← Ing. Stanislav Blaha

Poděkování patří vám všem, kteří jste dnes přišli na tradiční Zpívání k 17. listopadu, které se uskutečnilo U Rozárky na Mariánském náměstí symbolicky v 17 hodin a 17 minut. Pietní program začal ještě před tím tichou vzpomínkou u Pomníku obětí komunismu na Palackého náměstí. Bylo mi ctí před vámi dnes vystoupit s těmito myšlenkami: Před šestatřiceti lety se i v Uherském Hradišti začala psát jedna z nejdůležitějších kapitol našich novodobých dějin. 20. listopadu 1989 se u Rozárky sešlo jen pár desítek odvážných, hlavně studenti, kteří se po dlouhých letech strachu odhodlali zvednout hlavu. Někteří lidé jen procházeli, jiní se zastavili opodál, pozorovali, poslouchali… Byl to tichý, ale jasný začátek. O den později už přibyly svíčky. Přibyly hlasy. Z oken Malé scény Slováckého divadla se nesly první projevy. A o pár dní později už Uherské Hradiště žilo naplno duchem sametové revoluce. V divadle vznikl stávkový výbor, tvořilo se Občanské fórum a 27. listopadu se celé město spojilo ve velké demonstraci na podporu generální stávky. Byla to chvíle, kdy se i v našem městě nadobro zlomil strach a místo něj přišla odvaha. Odvaha lidí, kteří věřili, že se to dá změnit. Bez násilí, bez nenávisti, jen s vírou ve svobodu a v lidskou slušnost. Když na to myslím, vždycky cítím obrovskou pokoru. Protože svoboda, kterou dnes považujeme za samozřejmost, tehdy samozřejmá nebyla. Byla vykoupena odvahou a vírou lidí, kteří šli do ulic s holýma rukama, ale s otevřeným srdcem. Dnes si připomínáme také Mezinárodní den studentstva. Jeho kořeny sahají o půl století dál do historie – do roku 1939, kdy nacisté po pohřbu Jana Opletala uzavřeli české vysoké školy, popravili studenty a stovky dalších poslali do koncentračních táborů. Byli to studenti, kdo tehdy pozvedli hlas proti totalitě. A byli to opět studenti, kteří o padesát let později pomohli svrhnout totalitu komunistickou. Dvě generace – stejná odvaha. Odvaha říct pravdu, i když to bylo nebezpečné. Odvaha postavit se moci, i když šlo o život. Dnes už nemusíme stát v mrazu s klíči v rukou. Ale máme jiný úkol – chránit svobodu rozumem, trpělivostí a úctou k druhým. Bránit ji každý den – v práci, v rodině, v tom, jak se k sobě chováme. Svoboda totiž není samozřejmost. Je to závazek. A také dar, který musíme udržet – pro naše děti a pro všechny, kdo přijdou po nás. Když přijdou těžké časy, vzpomeňme si, že temné mraky vždycky jednou odplují. Tato slova nejsou útěchou, ale jistotou. Vychází ze zkušenosti národa, který přežil okupace, diktaturu i bezmoc – a vždy znovu povstal. Vážím si všech, kteří tehdy v listopadu 1989 bojovali za svobodu a vážím si všech, kteří pozvedli svůj hlas proti totalitě o půlstoletí dříve v roce 1939. A vážím si také toho, že jsem dnes mohl být s vámi všemi, pro které slova svoboda a demokracie nejsou prázdnými pojmy, ale věcí cti, srdce a budoucnosti. Děkuji vám.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici