← PhDr. Eduard Stehlík

Nikdo z nás, kdo pamatujeme ony lednové dny před pětatřiceti lety, jistě nezapomene na chvíle, kdy jsme v televizi a novinách (internet se teprve rodil) s napětím sledovali zahájení operace Pouštní bouře, jejímž cílem bylo osvobození Kuvajtu od irácké okupace. Zprávy, které přicházely, jsme sledovali s obavami, protože jsme věděli, že Saddám Husajn má velkou, dobře vyzbrojenou armádu, která disponuje i arzenálem chemických zbraní, jež se nerozpakovala použít nejen ve válce s Íránem, ale i proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu. Náš mimořádný zájem však tehdy vyvolávalo i to, že v rámci koalice 28 zemí byla do Perského zálivu vyslána i naše speciální protichemická jednotka. Velel jí plukovník Ing. Ján Valo a tvořilo ji velitelství, tři protichemické odřady, zdravotnický odřad, rota týlového a technického zabezpečení, strážní rota, spojovací četa a skupina učitelů protichemického zabezpečení. Pro někoho to možná bude překvapení, ale všech 169 jejich příslušníků byli dobrovolníci, a to jak vojáci z povolání, tak základní služby. Vybíráni byli v posádkách Liberec (chemičtí specialisté), Hostivice (zdravotnický tým), Horní Počáply (týl a technické zabezpečení), Slaný (spojaři a část řidičů) a v neposlední řadě Prostějov a Chrudim (strážní rota). Po přesunu do Saudské Arábie zaujala jednotka 24. prosince 1990 prostor v poušti poblíž města Hafar Al-Batin, kde prováděla průzkum zaměřený na identifikaci použití chemických a jaderných zbraní protivníkem. O necelý měsíc později se situace radikálně změnila. Protože Irák neuposlechl rezoluci Rady bezpečnosti OSN a okupovaná území Kuvajtu do 15. ledna 1991 nevyklidil, zahájily spojenecké síly krátce po půlnoci 17. ledna 1991 operaci Pouštní bouře. Ta si bohužel hned následujícího dne vyžádala první oběť v řadách naší jednotky. Četař Petr Šimonka se při vyhlášeném bojovém poplachu nešťastnou náhodou postřelil a utrpěnému zranění na místě podlehl. Nebylo mu tehdy ještě ani jednadvacet let. Petr naštěstí zůstal posledním padlým naší protichemické jednotky. Ta přitom v následujících dnech postupovala spolu s prvosledovými spojeneckými jednotkami a přímo se zapojila do osvobozování Kuvajtu. I přes negativní stanovisko tehdejší čs. generality překročila kuvajtské hranice, překonala známou Saddámovu linií minových polí a svou válečnou pouť ukončila po podpisu příměří poblíž hlavního města Kuvajt City. Po celou dobu svého bojového nasazení byla jednotka příkladem vysoce profesionálního přístupu k plnění všech svěřených úkolů a mimořádnými výsledky, jichž tehdy dosáhla, přispěla k budování vysoké prestiže našich vojáků v očích spojenců a položila základy moderních tradic Armády České republiky. A to přesto, že si to před oněmi pětatřiceti lety u nás uvědomoval jen málokdo. Ale tak už to bohužel někdy bývá… Co dodat závěrem? Budete-li někdy mít cestu do Rakovníka, zastavte se, prosím, na tamním hřbitově. Právě tam, nedaleko pomníku obětí 1. a 2. světové války, totiž spí svůj poslední sen Petr Šimonka. Jediný Čech padlý v operaci Pouštní bouře, daleko od vlasti. Vždy, když tam jsem, udělám si čas a zapálím svíčku. Jsem moc rád, že nejsem sám. Ani kamarádi nezapomínají.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici