← Mgr. Marie Jílková

Jsou momenty, kdy se na chvíli zastaví svět. Takový moment dnes nastal, když mi kamarádka napsala "Dan umřel..." Bylo mi okamžitě jasný, o koho jde a hrozně to bolí. Daniel Krištof, generální ředitel Úřadu práce byl zjevení. Vzpomínám si jako dnes, kdy se přišel představit na sněmovní Výbor pro sociální politiku. Přišel do rozbouřené atmosféry, která zůstala po předchozím řediteli, opozice ho nelítostně grilovala, ale z něj vyzařoval klid, mírnost a přitom veliká autorita. Odcházel z toho jednání nakonec jako vítěz a přitom se nikdo necítil poražený. Nezapomenu na jeho slova - chci, aby se Úřad práce stal místem, kam lidé chodí, když už nevědí kudy kam. Člověk pro něj byl na prvním místě, nezapřel v sobě psychologa. Kombinace tvrdosti krizového manažera a empatie psychologa byla úplně unikátní a optimální pro funkci, kterou měl svěřenou. Ptala jsem se ho po nějaké době, zda klidně spí - v tu dobu transformoval pobočky ÚP, hlasitě se ozývali podhodnocení zaměstnanci úřadů a bylo to dost složité přechodové období - a on mi s úsměvem odvětil: "úplně v pohodě, to není nic, co bych už předtím několikrát nezažil". Uměl naslouchat, měl energii, drajv a chuť udělat z ÚP moderní proklientskou organizaci. Jeho umění komunikace bylo dechberoucí. Je to jeden z těch lidí, které stačí potkat jednou, dvakrát a zanechají po sobě stopu navždycky. Strašně bude chybět, takoví lidé nemají odcházet tak brzy. Lehké odpočinutí a moc myslím na jeho rodinu. Foto: ČTKKopírovat text

Screenshot není k dispozici