← PhDr. Eduard Stehlík

Ve slavných dobách čs. legií nebyl pravděpodobně nikdo, kdo by neznal Stanislava Čečka. V srpnu 1914 patřil v Kyjevě k zakládajícím příslušníkům České družiny, zúčastnil se bezpočtu nebezpečných rozvědek a za prokázané hrdinství byl opakovaně vyznamenáván nejvyššími řády carského Ruska. V bojích čs. legií s bolševiky patřil ke strůjcům našich největších vítězství a po návratu do vlasti zastával v armádě vysoké funkce. Když v květnu 1930 neočekávaně zemřel, přišli se s ním rozloučit nejvýznamnější představitelé Československé republiky v čele s prezidentem T. G. Masarykem. Dnes již jeho jméno bohužel takřka nikomu nic neříká, a to přesto, že byl 28. října 2018 „za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu“ vyznamenán Řádem Bílého lva I. třídy. Stanislav Čeček se narodil 13. listopadu 1886, tedy právě před 139 lety, v Líšně u Benešova v rodině lesmistra Karla Čečka. Po absolvování píseckého gymnázia studoval nejprve na obchodní akademii v Praze a později na Vysoké škole obchodní v Lipsku. Následně pracoval jako bankovní úředník, avšak když se mu naskytla příležitost odjet do Moskvy jako disponent firmy Laurin a Klement v její tamní filiálce, ani na okamžik nezaváhal. Záhy po vypuknutí 1. světové války ale vysněné místo opustil a jako velký český vlastenec se přihlásil do České družiny, jež se stala základním kamenem čs. legií v Rusku. Čečkova hvězda začala nezadržitelně stoupat hned poté, co Družina poprvé zasáhla do bojů a jeho hrdinské činy mu brzy přinesly uznání u ruského velení. Jako vůbec první čs. dobrovolník obdržel v říjnu 1915 kříž sv. Jiří IV. stupně, nejcennější vyznamenání zavedené v ruské armádě a stal se jediným českým důstojníkem, jenž byl za carské vlády tak vysokým řádem dekorován. O jeho mimořádných schopnostech svědčí i to, že byl v červenci 1915 jako Čech ustanoven velitelem 5. roty České družiny. Šlo o mimořádné ocenění, neboť všem zbývajícím rotám tehdy veleli výhradně ruští důstojníci. Ve slavné bitvě u Zborova (2. července 1917) se Stanislav Čeček vyznamenal nejen osobním hrdinstvím, ale i jako autor plánu útoku na rakouská postavení, jenž byl bez výhrad přijat velitelem nadřízeného ruského sboru. V bitvě samotné velel hlavnímu náporu na rakouské zákopy a krátce před svou smrtí tak mohl plným právem napsat: „Zborov je můj myšlenkou, manévrem i provedením!“ V září 1917 se stal Stanislav Čeček zástupcem velitele 4. čs. střeleckého pluku a o půl roku později byl jako vůbec první Čech jmenován velitelem pluku. Když v květnu 1918 vypukl konflikt mezi čs. legiemi a bolševiky a šlo o bytí a nebytí Čs. armádního sboru, stanul v čele tzv. Penzenské skupiny našich legií. Pod jeho velením byla dobyta Penza, překročena Volha, vybojována krvavá bitva u Lipjag, ovládnuta Samara, dobyt Buzuluk, zdolán Nikolajevsk, pokořena Ufa, obsazena Syzraň, dobyt Simbirsk. Vedl své muže od vítězství k vítězství. V únoru 1919 se stal Stanislav Čeček v hodnosti generálmajora velitelem čs. vojsk na Dálném východě se sídlem ve Vladivostoku. Odtud v nesnadných podmínkách pomáhal řídit evakuaci čs. legií zpět do svobodné vlasti. A jestliže do čs. armády vstoupil v srpnu 1914 mezi prvními, domů dorazil mezi posledními – teprve v polovině října 1920. O dva měsíce později byl ustanoven zástupcem náčelníka Hlavního štábu čs. branné moci, ne však nadlouho. V letech 1921-1923 totiž Stanislav Čeček studoval na prestižní Vysoké škole válečné v Paříži. Po jejím úspěšném zakončení a návratu do Prahy se stal přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky. V této významné funkci, kdy se takřka denně pohyboval v těsné blízkosti T. G. Masaryka, setrval déle než pět let. Kromě toho byl od listopadu 1924 do února 1927 zároveň i přednostou III. (leteckého) odboru Ministerstva národní obrany, a jako takový se velice významně zasloužil o rozvoj a budování našeho vojenského letectva. Na konci února 1929 byl sice ustanoven velitelem českobudějovické 5. pěší divize, avšak do budoucna se s ním počítalo pro funkci náčelníka Hlavního štábu, kterou měl převzít po generálovi Janu Syrovém. K tomu však bohužel nikdy nedošlo. Na počátku května 1930 se u něj objevila recidiva nemoci, kterou trpěl v letech války, a proto její nástup podcenil. Když byl konečně hospitalizován, protože se přidružil zánět plic, bylo již pozdě. Hrdina čs. legií divizní generál Stanislav Čeček zemřel 29. května 1930 v českobudějovické divizní nemocnici. Bylo mu pouhých třiačtyřicet let… Čest jeho památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici