← PhDr. Matěj Stropnický

jak známo, když si chci dát den voraz, jedu se podívat, jak to se starejma barákama dělaj jiní. Dnes tedy dlooouhej vejlet, tři fotky a tři příběhy: "zámecká fara" Zámek Vidžín, parkhotel Lesní Mlýn v Mariánských Lázních (dříve Waldmühle a později Donbas) a nakonec zámek Nový Dvůr v Novém Kostele Oto Teuber. Radek Baxa opravuje někdejší letní byt tepelských opatů ve Vidžíně (okres Plzeň-sever) sedm let (jako já tady), sbírá a renovuje u toho starožitnosti (prodává je však nerad :-) a původně je manažerem start-upů. Zasedal i v místním zastupitelstvu města Úterý. Ideální předpoklady, řeklo by se. Lehké to ale nemá: kraj shledává pustým, což mně se sice líbí, ale na provoz zámku jsou potřeba návštěvníci - a tady ani na vrcholu sezóny nikde nikdo. Aby mohl opravit šindelovou střechu, bude muset prodat něco z inventáře. Je to ale velkej sympaťák a všechno si umí udělat sám. Pavel Kučeravý je v někdejším hotelu Donbas u Lesního pramene v Mariánkách taky sedm let. Sám je architekt a pozval mě, protože má pocit, že uvízl na mrtvém bodě. Nejdřív mne hodinu uváděl do reálií v devadesátkách kompletně vytunelovaných lázní, kde státu ba ani městu nepatří podle něj prakticky nic. Dost smutek - teď se regionu říká "strukturálně postiženej", ale je prostě rozkradenej. Jeho pejcha má 70 pokojů, největší taneční sál ve městě, vlastní krytou kolonádu, discoklub a dokonce původní oranžerii z počátku 19. století. Po zevrubné prohlídce, na niž jsem viděl spoustu udělané práce a nic úplně hotového, jsem mu navrhl, ať udělá z baráku "lidové lázně" a zkusí dostat do města mladý lidi na levnější noclehy a hodně kulturního programu - na to není potřeba závratná investice. Na celý hotel - aby ho vrátil do někdejšího stylu belle époque - by potřeboval mým odhadem tak miliardu a půl. Na rozjezd lidových lázní by mohlo stačit třeba deset, dvacet milionů, no ani to samozřejmě není málo, ale jinak už zbývá jen čekání na "strategického partnera", který ho požere. Tohle je prostě hodně velký sousto. Zámeček Nový Dvůr v Novém Kostele na Chebsku je až u samotných hranic s Německem a Oto Teuber je ze tří příběhů rozhodně nejzkušenejším provozovatelem památkového objektu. Má tu vyhlášenou restauraci a pětatřicet lůžek pro svatební hosty . V obci navíc léta starostoval. Ani jeho zámek nemá dokončení obnovy na dosah, ale vydělává si aspoň na údržbu a občas menší investici. To není v pohraničí rozhodně vůbec málo. Všem třem děkuji za přijetí a vám doporučuji návštěvu, je to jeden urbex vedle druhýho. Pánové budou mít radost a nějaká ta kačka se jim rozhodně bude hodit také.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici