← PhDr. Eduard Stehlík

Když jsem předevčírem napsal příspěvek věnovaný bojům Československé střelecké brigády u Terronu a Vouziers v říjnu 1918, uvědomil jsem si, že pro někoho může znít překvapivě, že existují místa, kde jsou Češi dodnes oslavováni jako osvoboditelé. Jedním z nich je právě vesnička Terron-sur-Aisne v Ardenách. Pokud do ní přijedete, dozajista vás upoutá velký památník padlým hrdinům přímo před místním kostelem. Tisknou si na něm ruce dva vojáci. Když se podíváte pozorněji, zjistíte, že ten vlevo je francouzský, zatímco ten vpravo má na sobě uniformu příslušníka 21. čs. střeleckého pluku. Tím to však nekončí. Rozhlédnete-li se kolem, zjistíte, že stojíte na Československém náměstí, hned za rohem je Pražská ulice a jen o několik desítek metrů dál Ulice generála Husáka. Nese jméno muže, jenž od 20. až 30. října 1918 (tehdy ještě jako major) obraně Terronu proti opakovaným německým útokům velel a také ho ubránil. O tom, že je v Terronu-sur-Aisne památka na naše hrdiny dosud živá, svědčí nejen pojmenování ulic a vzorná péče jakou místní věnují péči o hroby našich padlých, ale i to, s jakou hrdostí uchovávají památky na Československo. Když jsem před sedmi lety seděl v domě terronského starosty, s velkou hrdostí mi ukazoval zažloutlé staré fotografie, na nichž byli zachyceni čs. vojáci, kteří ve dvacátých a třicátých letech do Terronu přijížděli a účastnili se zde pietních vzpomínek na naše padlé. Nakonec pan starosta přinesl rodinný poklad, který s viditelnou úctou položil na stůl přede mnou. Musím se přiznat, že i ve mně se v tu chvíli zatajil dech. Na bílém ubruse ležel Řád bílého lva, který prezident Tomáš Garrigue Masaryk udělil jeho dědečkovi Edouardu Robitaillemu za vzornou péči o památku padlých čs. hrdinů a významný přínos k budování přátelských československo-francouzských vztahů. Dodnes na to příjemné odpoledne rád vzpomínám, stejně jako na okamžik, kdy jsme se loučili a pan starosta se mě znenadání zeptal: „Vy jste říkal, že jste z Prahy, viďte?“ A když jsem přisvědčil, povídá: „Tak si představte, že já každé ráno chodím do práce Pražskou ulicí.“ A já mu mohl s hrdostí odpovědět: „A vidíte, pane starosto, já doma v Praze chodím ráno do práce ulicí Terronskou.“Kopírovat text

Screenshot není k dispozici