Bc. Jan Lipavský

Včera Andrej Babiš oznámil, že se chystá do Číny. Ještě v dubnu tvrdil pravý opak. Pak ale viděl „úspěch“ Tomia Okamury a pochopil, že v čínských věznicích je pořád málo českých rukojmích, na sankčních seznamech málo českých firem a prodej čínských aut přes Agrofert potřebuje premiérskou podporu. S vládou Andreje Babiše se do české zahraniční politiky vrací stará naivita vůči Číně. Ve zkratce: za příslib peněz prodat cokoli, klidně i bezpečnost a suverenitu vlastní země. Proto slyšíme řeči o vízech, obchodu nebo výstavě v muzeu. Tedy o tom, co možná jednou bude. O tom, co Čína skutečně dělá, se raději mlčí. Připomeňme si proto posledních pár let: ➡️ Člověk podezřelý ze spolupráce s čínskou rozvědkou sedí ve vazbě a čeká na soud. ➡️ Čínské tajné služby rozjely v Praze operaci proti návštěvě tchajwanské viceprezidentky. ➡️ Hackeři napojení na čínský stát pronikli do systémů českého ministerstva zahraničí a dostali se k diplomatické komunikaci. Útok jsme odhalili, systémy zabezpečili a společně se spojenci z EU a NATO jej veřejně připsali Číně. ➡️ Dali jsme také stopku rizikové čínské satelitní stanici a v EU i NATO prosazovali bezpečné a nezávislé strategické dodavatelské řetězce. Čína navíc politicky, ekonomicky a technologicky podporuje ruskou válku proti Ukrajině a proti bezpečnosti celé Evropy. Pomáhá tak Rusku pokračovat ve válce, jejíž důsledky přímo ohrožují i Českou republiku. Naše vláda byla vůči čínskému tlaku tvrdá a hájila českou suverenitu. Babišova vláda na tuto politiku rezignuje kvůli vidině laciných zisků, které Peking slibuje pokaždé – a které nikdy nepřijdou. Vztahy s Čínou se nedělají na kolenou. Dělají se sebevědomě, s otevřenýma očima a ve prospěch České republiky. Vláda ODS by podlézání Pekingu nikdy nedopustila.