← PhDr. Eduard Stehlík

Na první pohled je to taková úplně obyčejná pohlednice, jaké se obvykle příbuzným a známým posílají. I text na ní je vcelku banální: „Srdečný pozdrav z dovolené“. Výjimečnost této dopisnice, orazítkované 25. března 1941 v britském Paddingtonu, vynikne v okamžiku, kdy náš pohled sklouzne na podpisy odesílatelů – rotmistr Josef Gabčík a tehdy ještě rotný (později rovněž rotmistr) Jan Kubiš! Oba příslušníci výsadku ANTHROPOID vstoupili do světových dějin a jsou známí nejen u nás, ale i daleko za našimi hranicemi. Zcela jinak dopadl jejich velitel, major generálního štábu Jan Krček, kterému byl pohled adresován. O jeho osudech totiž dnes něco ví již jen malá hrstka zasvěcených. I proto jsem se ho rozhodl alespoň krátce připomenout. Narodil se 8. června 1901 v Přemyšlu, kde tehdy jeho otec působil jako důstojník rakousko-uherské armády. Reálku však již v letech 1911-1915 vystudoval v Praze a poté se po vzoru tatínka rozhodl pro vojenské povolání. Začal studovat na Vyšší vojenské reálce (nejprve v Hranicích a později v Krakově), aby byl následně přijat do Vojenské technické akademie v Mödlingu u Vídně. Studium však v důsledku rozpadu Rakousko-Uherska nedokončil a odjel do Čech, kde byl již v listopadu 1918 přijat do nově vzniklé čs. armády. Zařazen byl k pěšímu pluku 28, s nímž se brzy poté zapojil do bojů proti Polákům na Těšínsku a Maďarům na jižním Slovensku. Za prokázané hrdinství byl tehdy vyznamenán Československým válečným křížem 1918. Ve dvacátých letech prošel Jan Krček řadou nižších velitelských funkcí. Nejprve na Podkarpatské Rusi u pěšího pluku 19 v Mukačevu a pěšího pluku 36 v Užhorodě, od března 1927 do dubna 1934 v milovické posádce, nejprve u II. praporu pěšího pluku 28 posléze jako pobočník velitele instrukčního praporu. Na podzim 1934 se stal po složení náročných přijímacích zkoušek studentem prestižní Vysoké školy válečné v Praze, kterou úspěšně zakončil v roce 1936. Následně byl ustanoven přednostou 2. oddělení (zpravodajského) I. armádního sboru v Praze. Po osudných mnichovských událostech byl odeslán na Podkarpatskou Rus, kde vybudoval zpravodajskou předsunutou agenturní ústřednu (PAÚ) a v jejím čele stál až do vzniku samostatného Slovenska v březnu 1939. Ihned po příjezdu do okupované Prahy se Jan Krček zapojil do odboje proti Němcům v řadách Obrany národa. V srpnu 1939 uprchl před hrozícím zatčením gestapem za hranice a krátce působil na čs. vyslanectví ve Varšavě. Později byl zařazen do štábu tzv. Československého legionu v Polsku a spolu s ním byl 18. září 1939 zajat příslušníky Rudé armády, která zahájila okupaci východních oblastí Polska, a internován. Měl však štěstí a již v dubnu 1940 se mu podařilo Sovětský svaz opustit. Přes Turecko odjel do Francie, kde se hlásil u Československé vojenské správy v Paříži. Nabídnutá štábní kancelářská práce mu však nevyhovovala, a proto požádal o přeložení k 1. čs. pěší divizi, která se právě tehdy připravovala k nasazení na západní frontě. Do bojů proti wehrmachtu tak zasáhl jako zástupce velitele III. praporu 1. čs. pěšího pluku, za což byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Po porážce Francie byl Jan Krček spolu s dalšími příslušníky čs. armády evakuován do Velké Británie, kde zastával funkci velitele 3. roty 1. praporu 1. čs. smíšené brigády. Mezi jeho podřízené tehdy patřili i dva velice schopní poddůstojníci: Josef Gabčík a Jan Kubiš. A byl to právě Jan Krček, který je doporučil jako vhodné adepty pro plnění zvláštních úkolů v okupované vlasti. Dokonce se 3. října 1941 v sídle čs. vojenské zpravodajské služby v Londýně osobně zúčastnil památné porady, během níž byl Josef Gabčík a tehdy ještě Karel Svoboda, seznámeni s úkolem zlikvidovat zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (tou dobou již Jan Krček zastával funkci přednosty 2. oddělení 1. čs. smíšené brigády v Leamingtonu). V únoru 1942 byl Jan Krček přeložen ke IV. odboru (státně-bezpečnostnímu a zpravodajskému) Ministerstva vnitra naší exilové vlády v Londýně, kde působil až do konce 2. světové války. Již za války, stejně jako po ní musel opakovaně čelit nejrůznějším intrikám, organizovaným od podzimu 1944 nechvalně proslulým obranným zpravodajstvím (OBZ) Bedřicha Reicina. Po návratu do republiky sice zastával funkci náčelníka štábu 1. divize v Praze a posléze zástupce náčelníka štábu II. sboru v Hradci Králové, aby se nakonec stal velitelem pěšího pluku 74 v Mostě, nicméně po celou tuto dobu byl komunisty bedlivě sledován a jeho telefonické hovory byly odposlouchávány. Podobně jako v případě mnoha jiných ovlivnil i osudy Jana Krčka zásadním způsobem nástup komunistů k moci v únoru 1948. V roce 1949 byl sice ještě povolán do velitelského kursu, po jehož absolvování měl být povýšen do generálské hodnosti, avšak jen několik dní před závěrečnými zkouškami byl z kursu vyloučen, propuštěn z armády a 1. června 1950 zatčen. Vězněn byl ve smutně proslulém „domečku“ na Hradčanech. Přestože se mu nepodařilo žádnou protistátní činnost prokázat, byl odsouzen alespoň na 9 měsíců nepodmíněně. Údajně za to, že byly při domovní prohlídce v jeho bytě nalezeny písemnosti, které měly utajovaných charakter. Součástí rozsudku bylo i odnětí vojenské hodnosti. Po vypršení trestu však Jan Krček nebyl propuštěn na svobodu, ale namísto toho odeslán do tábora nucených prací (TNP). Ke svým blízkým se tak mohl vrátit teprve na jaře 1952. Pracoval poté jako fakturant u národního podniku Řemeslné potřeby (později Technomat) v Praze-Karlíně a zároveň usiloval o svou společenskou rehabilitaci. V roce 1953 se mu skutečně podařilo dosáhnout navrácení hodnosti plukovníka generálního štábu, avšak šlo jen o chvilkové vítězství. O pouhé tři roky později byl totiž byl na vojína v záloze degradován znovu. Jan Krček odešel navždy neočekávaně 24. března 1961, tedy právě před pětašedesáti lety. Shodou okolností takřka na den přesně dvě desítky let poté, co mu dvojice mimořádných mužů, kteří si ho vážili, zaslala takovou nenápadnou pohlednici z dovolené...Kopírovat text

Screenshot není k dispozici