← Ing. Petr Kulhánek

Desítky let politici v Česku mluví o uzavírání nůžek, vyrovnávání rozdílů mezi regiony. 🇨🇿 A výsledek❓ V některých oblastech směřují dlouhodobé trendy opačným směrem – problémy uhelných krajů se spíše prohlubují stejně jako potíže menších hospodářsky a sociálně vyloučených oblastí, vnitřních periferií. Z 1,9 bilionu korun evropských fondů těžily za posledních 20 let spíše ty části naší země, které na tom byly a jsou relativně lépe. Minulý týden přinesl jednání Národní ekonomické rady vlády (NERV) a její sadu doporučení pro chudé regiony. Více než 50stránkový dokument se vhodně doplňuje s prací Ministerstva pro místní rozvoj na Plánu pro regiony příležitostí a Strategii regionálního rozvoje 2028+. I proto si zaslouží víc než jen krátký heslovitý příspěvek na sociální sítě. Většina návrhů NERV v oblasti bydlení, dostupnosti služeb nebo podpory samospráv sleduje stejný směr, kterým se ubírá i MMR. Hlavně mě těší důraz na územní dimenzi politik. Už při plánování opatření je potřeba se zamyslet, jak konkrétně se projeví v tom kterém regionu. Stejně důležité je i následné vyhodnocení a s tím spojená úprava dalších kroků. ✅Regionální politika musí být koordinovaná, ne roztříštěná Jedním z hlavních doporučení, které z jednání vyplynulo, je nutnost silnější meziresortní koordinace regionální politiky. Klíčový je v tomto za mě už zaběhnutý vládní Výbor pro regionální politiku, který by měl do budoucna hrát ústřední koordinační roli. Má k tomu nejen kompetenční předpoklady, ale i vhodnou strukturu a zkušenosti. Pojďme soustředit síly tam, kde už existuje zázemí a odbornost, posilme analytické kapacity výboru a celkovou pozici tak, aby jeho doporučení příslušná ministerstva co nejvíce zohledňovala a řídila se jimi. Regiony příležitostí: konkrétnost a akceschopnost NERV výstižně pojmenoval problém a nastínil potřebné směry jeho řešení, náš Plán pro regiony příležitostí pracuje s konkrétními opatřeními, často až na úroveň projektových záměrů. To, co mají společné, je nejen snaha zvrátit trend rozevírajících se nůžek mezi regiony a nastavit strategii, která bude odrážet konkrétní potřeby mikroregionů. Společné je i poznání, že neexistuje jedno zázračné, jednoduché řešení – vždy půjde o soubor řady kroků státu, krajů, obcí, podnikatelů i občanů. Podstatné je začít a stavět do popředí příklady, kdy tento přístup vedl k dobrým výsledkům. ✅Potřebujeme silné obce a motivované partnery Jedním z klíčových momentů byla otázka podpory meziobecní spolupráce. Vítám podporu společenství obcí jako nástroje pro efektivní správu území. Pokud chceme efektivní a udržitelný rozvoj, musíme investovat do schopnosti místních aktérů řešit své problémy společně – nemohou jen čekat na zásah státu. Právě v těchto slabších regionech často chybí dostatečná pomoc – například odborné poradenství, zkušenosti s přípravou projektů nebo možnost konzultace s někým, kdo už má s evropskými dotacemi zkušenost. Proto je pro stát důležité pomáhat nejen penězi, ale i vzděláváním, předáváním zkušeností a technickou podporou. ✅Neskrývejme se za „dotace“ Jednoznačně odmítáme zúžený pohled, že regionální politika je jen o čerpání dotačních prostředků. Dotační tituly jsou jen jedním z nástrojů – mnohdy složitým, pomalým a administrativně náročným. Skutečnou výzvou je koordinování jednotlivých sektorových politik s regionálními cíli, a to napříč všemi úrovněmi státní správy. Jen tak dosáhneme toho, že vzdělávací, daňová, dopravní, sociální nebo bytová politika budou ve výsledku přispívat k vyrovnávání regionálních nerovností, a nebudou je, byť neúmyslně prohlubovat. Budeme muset překonat rovnostářský přístup, kterým se každoročně v tzv. rozpočtovém určení daní rozděluje mezi kraje a obce řádově více prostředků než ve všech dotacích. Princip „všem stejně“ totiž neodměňuje ty úspěšné za inovace a podporu rozvoje, ani nepomáhá těm, kteří se už několik desetiletí musejí vypořádávat s nahromaděnými ekonomickými a sociálními problémy. Zkušenosti posledních let ukazují, že jen samotné rozdělování peněz nestačí. Pokud na to nenavazují další kroky – třeba podpora podnikání, kvalitní výuka na školách, lepší dopravní spojení nebo zdravotní péče – dotace samy od sebe nepřinesou zásadní změnu. Proto je potřeba, aby se na každém opatření podílelo více resortů a aby obce dostaly větší pravomoci rozhodovat o tom, co je pro jejich rozvoj nejdůležitější. ✅Nutnost institucionální reformy a nových finančních nástrojů Souhlasím s myšlenkou na vytvoření Státního fondu pro regionální rozvoj, který by měl fungovat jako flexibilní a cílený nástroj na podporu územní soudržnosti. Dokážu si ale představit i posílení a rozšíření mandátu Státního fondu podpory investic (SFPI). Klíčové je, aby takový fond pracoval s územními daty, znal místní kontext a měl k dispozici kapacity pro strategické investice. Navíc se jako čím dál důležitější ukazuje role návratných finančních nástrojů, které umožní efektivnější využívání veřejných prostředků a zároveň zapojení soukromého kapitálu. Cílem totiž není utratit v regionech velké množství peněz, ale co nejefektivněji podpořit životaschopné projekty, které nastartují další změny. ✅Výzva pro SRR28+: méně plánů, více výsledků Na podzim letošního roku MMR zahájí práce na nové Strategii regionálního rozvoje 2028+. Nechceme přitom tvořit další dokument, který skončí v šuplíku. Cílem je vytvořit na výsledek orientovanou strategii, která bude mít jasně definované cíle, nástroje a odpovědnosti. Klíčovým prvkem bude také systematické hodnocení územních dopadů. Byl bych rád, aby v budoucnu bylo součástí každé větší vládní reformy – ať už daňové, sociální nebo vzdělávací. ✅Vize, spolupráce a odvaha Regionální rozvoj nesmí stát na okraji zájmu společnosti a politiků. Jde o podmínku dlouhodobé stability a prosperity Česka. Musíme si přestat nalhávat, že trh vše vyřeší sám, nebo že územní nerovnosti jsou jen vedlejší efekty modernizace. Jsou to projevy strukturálních selhání, které mají řešení, pokud jen najdeme dost vůle a odvahy. Budoucnost regionální politiky nebude o hledání zázračných univerzálních řešení, ale o chytré kombinaci konkrétních kroků, spolupráci státních institucí, krajů, obcí, místních komunit i firem. Jednání NERV v minulém týdnu říká jasně, že vláda je připravena zvednout hozenou rukavici. MMR v tomto přináší nejen vizi, ale i konkrétní nástroje, připravené partnery a chuť dotáhnout změny, které pomohou celému Česku.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici