← Ing. et Ing. Jan Skopeček

Psát o pohřbu, že byl hezký, se moc nehodí. Tak alespoň napíšu, že dnešní rozloučení s kardinálem Dominikem Dukou bylo dojemné, velmi silné, inspirující, nutící přemýšlet o věcech, na které není v běžném dennodenním životě k naší škodě čas a prostor. Kardinál Dominik Duka byl jednou z největších osobností, které naše země měla. Vedle nesporných zásluh v samotné církvi přispěl ke zlepšení vztahu církve a státu, svým hlasem mluvil k celé společnosti, bránil hodnoty anticko-křesťanské civilizace, na kterých jsme vyrostli a které jsou dnes tragicky demontovány. Byl v tom přímý, odvážný a neústupný. Někteří jeho kritici to připomínají jako tu stinnou stránku jeho osobnosti, ale já to vidím spolu s jeho sečtělostí jako velkou přednost, díky které vyčníval nad většinou. Vždyť kolik povrchních, po proudu plujících, konformismus vyznávajících, taktizujících, podle módy názor měnících oportunistů dnešní veřejný prostor nabízí. Kardinál Duka byl člověk spojující. Na dnešní pohřební mši se sešli církevní hodnostáři, obyčejní věřící, občané, zástupci nejrůznějších spolků, zástupci uniformovaných složek, zástupci univerzit, politická reprezentace domácí i ze zahraničí. Církev tím ukázala své nezastupitelné místo ve společnosti a státu. První rozeznění varhan, o které se kardinál Duka zasloužil, pak bylo dojemnou tečkou při rozloučení s tak velkým člověkem. Byla pro mě čest se s ním párkrát setkat, mluvit a dnes se s ním rozloučit.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici