← PhDr. Eduard Stehlík

Když jsem byl malý kluk, jednou z pohádkových postav, které jsem opravdu neměl rád, byl král Kazisvět z pohádky o Princezně se zlatou hvězdou. Jeho představitel, vynikající český herec Martin Růžek, byl vůbec často obsazován do postav ne právě sympatických a sám v letech pozdějších vzpomínal, že si před ním dokonce kvůli některým jeho filmovým rolím lidé na ulici odplivovali a v tramvaji či autobusu si od něj odsedávali. Martin Růžek byl přitom v osobním životě člověkem nesmírně statečným, který se v letech okupace zapojil do protinacistického odboje, a kromě jiného si již v roce 1944 změnil své původní rodné jméno Erhard Martin na Martin Růžek. Zatímco jménem Martin přijal za křestní příjmení svého otce, příjmením Růžek uctil památku maminčina bratra, štábního kapitána generálního štábu Otmara Růžka, jenž byl zavražděn Němci 1. října 1941, jen několik dní po nástupu Reinharda Heydricha do úřadu zastupujícího říšského protektora. Osudy Martina Růžka jsou známé, stejně jako jeho rozsáhlá filmografie. Naproti tomu informací o jeho strýci je poskrovnu, a tak jsem se právě jemu rozhodl věnovat svůj dnešní příspěvek. Otmar Růžek spatřil světlo světa 17. března 1901 v Novém Světě u Jilemnice v rodině místního poštmistra Františka Růžka a jeho manželky Emilie, rozené Schmuckerové. V letech 1914-1922 studoval na české vyšší reálce v Nové Pace, kde v červnu 1922 složil maturitní zkoušku a v září téhož roku se stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích. Nebyla to však jeho první vojenská zkušenost. Již po vzniku Československé republiky totiž na přelomu let 1918-1919 konal službu u dobrovolnických sokolských jednotek a pravděpodobně právě proto si za svou zvolil životní cestu vojáka z povolání. Po dvou letech náročného studia byl Otmar Růžek v srpnu 1924 z Vojenské akademie slavnostně vyřazen jako poručík dělostřelectva. Následně absolvoval dělostřeleckou aplikační školu v Olomouci a po jejím skončení nastoupil službu u dělostřeleckého pluku 110 v Nitře, kde působil jako mladší důstojník baterie až do dubna 1927. Tehdy se jeho novým útvarem stal dělostřelecký oddíl 262 v Čemerném, od května 1932 do července 1933 byl jako vynikající jezdec na koni velitelem remontního oddělení košické 12. dělostřelecké brigády. V prosinci 1933 byl Otmar Růžek po osmi letech služby ve Slovenských posádkách přeložen k dělostřeleckému pluku 1 do Čech. Nejdříve působil u jeho III. oddílu v Bílině jako I. důstojník 8. baterie, a na počátku ledna 1935 se stal zatímním velitelem 1. baterie I. oddílu v Ruzyni. V listopadu 1935 se stal po náročných přijímacích zkouškách frekventantem Vysoké školy válečné v Praze, kterou úspěšně ukončil v dubnu 1938 a konal službu u velitelství V. sboru v Trenčíně. Za branné pohotovosti státu v osudových dnech podzimu 1938 působil u studijní skupiny 2. oddělení (zpravodajského) III. armády v Kremnici. Zde prožil tragické okamžiky mnichovské kapitulace i následný zánik ČSR v březnu 1939. Po vzniku samostatného Slovenska se Otmar Růžek vrátil do Čech, kde byl po ukončení likvidace čs. branné moci přidělen k Ministerstvu sociální a zdravotní péče. Tou dobou však již byl zapojen v odboji proti okupantům. Působil ve štábu Oblastního velitelství Obrany národa – Velká Praha a úzce spolupracoval s podplukovníky dělostřelectva Josefem Balabánem a Josefem Mašínem. Když po rozsáhlém zatýkání gestapa v řadách Obrany národa převzal funkci velitele Zemského velitelství ON – Čechy brigádní generál Václav Šára, stal se přednostou jednoho z oddělení jeho štábu řízeného podplukovníkem Františkem Ambrožem. Zároveň udržoval úzké kontakty i s novým vrchním velitelem Obrany národa divizním generálem Bedřichem Homolou. Gestapo Otmara Růžka zatklo 21. března 1941 v jeho bytě v Divišově ulici 5 v Praze XVI. Vězněn byl v pankrácké věznici, odkud byl pravidelně odvážen k brutálním výslechům do Petschkova paláce. Ze svých spolupracovníků nikoho neprozradil a zatýkání se u něj zastavilo. I proto byl jako pro gestapo naprosto neupotřebitelný za tzv. prvního stanného práva vyhlášeného po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy 1. října 1941 odsouzen stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán téhož dne v půl páté večer v jízdárně bývalých dělostřeleckých kasáren v Praze – Ruzyni. Tedy, tedy v místech, jež z doby svého vojenského působení v Praze tak důvěrně znal… Nejvyšší oběť, kterou Otmar Růžek za osvobození republiky přinesl, byla v roce 1945 oceněna posmrtným udělením Československého válečného kříže 1939 a o rok později jeho povýšením do hodnosti podplukovníka generálního štábu in memoriam. Nejhmatatelnější připomínkou existence tohoto dnes již prakticky zapomenutého vlastence, je právě jeho příjmení, které přijal za vlastní jeho synovec Martin Růžek. A tak až zase uvidíte na obrazovce tohoto vynikajícího českého herce, vzpomeňte si prosím i na jeho strýce. Opravdu si to zaslouží.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici