← Bc. Hana Ančincová

Situace, kterou popisuje dnešní článek ze Seznam Zpráv o domě s pečovatelskou službou v Praze 4, není jen o špatném úklidu. Je to obraz mnohem hlubšího problému, který v sociální oblasti řešíme dlouhodobě. Dům s pečovatelskou službou není pobytová sociální služba. Lidé tam žijí jako nájemníci, ne klienti péče. Mají tedy stejná práva i povinnosti jako kterýkoliv jiný nájemník. Pečovatelská služba, která v domě funguje, poskytuje pouze terénní pomoc, nikoliv dohled nebo celodenní péči. 👉 V těchto domech často končí lidé, kteří už péči o sebe nezvládají a potřebují mnohem větší podporu. Ale do domovů pro seniory nebo do domovů se zvláštním režimem se prostě nedostanou. Kapacity chybí. A chybí už dlouho. Lidé tedy nemají možnost volby. Nehledá se služba, která odpovídá jejich potřebám, hledá se místo, které je volné. A to je špatně pro seniory, špatně pro pečující i špatně pro sociální pracovníky. 👉 Týmy v pečovatelských domech tak často musí řešit situace, které jim nepřísluší a které za současného nastavení ani řešit nemohou, zejména kvůli limitům systému. To celé ukazuje věci velmi jasně: 1️⃣ Podporovat rodiny a neformální pečující a terénní péči, aby rodiny mohly zůstat spolu. 2️⃣ Musíme začít plánovat sociální služby podle reálných potřeb lidí, ne podle toho, kde zrovna zbylo místo. 3️⃣ Budeme potřebovat mnohem více pobytových kapacit, včetně domovů se zvláštním režimem. Pokud necháme seniory nebo lidi s onemocněním žít v prostředí, které pro ně není bezpečné, riskujeme, že se stane něco, co už nepůjde vzít zpátky. A právě s tím chci ve Sněmovně pohnout.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici