jít ze zhora, to musel být osvícený premiér, nebo osvícená vláda, který bude záležet na Praze. Bohužel nám třicet let vládnou svahký části modelace, nechci se jich dotknout, ale Praha není úplně hlavní zájmování. Naopak, čím už jsme mají pražáci často, tak tím líp. Mluvčí 1: Asi pokud se nám povedlo dneska dospět aspoň někde, v nějaké schodě, která by mohla být zajímavá, mohla byt podnětena pro nějaké důležitosti, tak je to asi opravdu uvaha o tom, jakým způsobem proměnit Prahu z politického hlediska. Mluvčí 2: Já si myslím, že prostě potřebujeme víc podvážných politiků, kteří budou ochotní naformulovat svůj názor a říct ho lidem a pak si za ním stát. To si myslím, že nám jako dneska chybí jako zásadně a že vlastně ty způsoby politiků, jen ho tady personifikovat, tak se dneska chovají k želé a ty názory se prostě vyvíjí v průběhu toho času, jak si čtou Facebook.Kopírovat text

Milí Pražané, společně s Tomášem Kadeřábkem, ředitelem Asociace developerů, jsme se zúčastnili debaty na téma Ne/bezpečná sídliště. Pražský magistrát skutečně nepotřebuje nového náměstka primátora hl. m. Prahy pro oblast problematiky sídlišť. Tato pozice navíc nemá ze strany PRAHA SOBĚ žádnou náplň ani koncepci. Co ale opravdu potřebuje jsou odvážní politici, kteří se nebudou bát přijít s jasným řešením problémů. Přestože na sídlištích žije téměř polovina všech Pražanů, dlouhodobá koncepce, která by určovala směr jejich dalšího rozvoje a revitalizace, zoufale chybí. Podle Kadeřábka se v minulosti pozornost příliš zaměřila na opravu panelových budov, a málo na začlenění sídlišť do moderních měst, postavených na životě komunit. Zmínil také fenomén chybějících mikroregionálních center na sídlištích a podpořil jejich další možný rozvoj. Závěrem dodává, že sídliště se nebudou dobře rozvíjet, pakliže bude chybět politická odvaha. Já jsem přesvědčen, že hl. m. Praha by mělo zpracovat jasnou koncepci, tedy jakýsi standard pro sídliště, a zřídit k němu rozvojový fond pro veřejnou infrastrukturu sídlišť. Drtivá většina okrajových sídlišť není schopna sama financovat výstavbu tolik potřebných parkovacích domů pro rezidenty nebo nákladné revitalizace větších vnitrobloků a sídlištních prostranství. Například u nás na Jižním Městě, kde by bylo zapotřebí postavit parkovací dům pro 200-300 automobilů, představuje takováto investiční akce v otázce finančních prostředků polovinu až třetinu rozpočtu městské části Praha 11. Obdobná situace je u revitalizace veřejných prostorů, kterých má MČ Praha 11 připravených k realizaci desítky, avšak je to otázkou mnoha desítek milionů Kč. Právě tyto finanční prostředky však městská část Praha 11 nemá, a to je také důvod, proč projekty stojí a nikam dál se neposouvají. Ve volbách proto budeme usilovat o zřízení smysluplných dotačních programů pro sídliště k řešení těchto jejich akutních bolestí.

Screenshot není k dispozici