← PhDr. Matěj Stropnický

minulý týden jsem po představení Draculy slíbil připomenout svého dědu textaře Zdeňka Borovce znovu v den 25. výročí jeho úmrtí - a to je dnes. 🖤 Je to vzpomínka osobní a samozřejmě dílčí. Především děda totiž hověl mojí už dětské vášni pro každej starší shluk kamení a tak zatímco pil o víkendu na rodinné chatě dopolední posvátnou (a pro mě jako dítě nekonečnou) kávu, já jsem chystal výpravu na ten den s pečlivě propočtenými kilometry a v autě jsem pak četl v některých částech cesty v úloze navigátora všechny směrovky na všechny strany, takže nebylo vůbec jasné, kudy máme jet my. Už ty názvy dálek jako Hradec Králové nebo Náchod (chata je v Polabí) mi totiž připadaly jako přísliby velkýho dobrodružství a u odboček na konkrétní památku, která nebyla ten den na programu, jsem pociťoval vzrušení, který si vybavuju i dnes. A tak jsme jeli třeba do Tuchorazi (na prvním snímku), kde se na jednom plotě ve vsi zazvonilo na pána a ten půjčil nečetným zájemcům o návštěvu této tvrze klíč a šlo se. V sedmidílné řadě Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z nakladatelství Svoboda vydávané od počátku 80. let, z níž jsem pro jistotu dostal jen Prahu s okolím a Východní Čechy, aby se rodina vyhnula objíždění kamení na větší vzdálenost, jsem ležel od rána do večera a v těchto dvou tehdejších krajích jsme skutečně mezi mým šestým a sedmým rokem života s dědou viděli každou zídku. Tak aspoň do Chlumce, smlouval jsem, když musel děda třeba psát i o víkendu ňákou píseň a já věděl, že Chlumec je nejblíž, i když ho uvidím po šestnáctý. A pak i všechno otevřené ve zbytku republiky - mám tedy docela podrobnou fotodokumentaci rámcového stavu hradů a zámků u nás krátce po revoluci. A pak i celé Slovensko, ještě před rozpadem federace. Nejde říct, že mne k lásce k památkám (která u mne chvílemi propuká až přepjatě, protože mám blahý nebo neblahý sklon vždycky dělat, co dělám, s pečlivostí až do extrému) přivedl - to jsem si našel sám - ale on ji pomohl rozvinout. Koupě zámku tady se nedožil, ale myslím, že by byl nadšenej. On byl totiž vždycky nadšenej hlavně tím, že jsem nadšenej já. Viděl mě brigádně průvodcovat ve Vranově i na Rožmberku ještě. Nedožil se ale ani mého psaní, nečetl jediný můj text, ani mé politické činnosti, takže nevím, co by tomu všemu řekl (a nepotřebuji to vědět od vás, protože to také nevíte), ale kdyby mne dnes přišel navštívit, fakt, že opravuju zámek, by ho nepřekvapil ani v nejmenším. Ty blázínku, řek by jenom. ❤Kopírovat text

Screenshot není k dispozici