← Ing. Barbora Urbanová

Ještě mě k tomu napadá dost věcí. Třeba to, že existují i opačné případy. Kdy se odebere dítě z rodiny a rodič, byť se snaží, není schopen dosáhnout toho, aby mu stát dítě vrátil do péče. Přes to, že už má jiný vztah, ve kterém je dítě další, to ale stát neřeší. Jak jsem ten systém zatím navnímala, umíme velmi dobře extrémy. Extrémy, které vedou k utrpení, a to právě i těch dětí. Čímž pádem selháváme v docela důležitém úkolu: nedáváme dětem budoucnost. Pokud nemají štěstí, neumíme jim to kompenzovat, neumíme pracovat s násilnými osobami. Není to o jednom slově v zákoně, ale o důležité sociální práci v regionech opřené o zákon, který není alibistický. Ano, to je drahé, je to náročné. Vedle toho je změna definice znásilnění fakt docela čajíček, a to nerada snižuji vlastní práci. Vlastně jsem se tomu začala věnovat proto, že mě k tomu dovedl boj s násilím - i v našich příbězích @PodSvicnem najdete děti, které tu naději dlouho neměly. A objevili jsme s pár dalšíma systém, který potřebuje překopat od základů. Kdybyste o ochraně dětí něco věděli, kdybyste nějaký případ sledovali - teď i v minulosti - dejte vědět. Protože jen tím, že se na ty případy podíváme a poučíme se z nich, to můžeme celý změnit. Nestačí si najít v tom systému jednoho nepřítele, ten totiž neexistuje, i proto všechny historické pokusy o reformy selhaly. Díky za pozornost i podporu pro nás i Svícen. Tohle je práce, která mě baví, má obsah a smysl.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici