← PhDr. Eduard Stehlík

TŘI BRATŘI (2. DÍL) Včera jsem vám představil prvního z trojice statečných bratrů Taláškových – Oldřicha. Dnes přišla řada na jeho o osm let staršího bratra Vladimíra. Světlo světa spatřil i on v Lazcích u Olomouce, a to 24. dubna 1901. Po absolvování olomoucké reálky sice v létě 1919 nastoupil u Československých státních drah, avšak po dvou letech se, inspirován starším bratrem Jaroslavem, rozhodl stát vojákem z povolání. V září 1921 proto nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích, z níž byl po dvou letech vyřazen jako poručík dělostřelectva. V této souvislosti jistě stojí za zmínku, že školu ukončil s vynikajícím prospěchem – jako vůbec nejlepší ze všech 115 vojenských akademiků svého ročníku. Po ukončení hranických studii byl Vladimír Talášek zařazen k dělostřeleckému pluku 7 v Olomouci, u kterého po absolvování roční aplikační školy zastával funkci velitele baterie a zpravodajského důstojníka. A to až do září 1928, kdy se vrátil zpět do Vojenské akademie. Tentokrát však již pochopitelně ne jako student, ale jako učitel. A to učitel hned tří předmětů – matematiky, balistiky a v neposlední řadě také francouzštiny, z níž on sám složil v prosinci 1929 s vyznamenáním státní zkoušku na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Podobně jako jeho starší bratr Jaroslav, byl i Vladimír Talášek na základě náročných přijímacích zkoušek přijat v říjnu 1930 ke studiu na elitní Válečné škole v Praze. Po jejím úspěšném absolvování působil dva roky ve štábu bratislavské 9. divize, aby byl v září 1935 přeložen do Prahy k 1. oddělení (organizačnímu) Hlavního štábu, kde působil nepřetržitě až do okupace v březnu 1939. Po příchodu Němců a rozpuštění čs. armády sice Vladimír Talášek nastoupil k Ředitelství státních drah v Praze, avšak současně se s velkým osobním nasazením zapojil do budování vojenské odbojové organizace Obrana národa, a to jako příslušník jejího Zemského velitelství – Čechy. V jeho štábu úzce spolupracoval především s divizním generálem Hugo Vojtou a plukovníkem generálního štábu Josefem Kohoutkem. Rozsáhlá odbojová činnost Vladimíra Taláška bohužel nezůstala gestapu utajena a 14. prosince 1939 byl při návštěvě své rodiny v Hranicích zatčen. Následně prošel krutými výslechy v Petschkově paláci v Praze, odkud byl v roce 1940 odeslán do káznice Gollnow u Štětína a na jaře 1941 do berlínské věznice Alt Moabit, kde čekal na soudní proces. Dne 20. listopadu 1941 stanul před nechvalně proslulým berlínským Volksgerichtem, jenž ho za velezradu na Velkoněmecké říši odsoudil k trestu smrti. Na vykonání ortelu čekal Vladimír Talášek následujících devět měsíců. Devět měsíců jen těžko představitelných psychických i fyzických útrap. O jejich rozsahu si lze udělat alespoň částečnou představu ze skutečnosti, že těsně před smrtí vážil při výšce 188 centimetrů pouhých 48 (!) kilogramů. V ranních hodinách 19. srpna 1942 byl Vladimír Talášek sťat v berlínské sekyrárně gilotinou. Společně s ním bylo toho dne německými nacisty zavražděno i dalších jedenáct českých vlastenců: velitel Zemského velitelství Obrany národa – Čechy plukovník generálního štábu Josef Kohoutek a příslušníci jeho štábu podplukovník generálního štábu Josef Kazda, podplukovník generálního štábu Jan Reš a major generálního štábu Hynek Němec. Nejvyšší oběť přinesl toho dne i velitel Zemského velitelství Obrany národa – Morava brigádní generál Bohuslav Všetička spolu se svými nejbližšími spolupracovníky – plukovníkem generálního štábu Ladislavem Kotíkem, štábním kapitánem generálního štábu Čestmírem Jelínkem a kapitánem generálního štábu Jaroslavem Gardavským. Kromě nich byla sťata i trojice vedoucích představitelů odbojové organizace tzv. Tiskových důvěrníků – ministerský rada dr. Zdeněk Schmoranz, major generálního štábu Josef Vais a odborový rada Osvald Svoboda. Čest jejich památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici