← PhDr. Eduard Stehlík

Když jsem před dvěma dny napsal příspěvek věnovaný hrdinovi Antonínu Seidlerovi, někteří z vás zmínili, že stejný typ tanku, ve kterém bojoval a padl, viděli ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech. A mě napadlo, že bych dnes mohl něco napsat právě o tom „lešanském“ tanku. To, že lidé často mají velice dramatické osudy, pravděpodobně nikoho nepřekvapí. Avšak pro někoho možná bude jen těžko uvěřitelné, že bohatý životopis může mít i obyčejný tank. Ten náš se před osmnácti lety stal skutečnou celebritou. V České republice snad nebyly významnější noviny, které by se o něm alespoň krátce nezmínily. A bylo také proč. Je totiž hodně vzácný. Na celém světě se pravděpodobně dochovaly jen čtyři exempláře, a navíc přijížděl opravdu zdaleka. Přitom byl původem Pražák z Vysočan. „Narodil“ se na podzim roku 1937 pod výrobním číslem 10.112 v továrně ČKD a do vínku dostal jméno „lehký tank vz. 35“ (zkráceně LT-35). Většinou mu však neřekli jinak než „eltéčko“. Svou výzbrojí – sedmatřicetimilimetrovým kanónem, dvěma těžkými kulomety, kvalitním pancířem a výkonným motorem se rázem zařadil mezi nejlepší lehké tanky své doby, a to v celosvětovém měřítku. I proto se v tovární hale dlouho neohřál. Od poloviny září 1937 spojil své první „dětské“ krůčky s československou armádou. Sloužil u pluku útočné vozby 2 ve Vyškově a v roce 1938, tak osudném pro armádu i celou naši republiku, byl nasazován nejprve proti henleinovským bojůvkám terorizujícím jihočeské pohraničí a jen o několik měsíců později i proti jednotkám maďarské armády na jižním Slovensku. Pak se najednou vše změnilo. V březnu 1939 si pro něj přišli vojáci v jiných uniformách, než jaké do té doby znal. Měly šedozelenou barvu a ti, kteří je oblékali, hovořili řečí, které nerozuměl. Spolu s jeho stejně starými kamarády ho naložili na vlak a odvezli pryč, do míst, kde nikdy nebyl. Naučili se s ním zacházet, a dokonce mu dali i jiné jméno. Stal se z něj „Panzerkampfwagen 35 (t)“. O půl roku později je musel doprovázet na jejich krvavé cestě za světovládou. Prošel bojišti v Polsku, Francii i Sovětském svazu. Bojoval, zabíjel. Nechtěl, ale byl jen malý tank a musel poslouchat. Neobešlo se to však bez následků, a tak se několikrát objevil v plzeňské Škodovce, kde ho vždy opravili, aby mohl dál sloužit svým novým pánům. Na jaře 1945 přišel konec války. Krátce před ním byl do bojů u německého Hillersliebenu nasazen naposled. Opět byl několikrát zasažen a poškozen. Jizvy z té doby jsou na něm ostatně patrné dosud. Osádka ho nakonec zanechala svému osudu a zmizela. A opět přišli jacísi cizí vojáci, naložili ho na loď a odeslali daleko za oceán. Až tam se dozvěděl, že je v Americe. Prošel mnoha zkouškami, při nichž zkoumali jeho motor, podvozek. Nakonec skončil v muzeu. Adresa: Aberdeen, Maryland, USA. Spolu s jinými tanky nejrůznějších armád i typů tu stál na otevřeném prostranství dlouhých šest desetiletí. Po pravdě řečeno, si po tak dlouhé době jistě myslel, že je to navždy. Na podzim 2008 se náhle vše změnilo. Opět ho naložili na loď a zase ho čekala cesta přes oceán. V Hamburku ho přemístili na velké nákladní auto. Tak velké, že si v porovnání s ním dozajista připadal nepatřičně malý. Jistě to cítil jako obrovskou nespravedlnost. Vždyť on je přece tank, a jak tedy může být obyčejný náklaďák větší než on! Nakonec se s tím smířil a začal být naopak zvědavý, kam že ho to vlastně vezou. Na odpověď si musel počkat do pátku 17. října 2008, kdy překročil hranice České republiky. Konečně se vrátil do země, kde byl kdysi vyroben. Mezi své. Domů. V České republice prošel náročnou, několik let trvající odbornou opravou a v srpnu 2013 byl slavnostně představen veřejnosti. Určitě se mu u nás líbí a je tu spokojený. Můžete se na něj přijít podívat. Jak již víte, jeho nová adresa zní: Vojenské technické muzeum Lešany u Týnce nad Sázavou.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici