← PhDr. Eduard Stehlík

Zvláštní shodou okolností připadá právě na dnešní den smutné 19. výročí úmrtí muže, jehož výrok „Komunisté? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin!“, znají u nás mnozí – válečného hrdiny, letce britského královského letectva, velitele 1. čs. samostatného stíhacího pluku v SSSR a vězně komunistického režimu generála Františka Fajtla. Pravděpodobně každý malý kluk, který se kdysi zajímal o dějiny našeho letectví, držel někdy v rukou některou z jeho knih a mohl se tak seznámit s mužem, jenž je zvláštním příkladem statečného vojáka a zároveň i spisovatele s nezpochybnitelným literárním nadáním, jenž dokázal jak své vlastní životní osudy, tak i osudy svých kamarádů ztvárnit do podoby přístupné široké veřejnosti. Právě pro svou rozsáhlou publikační činnost byl a bezpochyby i nadále zůstane jedním z našich nejznámějších válečných letců. Narodil se 20. srpna 1912 v Doníně u Loun a po skončení základní školní docházky studoval v letech 1928-1932 na obchodní akademii v Teplicích–Šanově. Po úspěšném složení maturity nastoupil na podzim 1932 vojenskou prezenční službu u horského praporu 11 v Bardějově a později u horského pěšího pluku 4 v Sabinově. Již jako mladému chlapci mu však učarovala letadla, a proto se přihlásil do Vojenské akademie v Hranicích. Jeho velké životní přání se mu splnilo v červenci 1935, kdy z ní byl po dvou letech studia vyřazen jako poručík letectva a nastoupil službu u olomouckého leteckého pluku 2. Odtud byl v polovině srpna 1938 přemístěn k 63. zvědné letce do Přerova, kde prožil jak osudné události podzimu 1938, tak i nacistickou okupaci v březnu 1939. Se vzniklou situací se odmítl smířit a rozhodl se odejít za hranice republiky, aby tam bojoval za její osvobození. Přes Polsko dorazil na konci července 1939 do Francie, kde se po přeškolení na francouzské letouny zapojil do bojů s nacistickou Luftwaffe. Po francouzské kapitulaci odjel přes severní Afriku do Velké Británie, kde byl v srpnu 1940 přijat do svazku RAF a stal se příslušníkem 310. čs. stíhací perutě. Po přeškolení na nové letouny zasáhl již v září 1940 (nejprve v řadách 1. a později 17. perutě RAF) do bojů o Británii, v nichž dosáhl prvních vzdušných vítězství. Po vzniku 313. čs. stíhací perutě se stal František Fajtl v květnu 1941 jedním z jejích zakládajících příslušníků. O jeho nesporných vojenských i lidských kvalitách svědčí skutečnost, že se stal v dubnu 1942 jako vůbec první čs. důstojník velitelem britské 122. stíhací peruti. Krátce poté byl však 5. května 1942 nad severní Francií sestřelen. Do zajetí však nepadl. S pomocí místních vlastenců se mu podařilo ukrýt před Němci, kteří po něm pátrali a v následně podnikl obdivuhodnou anabázi napříč celou Francií až po hranice Španělska. Na španělské straně Pyrenejí byl sice zatčen a dva následující měsíce strávil v tamních věznicích i ve smutně proslulém koncentračním táboře Miranda de Ebro, avšak na zásah britského konzula v Madridu byl propuštěn a přes Gibraltar se v srpnu 1942 vrátil zpět do Velké Británie. Po návratu do Londýna působil František Fajtl nejprve na Inspektorátu čs. letectva, později jako čs. styčný důstojník ve štábech vyšších jednotek RAF. K operační činnosti se opět vrátil na konci září 1943, kdy se stal velitelem 313. čs. stíhací perutě, kterou pak vodil do bojů nad okupovanou Evropou až do svého propuštění ze svazku RAF, k němuž došlo v lednu 1944 v souvislosti s jeho přeložením na východní frontu. V únoru 1944 totiž odjel jako velitel skupiny jedenadvaceti čs. letců do Sovětského svazu. Ti po příjezdu na letiště Ivanovo vytvořili nejprve 128. čs. samostatnou stíhací peruť, jež byla po přesunu na letiště Kubinka u Moskvy reorganizována na 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR. Tato jednotka, s níž v září 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání, se stala vůbec první součástí naší zahraniční armády, která stanula na čs. území. Po zatlačení povstání do hor František Fajtl Slovensko opustil a v závěru války se spolu se svými letci zapojil do bojů o Moravskou bránu. Po skončení 2. světové války působil až do října 1945, kdy se stal posluchačem Vysoké školy válečné, na Velitelství letectva Hlavního štábu v Praze. Po úspěšném ukončení studia byl v srpnu 1946 ustanoven zástupcem velitele pražské 1. letecké divize a od jara 1948 zastával místo profesora na pražské Vysoké škole vojenské, a to až do počátku února 1949, kdy byl jako pro komunisty „politicky nespolehlivý“ z armády propuštěn. Našel si poté místo pomocného archiváře v Národním technickém muzeu v Praze, ne však nadlouho. V lednu 1950 byl neočekávaně zatčen, degradován na vojína v záloze a šestnáct měsíců vězněn ve smutně proslulém táboře nucených prací na Mírově. Po propuštění pracoval v různých dělnických a později úřednických profesích až do roku 1964, kdy byl částečně rehabilitován. Stal se poté zaměstnancem Státní letecké inspekce, kde působil v komisi pro vyšetřování leteckých katastrof. Plné rehabilitace se František Fajtl dočkal teprve po listopadu 1989. Spolu s plukovníkem Karlem Mrázkem byl zvolen čestným předsedou Svazu letců a postupně povyšován až do hodnosti generálporučíka. V říjnu 2004 byl vyznamenán Řádem bílého lva, což chápal nejen jako ocenění své, ale i všech svých kamarádů bojujících na frontách 2. světové války, z nichž mnozí se nabyté svobody nedočkali. O dva roky později – 4. října 2006 –, odešel generál František Fajtl v požehnaném věku čtyřiadevadesáti let, do leteckého nebe. Čest jeho památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici