← PhDr. Eduard Stehlík

Je ráno 15. března. Před sedmaosmdesáti lety bylo toto ráno mnohem studenější nežli dnes. Dokonce i v Praze tehdy hustě sněžilo. Jako by i příroda chtěla znepříjemnit život německým okupačním jednotkám, které tehdy zahájily obsazování zbytku republiky okleštěné v říjnu 1938 mnichovským diktátem. Při příležitosti tohoto smutného výročí zcela jistě opět uslyšíme, že se tehdy naše armáda agresorům vzdala bez jediného výstřelu. To však není pravda! V oněch březnových dnech se nepříteli statečně postavili příslušníci pěšího pluku 8 „Slezského“ v Místku. Protože se na Ostravsku Němci báli, že by obsazení zbytku republiky mohli využít Poláci k pokusu o uplatnění svých územních nároků, rozhodli se provést zábor této části ČSR ještě předtím, než skončí jednání Adolfa Hitlera s Emilem Háchou v Berlíně. Ve večerních hodinách 14. března 1939 se jedna z předsunutých německých kolon pokusila obsadit místecká kasárna, avšak strážný na vetřelce zahájil palbu. Bezprostředně poté se rozhořela zuřivá přestřelka. Obránci, kterým velel kapitán pěchoty Karel Pavlík, při ní použili lehké kulomety, pušky a pistole. Na straně Němců bylo dokonce do boje nasazeno protitankové dělo. Mezi našimi vojáky si srážka vyžádala dva raněné, na straně útočníků bylo několik padlých. Obránci Místku však nebyli jediní, kdo tehdy pozvedl zbraň na obranu republiky. Již 14. března 1939 brzo ráno zaútočily na naše území jednotky maďarské armády. Příslušníci 12. divize na Podkarpatské Rusi, které velel brigádní generál Oleg Svátek, ani na okamžik nezaváhali a postavili se jim na tvrdý odpor. Podařilo se jim nepříteli způsobit těžké ztráty a ustoupit na území Slovenska, které 14. března 1939 vyhlásilo samostatnost. Na tom, že jejich boj skončil úspěšně, měl zásadní podíl právě neohrožený velitel 12. divize. Zde by onen příběh mohl skončit, avšak nekončí. Statečný velitel obrany Místku kapitán Karel Pavlík se zapojil do odboje proti Němcům v rámci vojenské ilegální organizace Obrana národa, v níž úzce spolupracoval zejména se štábním kapitánem Václavem Morávkem. Později se napojil na složky sokolského odboje a jejich prostřednictvím i na čs. parašutisty vyslané na území okupované vlasti z Velké Británie, a to včetně skupiny ANTHROPOID, která provedla atentát na Reinharda Heydricha. Gestapu se ho podařilo dopadnout 4. září 1942. Byl krutě mučen a nakonec 26. ledna 1943 zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen. V době jeho smrti již nebyl naživu ani hrdinný velitel 12. divize brigádní generál Oleg Svátek. Bezprostředně po okupaci se zapojil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa, v níž zastával funkci velitele Krajského velitelství Praha-jihozápad. Jeho rozsáhlá odbojová činnost však nemohla zůstat gestapu nadlouho utajena. Dne 4. září 1941 byl zatčen, odvlečen do Petschkova paláce a tam nelidsky týrán. Nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Jeho osud se naplnil o necelý měsíc později. Za stanného práva, vyhlášeného po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora, byl 1. října 1941 odsouzen stanným soudem k trestu smrti, a ještě téhož dne v Praze-Ruzyni zastřelen. Vzpomínáme-li v těchto dnech na tragické okamžiky počátku německé okupace, nezapomínejme ani na muže, kteří se jí statečně postavili a přinesli v tomto boji oběť nejvyšší.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici