prof. Ing. Danuše Nerudová

Před pár dny jsem sdílela úplně obyčejnou fotku z oběda. 🍕 Čekala jsem debatu o tom, kdo má rád jakou pizzu nebo jestli na ni patří ananas. 👀 Místo toho se rozjela debata o ženském těle. O tom, kolik jsem toho snědla, že to ráno vyběhám nebo že taková porce je obžerství. Nad komentáři jsem se pousmála a jen vzkázala, že pizza byla mimochodem výborná. 👌 Ale vlastně mi to není jedno. Protože ty komentáře nečtu jen já. Možná je čte někdo, kdo právě bojuje s poruchou příjmu potravy. Možná někdo, kdo se dlouhé roky učí přijmout své tělo. Možná někdo, kdo kvůli podobným poznámkám přestává mít z jídla radost. Možná to někdo myslel jako nevinný vtip. O to víc bychom si ale měli uvědomovat, že slova mají váhu. Nikdy totiž nevíme, kdo je na druhé straně obrazovky. A nikdy nevíme, jaký boj právě svádí. Možná bychom proto měli přestat hodnotit, co mají druzí na talíři, a o něco víc přemýšlet nad tím, co sami píšeme.