← Ing. Patrik Nacher

Ještě jeden úhel pohledu a otázka, která se v souvislosti s rozhodnutím prezidenta republiky nejmenovat Filipa Turka na návrh premiéra členem vlády přímo nabízí. ⬇️ Přijmeme-li v kontextu článku 68 Ústavy závěr, že imperativní formulace „prezident republiky na návrh předsedy vlády jmenuje členy vlády” imperativem za těch či oněch okolností býti nemusí a prezidentovi je ponechán prostor pro diskreci - co bude nyní bránit tomu, aby byl za těch či oněch okolností „proprezidentský výklad” chápán jako akceptovatelný i v případě (ne)odvolání člena vlády? „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády,” říká článek 74 Ústavy. Bude snad pro futuro možné, aby prezident formuloval „výjimečné” odmítavé stanovisko na základě argumentace založené na „ochraně ústavního hodnotového řádu republiky”, roli prezidenta coby „garanta ústavního řádu republiky” či něčem obdobném i v tomto případě (zkrátka hypotetický zájem prezidenta udržet vybraného ministra ve vládě stůj co stůj i přes odpor předsedy vlády)? „Ústava převzala jisté prvky kancléřského systému a přiznává ministerskému předsedovi VÝLUČNOU PERSONÁLNÍ KOMPETENCI ohledně jejího složení,” řekl před několika lety v rozhovoru pro Respekt emeritní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Aktuální krok prezidenta Pavla má však mnohem blíže k systému poloprezidentskému - který ale v ČR, parlamentní republice, v níž je vláda dle článku 68 Ústavy odpovědna Poslanecké sněmovně, prostě a jednoduše nemáme.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici