← PhDr. Eduard Stehlík

Jediným naším parašutistou, kterého nacisté zavraždili gilotinou, byl svobodník aspirant František Pavelka. Někteří lidé, i když se dožijí vysokého věku, projdou životem, aniž by zde zanechali jakoukoliv stopu. Jiným stačí na to, aby vstoupili do dějin jen několik málo let, které jim osud vyměřil. Patří mezi ně i tento mimořádně statečný příslušník výsadku PERCENTAGE, od jehož narození uplyne pozítří jen těžko uvěřitelných 105 let. Narodil se 29. listopadu 1920 v Břeclavi, kde také studoval na tamním gymnáziu. Maturitu však v důsledku mnichovských událostí a následného připojení pohraničních oblastí republiky k Německu složil v červnu 1939 v Hodoníně. Na podzim téhož roku nastoupil na Filozofickou fakultu Masarykovy university v Brně, kde studoval filozofii a tělesnou výchovu (již od mládí byl členem Sokola). Poté, co Němci v listopadu 1939 české vysoké školy uzavřeli, začal pracovat jako dělník u stavebního telegrafního úřadu 2 v Brně. Zde se také ihned zapojil do protinacistického odboje, byl však vyzrazen a před hrozícím zatčením uprchl v březnu 1940 za hranice. Přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii se dostal do Francie, kde byl 6. května 1940 zařazen v Agde jako vojín ke 3. rotě čs. pěšího pluku 2. S touto svou jednotkou se v červnu 1940 zapojil do bojů s Němci a po porážce Francie byl evakuován do Velké Británie. Zde byl František Pavelka po vzniku 1. čs. smíšené brigády zařazen ke spojovací četě 2. pěšího praporu. Na jaře 1941 absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze a nedlouho poté byl vybrán k plnění zvláštních úkolů na území okupované vlasti. Do kursu útočného boje na STS 25 ve Skotsku byl odeslán hned v první skupině Čechoslováků 17. července 1941. Ihned poté absolvoval parakurs na STS 51 v Ringway u Manchesteru a následně prošel intenzivním radiotelegrafickým výcvikem. Do akce byl František Pavelka vyslán již 3. října 1941, a to jako jediný příslušník operace PERCENTAGE. Jeho úkolem bylo předat ilegální organizaci doma poselství generála Sergěje Ingra, radiostanici, zásobu krystalů pro rádiové stanice a nový šifrovací klíč. Po splnění kurýrního úkolu se měl dát odbojové organizaci k dispozici a podílet se na zajišťování rádiového spojení domova s Londýnem. K jeho vysazení mělo dojít u obce Hradiště poblíž Nasavrk, avšak nakonec 4. října v 1:11 seskočil o 35 kilometrů dál u osady Koudelov na Čáslavsku. Zde se mu přesto, že bylo vyhlášeno stanné právo a nacistická mašinérie zahájila popravy desítek vlastenců, dostalo statečné pomoci od trojice místních zemědělských dělníků – Františka Kaliny, Antonína Krejčího a Františka Gráda, kteří mu poskytli nejen první úkryt, ale pomohli mu navázat spojení s odbojem. Ujala se ho nasavrcká skupina odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), která zajistila jeho převoz do Prahy, kde se již 6. října 1941 sešel se zástupci Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Bohužel v době, kdy parašutista do protektorátu seskočil, byla organizace, na níž se napojil, postižena rozsáhlým zatýkáním. A právě v souvislosti s ním se gestapo dostalo i na jeho stopu a v ranních hodinách 25. října 1941 ho v jeho ilegálním bytě v pražské Kamenické ulici 46 přepadlo a zatklo. František Pavelka v následujících dnech procházel doslova peklem. Při krutých výsleších se však choval nesmírně statečně a gestapáky opakovaně mátl. Pokud dnes čteme jeho výslechové protokoly a uvědomujeme si, co všechno věděl, musíme se s obrovským obdivem sklánět nad tím, jaké minimum informací se z něj gestapu podařilo dostat. Po dobu výslechů byl František Pavelka vězněn v Praze na Pankráci, odkud byl denně převážen do Petschkova paláce. Nakonec gestapo pochopilo, že je pro ně jako eventuální spolupracovník naprosto nepoužitelný a proto byl 5. srpna 1942 odeslán do Berlínské věznice Alt Moabit. Při přelíčení konaném 19. srpna 1942 před berlínským Volksgerichtem byl spolu se svými třemi svými pomocníky z Koudelova, na jejichž stopu se gestapo mezitím nešťastnou náhodou dostalo, odsouzen k trestu smrti. Následujícího dne byli převezeni do věznice v Berlíně – Plötzensee, kde takřka pět měsíců čekali na smrt. František Pavelka, František Grád, Antonín Krejčí a František Kalina byli zavražděni gilotinou v pondělí 11. ledna 1943, nedlouho před půl devátou hodinou večerní. Jejich tělesné pozůstatky nesměly být vydány rodinám a skončily v Anatomicko-biologickém ústavu berlínské univerzity. V červnu 1942 se Františku Pavelkovi podařilo mamince předat moták, v němž napsal: „Jsem a zůstávám vojákem čsl. armády v Anglii, kterou jsem opustil 3. října 1941, abych jako parašutista přivezl vysílací stanici a poselství národu a spolupracoval s domácím vedením v osvobozovací akci. Lituji, že jsem nemohl dokončit celý úkol. Krátce po příjezdu bylo pražské vedení zatčeno a 25. října 1941 ve 4 hodiny zrána zákeřně 10 gestapáky i já ve svém tajném bytě, nemaje zpráv, co se vůbec děje. Jsa zrazen, nežebrám a bojuji dál i zde ve světě mříží. S čistým svědomím, že jsem nezradil nikoho z domácích lidí a zvlášť a v tom spočívá nyní můj úkol, nikoho a nic důležitého z Anglie. Chci a zůstávám do poslední chvíle důstojným reprezentantem svých kamarádů vojáků.“ Tato svá slova o půl roku později zpečetil vlastní krví... Čest jeho památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici