← PhDr. Eduard Stehlík

Většinou zde píši o českých hrdinech, avšak dnešního dne jsem se rozhodl udělat výjimku a připomenout osud neobyčejného britského válečného veterána, který za 2. světové války bojoval v Indii a Burmě. Právě dnes ráno totiž uplynulo pět let od chvíle, kdy tento svět navždy opustil sir Tom Moore, známější, a to nejen ve Velké Británii, jako „Kapitán Tom“. Troufám si říct, že až do jara 2020 Toma kromě jeho rodiny a několika sousedů nikdo neznal. Vše se změnilo 6. dubna toho roku, kdy se rozhodl vybrat tisíc liber na pomoc zdravotníkům, kteří tou dobou sváděli boj s první vlnou pandemie nemoci Covid-19. Dosáhnout toho chtěl mimořádným sportovním výkonem, a sice tím, že do svých 100. narozenin (oslavil je 30. dubna 2020) přejde stokrát svou zahradu. Nebylo to pro něj vůbec jednoduché, a to nejen z důvodu vysokého věku, ale i proto, že utrpěl zlomeninu kyčle a pohyboval se jen s velkými obtížemi a pouze za pomoci chodítka. Informace o Tomově plánu se šťastnou shodou náhod dostala do médií a přinesla neuvěřitelnou vlnu solidarity. Do jím vyhlášené sbírky nakonec přispělo půldruhého miliónu individuálních dárců a namísto původně plánovaného jednoho tisíce liber se mu podařilo vybrat částku odpovídající téměř jedné miliardě českých korun! Tímto mimořádným úspěchem se dokonce zapsal do Guinnessovy knihy rekordů, protože nikomu jinému se do té doby v individuální sbírce takto vysokou částku shromáždit nepodařilo. Další rekordní zápis následoval vzápětí. Tom totiž se zpěvákem Michaelem Ballem a sborem tvořeným britskými zdravotníky nazpíval novou verzi písně Youʼll Never Walk Alone (Nikdy nepůjdeš sám), jejíž singl dosáhl během osmačtyřiceti hodin 36 tisíc stažení a vzápětí se umístil na prvním místě hlavních britských hitparád. Tom se tím stal nejstarším interpretem, kterému se něco takového podařilo. Takto získané finanční prostředky byly opět, jak jinak, poukázány zdravotníkům bojujícím „v první linii“. Kapitán Tom se během několika málo dní stal oprávněně celebritou známou nejen v Británii, ale i daleko za jejími hranicemi (věřím, že si i někteří z vás na jeho příběh vzpomenou). K jeho 100. narozeninám mu dorazilo na 150 000 gratulací, včetně osobního přání od královny Alžběty II. O několik dní později jmenovalo londýnské Imperiální válečné muzeum Toma při příležitosti výročí Dne vítězství svým čestným patronem, BBC ho za jeho sportovní výkon vyhlásila sportovcem roku, objevil se na obálce mnoha časopisů, a dokonce i v knížkách pro děti jako příklad nezlomnosti a odhodlání. O Tomově mimořádné popularitě svědčí i to, že petici podporující návrh, aby byl za své zásluhy pasován na rytíře, podepsalo ve Velké Británii během několika málo dní na 800 000 lidí. Britská královna Alžběta II. tento návrh vyslyšela a 17. července 2020 Toma osobně pasovala. Za zmínku bezesporu stojí, že při tomto slavnostním aktu záměrně použila meč svého otce, krále Jiřího VI., jenž stál v čele Velké Británie v letech 2. světové války. Sir Tom ani poté neumdléval. Sepsal autobiografickou knihu „Tomorow Will Be A Good Day“ (Zítra bude dobrý den) a dokonce založil vlastní nadaci „Captain Tom Foundation“. V úterý 2. února 2021 se však jeho životní pouť navždy uzavřela. Zásadní podíl na jeho náhlém odchodu měl právě Covid-19. Nemoc, proti které pomáhal Británii ze všech svých sil bojovat… Co dodat na závěr? Jeden z posledních rozhovorů, které poskytl, zakončil Tom slovy: „To zlé společně překonáme. Mračna, která nás obklopují, jednou zmizí a nad námi se opět rozzáří slunce.“ Pevně věřím, že to neplatí jen ve Velké Británii, a netýká se to jen nebezpečných epidemií.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici