← PhDr. Eduard Stehlík

Československý příslušník RAF a zároveň vězeň sovětského gulagu – že to zní nepravděpodobně? A přece je to skutečnost. Život totiž někdy dokáže psát tak neuvěřitelné příběhy, že by si je nevymyslel ani ten nejlepší spisovatel. A právě takové byly i osudy Imricha Gablecha, letce, hrdiny a velkého československého vlastence, kterého nikdy nezlomili a zůstal hrdý a nepokořený až do konce své životní pouti. Narodil se 4. listopadu 1915, tedy právě před 110 lety, ve slovenské obci Hrachoviště v tehdejším trenčínském okrese. Poté, co úspěšně odmaturoval na reálném gymnáziu v Novém Městě nad Váhem, chtěli jeho rodiče, aby vstoupil do semináře a stal se knězem. Jenže on měl již tou dobou docela jiné plány. Učarovalo mu totiž létání. V rámci akce „Tisíc nových pilotů republice“ absolvoval ve Středoslovenském aeroklubu na letišti Tri duby u Zvolena pilotní výcvik a další zkušenosti sbíral jako vojenský pilot poté, co v říjnu 1936 nastoupil povinnou vojenskou prezenční službu. Prošel poddůstojnickou pilotní školou v Chebu i Vojenským leteckým učilištěm v Prostějově, aby byl poté přidělen k leteckému pluku 3 v Piešťanech. U něj prožil tragické události podzimu 1938 i vznik samostatné Slovenské republiky v březnu roku následujícího. Přestože se Imrichu Gablechovi nabízela v rámci slovenského letectva slibná kariéra, rozhodl se spolu s několika kamarády od 64. letky odejít za hranice a bojovat za obnovení Československa. Na rozdíl od jiných vlastenců, kteří odcházeli „po svých“, zvolili zcela odlišný způsob. Ve středu 7. června 1939 se na piešťanském letišti zmocnili čtyř vojenských letadel a přeletěli s nimi do Polska, kde požádali o azyl (v nepřítomnosti za to byli vojenským soudem v Bratislavě degradováni a odsouzeni na doživotí!). V Polsku vstoupil Imrich Gablech do řad polského letectva a v září 1939 se v jeho řadách zapojil do války s Německem. Avšak již druhý den poté, co na základě paktu Molotov-Ribbentrop začala východní oblasti Polska okupovat Rudá armáda, padl 18. září 1939 do sovětského zajetí. Byl vyslýchán NKVD a jako údajný špión odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Nejprve byl nasazen v dolech poblíž města Marhanec, aby byl v květnu 1940 odeslán do smutně proslulého tábora č. 19 (tzv. Pečorlagu) na území autonomní sovětské republiky Komi. Zde otrocky dřel při stavbě železnice z Pečory do Vorkuty. Kromě toho byl sovětskými orgány obviněn z organizování vzpoury vězňů a odsouzen na dalších 10 let odnětí svobody. V důsledku zdejších zoufalých životních podmínek těžce onemocněl, zhubl o více než 30 kilogramů a dočasně dokonce oslepl. Nebýt toho, že v červnu 1941 nacistické Německo zaútočilo na SSSR, pravděpodobně by otřesné podmínky gulagu nepřežil. Po vypuknutí války na východní frontě však SSSR umožnil repatriaci skupiny polských letců držených do té doby v lágrech a věznicích na území Sovětského svazu do Velké Británie. Spolu s nimi odplul v říjnu 1941 na britské ostrovy i Imrich Gablech. Ihned po příjezdu do Velké Británie byl zařazen do dobrovolnické zálohy RAF a následně přemístěn k čs. depotu ve Wilmslow. Jeho sen, vrátit se co nejdříve k aktivní letecké službě a bojovat proti Němcům, však bohužel vzal záhy za své. Při cvičném letu opakovaně omdlel a jen šťastnou shodou náhod nepřišel o život. Následná důkladná lékařská prohlídka odhalila, že má dvouletým žalářováním a otrockou prací v gulagu zdraví zničené do té míry, že již nikdy nebude moci létat. Se šokem, který to pro něj znamenalo, se obdivuhodně rychle vypořádal, absolvoval Kurs důstojníků letecké kontroly a působil ve funkci dispečera na několika leteckých základnách, z nichž operovali příslušníci čs. stíhacích perutí. Když na tehdejší náročnou službu vzpomínal, hovořil vždy o tom, jak nesmírně zodpovědné bylo navést vracející se kamarády bezpečně na základnu. Bývalo obvyklé, že během jediné služby vypil pět litrů silného černého čaje a vykouřil přes 200 cigaret. Do Československa se Imrich Gablech vrátil na počátku srpna 1945 a až do června následujícího roku zastával funkci leteckého kontrolora na ruzyňském letišti v Praze. Poté byl přemístěn do Havlíčkova Brodu, kde působil u tamní 10. letecké základny nejprve jako důstojník letecké kontroly a od srpna 1948 jako zatímní velitel základny a zároveň velitel havlíčkobrodské posádky. Ne však nadlouho. Již o půl roku později byl jako „zápaďák“ z armády vyhozen. Jako člověk pro komunistický režim nespolehlivý jen velice těžko sháněl zaměstnání, byl opakovaně vyslýchán StB a spolu se svou rodinou systematicky šikanován. Příslušníky StB však tou dobou doháněl k zuřivosti, když jim říkával: „Já z vás nemám strach! Já jsem už v gulagu poznal, co jste zač!“ Částečně rehabilitován byl sice Imrich Gablech již v šedesátých letech, avšak definitivní satisfakce se dočkal teprve po listopadu 1989, kdy byl nejprve povýšen na plukovníka letectva a v roce 2015 do hodnosti brigádního generála. V té době jsme již byli řadu let v častém osobním styku a opakovaně jsem ho v Havlíčkově Brodě navštěvoval. Nemohl jsem si proto nechat 4. listopadu 2016 ujít jeho narozeniny. Nestává se totiž často, aby člověk gratuloval oslavenci, jehož narozeninový dort je korunován číslovkou 101! Když jsem poté, co většina gratulantů odešla, seděl u něj pokoji, a zeptal se ho, jak se cítí, odpověděl mi s pro něj tak charakteristickým drsným černým humorem: „Není to už Edo, ani k žití, ani k umírání. Přemýšlel jsem, že bych to skončil a vyskočil z okna, ale postavil jsem si tady ten barák malej a akorát bych si tak rozbil hubu. Taky jsem myslel na to, že bych se oběsil, ale kdyby mě našli, měl bych vyplazenej jazyk a vykulený oči. Zkrátka vypadal bych ošklivě. Tak jsem se rozhodl, že to nechám na tom nahoře, kdy si mě k sobě vezme.“ „Ten nahoře“ jeho přání nedlouho nato vyslyšel. Nositel našeho nejvyššího státního vyznamenání Řádu bílého lva, slovenského Řádu Bílého dvojkříže a polského Komandérského kříže Za zásluhy, generál Imrich Gablech, odešel navždy 16. prosince 2016, pouhých šest týdnů po našem rozhovoru. V mých vzpomínkách zůstane navždy nejen jako milovník slovenských lidových písní a člověk s mimořádným smyslem pro humor, s nímž jste se ani na okamžik nenudili, ale i jako odvážný, tvrdý a nezlomný muž, který se nikdy nikoho a ničeho nebál. Milý Imrichu, čest Tvé památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici