prof. Ing. Danuše Nerudová

Včera jsem doma otevřela staré rodinné album. Na fotce vidíte plukovníka v. v. Jana Koukola. Bratrance mojí babičky. Válka pro naši rodinu nikdy nebyla jen něco z učebnic dějepisu. Byl to mladý kluk, který studoval elektrotechniku, měl svoje sny a žil obyčejný život. Pak ale přišla okupace a on se rozhodl odejít bojovat za svoji zemi. Přes Polsko, Moskvu a Střední východ se dostal až k československým jednotkám. Bojoval v Tobruku a později i u Dunkerque. Když dnes slavíme Den vítězství, často mluvíme o armádách, frontách a velkých dějinách. Ale pro mě je dnešek hlavně o lidech. O konkrétních příbězích. O rodinách, do kterých válka navždy zasáhla. Naši lidé bojovali. Na západní i východní frontě. Svou krví a vlastními životy bojovali za to, aby naše země mohla být znovu svobodná. A možná právě proto pro mě dnešní den není jen připomínkou historie. Je připomínkou toho, že svoboda nikdy není samozřejmost. A že český národ i v těch nejtemnějších chvílích své historie dokázal zůstat silný, nevzdat se a bojovat. To bychom si měli z dnešního dne odnést. A jedna malá věc na závěr, která mě dojímá asi nejvíc. Tahle fotka byla focená na dvoře domu, ve kterém dnes bydlíme my. 🖤 👉 https://www.memoryofnations.eu/cs/koukol-jan-1912