← Patrick Zandl

Dám vám osobní čerstvou zkušenost. Sociálními sítěmi se prohnal příspěvek naci-řidiče tramvaje, malého hopsajícího dítěte a seřvaných ukrajinských prarodičů. Prý, proč se těch lidí nikdo nezastal. A vy víte, co se dobrého mělo dělat? V pátek jsem s dětma jel autobusem do Brandýsa, utahaní po šesti hodinách ve vlaku. Ještě v Letňanech přistoupil totálně ožralý chlap s kufrem, který se skácel naproti nám na sedačku a na zem, pomohl jsem mu se vyhrabat zpět. Rozhodl se, že si bude povídat. Zdvořile jsem jej několikrát požádal, ať nás nechá být, že si všichni chceme číst. Nerespektoval to, ale dokud se snažil bavit jen se mnou, tak to ještě šlo řešit verbálně. Pak se začal domáhat, aby se s ním bavil syn (14 let) a to už jsem byl rezolutnější a požádal ho důrazněji, ať nás nechá být. „Nebo co uděláš?“ křičel na mě a začal mi máchat rukama před obličejem. Odeslal jsem děti sednout si jinam, v tu chvíli se pán rozhodl, že zavolá nějaké paní přes videocall a bude jí mě ukazovat a něco jí k tomu říkal, že to jsou lidi, kteří ho nerespektují a že to tak nenechá. Paní ho prosila, ať dá pokoj. Vzal jsem mu telefon, abych hovor ukončil, ale v již velmi dynamické situaci se mi to nepodařilo. Pán se s telefonem chvíli válel po zemi, chvíli zase šermoval, chvíli něco blekotal, já jsem si sundal šálu, abych se připravil na to, že pán si na další zastávce vystoupí a přesunul jsem se mezi něj a děti. Jenže se zdvihla slečna a zašla za řidičem a na další zastávce naběhnul na pána řidič, starší pán z postsovětského prostoru (typuji ukrajinec, ale najisto nevím). Ten na pána vyjel a nakázal mu vystoupit, pán protestoval, že vystupovat nebude. Chvilka výměny názorů, pán slíbil, že už bude hodný a tak zůstal sedět a řidič pokračoval v jízdě. Být hodný mu vydrželo asi deset vteřin, pak se zase sebral, začal něco vykřikovat a šel za slečnou, která před tím zavolala řidiče. A začal se s ní o něčem dohadovat a zase jí tlačit do obličeje mobil. Zrovna jsme přijížděli na zastávku, tak jsem za pánem zašel, požádal ho, aby již dále nikoho neobtěžoval, doprovodil ho ke dveřím a pomohl jsem mu na zastávce i s jeho kufrem vystoupit. Konec příběhu. Teď retrospektiva. Samozřejmě, že kdybych s pánem vedl jeho opilecké řeči, asi by se nevytočil do začínající agrese. Ale já už byl unavený z cesty a nemám tyhle ústupky rád, především měl pán respektovat moje přání, že s ním komunikovat nechci. Situace žádné dobré řešení neměla, v prvé řadě jsem chtěl dostat z jeho dosahu děti, v druhé jsem chtěl v relativním klidu dojet domů a ne zabřednout do nějakého konfliktu, což by první rána nebo vyhození mobilu z okénka jistě vyvolalo (ne, nechcete se dvěma dětma čekat, až policie dorazí a sepíše protokol, ne nechcete rvačku s dětma). Naopak s povděkem kvituji, že i někdo jiný byl ochoten situaci řešit a jít upozornit řidiče, i když je smutné, že to byla mladá drobná slečna, zatímco podstatně rozložitější chlapi se tvářili, že nic neregistrují. A pro porovnání. Z Vídně jsme jeli vlakem Regiojetu, kde si partička rakušáků nakoupila pivečka a ve vedlejším kupé pokračovali v kalbě. Ihned za nimi zašla průvodčí a pánové se až do Břeclavi, kde vystupovali, chovali vzorně.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici