← PhDr. Matěj Stropnický

dávno už tu na zámku nehledám poklad pod podlahou, protože jsem pochopil, že poklad jsou lidé, kteří si ho zamilovali se mnou. Jednou z věrných je paní Naďa z Prostějova, kterou jsem včera v Kroměříži pozval na přednášku o zahradním umění a potom na večeři. Ona je jako mecenáška správně vyběravá, pro každou věc ji musím získat, to není, že napíšu, pošlete tolik a tolik. Ona se pokaždé zajímá, občas přijede na inspekci a chce všechno vidět. Díky ní je věž, hala ve druhém patře, řada starých tisků do budoucí knihovny, Müllerova Velká mapa Čech z roku 1720, dva obrovské svícny, co je v létě osadím do hotové kaple, a díky jejímu daru jsem také mohl vykoupit od církve zpět naše obrazy, co se v kapli původně nacházely. (To je oblíbený výraz českých průvodců: "nacházet se někde", tady je jinak "nacházení se" zakázaný.) Paní Naďo, moc děkuju, rád jsem Vás zase po čase viděl a jsem zvědav, co vymyslíme příště! (Mimochodem, pokud by chtěl někdo přispět na opravy zámku, najde odkaz na účet na zámeckých stránkách nebo níže v komentáři.)Kopírovat text

Screenshot není k dispozici