← PhDr. Eduard Stehlík

ZAVRAŽDĚN KOMUNISTY 8. ČÁST Generálmajor in memoriam Josef Bryks (18. 3. 1916 – 11. 8. 1957). Po studiu na obchodní akademii v Olomouci nastoupil v říjnu 1935 vojenskou prezenční službu u dragounského pluku 5 v Košicích. Po roce stráveném v uniformě se rozhodl pro životní dráhu vojáka z povolání a v říjnu 1936 byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích. Z ní byl v srpnu 1937 slavnostně vyřazen jako poručík letectva a nastoupil službu u olomouckého leteckého pluku 2, u něhož konal službu až do březnové okupace roku 1939. Ihned po příchodu Němců se zapojil do odboje a v lednu 1940 odešel za hranice, aby se zbraní v ruce bojoval za svobodu své vlasti. Přes Slovensko, Maďarsko (kde byl zatčen a dva měsíce vězněn), Jugoslávii, Turecko a Sýrii dorazil v květnu 1940 do Francie. Vývoj situace na západní frontě byl však tak rychlý, že již do bojů nezasáhl a na konci června 1940 byl evakuován do Velké Británie. Zde vstoupil do služeb britského královského letectva a na počátku srpna 1940 se stal příslušníkem 310. čs. stíhací peruti RAF. Díky vynikající znalosti angličtiny byl na konci dubna 1941 zařazen k britské 242. stíhací peruti. Jako její příslušník byl bohužel 17. června 1941 u St. Omer sestřelen a padl do německého zajetí. Zde se vydával za Brita Josepha Rickse a jeho skutečnou totožnost se mu podařilo utajit. Prošel poté řadou zajateckých táborů a celkem pětkrát se pokusil o útěk. Žádný však nebyl úspěšný. Při jednom z nich se sice na jaře 1943 dostal až do Varšavy, kde vešel do kontaktu s ilegální Armijí Krajowou, avšak ani tentokrát neměl štěstí. Byl zatčen gestapem, krutě mučen, přičemž utrpěl vážná vnitřní zranění a jen šťastnou shodou náhod nebyl popraven. V září 1943 se ocitl v zajateckém táboře Stalag Luft III v Saganu, kde se podílel na přípravě tzv. Velkého útěku, k němuž došlo v noci z 24. na 25. března 1944. Poté, co byla krátce nato zjištěna jeho pravá identita, byl v srpnu 1944 zatčen a převezen na pražské gestapo, kde byl obviněn z velezrady a opět mu hrozil trest smrti. Nakonec však byl propuštěn zpět do zajateckého tábora, kde se v dubnu 1945 dočkal osvobození. Za své mimořádně statečné chování v německém zajetí byl po válce vyznamenán Řádem britského impéria. Po návratu ze zajetí, kdy se zotavoval z následků věznění a zranění utrpěného při sestřelu, se v červenci 1945 oženil s Angličankou Gertrudou Roseovou, kterou poznal krátce před svým sestřelením a s níž si v době zajetí prostřednictvím Mezinárodního Červeného kříže dopisoval (o jejich příběhu tehdy ve Velké Británii natočili film „Srdce v zajetí“!). Zpět do Československa vrátil teprve na počátku října 1945 a nastoupil službu u Leteckého učiliště v Olomouci jako učitel teorie létání a profesor angličtiny. Sám se však již k létání v důsledku špatného zdravotního stavu způsobeného vězněním a mučením bohužel vrátit nemohl. Bezprostředně po komunistickém puči v únoru 1948 byl „pro politickou nespolehlivost“ propuštěn z armády a na počátku května 1948 zatčen v souvislosti s vyprovokovaným, a tedy již předem k nezdaru odsouzeným, pokusem o útěk generála Karla Janouška do zahraničí. Nejdříve byl sice obžaloby zproštěn, ale po odvolání prokurátora byl v únoru 1949 odsouzen na 10 let těžkého žaláře. Trest si odpykával v Plzni na Borech, avšak po „odhalení pokusu“ o údajný organizovaný útěk byl v květnu 1950 odsouzen na dalších dvacet let! Prošel mnoha věznicemi komunistického režimu až byl nakonec přeložen na Jáchymovsko, konkrétně na tábor Rovnost v Ostrově nad Ohří. Zde rezignoval na pokusy o útěk, a snažil se dosahovat co nejvyšších pracovních výsledků, aby mohl z tamní nízké otrocké mzdy podporovat svého starého otce a ve Velké Británii žijící nemocnou dcerku. Když mu to bylo posléze úředně zakázáno, přidružilo se ke strádání tělesnému i strádání duševní. Josef Bryks zemřel v důsledku těžkého infarktu v noci z 11. na 12. srpna 1957 v koncentračním táboře Rovnost. Z nedlouhých jedenačtyřiceti let, jež mu osud vyměřil, tak tento statečný muž strávil plných třináct (!) za ostnatým drátem. Nejprve nacistického Německa a později komunistického Československa. Jeho život sice neskončil na komunistickém popravišti, ale jeho předčasnou smrt tehdejší totalitní režim bez nejmenších pochyb způsobil. Z rozhodnutí komunistů nebyly jeho ostatky rodině vydány…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici