Mgr. Petr Hladík

Často mi píšete: Proč věnujete tolik pozornosti Turkovi a Motoristům? Nemáte snad jiná témata? Rozumím té otázce. A odpověď je vlastně jednoduchá. Nebaví nás to. Rádi bychom se věnovali jen užitečným věcem, ale pozornost na sebe strhávají sami. Od svého vstupu do politiky staví na provokacích, zesměšňování druhých a přesvědčení, že pravidla platí hlavně pro ostatní. Není to jeden nešťastný výrok nebo jedno selhání. Je to dlouhodobý styl politiky. Vzpomeňte si na výroky o zelené krvi, zlehčování klimatické změny, opakované urážky lidí, kteří se věnují ochraně přírody, urážky návštěvníků Strážnice, útoky na úředníky nebo veřejné instituce. Nebo na neustálé hledání konfliktů místo řešení. Když někdo dlouhodobě staví svou politiku na provokaci, nemůže se divit, že se o jeho jednání mluví. To ale rozhodně není jediné, čemu se věnujeme. Jako lidovci každý den předkládáme návrhy a upozorňujeme na témata, která se lidí dotýkají mnohem víc než internetové přestřelky. Bojovali jsme za rozšíření školkovného i pro pracující rodiny se středními a nižšími příjmy. Předkládali jsme návrhy na efektivnější fungování Sněmovny i na úpravu stavebního zákona tak, aby nešel na ruku nepoctivým lidem a nenahrával jen developerům. Hlídáme podezřelá výběrová řízení, upozorňujeme na zadlužování státu i střet zájmů premiéra. Upozorňovali jsme na situaci v řece Dyji, která vyústila v další uhyn tun ryb, bránili jsme veřejnoprávní média i zkušené odborníky na ministerstvech a usilovali o zachování programu Nová zelená úsporám. A mám radost, že se nakonec podařilo prosadit zvýšení rodičovského příspěvku na 400 tisíc korun, které jsme připravovali a které si vláda osvojila. To jsou věci, kvůli kterým jsem do politiky šel. Jenže přiznejme si, že poctivá práce málokdy přitáhne tolik pozornosti jako další provokace. Další pošklebek, divadlo s Rudým právem, návštěva Hradu v pickupu, nebo výsměch malému zdravotnickému vozidlu. Přesto si myslím, že bychom neměli rezignovat na slušnost. Politika může být tvrdá. Může být důsledná. Ale nemusí být postavená na urážkách, posměchu a rozdělování společnosti. Možná je to méně nápadné. Ale věřím, že právě taková politika má smysl. To že se to někdy nepovede neznamná, že to musíme vzdávat.