← PhDr. Eduard Stehlík

TŘI BRATŘI (3. DÍL) Nejstarší z trojice „bratrů vojáků“ Taláškových – Jaroslav – se narodil 11. dubna 1898. Na jaře 1916 odmaturoval na olomoucké reálce a chystal se pokračovat ve studiu na vysoké škole. Jeho plány však vzaly za své v důsledku 1. světové války, do níž musel v srpnu 1916 narukovat. V rakousko-uherské armádě absolvoval záložní důstojnickou školu a jako velitel čety a později roty se zapojil do bojů na ruské a též i na italské frontě. Po skončení války a vzniku samostatné Československé republiky se rozhodl v uniformě zůstat natrvalo. Prošel řadou velitelských i štábních funkcí a v letech 1929-1932 absolvoval prestižní Válečnou školu v Praze, po jejímž ukončení působil na Hlavním štábu v Praze. Jako zajímavost je možné uvést, že v letech 1935-1936 úspěšně absolvoval vojenský železniční kurs, a i proto byl v době zářijové mobilizace na podzim 1938 ustanoven železničním traťovým velitelem v Brně a po okupaci ČSR v březnu 1939 a následném rozpuštění čs. armády působil na Ředitelství státních drah. Ihned po příchodu nacistů se Jaroslav Talášek zapojil do domácího odboje v řadách Obrany národa, za což byl 7. ledna 1940 zatčen gestapem a berlínským Volksgerichtem odsouzen za činy nepřátelské říši ke 12 letům odnětí svobody. Jen šťastnou shodou okolností tehdy unikl takřka jistému trestu smrti. Prošel káznicemi ve Vratislavi, Kasselu, Frankfurtu nad Mohanem a od srpna 1944 i obávaným Mírovem u Mohelnice, kde se v květnu 1945 dočkal konce války. Po osvobození zastával Jaroslav Talášek vysoké funkce v čs. armádě a v září 1946 se dokonce dočkal povýšení do generálské hodnosti. V letech 1947-1951 byl náčelníkem štábu nejprve Vojenské oblasti 3 v Brně a od prosince 1950 Vojenské oblasti 2 v Táboře. V dubnu 1951 však jeho kariéra náhle skončila. Na základě udání důstojníka nechvalně proslulého Obranného zpravodajství a pozdějšího vysokého slovenského komunistického politika Viliama Šalgoviče byl zbaven funkce, propuštěn z armády a spolu s rodinou nuceně vystěhován z Brna. On i jeho paní byli v následujících letech vystaveni různým formám šikanování, a on sám nesměl nastoupit do jiného, než dělnického povolání (pracoval jako topič). Ani to však tehdejšímu režimu nestačilo. Dne 29. října 1957 byl zatčen a v lednu následujícího roku odsouzen na tři roky odnětí svobody nepodmíněně za údajné rozvracení lidově-demokratické republiky. Prakticky celý trest si odpykal v nechvalně proslulém slovenském Leopoldově – věznici pro nejtěžší zločince –, odkud byl propuštěn na amnestii v květnu 1960. Zbytek života prožil komunisty na vojína degradovaný Jaroslav Talášek, vězeň dvou hrůzných totalitních režimů 20. století, v Olomouci, kde 6. července 1971 vydechl naposled. V mnoha zemích by o osudech takto výjimečné trojice hrdinů, jakými byli bratři Taláškovi, vycházely knihy, možná by se objevil i celovečerní film a jejich jména by děti znaly z učebnic. U nás o jejich existenci ví jen hrstka zasvěcených. Proto, aby se to alespoň trochu změnilo, jsem napsal tyto tři příspěvky. O třech bratřích. Ne pohádkových, ale skutečných. Skutečných hrdinech.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici