← Mgr. Jan Lacina

Dnes si připomínáme hrozné výročí. Právě před čtyřmi lety napadlo Putinovo Rusko sousední Ukrajinu. Mělo jít o "speciální operaci" a za pár dní šlus. Ale dopadlo to jinak: Ukrajina se už 4 roky statečně brání a donedávna měla příkladnou podporu ze strany České vlády. Ale dnes je to jinak. U moci máme "vládu nevydání" Andreje Babiše. I v čele parlamentu sedí "předseda nevydání" Tomio Okamura. Oba jsou vrcholnými představiteli relativizace hodnot. Kdo si začal? A proč provokovali? Proč se brání, vždyť už mohlo být dávno po válce? Chceme přeci mír! Přitom naše historické zkušenosti mluví jasně: V roce 1938 zabral agresor naše pohraničí pod záminkou ochrany své národnostní menšiny. Jako svůj údajně poslední požadavek, aby nás o pár měsíců později slupnul jako malinu. V roce 1948 jsme se dozvěděli, co je zač komunistický režim exportovaný z Moskvy s pomocí tuzemských přisluhovačů a sovětských poradců. V roce 1968 jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak vypadá Moskvou řízená "speciální operace" a jak se žije pod loutkovou vládou, kterou na dobytém území Moskva vzápětí nastolí. Ukrajina se naopak brání. Houževnatě, statečně, ze všech sil, s finanční a logistickou podporou prakticky celé Evropy, s výjimkou našich dvou východních sousedů - Orbánova Maďarska a Ficova Slovenska. A náš nový premiér vyrazí v prvních týdnech svého úřadu radit se o budoucností právě s nimi, zatimco nový předseda sněmovny zahájí funkci stažením ukrajinské vlajky z Poslanecké sněmovny. Shrnuto. Tahle vládní sestava očividně ohrožuje bezpečí, prosperitu a budoucnost naší země. Čím dřív si to uvědomí většina obyvatel, tím méně škod stihne "koalice nevydání" napáchat. Symbolicky můžeme začít už teď v říjnu. U voleb do obcí a měst a také jedné třetiny Senátu.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici