prof. Ing. Danuše Nerudová

Poslední dny přemýšlím o tom, o čem vlastně politika je. A jestli stále naplňuje to, s čím jsem do ní sama šla. Jestli všechny posty na sítích, televizní hádky, neustálé spory a politická show někdy nezastiňují to nejdůležitější: že politika má být především o vás, o vašich problémech a o každodenním životě lidí v této zemi. O rodině, která řeší nájem, energie i stále dražší benzín. O důchodkyni, která čeká měsíce na vyšetření u specialisty a má strach, že pomoc nepřijde včas. O mladých lidech, kteří přemýšlejí, jestli si někdy budou moci dovolit vlastní bydlení a jestli je tahle země ještě pro ně. O lidech v regionech, kteří chtějí vědět, jestli tam za deset let pořád bude škola, práce, doktor, fungující doprava a naděje na lepší život pro jejich děti. Andrej Babiš před volbami slíbil změnu a fungující stát. Jeho vláda říkala, že nepotřebuje sto dní hájení, protože je na vládnutí připravená. S takovým slibem ale přichází odpovědnost a povinnost výsledky skutečně doručit. Vládnout znamená přestat slibovat a začít konat. Znamená to umět říct lidem i nepříjemné věci, brát vážně bezpečnostní hrozby, investovat do vlastní obrany, hlídat veřejné finance a dělat rozhodnutí, jejichž výsledky se možná neprojeví zítra, ale budou určovat, v jaké zemi budeme žít za deset let. A právě v tom podle mě vláda naprosto selhává. Změna, kterou Andrej Babiš sliboval, se zatím do každodenního života lidí nepromítla. Lidem není líp, jak sliboval. A příliš často místo vize a konkrétních návrhů, jak jejich život zlepšit, od Babiše slyšíme hlavně to, kdo za nenaplnění jeho slibované změny může: opozice, Brusel, prezident, média nebo soudy. Všichni kolem. Jen ne on sám. Moc nemá sloužit osobním sporům, dotacím pro vlastní firmy ani nekonečnému handrkování. Má sloužit především k řešení problémů země a lidí, kteří vládě dali důvěru. Slíbeno toho bylo hodně. O to oprávněnější je ptát se, co z toho vláda skutečně doručila. A můžete zcela oprávněně namítnout, že minulá vláda měla udělat víc. Měla. Souhlasím a říkala jsem to už v době jejího vládnutí. O to víc musíme odpracovat teď v opozici. Nestačí čekat na chyby Babiše a jeho vlády. Musíme mít lepší odpovědi na bydlení, zdravotnictví, školy, regiony, bezpečnost a dobře placenou práci. A hlavně musíme mít jasnou představu o tom, kam chceme Česko posunout. A právě takovou politiku chci sama dělat. Poslední týdny jezdím po regionech a mluvím s lidmi o tom, co ve svých městech a obcích skutečně řeší. V Evropském parlamentu jsem jako zpravodajka pracovala na změně ETS2 tak, aby systém lépe chránil domácnosti před prudkým růstem ceny povolenek. Tento týden Evropský parlament výsledný text schválil. Přesně o tom pro mě politika je: ne jen říkat, co je špatně, ale vzít konkrétní problém, odpracovat ho a pokusit se ho změnit. Chtěla bych Česko, ze kterého mladí nemusí odcházet jen proto, aby našli dobrou práci a dostupné bydlení. Kde kvalitní škola, lékař nebo doprava nejsou výsadou několika velkých měst. Kde se vyplatí pracovat, podnikat a něco vytvářet. Zemi bezpečnou, sebevědomou, pevně zakotvenou v Evropě a demokratickém Západě, která se nebojí investovat do své budoucnosti. Tohle podle mě musí být nabídka opozice. Ne jen být proti Andreji Babišovi. Pracovat víc. Poslouchat víc. Přicházet s konkrétními řešeními a dokazovat, že politika dokáže lidem skutečně zlepšovat život. Máme svoje chyby a musíme přidat. Já sama chci přidat. Jezdit víc mezi lidi, dotahovat konkrétní změny a pracovat na tom, aby Česko bylo zemí, ve které chceme žít nejen dnes, ale ve které budou chtít jednou žít i naše děti. Protože právě kvůli tomu podle mě politika má smysl.