← Ing. Barbora Urbanová

Po 4 letech spolupráce na agendě, která mi přišla důležitá a do které jsem politika zcela záměrně netahala, koukám na momentální dění s útrpným úsměvem a jen si říkám, že po ovoci je opravdu poznáte. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí končí několik odborníků na dětské právo. To všechno právě v době, kdy jsme se v té naší společné agendě, které jsme se úspěšně věnovali napříč spektrem a zcela výjimečně bez ohledu na politiku, protože jde o děti, posunuli právě tímhle směrem. Docela dost jsme toho udělali v té trestní politice (znásilnění z podstaty, změna definice znásilnění, vzdělávání soudců), to znamená v moment, kdy někdo něco udělá a má přijít trest, třeba i ve formě toho, že už člověk znásilňující děti nebude oblíbeným učitelem a půjde dělat cokoliv jiného (dětský certifikát). Další práci máme zmapovanou, tady obavy nemám. Ale. Systém ochrany dětí nefunguje v mnohých situacích, vznikla proto vládní strategie Bezpečné dětství. Moje pozornost se tím pádem přirozeně přesunula právě na Ministerstvo práce a sociálních věcí, situaci si začínám ještě detailněji mapovat a máme v Pod Svícnem velké plány, souvisí tedy i s Ministerstvem školství. Konkrétní dneska nebudu, protože… Nebudu lhát, nebyla jsem naivní a nedoufala jsem, že to pro budoucí koalici bude nedotknutelná oblast, kde si udržíme nějaké profesionální vztahy, já jsem pochopila hned pár dnů po volbách co se stane. Přes to mě zaráží to pokrytectví. A doufám, že se někdo vzpamatuje a přestane si dokazovat vlastní sílu a vzpomene si, že mu ještě nedávno záleželo na správných věcech. Protože teď už za to tu přímou odpovědnost MÁ, nelze to hodit na nás. Na to stejné Ministerstvo, kde se rozpráší odbor rodinné politiky a ochrany práv dětí, totiž vstupuje jako poradce Jan Gregor, člověk, který kdysi o dětském certifikátu, který jsme prosazovali dokonce společně s hnutím ANO (a SPD!), napsal, že se jedná o “fascinující právní bezvědomí a přímé porušování Ústavy”. Prý jde o virtue signalling, potřebu ukázat, že jsme na té správné straně a pácháme dobro. Velmi se “těším”, až tento spolupracovník neziskové organizace Aliance pro rodinu (proti této politické neziskovce zřejmě nová vládní koalice nebojuje, jak jsem pochopila) bude spolupředkladatelce dětského certifikátu mé kolegyni Taťáně Malé, nové zmocněnkyni vlády pro lidská práva, tyto argumenty říkat do očí a vedle toho by klidně mohl odprezentovat, co přesně udělal on sám aby děcka už neučili nebo na táborech nehlídali lidi, kteří za sebou mají týrání nebo sexuální násilí. Prozradím vám: vůbec nic, bojují proti svatbám homosexuálů, na ohrožené děti se bude zase kašlat. Pro mě ochrana dětí bude vždycky těžce apolitické téma. Nerozhodovala jsem se nikdy podle toho, jestli ti, co tohle téma jakýmkoliv způsobem řeší volí toho či onoho, jestli jsou konzervativní či liberální, v jaké jsou straně, rozhodující pro mě byl zájem právě těch dětí. Důkazem je ta legislativa, kterou jsme odpracovali. Ideologicky zaslepení lidé na ten zájem dětí vždycky nakonec zapomenou. Křičí, že oběti domácího násilí jsou jen hysterické ženy, které chtějí chlapům sebrat jejich děti. Nebo naopak, že každý muž obviněn z násilí na partnerce je obviněn křivě. Naprosto bez znalosti toho, co se kdy kde doopravdy stalo, bez důkazů. Přitom těch variant je v tomto případě celá řada, myslím, že jsem viděla už fakt všechno. A stát na straně obětí neznamená stát na straně lidí, kteří z násilí falešně obviňují (ano, děje se to, jedná se o jednotky procent případů), a taky to neznamená stát vždy na straně žen, oběťmi můžou být i muži a pachatelky ženy. Měla jsem 4 roky radost z toho, že jsme se na to dokázali dívat bez ideologického zabarvení a stát na straně těch slabších a jsem ráda, že jsme odvedli aspoň kus dobré práce. Na nové vládní většině je rozhodnutí, zda v tom bude pokračovat, nebo zda tohle nechá padnout na oltář vlastního prospěchu. Podle dění na MPSV mám strach z toho druhého, je mi to líto.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici