← PhDr. Matěj Stropnický

mojí babičce bylo v lednu devadesát. Dnes jsme spolu měli jít k očaři. Jel jsem víceméně jen kvůli tomu do Prahy a když jsem vystoupil na hlaváku, babička mi volá a že je jí blbě a že to dnes nezvládne. Ať koupím bramborák a přijdu, že si budem povídat. Nejdřív jsem byl trochu namíchlej, ale co už. Povídali jsme si dvě hodiny, jí se udělalo líp a vlastně to bylo prostě fajn. Babička se o všechno zajímá, nejvíc toho teď má z televize, ale až se zlepší oko, bude zas číst, co jí koupím. Na internetu nebyla ovšem nikdy, protože říká, že ho nepotřebuje (má pravdu). Řeč přišla i na to, jak se stane, že mají dnes lidé o věcech tak protichůdné informace a mě popadla ambice vysvětlit jí, co to jsou algoritmy a jak fungují, ačkoli to pochopitelně nevím, neboť je to tajné. Zkuste někomu, kdo nezná základní principy fungování internetu, vysvětlit, co to jsou ty algoritmy. První věta mé improvizované přednášky zněla: Babi, když si pustíš večer na dvojce dokument o Formanovi a pak o antilopách, každej, kdo si zapne v tu stejnou chvíli dvojku, vidí taky Formana a pak antilopy. Na internetu a na sociálních sítích vidí v tu stejnou chvíli každý něco jiného. Smála se. Pochopila myslím ale po chvíli personalizovaný obsah i dosah a sdíleni a proč je tolik lidí na sítích a jak s tim souvisí Musk a Zuckerberg a Trump a tak. Mezitím se setmělo, změnili jsme téma a já šel za chvíli na vlak domů. Mohla říct během toho hovoru tolik blbostí nebo “tomu já už nerozumím”, ale nic z toho se nestalo. Prostě si nechala vysvětlit ty algoritmy, kterejm nerozumím, protože pochopila, že jsou celkem důležitý pro to, jak dnes funguje svět. Ježiš, já chci bejt v devadesáti taky ještě zvědavej a schopnej pochopit, co za ptákovinu hejbe světem. Třeba jenom takhle zpovzdálí. P.S.: opravil jsem “i” ve slově algoritmus :)Kopírovat text

Screenshot není k dispozici