← PhDr. Eduard Stehlík

Ta fotografie je naprostý unikát, přestože není na první pohled vůbec zajímavá. Co by také mohlo být zajímavého na obyčejné skupině šestnácti mužů, užívajících si pěkného počasí a vyhřívajících se na slunci před jakousi budovou. Avšak věřte mi, když jsem ji před lety poprvé spatřil, roztřásly se mi ruce, v nichž jsem ji držel. Budova, u které muži sedí, je zámeček Chicheley Hall nedaleko Bedfordu severně od Londýna, v němž za 2. světové války sídlila Special Training School (STS) 46. Ta se v letech 1942-1943 proměnila v jedno z výcvikových středisek čs. parašutistů, kteří se právě zde připravovali na plnění nebezpečných úkolů v okupované vlasti. A právě několik frekventantů tamního náročného výcviku jednoho zářijového dne roku 1942 vyfotografoval některý z instruktorů. Mnozí z mužů na snímku se stali legendami čs. výsadkových jednotek a právem se řadí k mimořádným hrdinům naší armády. I proto, přestože to bude trochu složité, jsem se pro vás rozhodl k jejich tvářím přiřadit jména. Jako první zprava sedí rotný Jaroslav Pešán, účastník operace PLATINUM-PEWTER, vedle něj je rotmistr Josef Vanc (operace CARBON), za jehož hlavou je vidět oči četaře Josefa Cikána (operace GLUCINIUM). Po pravici Josefa Vance sedí četař aspirant Čestmír Šikola (operace CLAY), o kterého je opřený jeho nerozlučný kamarád četař aspirant Jiří Štokman (rovněž operace CLAY). Vzadu za Čestmírem Šikolou je v bílém tričku jasně identifikovatelný četař Jaroslav Klemeš (operace PLATINUM-PEWTER) a za ležícím Jiřím Štokmanem se do objektivu fotoaparátu usmívá četař Josef Künzl (operace CHALK). Nad jeho hlavou můžeme vidět rotného Karla Svobodu, jenž byl společně s Josefem Gabčíkem původním příslušníkem výsadku ANTHROPOID. Nakonec byl do vlasti vysazen až v rámci operace WOLFRAM. Hned za Karlem Svobodou sedí v křesle (nejdále od fotoaparátu) rotný František Trpík (operace GLUCINIUM). Vrátíme-li se trochu dopředu, uvidíme nalevo od pokrčených nohou Karla Svobody rotného Rudolfa Novotného (operace SPELTER), nad kterým vyčnívá hlava lékaře jednotky četaře aspiranta Eduarda Kudrnky. Před ním je v battledresu opřený rotmistr Rudolf Turšner (neuskutečněná operace IRON) a nalevo od něj v bílém saku kuchař svobodník Josef Horešovský. Za ním můžeme vidět rotného Leopolda Musila (operace TUNGSTEN) a hned za ním druhého příslušníka plánovaného výsledku IRON rotmistra Josefa Modřanského. Jako úplně poslední sedí zcela vlevo svobodník Štefan Pakan. Ani on nakonec nebyl do vlasti vyslán. Dne 9. září 1943 utrpěl při výcviku těžké zranění, v jehož důsledku mu musela být amputována pravá ruka až po předloktí, což ho z plánovaného nasazení vyřadilo Jedenáct ze šestnácti mužů z této fotografie skutečně v následujících letech do okupované vlasti seskočilo. Jeden z nich – rotmistr Josef Vanc – přišel 7. května 1944 o život v nepřátelském obklíčení. Zbývajících deset mělo štěstí. Přestože čtyři z nich padli do německého zajetí, dožili se všichni konce války a v osvobozeném Československu byli oslavováni jako hrdinové. Ne však nadlouho. Slibně se rozvíjející vojenské kariéry těch z nich, kdo se rozhodli zůstat v armádě, ukončil únor 1948 a příchod komunistů k moci. Dříve, či později museli všichni opustit uniformu. Čestmír Šikola s Jaroslavem Klemešem skončili v komunistickém vězení a Jiří Štokman, Josef Künzl a Josef Modřanský uprchli před hrozícím zatčením na Západ. I ti, kdo neskončili za mřížemi, anebo v exilu, se nevyhnuli ústrkům, šikanování a sledování ze strany Státní bezpečnosti. To však ve chvíli, kdy byla v září roku 1942 pořízena tato fotografie, nikdo z nich netušil a ani tušit nemohl. Někdy je opravdu lepší, že člověk neví, co ho čeká...Kopírovat text

Screenshot není k dispozici