← PhDr. Eduard Stehlík

Řekne-li se generál Jaroslav Klemeš, většině lidí se obratem vybaví slova parašutista a válečný hrdina. Pro nás, kdo jsme měli to štěstí, že jsme ho mohli osobně blíže poznat, byl a navždy zůstane Jarouškem. To, že jsem se jeho osudy rozhodl připomenout právě teď, není náhoda. Dnešního dne – 31. ledna 2026 – totiž uplynulo 104 let od okamžiku, kdy v Čadci na Slovensku, kde jeho tatínek působil jako berní úředník, započala jeho životní pouť. Po ukončení školní docházky ve Skalici, kam se Klemešovi přestěhovali, se Jaroslav vyučil obchodním příručím a absolvoval rok pokračovací obchodní školy. Zásadní přelom v jeho životě znamenala okupace Československa v březnu 1939. S nastalou situací se odmítl smířit a jako teprve osmnáctiletý odešel za hranice, aby se zbraní v ruce bojoval za osvobození vlasti. Přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii dorazil do Francie, kde byl prezentován u 1. čs. pěší divize. S ní se na jaře 1940 zúčastnil bojů proti jednotkám wehrmachtu na západní frontě. Po francouzské kapitulaci byl evakuován do Velké Británie, kde byl po vzniku 1. čs. smíšené brigády zařazen ke spojovací četě 2. pěšího praporu. Jako statečný a spolehlivý voják byl Jaroslav Klemeš vybrán k plnění nebezpečného poslání v týlu nepřítele. V říjnu 1941 absolvoval kurs útočného boje na Special Training School (STS) 25 ve Skotsku a následný paravýcvik na STS 51 v Ringway u Manchesteru. Po doplňujícím a udržovacím výcviku na STS 46 Chicheley Hall byl zařazen jako radiotelegrafista do skupiny PLATINUM-PEWTER kapitána Jaromíra Nechanského, kterou dále tvořili rotní Alois Vyhňák a Jaroslav Pešán. Společně v květnu 1944 odletěli do jihoitalského Bari, odkud měli být přepraveni do vlasti. Neobešlo se to však bez potíží. Skupina absolvovala dva neúspěšné pokusy o vysazení (v říjnu a prosinci 1944). Teprve ten třetí, provedený polskou osádkou v noci ze 16. na 17. února 1945, se konečně povedl. Parašutisté seskočili u Nasavrk a s pomocí záchytných adres se okamžitě napojili na odbojovou skupinu Rada tří, s níž úspěšně spolupracovali až do konce války. Ještě před jejím skončením se výsadek rozdělil. Zatímco Alois Vyhňák a Jaroslav Pešán působili nadále v okolí Velkého Meziříčí, Jaromír Nechanský se spolu s Jaroslavem Klemešem přemístili do Prahy, odkud udržovali mimořádně důležité rádiové spojení České národní rady s Londýnem. Jaroslav Klemeš byl jedním z hrstky parašutistů, kteří měli to štěstí, že se dožili konce války. Jeho návrat domů byl však zkalen tím, že se nesetkal s tatínkem, který byl jeho životním vzorem a měl ho velice rád. Němci ho totiž v listopadu 1943 za účast v odboji zavraždili. I to byl jeden z důvodů, proč se Jaroslav rozhodl zůstat v armádě jako voják z povolání. Službu konal u 2. pěšího pluku v Litoměřicích, kde brzy dosáhl hodnosti nadporučíka. Jeho slibně se rozvíjející kariéru však přerušil únor 1948. Jako bývalý příslušník naší armády na Západě byl propuštěn z armády, zatčen a po patnácti měsících strávených ve vyšetřovací vazbě, odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody za údajné neoznámení trestného činu vojenské zrady. Prošel nechvalně proslulým Domečkem na Hradčanech, pankráckou věznicí, plzeňskými Bory a po propuštění z výkonu trestu i táborem nucených prací ve Všebořicích. Přesto se dá říci, že měl štěstí. Jeho bývalý velitel, major generálního štábu Jaromír Nechanský, byl totiž komunisty 16. června 1950 oběšen. Po propuštění z výkonu trestu působil Jaroslav Klemeš dlouhá léta v mnoha dělnických profesích jako skladník, závozník a později řidič ČSAD. Plné rehabilitace se dočkal teprve po listopadu 1989, kdy byl povýšen do generálské hodnosti a vyznamenán Řádem bílého lva. Přes pocty, které mu byly zaslouženě prokazovány, zůstal až do konce svých dní skromný, tichý a nenáročný. Jak sám mnohokrát zdůrazňoval, nejlépe se cítil mezi vojáky, parašutisty. To, že se stal milovaným patronem chrudimského 43. výsadkového praporu, pro něj bylo největší životní odměnou. Když Jaroušek Klemeš 7. srpna 2017 vydechl v Praze naposled, odešel v něm nejen velký vlastenec a statečný voják, ale především hodný a slušný člověk, na kterého my, kdo jsme ho znali a měli rádi, nikdy nezapomeneme.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici