← PhDr. Eduard Stehlík

Právě dnes uplynulo jedenaosmdesát let od chvíle, kdy se za cenu obrovských lidských ztrát probily na Dukle na území Československa jednotky 1. čs. armádního sboru v SSSR. Bylo by jistě správné, zde jmenovitě připomenout všechny ty stovky mužů, kteří tehdy v boji za naši svobodu položili svůj život. Protože to však bohužel není z mnoha důvodů možné, rozhodl jsem se připomenout alespoň životní osudy jednoho z nich: divizního generála Jaroslava Vedrala-Sázavského, tehdejšího velitele 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Světlo světa spatřil 17. listopadu 1895 v obci Mělník nedaleko Sázavy (odtud i jeho krycí jméno Sázavský, které za 2. světové války v exilu používal). Po absolvování reálného gymnázia v Kolíně studoval na střední hospodářské škole v Chrudimi, na níž v červenci 1914 úspěšně odmaturoval. Jeho další osudy zásadně změnilo vypuknutí 1. světové války. V březnu 1915 narukoval k libereckému c. a k. pěšímu pluku č. 36, s nímž odjel na ruskou frontu, kde již na počátku září 1915 padl do ruského zajetí. V něm se přihlásil do čs. legií v Rusku a byl zařazen ke 2. čs. střeleckému pluku. Zúčastnil se s ním památné bitvy u Zborova, stejně jako bojů s Němci při ústupu Čs. armádního sboru z Ukrajiny na jaře 1918 i následných krvavých srážek s bolševiky. Do Československa přijel Jaroslav Vedral v dubnu 1920 a rozhodl se zůstat v uniformě natrvalo. V letech 1922-1924 vystudoval elitní Válečnou školu v Praze a následně působil u velitelství 3. divize v Litoměřicích. Na konci února 1928 byl ustanoven náčelníkem štábu 2. horské pěší brigády ve Spišské Nové Vsi a tuto funkci zastával až do října 1932, kdy se stal velitelem horského praporu 10 v Sabinově. O pouhý rok později byl přidělen jako profesor všeobecné taktiky k Velitelské škole v Praze a v srpnu 1934 se stal přednostou výcvikové skupiny 5. oddělení Hlavního štábu. V osudových dnech podzimu 1938 byl za všeobecné mobilizace ustanoven náčelníkem štábu VIII. sboru v Uherském Hradišti. Ihned po okupaci ČSR v březnu 1939 se Jaroslav Vedral zapojil do odboje proti nacistům. Stal se členem Ústředního vedení Obrany národa a společně s plukovníkem Vilémem Stanovským se zásadním způsobem podílel na organizaci odchodu našich vojenských letců do zahraničí (dle jeho pozdějšího odhadu se jim za hranice podařilo vypravit přes 800 příslušníků čs. letectva!). Po odchodu plukovníka Čeňka Kudláčka do exilu převzal kromě toho i funkci náčelníka štábu Ústředního vedení Obrany národa, před hrozícím zatčením však musel nakonec v lednu 1940 uprchnout do Francie i on sám. Po porážce Francie se Jaroslav Vedral-Sázavský přesunul do Velké Británie, kde prošel řadou významných funkcí. Za zmínku však jistě stojí i ta skutečnost, že tehdy přes svůj poměrně vysoký věk absolvoval paravýcvik na STS 51 v Ringway u Manchesteru. V únoru 1943 se stal přednostou 3. oddělení Štábu pro vybudování branné moci (ŠVBM) v Londýně a tuto zodpovědnou funkci vykonával až do srpna 1944, kdy byl na vlastní žádost odeslán k naší jednotce v SSSR. V Sovětském svazu převzal Jaroslav Vedral-Sázavský velení 1. čs. samostatné brigády v SSSR, s níž vzápětí zasáhl do krvavých bojů v Karpatech. Bohužel ne nadlouho. V pátek 6. října 1944, jen několik málo okamžiků po vstupu na čs. území, najel jeho automobil na nastraženou německou minu. Následky exploze byly bohužel fatální… Za 2. světové války přišly na německých popravištích, či v koncentračních táborech o život více než dvě desítky našich generálů. Přímo na frontě však padl jeden jediný: divizní generál Jaroslav Vedral-Sázavský. Čest jeho památce a čest všem padlým na Dukle!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici